Volnočasový areál na Folimance. Foto Za Folimanku
„Opatření přijímaná v oblasti péče o vodu, zeleň, krajinu, šetrné energetiky a hospodaření s odpady pomůžou řešit dopady klimatických změn,“ píše se v úvodu košatého programu Spolu pro Prahu v oblasti Čistota ve městě, péče o zeleň a kvalitní životní prostředí. Jde dokonce hned o čtvrtou programovou prioritu politického uskupení. Její první garantkou je Alexandra Udženija. Stejná Udženija, která nechala coby starostka Prahy 2 v parku Folimanka vybetonovat prostranství, kam byli lidé zvyklí chodit cvičit, aby na něm za 35,7 milionu korun mohl vzniknout volnočasový areál s pevným povrchem a umělou trávou. Nepomohla občanská iniciativa, která upozorňovala na to, že v době změny klimatu by si na mnoha místech zanedbaný park zasluhoval úplně jiný druh úpravy. Nebo na to, že se sportující lidé pod Nuselákem scházeli i bez areálu a o jeho výstavbu nestáli. Krok radnice byl typický pro dobu, kdy většině politiků stále nejen nedocházely možné důsledky klimatické změny, ale byli zkrátka zvyklí se o kvalitu životního prostředí ve městě nezajímat. Politickým úspěchem je pro ně něco nového postavit. Ozdravení Folimanky, které by zahrnovalo průzkum stavu stromů, výsadbu nových, zavedení vodních prvků a rekonstrukci kaskádové fontány nebo cihlového svahu pod Nuselským mostem přitom mohl být projekt roku, za který by Udženije zatleskali všichni. Bohužel se nestalo – a není to překvapení. Už v době kdy byla Udženija na Praze 2 radní, místní vedení bez náhrady zrušilo oblíbenou komunitní zahradu Na Smetance.
Na Jižáku se ztrácejí pejsci
Piráti se už v minulém volebním období zapsali slibem vysázet v Praze milion stromů. Ne, že by to bylo špatně. Podle většiny odborníků ale máme ohledně stromů ve městě problém v nízké informovanosti – lidé si často myslí, že je třeba sázet hlava nehlava. Existuje malé povědomí o tom, že ne každý strom všude přežije a ne každé kácení musí být špatně, pokud je následováno výsadbou vhodnějšího stromu. Lepší by tedy bylo, kdyby Piráti rovnou říkali, jaké stromy budou sázet a kam, popřípadě se jim povedlo zrealizovat například vzorové ozdravení parku.
Praha se v oblasti péče o životní prostředí a adaptace na změnu klimatu pokouší dohnat vlak, který jí ujíždí.
Pirátská výsadba je však každopádně o dost lepší vize než vstupy ANO do debaty o životním prostředí. Záchvaty smíchu přivodil twitterovým uživatelům nedávno zastupitel za ANO na Praze 11, který si postěžoval, že je na Jižáku tak vysoká tráva, že se mu v ní ztratil pes. „Milí Piráti, budete u nás na sídlišti ještě někdy sekat trávu, nebo jste to už do voleb zabalili? Já jen, že se lidem v té trávě u nás na Jižním Městě začínají ztrácet pejsci. Nebo je to pokrok lidstva pro cílený chov pražských klíšťat?“ napsal Prokop, připojil fotku smutného pejska v trávě a sklidil tucty rozesmátých smajlíků. Zrovna povědomí o tom, že v horkých létech je lepší trávu nesekat, už se v Česku celkem rozšířilo, mezi členy ANO ale ještě zřejmě nedoputovalo.
