Foto Ministry of Defence of Ukraine, Flickr, CC BY-SA 2.0
Během víkendu začaly z ukrajinské východní fronty přicházet šokující zprávy o razantním a suverénním postupu ukrajinské armády v širším okolí města Charkov. Postupem času bylo čím dál zřetelnější, že nejde o výstupy informační války a že ukrajinská strana zasadila Rusku vážné rány, které otřásají sebevědomím ruské armády i politického vedení. Jak významné změny se v posledních dnech na válečném poli v Donbasu odehrály? Vidíme zásadní zlom v rusko-ukrajinské válce? A jaké kroky můžeme nyní od ruské a ukrajinské strany očekávat? Na to jsme se zeptali Michala Smetany z Katedry bezpečnostních studií Institutu politologických studií FSV UK, kde vede univerzitní centrum excelence Peace Research Center Prague (PRCP) a výzkumnou skupinu Experimental Lab for International Security Studies (ELISS).
Z východoukrajinské fronty v posledních dnech přicházejí poměrně šokující zprávy o razantním postupu ukrajinské armády. Jak významné toto dění je?
Pro Ukrajinu se bezesporu jedná o největší vojenský úspěch od stažení se ruské armády od Kyjeva v dubnu. Významný je hned na několika úrovních. Nyní již de facto kompletně osvobozená Charkovská oblast představovala pro Rusko důležité zázemí pro ofenzivní operace na Donbasu. Nyní se bude muset ruská armáda pokoušet o ustanovení nové obranné linie dále na východě, místo aby se pokoušela o dobytí Bachmutu, Slovjansku, Kramatorsku a dalších doněckých měst. Ukrajinská armáda nyní převzala iniciativu na bojišti, kterou bude Rusko bez zásadního posílení své vojenské přítomnosti na východě Ukrajiny jen stěží schopné získat zpět.
Jedná se o velké selhání buď ruských tajných služeb, nebo ruského velení, kdy se zřejmě nepovedlo zaregistrovat či správně vyhodnotit ukrajinské přípravy na ofenzivu v Charkovské oblasti.
Ukrajina svojí bleskovou ofenzivou rovněž prokázala schopnost efektivně využít západní techniku pro komplexní vojenské operace, o čemž dlouhou dobu panovaly mezi západními odborníky pochyby. Za pár dní byla schopna dobýt zpět větší území než Rusko za několik posledních měsíců. Na Západě se tak nyní velmi oslabí hlasy těch, kteří zpochybňují smysluplnost dalších dodávek zbraní Ukrajině a volají po diplomatických jednáních s Ruskem. Jinými slovy, Ukrajina si svým úspěšným postupem pravděpodobně zajistila dodatečnou politickou podporu pro další dodávky západních zbraňových systémů, munice a vojenského materiálu, což je pro ni klíčové z pohledu dlouhodobé udržitelnosti protiofenzivy na východě a jihu země.
O týden dříve se hovořilo o strhující ofenzívě okolo Chersonu. V čem je současná situace jiná? A jak spolu tyto dvě události souvisí?
Největší smysl dává pohlížet na Cherson a Charkov jako na dvě současně probíhající protiofenzivy, což si Ukrajina vzhledem ke své převaze v počtu vojáků může dovolit. Dynamika v obou těchto oblastech spolu nicméně souvisí. Rozhodnutí Ruska přesunout část svých jednotek z východu země na obranu okupované Chersonské oblasti sice výrazně zpomalilo postup Ukrajiny na jihu, ale zase otevřelo Kyjevu prostor pro bezprecedentně úspěšnou ofenzivu na východě. Analogickému dilematu čelí Kreml i nyní – Rusko sice může přesunout část svých jednotek z jihu na obranu východu, ale riskuje tím možný ukrajinský průlom na jižní frontě.
Skloňují se města jako Izjum, Kupjansk nebo Lyman. V čem spočívá jejich důležitost?
O město Izjum bojovala ruská armáda na jaře téměř měsíc a po jeho dobytí se je pokoušela využívat jako hlavní základnu pro operace na Donbasu vedené ze severního směru. Ukrajinské armádě se ruský postup z Izjumu na jihovýchod dařilo úspěšně blokovat, ale v důsledku to samozřejmě v dané oblasti vázalo velké množství kvalitních ukrajinských sil, které je nyní možné nasadit jinde. Kupjansk je důležitý železniční uzel, který Rusko využívalo pro zásobování svých jednotek. Lyman byl pomyslnou branou pro budoucí ruský útok proti Slovjansku, který měla ruská armáda v plánu dobýt v rámci svých snah o okupaci Doněcké oblasti v jejích administrativních hranicích.
Spekuluje se o kolapsu celé ruské fronty na Donbasu. Skutečně může být situace natolik závažná? Můžete popsat, co se na místě odehrálo?
