Foto Matthew Henry, Unsplash
Vláda připravuje kampaň, která má uklidnit občany. Navrhovaný slogan zní: „Nebát se a zůstat v klidu.“ Vláda chce v kampani mimo jiné ignorovat neziskovky, protože je lidé nemají rádi. Možná by ale potřebovala kampaň s heslem „Nebát se a říkat pravdu“. A možná by nepotřebovala žádnou kampaň, kdyby s lidmi jednala podobně citlivě a v rukavičkách, jako to dělá s výrobci energií.
Čeští politici si bůhví proč myslí, že komunikace je oddělená od reálné politiky. Že na jedné straně děláte věci a někde jinde je vysvětlujete. Pokud jsou lidé vyděšeni či něčemu nerozumějí, není to podle nich chyba politiky a politiků. Je to chyba voličů a selhání komunikace. V ideálním případě nejspíš ani není potřeba dělat politiku. Stačí lidem v kampani vysvětlit, že se mají dobře a všechno je bezva.
Limit je nastaven tak, že chudé donutí šetřit, byť už nemají z čeho, a bohatí dostanou dotovanou elektřinu a plyn pro neomezenou spotřebu.
Během epidemie vystupovali vládní politici v čele s premiérem Babišem jako velmistři chaosu, kteří nebyli schopni zformulovat nic, co by dávalo smysl ještě druhý den. Ke slovu se dostaly kampaně, které měly napravit zpackanou politiku. Současná vláda zemi několik měsíců topila v nejistotě a situaci chce zachránit kampaní, která nabízí sedativa. Místo příčin si bere za cíl kampaně důsledky, tedy společenský neklid.
V pondělí večer vláda konečně představila plán na zastropování cen energií a opět to udělala způsobem, který musela vzápětí dovysvětlovat. Premiér oznámil, že kilowatthodina (kWh) elektřiny bude od nového roku domácnosti stát maximálně 6 korun a že u plynu to budou 3 koruny. Následně však bylo nutné dopočítávat, že toto není cena konečná, protože chybějí poplatky za distribuci, a reálně se tak cena za elektřinu zastaví někde pod devíti korunami. Ani zmíněných 3 a 6 korun nebylo přesných, jak později potvrdil Úřad vlády. Přesně to bude 3,025 koruny za plyn a 6,05 za elektřinu.
Šetřit budou zase chudí
Minulý rok touto dobou platili lidé zhruba polovinu této částky a již loni se řešilo, že české domácnosti platí nejvíce v Evropě. Je nicméně dobře, že vláda s něčím jednoznačným a konečným přišla. Nyní lidé vědí, že snad existuje strop, nad který účty za energie v dohledné době nepůjdou. Ale provedení je opět kdesi na půli cesty, uvízlé v blátě.
Na jedné straně nelze mluvit o tom, že by zastropovaná cena byla nízká. České platy se od minulého roku nezdvojnásobily. Už v létě z dat vyplývalo, že třetina domácností s dětmi nemůže z příjmů nic ušetřit. Každý další výdaj navíc je pro takové rodiny zničující. Dvojnásobek proti cenám loňským je pro kohokoli vydělávajícího méně, než je český průměr, stále mnoho a české platy takovým cenám neodpovídají.
Na straně druhé, pokud je pro někoho tato státem dotovaná a garantovaná cena v pořádku, nemá žádný motiv se uskrovnit. Jenže naším problémem je také celkový nedostatek energií na evropském trhu. Spotřebu je nutné snížit a musí to udělat každá země. Vlastně si tak simulujeme realitu, v níž má spotřeba strop a růst není nekonečný, čemuž po léta nechceme věřit. V zastropování energií bez jakýchkoli dalších podmínek tento motiv ale není obsažen. Limit je nastaven tak, že chudé donutí šetřit, byť už nemají z čeho, a bohatí dostanou dotovanou elektřinu a plyn pro neomezenou spotřebu. Na rozdíl od Němců si tak mohou třeba vytápět bazény – státu je to jedno. Opět sledujeme především solidaritu chudých s bohatými, k čemuž ostatně směřuje také vládní kličkování v otázce, kde na to vzít peníze.
