Foto hnutí ANO
Žijeme v natolik dramatických časech, že blížící se volba prezidenta zajímá málokoho. Předchozí dvě volby přitom byly tématem zhruba od jarních měsíců až do samotné lednové volby. První byla jízdou outsidera Miloše Zemana na vrchol. Druhá zoufalým pokusem Zemana zastavit. Nepovedlo se. Jediný, kdo umí zničit Miloše Zemana, je jen Miloš Zeman.
Navzdory všem televizním prognózám a diagnózám lékařů i samozvaných lékařů, je Miloš Zeman stále s námi. Byť to v poslední době vypadá, jako by tady ani nebyl, což je v podstatě ideální stav. Podřimuje na Hradě a pozoruje, jak v ničem, co si myslel, neměl pravdu a celá jeho politická kariéra byla víceméně sérií omylů a personálních katastrof. Třeba omylu, že je Vladimir Putin skvělý člověk a jeho přítel. Jediné, co po Zemanovi zůstane, bude banda příživníků a hochštaplerů, jako je Nejedlý, Mynář nebo zloděj kamení.
Někdy před třemi lety se mluvilo o tom, že PPF nalije peníze do tehdejšího rektora Zimy, aby měla po Zemanovi na Hradě svého dalšího sluhu.
Laťka pro příštího prezidenta je položena tak nízko, že o ni nelze ani zakopnout. Nuda současné prezidentské kampaně jistě plyne i z přesvědčení, že se ve finále potkají Andrej Babiš a Petr Pavel, který se nejspíš po vzoru různých vojenských junt nechává oslovovat generál Pavel. Fakt je, že vojenskou juntu jsme tady ještě neměli. V českém provedení to bude spíš taková malá česká roztomilá juntička.
Ve finále se oligarcha s generálem potkat nemusí, protože Babiš nemusí kandidovat, a pak možná opadne přesvědčení, že je Pavel jediný, kdo ho může porazit, jak dlouhodobě naznačují různé průzkumy. Ty však čtyři měsíce před volbami a v dramatických časech, v jakých se nacházíme, nelze brát jako predikci toho, jak vše dopadne. Pouze nám ukazují momentální rozložení sil.
Před námi je topná sezóna, podzim, zima a nedaleko od nás stále zuří válka. O příštím kandidátovi do velké míry rozhodne současná vláda – ne tím, koho vybere, ale jak se jí podaří zvládnout energetickou krizi a inflaci. Zatím jí to rozhodně moc nejde, čímž nahrává kandidátům typu Andreje Babiše. Sobotní demonstrace může být snadno jen začátkem něčeho mnohem většího.
Babiš si užívá roli vzteklého dědka
Babiš nelení, což bohužel nebyla jeho charakteristická vlastnost nikdy. Objíždí celé léto Českou republiku a na náměstích i sociálních sítích nadává vládě. Snaží se mobilizovat lidový hněv a stát se jeho mluvčím. Zopakovat výkon Miloše Zemana z první prezidentské volby, do níž Zeman vstoupil jako vysmívaný outsider, aby se nakonec stal mluvčím těch, kteří byli přehlíženi a ignorováni tehdejší pravicovou vládou uprostřed ekonomické krize.
Na rozdíl od Zemana však Babiš nemá ten luxus, že by se na dekádu ztratil z politiky a vynořil se jako princ ze zapomnění. Babišovy kauzy jsou tady stále s námi a on sám bohužel taky. Nicméně dřívější Babišův autentický drajv je už přece jen pryč a je otázka, zda se mu sázka na vlastní autenticitu, jíž je pozice vzteklého dědka, vyplatí. Pravda je, že by tím zachoval kontinuitu prezidentského úřadu. Nikoli láska, ale vztek vítězí.
Andrej Babiš vypiloval k dokonalosti národní disciplínu mluvení z cesty a snaží se osedlat lidový hněv. Jeho aktuálně největší vyzyvatel již kandidaturu potvrdil. Petr Pavel (opravdu není nutné hrát hru na generála, podobně jako ji před dekádou nebylo nutné hrát na knížete), se snaží šířit dobrou náladu. Ve své prezentaci osciluje od polohy jsem jako vy – když odkopává zeminu okolo chalupy, po – když na to přijde, Rusko zastavím svým mužným pohledem. V posledních měsících se Pavel trochu plácá v oblíbeném českém tématu, jímž je členství v KSČ a otázka jeho role ve vojenské zpravodajské službě, což je téma, které zajímá zhruba pět novinářů, jednoho historika a nula voličů.
Co naopak budeme hledat marně, je smysluplné vyjádření Pavla k inflaci, energiím a situaci rodin. Co by se mělo nebo mohlo dělat. Pavel si to nechce s nikým rozházet, a tak na vládu neútočí. Snaží se tvářit, že přítomnost neexistuje. Za normalizace se přece jen něco naučil. To mu ale během letošního podzimu stačit nebude. Na Facebooku se sice chlubí podporou Zdeňka Svěráka, ale ta by jej měla spíše varovat. Svěrák snad ještě nikdy nepodpořil nikoho, kdo by vyhrál. Předchozí favorité by mohli vyprávět.
