Foto Barbora Hrubošová, použito se svolením autorky
Slovenskou kulturní scénou hýbe kauza knihy mladé Nicol Hochholczerové. Její výjimečný, formálně experimentální debut Táto izba sa nedá zjesť vypráví o šestiletém období zneužívání a vychází přitom i z autorčiny zkušenosti a deníků. Fragmentární text popisuje silně metaforickým jazykem sexuální zneužívání nezletilé žačky učitelem. „Po škole ti prvýkrát vsuniem ruku do nohavíc. Pripomínaš mi kus tlačenky, ani tvrdej, ani mäkkej, s hladkým povrchom, z ktorého ešte sála teplo, kým sa okolo nej opatrne zaťahujú dosky, na zem kvapká šťava a starý otec hovorí ešte zatiahni a Rumoš hovorí už radšej nie, lebo to praskne, tak toto mi pripomínaš, ale nebojím sa, lebo už nie som decko, škerím sa ti do strniska a vsúvam ruku do nohavíc, pri posteli si kľaknem na štyri, kontrolujem, či pod ňou nie je otec.“
Kniha Nicol Hochholczerové se zjevně dotkla neuralgického místa slovenské společnosti.
Debut se dostal jak do úzkého výběru pěti nejlepších původních slovenských próz za rok 2021 nominovaných na cenu Anasoft litera, tak do nominace na přidruženou cenu René. Už šestým rokem toto ocenění s podtitulem „Anasoft litera pro gymnazisty“ vyhlašuje Literární informační centrum. Cílem je dostat současnou slovenskou literaturu na střední školy a skrze ni otevřít diskuze na aktuální témata. Porotci a porotkyně Anasoft litery vybírají pět titulů, které nabízejí vybraným školám. Ty pak mají možnost je případně odmítnout. Tentokrát ale knihu Nicol Hocholczerové vyřadila komise z nabídky už předem. Nejde ovšem o případ cancel culture.
Sexualizované násilí zde bylo a je
Po vyhlášení nominací totiž začala porota i sponzor ceny, firma Anasoft, dostávat stížnosti od rodičů a pedagogů, z nichž některé odkazovaly na paragraf 151 školského zákona, který se týká mravnosti a který by distribuce této knihy mohla porušovat. Debata o zařazení Hochholczerové debutu do nominací na cenu pro středoškoláky tak má několik rovin: kromě potenciální právní stránky je to taky rovina pedagogicko-výchovná. Je totiž nutné brát v potaz oběti, které by mohly být znovu traumatizovány. V diskuzi zazněly také hlasy, které se obávaly, že by mladí lidé viděli v příběhu romantickou lásku – jak své zneužívání ostatně zčásti prožívá i dvanáctiletá protagonistka. Debata má ale také rovinu politickou, kniha se totiž dotýká tématu, které je zdrojem kulturních válek nejen na Slovensku. A to autorka, která píše o vlastní zkušenosti, trestní oznámení na svého bývalého učitele výtvarné výchovy nepodala. Kdo ví, kudy by se debata ubírala pak.
Porota se tak nakonec rozhodla knihu nabízet školám jen na jejich žádost a v balíčku s odbornou podporou. Vyřazením knihy z nominace se organizátoři zároveň vzdali zodpovědnosti za její distribuci do škol a převedli ji na jednotlivé pedagogy. Je to paradoxní, protože nedůvěra ve schopnost kritického čtení a debatování se netýká jen mladých lidí, ale daleko spíše jejich dospělého pedagogického vedení. Obavy poroty se totiž týkají „prostředí, do kterého kniha vstupuje“. Není žádným překvapením, že sexuální výuka či debata o sexualizovaném násilí, které dává větší důraz na zneužití moci než samotný termín „sexuální násilí“, je na středních i základních školách – opět nejen na Slovensku – nedostačující. Argumentem pro vyřazení knihy z nominace tak byla i nepřipravenost škol na takovou debatu. Jak se ale vyjádřila ředitelka Národního koordinačního střediska pro řešení problematiky násilí na dětech Mária Vargová, sexualizované násilí zde prostě bylo a je. Debata o (ne)připravenosti se tak stává z podstaty lichou.