Rakouský systém
V sousedním Rakousku se vydali rovněž cestou zastropování cen, ale trochu chytřejším způsobem. Rakušané vzali průměrnou spotřebu tříčlenné domácnosti a podle ní nastavili stropy: rozhodli se, že dotovaná elektřina se bude týkat 80 procent této spotřeby. Cokoli navíc bude za tržní ceny. Dotovaná elektřina je přitom mnohem levnější než česká. Zatímco u nás je kWh elektřiny za 6 korun, v Rakousku je to v přepočtu zhruba dvě koruny padesát. A to hovoříme o zemi, v níž je průměrný příjem oproti Česku trojnásobný, zatímco obvyklá minimální mzda je ve výši české průměrné mzdy.
Právě podobná srovnání ukazují, jak je peskování české pravice vůči chudým, že si žijí nad poměry a musí se uskrovnit, úplně mimo realitu. Současně má rakouský strop na dotovanou spotřebu sloužit jako motivace, aby lidé svou spotřebu snížili. Kdo se do limitu v Rakousku vejde, bude platit mnohem méně než v České republice. Kdo chce více, pořádně si připlatí. Rakouských deset centů za elektřinu přitom má svůj limit: pokud tržní cena elektřiny stoupne nad 40 centů, bude stoupat i cena dotovaná.
Ani rakouská cesta není dokonalá, protože jak v zemi zaznívá, pracuje s domácností jako s průměrnou jednotkou a nijak nerozlišuje spotřebu domácnosti jednočlenné a větších rodin. Přesto je to celkově rozumnější a nakonec i sociálnější přístup než ten český, který pomáhá jen trochu a k šetření donutí jen ty nejchudší, jako ostatně vždycky.
Místo vlády za občany bojuje Evropská unie
Bizarní jsou vládní tanečky okolo financování opatření. Po celou dobu bylo jasné, že pravicová vláda dává bedlivý pozor, aby náhodou nepoškodila české energetické oligarchy nebo společnost ČEZ. Aby měli své peníze jisté a o nic nepřišli. Je pozoruhodné, že když přijde na oligarchy, komunikuje v Česku každá vláda tím absolutně nejcitlivějším možným způsobem. Jako by byli z cukrové vaty a každý závan větru by jim mohl přivodit nastuzení. Žádnou komunikační kampaň, aby se nebáli a byli v klidu, pak už pro ně vláda připravovat nemusí.
V minulých měsících se zvlášť ministr financí Stanjura zdráhal o zdanění z mimořádných zisků vůbec hovořit, protože zisk je přece posvátná mantra, na kterou nelze sahat – zvláště tedy v případech, kdy je zisk obrovský a dosahuje bezmála božských rozměrů. Kličkoval také Fiala, a aby něco takového pro sebe zdůvodnil, přejmenoval si daň na válečnou daň. Stanjura možnosti daně z mimořádných zisků neustále podhodnocoval a konkrétní parametry daně, která měla v souhrnu nakonec vynést 70 miliard korun, odsouval tak dlouho, až ho předběhla Evropská unie. Zastropování cen přitom neznamená, že by na tom čeští producenti zchudli. Cena elektřiny zůstane mnohem vyšší než v uplynulém roce a jejich zisky budou astronomické.
Jak moc jsou vládní návrhy na mimořádnou daň, která by vůbec nemusela být mimořádná, ale standardní, při zemi, pak ukázal návrh Evropské komise. Ta navrhla fixní cenu zhruba 4400 korun za MWh, za kterou mohou výrobci elektřinu prodat a tyto peníze si ponechat. Cokoli nad to by patřilo národním vládám, aby mohly pomáhat občanům. A k tomu požaduje daň ve výši 33 procent z mimořádných zisků.
Čeští ministři, kteří se mimochodem v uplynulých dnech tvářili, že jsou návrhy Evropské unie vlastně jejich, jsou z tohoto návrhu poněkud zmateni. Zvláště Stanjura možná ještě teď neví, že pokud projde evropská varianta, žádné jeho národní opatření platit nebude, a nevěřícně opakuje v médiích, že je evropský návrh přísný. Není. Jen lépe než Stanjura reflektuje realitu. To ale není těžké. Von der Layen zkrátka nepotřebuje nadbíhat českým energetickým firmám a oligarchům. Ti si po jednání s vládou pochvalovali, jak je vláda rozumná v navrhovaných opatřeních. Velká škoda, že podobně citlivě vláda nedokáže jednat lidmi. Z rozdílu mezi návrhem Unie a české vlády je pak bohužel vidět, čí zájmy vláda sledovala a koho chtěla doopravdy chránit.
Autor je redaktor Alarmu.