Ujíždějící vlak
Nabízet „zelenou Prahu“ se stalo jedním z nejčastějších falešných slibů. A nejen od politiků. V anotacích nových stavebních projektů se často šermuje pojmem zeleň, aby se pak na místech zjevilo pár stromů v květináčích. Přístup města přitom v poslední dekádě rozhodně necharakterizoval nezájem o toto téma. Institut pro plánování a rozvoj hlavního města Prahy (IPR) vydal materiály o tom, jak by ideálně měla vypadat veřejná prostranství, i tzv. Standard pro stromořadí, který definuje, jak se starat o stromy v pražských ulicích, a popisuje správné způsoby jejich výsadby i jejich konkrétní umístění. A ani veřejnost není lhostejná. Jedna z úspěšných občanských iniciativ vznikla v rekordním čase v reakci na záměr radnice Prahy 1 v čele s Petrem Hejmou pokácet javor v Anenském trojúhelníku kvůli výstavbě nových mol pro pořizování turistických selfíček.
Přesto se Praha v oblasti péče o životní prostředí a adaptace na změnu klimatu pokouší – slovy Petry Kolínské ze Zeleného kruhu – dohnat vlak, který jí ujíždí. Na to, co je v předvolebních programech stran kandidujících do pražského zastupitelstva upoutalo a co podle nich Praha v oblasti klimatu skutečně potřebuje, jsem se proto zeptala několika odbornic.
Zkušenosti a ideály
„Nejdůvěryhodnější se mi zdá program Prahy sobě. Je z něj znát, že ta strana už má zkušenosti a identifikuje v programu různé druhy bariér, které brání tomu, aby se už existující opatření na ochranu klimatu realizovala,“ říká Michaela Pixová, sociální geografka, která pražskou politiku sleduje dlouhodobě a dlouhodobě se také věnuje klimatické politice a aktivismu. Sama kandiduje do zastupitelstva městské části za Zelené. „Praha sobě si dává za úkol bariéry odstraňovat, a právě to mi připadá nejdůležitější. Zmiňují například i vzdělávání úředníků, což je jedna z klíčových věcí. Těžko se dělá naplno klimatická agenda, když velká část zaměstnanců úřadu nerozumí souvislostem klimatické krize.“
Pixová kladně hodnotí strany, které jsou v souladu s Klimatickým plánem hlavního města Prahy do roku 2030 a chtějí ho rozšiřovat a aktualizovat. „Jak Praha sobě, tak Piráti mají v programu důraz na cirkulární ekonomiku, jejich programy se věnují také zemědělství, to všechno je důležité. Program Prahy sobě se bohužel nevěnuje ochraně zahrádkářských kolonií, které jsou důležité jak z hlediska produkce lokálních potravin, tak kvůli biodiverzitě. Má to ale v programu Solidarita.“ Podle Pixové se v poslední době pozornost veřejnosti přesouvala spíše ke komunitním zahradám, které ovšem uspokojují spíše potřebu socializace. Město je podle ní podporuje víc než zahrádkářské osady kvůli tomu, že jsou vnímané jako trend, ten ale může jít ruku v ruce i s gentrifikací.
