Foto Julian Nyča, Wikimedia, CC BY-SA 3.0
Albánie, Makedonie a Srbsko se snaží na energetickou krizi připravit i v rámci regionálního projektu Open Balkan – o nich si můžete přečíst zde. V ostatních státech Balkánského poloostrova ale tuhle možnost zatím nemají a přípravy na nadcházející zimu tak každá země řeší víceméně sama.
S nedostatkem elektřiny se potýká například Kosovo. Země totiž nemá žádný přístup k regionálním plynovodům a spoléhá se tak především na své dvě uhelné elektrárny Kosovo A a Kosovo B. Země si sama vyrobí asi jen dvě třetiny toho, co potřebuje. Spotřebitelé proto budou nově podle mluvčího státního distributora elektřiny KEDS smět využívat elektřinu vždy jen šest hodin v kuse a pak si dát dvě hodiny pauzu. Tohle opatření je odpovědí na strmý skok cen elektřiny – Kosovo už si nemůže dovolit ji dovážet. Elektrárny Kosovo A a B pocházejí z dob existence Jugoslávie a těžce znečišťují ovzduší.
Pokud by Moskva přerušila dodávky, je Bosna okamžitě bez plynu, protože nemá žádný uskladněný.
Kosovo má sice páté největší zásoby hnědého uhlí na světě –to ale vyrobí relativně málo energie, a také se výrazně podílí na toxickém znečištění vzduchu. Kosovo proto zvažuje, že nakoupí kvalitnější uhlí ze Západu, například z Německa. Stejný problém s dovozem energie má i Černá Hora, která si drahou elektřinu brzy nebude moci dovolit, jak řekl premiér Dritan Abazović. Mluvil proto o tom, že by se země měla vydat cestou regionální spolupráce, kterou on sám spatřuje v projektu Open Balkan. Mimochodem, na setkání iniciativy byl přítomen, stejně jako zástupci Turecka a Maďarska, které tuto spolupráci balkánských zemí dlouhodobě podporují. Černá Hora také není připojená k síti plynovodů.
Balíček? Ne děkuji, raději hrozby válkami
V Bosně a Hercegovině v tuto chvíli probíhají vyhrocené volby, které přicházejí po roce největší politické krize v Bosně od konce krvavé války v devadesátých letech. Politické autority se nemohou dohodnout na podobě volebního zákona, který je vystavěn na logice etnonacionalistického rozdělení země na tři části – mezi Bosňáky, Chorvaty a Srby. A protože do voleb zbývají skutečně jen dny, hlavním tématem všech významných bosenskohercegovinských politiků jsou kampaně – na řešení energetické krize a případnou státní pomoc už zřejmě nezbývá čas.
Bosna a Hercegovina je jedinou zemí v regionu, která energii vyváží – ano, Bosna je díky své geografické poloze ideální pro výrobu elektřiny v hydroelektrárnách, má také bohaté zásoby uhlí. Díky tomu měla vždy komparativní výhodu. S plynem je to ale mnohem horší: stejně jako ostatní země západního Balkánu, i Bosna je závislá na dodávkách plynu z Ruska, který odebírá z Turk Streamu. Pokud by Moskva přerušila dodávky, je Bosna okamžitě bez plynu, protože nemá žádný uskladněný. Původně do země tekl plyn potrubím přes Maďarsko, to už teď ale neplatí. Ceny plynu v zemi rychle rostou, inflace dosahuje 16 procent, u potravin je to ale přes 25 a u paliv přes 34 procent.
Jen za loňský rok Bosnu opustilo 170 tisíc obyvatel a v tomto ohledu se nejedná o nijak výjimečný rok. Zatímco životní úroveň obyvatel se nijak nelepší, nacionalističtí politici přilévají olej nesnášenlivosti do ohně a vyhrožují, že současná krize přeroste v konflikt. Všichni přesto získávají hlasy ve volbách a život v Bosně je tak už roky stále horší a horší. Jak přežije obyvatelstvo tuhle zimu s drahými energiemi, závažnou inflací a bez státní pomoci? To nikdo neví.
Členové EU na Balkáně
Státy Balkánského poloostrova, kterým už se povedlo dostat do EU, na tom jsou možná jen o maličko lépe. Ačkoliv Bulharsko mezi šťastlivce skutečně nepatří: Rusko zemi už dávno vypnulo proud, když Sofie odmítla platit za něj v rublech. Bulharsko má poměrně diverzifikovaný energetický mix, využívá hojně jadernou energii, ale také obnovitelné zdroje – vodu, slunce a vítr. Velká část bulharského průmyslu se na plyn nespoléhá, existuje ale několik velkých firem, které jsou na zemním plynu plně závislé. Prudký růst jeho ceny a jeho nedostatek by tyto klíčové firmy mohl donutit omezit nebo zastavit výrobu. To povede k prohloubení již tak závažných ekonomických potíží Bulharska. Šéf Bulgarian Industrial Capital Association Vasil Velev odhaduje, že zavření těchto podniků by znamenalo propuštění asi 250 tisíc lidí.