Bez nadsázky se dá mluvit o úplném kolapsu ruských pozic v Charkovské oblasti. Vývoj na Donbasu ale zůstává nadále dynamický a mluvit o celkovém ruském kolapsu je zatím předčasné, jakkoliv se to samozřejmě do budoucna vyloučit nedá. Na Twitteru se v posledních dnech objevila celá řada velmi pochybných informací o ukrajinském postupu, které není možné ověřit nebo se ukázaly jako zcela smyšlené. Nicméně v tuto chvíli podle dostupných ověřených informací ukrajinská protiofenzíva skutečně postupuje z Charkovské oblasti do částí Luhanské oblasti, včetně potvrzených bojů v obci Bilohorivka.
Sociální sítě i zpravodajské servery zahltily obrázky ukořistěné ruské techniky a munice. To ofenziva ruskou stranu skutečně tolik zaskočila, že neměla čas tyto věci přesunout či zlikvidovat?
Jedná se skutečně o velké selhání buď ruských tajných služeb, nebo ruského velení, kdy se zřejmě nepovedlo zaregistrovat či správně vyhodnotit ukrajinské přípravy na ofenzivu v Charkovské oblasti, a ukrajinská armáda tak mohla využít momentu překvapení. Na rozdíl od relativně dobře koordinovaného ústupu od Kyjeva na jaře jsme tak nyní viděli mnohem chaotičtější úprk, kterým se ruské jednotky mimo jiné snažily předejít obklíčení. I tak ale s velkou pravděpodobností došlo kromě zabrání vojenské techniky a munice i k zajetí nemalého množství vojáků bojujících na straně Ruska, jakkoliv ohledně konkrétního čísla zatím nemáme více podrobností.
Jakou očekáváte reakci ze strany Ruské federace? Co teď můžou Putin a jeho armáda dělat?
Těch možností v zásadě tolik není. Ruská armáda v této oblasti pravděpodobně není ve stavu, aby byla schopna se pokusit o takticky náročné obkličovací manévry. Pravděpodobně se tak bude Rusko pokoušet o konsolidaci svých sil, ustavení obranné linie položené více na východě a skrze to o zastavení ukrajinského postupu.
Další ruský postup bude záležet především na politickém vedení. Kremlu se stále nabízí varianta přerámování „speciální vojenské operace“ na válku a vyhlášení alespoň částečné mobilizace, což by pomohlo řešit jeden z klíčových problémů Ruska v tomto konfliktu, tedy nedostatek vojáků použitelných pro bojové operace. Je však potřeba mít na paměti, že i kdyby Vladimir Putin vyhlásil všeobecnou mobilizaci hned, její důsledky se na bojišti pořádně projeví spíše až v řádu měsíců. Bez potřebného výcviku a zaškolení by byla efektivita nově povolaných branců a rezervistů velmi nízká. Se samotným krokem se navíc pojí řada praktických problémů, včetně nedostatku důstojníků, kteří by povolané rezervisty cvičili a vedli, či chybějícího vybavení a potřebné logistiky.
Kreml se rovněž může pokoušet o další eskalaci. Vůči Západu skrze omezování dodávek energií, směrem k Ukrajině skrze raketové útoky na kritickou infrastrukturu a civilní cíle. Tyto kroky však jen stěží mohou nějak ovlivnit ukrajinské rozhodnutí pokusit se osvobodit okupovaná území na jihu a východě země vojenskou silou. V případě pokračujících ukrajinských úspěchů a hrozbě útoků až na Ruskem anektovaný Krym pak mohou přijít na řadu i další jaderné výhrůžky. O rizicích jaderné eskalace, která zůstává reálným, nicméně stále nepravděpodobným scénářem dalšího vývoje, jsem psal v nedávném článku pro Voxpot a základní premisy myslím nadále platí.
Jak dlouho mohou Ukrajinci podobné extrémně náročné vojenské akce vyvíjet? Nejednalo se jen o ojedinělý výboj? Je realistické očekávat je i v budoucnosti?
Ukrajina má v tuto chvíli pravděpodobně schopnost efektivně vést dvě protiofenzivy současně. Jakkoliv je v oblasti Chersonu postup výrazně pomalejší, i zde se daří Ukrajině dosahovat dílčích úspěchů a je pravděpodobné, že i zde uvidíme v příštích týdnech zajímavý vývoj situace, především co se týče ruské přítomnosti na západním břehu Dněpru. Na východě se pak Ukrajina bude nyní pokoušet o maximalizaci svých teritoriálních zisků, a i kdyby se její postup v příštích týdnech zastavil, bude strategicky ve výrazně lepší pozici, než byla ještě před pár týdny. Na větší predikce je ale zatím příliš brzy, dokud neznáme rozsah ztrát na obou stranách. V každém případě stále platí, že válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky a je to nyní především Kreml, který bude stát před dilematem, jak se k aktuálnímu vývoji postavit. Tlak z nacionalistických kruhů na razantní odpověď se určitě bude nyní zvyšovat a ruskému vedení skutečně mnoho variant na výběr nezbývá.