„Praha sobě se přitom v programu zlehka věnuje i podpoře lokálních potravin. Uvádí tam například to, že ovoce z pražských sadů by se mohlo dodávat do českých škol, ale nemá to zpracované moc do hloubky. Dala by se podpořit třeba síť tzv. Kápézetek, skupin podporujících lokální zemědělce. Hodně se mi ale líbí, že chtějí zapojovat do rozhodování mladou generaci a přinášet poznatky z univerzit do městské správy,“ říká Pixová, podle které je nejrozumnější volit Prahu sobě, dobré jsou ale podle ní i programy Solidarity a Pirátů. „Z programu Solidarity je znát, že nestaví na předchozí zkušenosti z politiky nebo hlubší, dlouhodobě zpracovávané analýze, kterou by si zajistili pomocí sběru informací od politiků a úředníků. Nicméně z ideového hlediska je jejich materiál kvalitní. I v otázkách dopravy se přiklánějí k tomu podstatnému, například infrastruktuře pro cyklisty, navrhují také větší rozpočet pro bezmotorovou dopravu. Nechtějí rozšiřovat letiště ani stavět povinná parkovací místa v nových domech.“
Sektorové vládnutí
Podle Pixové žádný program víc nerozpracovává otázky spojené s vodohospodářstvím. U programu Spolu si všímá pro toto uskupení nečekaně košatě pojatého oddílu věnovaného životnímu prostředí. „Je tam ale na první pohled spousta prázdných slibů, nemají žádné zkušenosti se zelenými politikami z dřívějška, ani ochotu učit se z předchozích chyb. Nevěnují se bariérám, nevysvětlují, jak je odstranit.“ Pixová si také všímá, že v dopravě chce ODS podle svého programu rozhýbat dlouhodobě neřešené problémy, což je podle ní ironické. „Dlouhodobě je neřešila především ODS během svého dlouholetého působení ve vedení Prahy. Naopak současné vedení spoustu z nich řešit začalo.“
Nakonec sociální geografka upozorňuje na kontext, ve kterém se Praha momentálně nachází. „Je k diskuzi, co všechno může změnit město samo, bez legislativních změn nebo bez větší spolupráce s občany.“ Změna podle ní musí nastat na více úrovních. „Pražský klimatický plán se například zabývá emisemi vznikajícími na území města, ale už ne těmi, které se tvoří v jeho okolí, které ale slouží jako zázemí. To znamená, že svoje emise outsourcuje jinam – nezapočítávají se třeba ty ze zemědělství, díky kterému mají Pražané potraviny.“
Velkým problém je podle ní taky to, že se vládne „sektorově“. Prospěli by proto koordinátoři zelených politik: „Dostatečně se neadresují bariéry, které brání řešením, jež klimatický plán přináší. Není u nás klimatický mainstreaming, tedy mechanismus, který by problematiku změn klimatu promítal do všech politik, do otázky bydlení, výstavby a tak dále. Praha potřebné změny na svém území nemůže sama dosáhnout, ten problém je skutečně komplexní, protože zahrnuje i to, co lidi nakupují, jak žijí ve svých domovech nebo kde pracují.“
Stromy a parkování
Podle architektky Kateřiny Vídenové je nekoncepčnost zmiňovaná Pixovou základní bariérou pro to, aby v hlavním městě mohl růst dostatek zdravých stromů. Celé Česko na tom v tomto ohledu není dobře, stromů jednak ubývá a také se jim kvůli nedostatečné péči při změně klimatu mnohdy nedaří. Pro ochlazování měst v době horka jsou přitom klíčové. „Problémem není absence manuálů, jak je správně sázet – sama jsem jich objevila celou řadu. Problémem je špatná nebo vůbec žádná zastřešující koncepce a nedostatek koordinace a komunikace,“ píše Vídenová v předmluvě své nově vydané knize rozhovorů O stromech v ulicích, kterou se snaží dát existující odborné vědění i zkušenosti do kontextu. V předmluvě píše o tom, že kniha vznikla „z pozorování společnosti ovládané na jedné straně až hrůzou z kácení stromů a na druhé straně fetišistickým kupováním dalších a dalších aut“.
Z knihy se dozvíme například to, že vysadit milion nových stromů by bylo skvělé, ale až poté, co se město dokáže postarat o stovky stromů už rostoucích a zajistit jim prokořenitelný prostor, vodu, péči a zdravý vzduch. Nebo to, že stromořadí u nás nejsou zákonem chápána na stejné úrovni jako inženýrské sítě. A že města nemají jednoho správce pro všechny stromy, ale mají ho pro lampy. V rozhovoru s Magdalenou Macekovou z Nadace Partnerství padne, že velký občanský tlak na nastavení tzv. indexu zeleně a zasakování, který by nařizoval v nové zástavbě vyhradit určitý podíl stromů a půdy, byl vyvinut v Brně. „Nikdo to ale nedotáhl do použitelné formy,“ říká Maceková.