Ani dospělí o tom neumějí mluvit
V diskuzi konané v rámci Litera festu s názvem „Táto téma sa nedá zjesť“, kde debatovali literáti, porotkyně, pedagožky i zástupci příslušných institucí zabývajících se sexualizovaným násilím na dětech na Slovensku, došlo také na otázku jazyka, která představuje další klíčovou rovinu kauzy. Autorka knihy zvolila obrazný jazyk nepojmenovávající násilí přímo a didakticky. Jak se ale bavit nad knihou – natož s dospívajícími? Komentář na zadní obálce knihy, jejímž autorem je spisovatel a Hochholczerové partner Balla, používá slova „vztah dospívajícího děvčete ke staršímu muži“. Zatímco sociální psycholog i moderátor debaty ve slovníku tápou a také mluví o vztahu, porotkyně Jana Cviková a Mária Vargová ve zmíněné debatě odmítají samotné slovo „vztah“ a mluví o násilí, což přijímá i tento text. Důraz na jazyk je zde zásadní, protože bagatelizace je jednou z hlavních překážek mluvení o sexualizovaném násilí. Jak zmiňuje ve svém vyjádření i porotkyně ceny Weronika Gogola: „Je čas říct to nahlas: neumíme mluvit s dětmi o sexuálním násilí. Neumíme se o tom bavit – my dospělí – ani mezi sebou.“ Přiznání si této neschopnosti dospělých je pro debatu o sexualizovaném násilí důležité: pachateli totiž jsou právě oni.
Jak připomíná ve svém komentáři pro Kapitál Martin Makara, v celé debatě ovšem chybějí hlasy skutečné poroty ceny René – středoškolských studentek a studentů. Tato skupina je přitom stejně nehomogenní jako její pedagogický dozor, a tak podle Makary nelze mluvit o její neschopnosti o tématu diskutovat. Naopak, ponechání knihy v nominaci by bylo vyjádřením důvěry a rovnosti ve vztahu ke studentkám i pedagogům. Jestliže je hlavním zájmem ochránit mladistvé před predátory, je nutné téma sexualizovaného násilí detabuizovat – a vyřazovat z nominací knihy o něm pojednávající není krok tímto směrem.
Bezpečné prostředí
Debata o tématu představuje ale stále jen teoretickou rovinu problému. Ruku v ruce s ní musí přijít i praktické otázky, a tedy řešení konkrétních případů sexualizovaného násilí na středních i základních školách a ve vzdělávacích institucích obecně. V současnosti jsme svědky kauz sexualizovaného násilím na vysokých školách v České republice. Podněty však v drtivé většině přicházejí zdola, od studentů. Stejnou důvěru jako v dospělé studující přitom musíme mít i v ty nezletilé – ale nesmí to stát na nich. Bezpečné prostředí pro debatu o sexualizovaném násilí je především takové, kde existují funkční mechanismy pro řešení těchto kauz. Po zkušenosti ze své střední školy a diskuzi o současné situaci s mladšími ročníky tamtéž můžu říct, že ani elitní pražské gymnázium takovým bezpečným prostředím není.
Literární cena René má hořkou dohru. Z nominace stáhnul v reakci na vyřazení Hochholczerové debutu svou knihu spisovatel Arpád Soltész, a tituly tak v soutěži zůstaly jen tři. Porota se nakonec rozhodla ve svém oficiálním vyjádření poprosit studentky a studenty, aby v tomto ročníku nehlasovali a nevybrali laureáta. Také budoucnost ceny René a spolupodílení se Anasoft litery na ní jsou v současnosti nejisté. Současná vedoucí Anasoft litery Simona Fochlerová zmiňuje ve shrnutí celé kauzy hlavně počáteční obavy z právních důsledků, které by eventuálně mohly položit nejen cenu René, ale jakožto spoluorganizátora i Anasoft literu. Rozhodnutí poroty a organizátorů se tak zdá pochopitelnější. Kniha Nicol Hochholczerové se zjevně dotkla neuralgického místa slovenské společnosti. Samozřejmě, že po stažení z nominace a aféry kolem toho se kniha v rekordním čase vyprodala a dotiskla. Opatrnost se tak možná nevyplatila – bez odborného dozoru ji teď pravděpodobně čte opravdu hodně lidí a pravděpodobně i těch mladých.
Autorka studuje komparatistiku na FF UK.