Rektorka nebo odborář
O velký kus dál v pořadí se zatím nachází ekonomka a bývalá rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová, která těsně utekla z jejího vedení předtím, než na univerzitu začaly dopadat skandály spojené třeba s prodejem titulů na jedné z fakult.
Nerudová je žena, čímž se liší skoro od všech protikandidátů. Navíc by mohla k současnosti vzhledem k svému zázemí také leccos říct. To se jí ale příliš nedaří. Její kampaň je zalitá sluncem, jako by se jí problémy země netýkaly, a vypadá spíše jako pozvánka na odpolední čaj v nějaké uklizené brněnské čtvrti. Stejně jako mnozí další sází především na opatrnost, s níž se třeba distancovala od feminismu nebo zavedení kvót. Prý by stačilo, že by byla zvolena. Mírný pokrok v mezích zákona.
Díky snaze neříct pokud možno nic kontroverzního to nakonec vypadá, že vlastně neříká vůbec nic. Jako by si všichni konsensuální kandidáti vlastně mysleli, že jediné, co dokáže lid této země spojit, je nic. Naprostá prázdnota a absence všeho.
Někde okolo Nerudové se pohybuje v preferencích bývalý šéf odborů Josef Středula. U něj se trochu očekává, že by mohl posbírat hlasy pracujících a levicových voličů. Tyto skupiny ale v posledních letech ovládl Andrej Babiš, na jehož agresivitu zatím Sředula nenašel správnou odpověď, byť se snaží mluvit i o věcech, které se dějí tady a teď a jsou relevantní. Zatím se hledá a uvidíme, zda se stihne najít.
Otec gorily vs. ezoterický tělocvikář
Následuje skrumáž několika dalších kandidátů, jejichž jména se zatím nezdají důležitá a plní roli komparsu nebo vítaného komického oživení. Třeba Tomáš Zima.
Někdy před třemi lety se mluvilo o tom, že PPF nalije peníze do tehdejšího rektora Zimy, aby měla po Zemanovi na Hradě svého dalšího sluhu. V mezičase umřel Petr Kellner a s byznysem v Rusku a nakonec ani v Číně to v tuto chvíli nevypadá nejlíp. Nic z toho bohužel nikdo neřekl Zimovi, který neví, že ho za prezidenta nechtěli proto, že by byl osobnost, ale proto, že jí není.
A tak Zima podle všeho mluví sám za sebe a své zpuchřelé ego, což je bohužel častá nemoc rektorů českých vysokých škol. Jeho kampaň s heslem Země bez extrémů je v podstatě geniální. V této zemi je extrémem i normální evropská středová politika. Zima okouzluje svými bezelstnými příspěvky na sociálních sítích, kde informuje, že má na dovolené počítač, že si čistí hlavu grilem, nebo naznačuje, že je otcem gorilího mláděte. Zima je oběť vlastního ega a představy, že cokoliv ho napadne, je zajímavé. Není.
Vrcholem letošních kampaní je zatím typ člověka, jakého potkáte potloukat se někde okolo nádraží, kdy není zřejmé, zda je dotyčný šílený nebo opilý. Chodí v kruhu a uděluje rady světu nebo hlásí odjezdy vlaků. Karel Janeček tomuto osudu náhodou unikl tak, že se stal bohatým, a tak se promenáduje nikoli před nádražím, ale v médiích a na sociálních sítích. Člověk, který by si mohl najmout a zaplatit nejlepší marketingový tým, se chlubí tím, že se řídí svými pocity. Naštěstí pro nás všechny.
Prezident ezo tělocviku, který si koupil České slavíky jen proto, aby zaútočil na očkování proti covidu, tak v kampani metá salta a přemety. Není to tak dávno, co se svěřil, že žije na hraně podobně jako Ukrajinský prezident Zelenskyj. Zatímco ukrajinský prezident stojí v čele země, kterou se snaží vyhladit z povrchu zemského Vladimir Putin, Karel Janeček skočil z letadla padákem. Nedávno pak se zamračeným čelem vyšel bos na Sněžku.
Janeček je dalším miliardářem v rostoucí řadě, který se nevědomky snaží všem ukázat, že vydělávání hromady peněz a svéprávnost spolu vůbec nemusí být v jedné místnosti. Možná si tyto dvě kompetence snad i překáží.
Prezidentka Schillerová
Pokud Babiš nakonec usoudí, že nemá smysl, aby kandidoval, je v záloze více než připravena hodná a lidová Alena Schillerová, která na Instagramu radí s žehlením nebo s receptem na kocovinu.
Schillerová nicméně nejen žehlí, ale především se po letech v politice naučila vystupovat, mluvit v médiích a zvládat debaty pod tlakem. To je výbava, kterou nemá žádný z aktuálních kandidátů, a jak ukázaly nejedny volby, tohle se nedá naučit měsíc před první prezidentskou debatou. Schillerová by si nejspíš všechny zmíněné kandidáty v debatách namazala na chleba, nebo v jejím případě na žehlicí prkno.
Navíc by se Babišovi hodilo mnohem více zůstat v čele svého hnutí a ve sněmovně, zvlášť s příslibem, že příští volby může klidně drtivě vyhrát a prezident na Hradě mu bude krýt záda – třeba amnestií. Toto dvojité vítězství mu může přinést válka, energetická krize a neschopnost vlády lidem účinně pomoci.
Autor je redaktor Alarmu.