Podle Vídenové u nás nicméně existuje naděje na obrácení trendu. Vidí ji v několika extrémně energických a zapálených jednotlivcích, kteří se snaží věci posouvat. Hodně práce bude podle ní potřeba odvést také na informovanosti obyvatel. „Několik odborníků uvádí v rozhovorech příklad Rakouska, ale i jiných zemí, kde je zvykem na strom, který se má kácet, pověsit cedulku. Obyvatelé na ní najdou datum a místo setkání, kde pak úředníci zájemcům vysvětlí, proč se strom bude kácet a jak bude nahrazen.“ U nás jsou podle Vídenové lidé zvyklí, že se s nimi úřady nebaví. Pamatují si především špatné zkušenosti, například kácení bez náhrady. Nízká informovanost pak může mít za následek, že občané dosáhnou něčeho, co ve skutečnosti škodí. „Často se stane, že nějaký strom prostě dožívá a je potřeba ho vyměnit,“ vysvětluje architektka. „Jenomže lidé se rozčílí, když se dozví, že se bude kácet. Nedávno se místní postavili proti kácení lip na Václavském náměstí. Místo nich byly navrženy čtyři řady platanů, které by za pět nebo sedm let narostly do velikosti těch dnešních stromů. Stačilo udělat nějaké setkání a líp to vysvětlit.“ Lidé si podle Vídenové často neuvědomují, že Česko už vstoupilo do jiné klimatické etapy a je třeba sázet horku odolnější stromy.
Příprava na jiné uvažování
Programy politických stran považuje Vídenová za lehce matoucí a plné slibů, kterým se často nedá věřit. „I Spolu má v programu hodně zelených věcí včetně podpory cyklodopravy,“ poznamenává. „Naopak ani strany v oblasti životního prostředí nejinformovanější tam nemají nutnost přehodnotit politiku zahušťování města. Neříkám, že se má výstavba rozšiřovat do krajiny, ale zastavování každé proluky bez ohledu na to, kolik vzniká prosáknutelných ploch, parků a stromořadí, je problém. Možná by stálo za to zamyslet se nad tím, kolik prostoru zabírají na okrajích města logistická překladiště. Místo nich by se měla stavět nová udržitelná sídliště, jako je Aspern Seestadt ve Vídni.“
Podle Vídenové se politické strany také příliš soustředí na elektromobilitu a udržitelné technologie, místo aby společnost začaly připravovat na jiné uvažování o ekonomickém růstu. „Nikdo kromě Solidarity se nezaměřuje na to, že parkovacích míst by v Praze nemělo být víc, ale naopak méně.“ Z hlediska udržitelnosti má podle ní nejlepší program právě Solidarita. „Otevírají témata, o kterých ostatní zatím vůbec nemluví, například zrušení minimálního množství parkovacích míst v pražských stavebních předpisech. Navrhují progresivní zdanění třetí a další nemovitosti. Chtějí úpravu ochranných pásem inženýrských sítí, aby šlo lépe sázet stromy, nechtějí rozšiřovat letiště a developerskou výstavbu bytových domů by podmínili čtvrtinovým podílem bytů s nízkým nájmem.“ Podle Vídenové je velmi dobrý i pirátský program, nejpropracovanější je však podle ní materiál Prahy sobě. „Ta ale podporuje i schválení Metropolitního plánu v jeho stávající podobě, která dostatek zelených ploch ve městě nezajistí.“
Napřít síly tam, kde je to nejvíc třeba
Podle bývalé radní pro územní rozvoj Petry Kolínské, která před lety během přípravy Metropolitního plánu odvolala někdejšího šéfa IPRu kvůli neshodám o jeho podobě, by dnes bylo nejlepší jej rychle přijmout. „Je to materiál s mnoha nedostatky, ale ocitáme se v situaci, kdy stávající územní plán až příliš zastarává.“ Pražský klimatický plán je podle ní naproti tomu na české poměry kvalitní, a vyplatí se tedy volit ty strany, které se zavazují ho naplňovat.
Některá vedení městských částí jsou podle koordinátorky projektů Zeleného kruhu osvícená a snaží se na změnu klimatu adaptovat. „Jsou ale místa, která jsou velmi zatížená vysokými teplotami, a místní radnice toho pro ně příliš nedělají. Proto by se do plánu při nejbližší aktualizaci měla doplnit kapitola zohledňující území, kde město trpí nejvíce,“ myslí si Kolínská. Podle ní by se právě tam mělo s adaptačními opatřeními začít, Praha k tomu potřebná data má. „I na vizualizaci zveřejněné v médiích bylo vidět, že například holešovický meandr je jedním z nejžhavějších tepelných ostrovů. Nabízí se tak znovu otázka, zda park, který je navržený uprostřed plánované čtvrti na tomto místě, nemá být větší.“
S tím, že hlavní překážka zelenější Prahy spočívá především v ochotě naplnit už plánovaná opatření, Kolínská souhlasí. „Vzpomínám si, že když Adriana Krnáčová objednávala zhotovení klimatického plánu, nikdo to na zastupitelstvu nerozporoval. Když se o něm však hlasovalo, tak ho ODS ani ANO nepodpořily. Tím pádem ho nemusí chápat jako pro sebe závazný. A díváme-li se na to, jak vypadá hlasování o rozpočtu a kolik peněz je na konkrétní opatření skutečně vyčleněno, nemůžeme mít moc velkou radost.“ Expertka a bývalá politička také znovu připomíná, že důležitý je i územní plán a jeho změny a to, zda jsou s klimatickým plánem v souladu. „Všechny strany se shodnou na tom, že je potřeba mít v ulicích co nejvíce stromů. Co už ale člověk v programech nenajde, jsou závazky, které by mohly vést ke skutečné změně. Nikdo nemluví o tom, že zařídí přesun inženýrských sítí tak, aby se daly v ulicích líp sázet stromy. Místo toho například Spolu opatrně slibuje: vysadíme stromy tam, kde to bude možné.“ Kolínská upozorňuje i na to, že Praha má zákonodárnou iniciativu, podle ní ji ale příliš nevyužívá. „Víme, že hodně věcí není možných, protože tomu legislativa brání. Pokud to ale Praha se zelenou politikou myslí vážně, tak by měla v usilování o změnu legislativy přidat. I pražské stavební předpisy by mohly stanovit, že neexistuje povinný předepsaný počet míst pro parkování, a může to být jako v Berlíně, kde je pouze povinnost zajistit místa pro kola a parkování pro vozíčkáře.“
Předvolební servis
S přípravou Prahy na změnu klimatu úzce souvisí také doprava. Zhodnocení posledních čtyř let v této oblasti si můžete poslechnout v podcastu Bulvár, jehož hostem byla Zuzana Poláková z Automatu. Odbornice na aktivní dopravu v něm vysvětluje například význam dočasných covidových opatření, která během pandemie ukazovala, jak lze zpomalovat či omezovat automobilovou dopravu. V Praze se díky nim povedlo prosadit úpravu Smetanova nábřeží – zvětšení prostoru pro zastávky MHD, pěší i cyklisty. Hostem podcastu byl i dosluhující radní pro dopravu, náměstek primátora Adam Scheinherr. V rozhovoru mluví o tom, proč se v Praze stále nepodařilo zdražit levné parkování, a o nutnosti vystavět pražský S-Bahn. Rekapitulaci toho, co se současné koalici ve vedení města podařilo v oblasti bydlení, se dočtete tady. V rámci předvolebního servisu si pak na webu Alarmu budete moci přečíst rozhovory s lídry stran kandidujících do pražského zastupitelstva. Jako první vyšlo interview se současným primátorem, Pirátem Zdeňkem Hřibem.
Autorka je redaktorka Alarmu.