Země v současnosti nakupuje plyn z Ázerbájdžánu. Bulharská prozatímní vláda taky zajistila zkapalněný plyn, ale jen na říjen. Od října do země taky poteče plyn Transjadranským potrubím z Ázerbájdžánu přes Řecko. I tak ale Bulharsko zajistilo asi jen třetinu toho, co dohromady potřebuje. Jak to dopadá na obyvatelstvo? V nejchudší zemi EU už teď podle Eurostatu nemá peníze na vytápění svého domova až čtvrtina všech obyvatel. V současné situaci by i domácnosti se středními příjmy mohly mít potíže s placením účtů za energie.
V celé zemi používá téměř polovina domácností dřevo jako nejlevnější a nejdostupnější palivo. Rostoucí poptávka a prudká inflace ale vyhnaly i ceny dřeva vysoko nad loňskou úroveň. Bulharské úřady se snaží snížit finanční zátěž domácností s nízkými příjmy, zejména důchodců a nezaměstnaných – poskytuje jim příspěvek na energie a na nákup dřeva do kamen. Kromě toho vláda také uvalila exportní limity na dřevozpracující podniky a zajistila pravidelné dodávky dřeva pro tuzemský trh. Země kromě toho dostává finanční podporu od Evropské unie – komise přislíbila Bulharsku asi 216 milionů eur na podporu těžce zasaženého zemědělského sektoru.
O poznání lépe je na tom Chorvatsko. Obyvatelé si tedy zrovna nepískají, ale země alespoň není stoprocentně závislá na ruském plynu. V současnosti dokáže Chorvatsko uspokojit asi třetinu své poptávky po plynu. Bývalo to ale lepší – před rokem 2017 získávala země více plynu doma, než kolik dovezla. Je to hlavně kvůli tomu, že ložiska jsou už stará a dostatečně se neinvestuje do nových, řekl to chorvatský odborník na energetiku Igor Dekanić. Podle Eurostatu činil v roce 2020 podíl plynu na celkovém chorvatském energetickém mixu asi 30 procent.
Ani Chorvatsku se ale nevyhnuly závažné ekonomické problémy. Inflace v zemi v srpnu přesáhla 12 procent a je tak nejvyšší od dob, kdy chorvatský statistický úřad začal údaje o inflaci zaznamenávat. Chorvatská vláda proto přišla s balíčkem podpůrných opatření v celkové výši v přepočtu téměř 70 miliard korun. Zastropovala ceny plynu i elektřiny pro firmy, veřejné instituce i domácnosti od 1. října do konce března příštího roku. Snížila také strop cen u některých potravin.
Slovinská vláda v souvislosti s ekonomickými problémy a cenami energií přijala balíček zákonů. Vláda bude mít pravomoc předepsat dobu osvětlení nebo maximální a minimální teplotu vytápění ve veřejných budovách. Změny v zákoně o dodávkách plynu zajistí, že v případě uzavření provozu nějakého dodavatele nezůstane žádný spotřebitel bez plynu. Kromě domácností, mateřských škol, základních škol a zdravotních středisek budou další takzvaně chránění uživatelé téměř automaticky přebírání náhradními dodavateli v případě, že jejich původní dodavatel zkrachuje.
Kromě toho bude mít asi 110 tisíc vysoce ohrožených osob – příjemců sociálních dávek, chudých důchodců a zdravotně postižených – nárok na jednorázovou platbu ve výši 200 eur. Asi 40 miliard eur poputuje také firmám, které potřebují pomoc při placení vyšších nákladů na elektřinu a plyn. Podniky pomoc uvítaly, ale podnikový sektor tvrdí, že bude potřeba mnohem více. Rusko poskytuje Slovinsku většinu jeho spotřeby zemního plynu, který představuje 12 procent celkové spotřeby energie.
Řecko má v otázce energetiky na Balkáně jednu z nejlepších pozic – plyn nakupuje z Ázerbájdžánu a do země teče Transjadranským plynovodem. Od prvního října navíc plyn poteče i do Bulharska, které Moskva letos od dodávek odstřihla. Řecko má k dispozici LNG terminál a usiluje o další. Dlouhodobě se snaží omezit závislost na ruském plynu a stát se regionálním distributorem. Do karet mu hraje i to, že má mírné zimy – to ostatně zdůraznil už v červenci ministr turistiky Vasilis Kikilias, který tak lákal do Řecka hlavně Němce. Řekl, že „by pro ně na podzim a v zimě bylo potěšením, kdyby mohli přivítat německé seniory, kteří chtějí zažít středomořskou zimu, řeckou pohostinnost, mírné počasí a vysokou úroveň služeb.“ Jde prý o způsob, jak se německým daňovým poplatníkům odvděčit za pomoc Řecku během dluhové krize v roce 2008. „U nás v domech není topení potřeba,“ dodával Panajotis Simandirakis, starosta přístavního města Chania na Krétě.
Řecko také přistoupilo k balíčku zákonů, které mají pomoci zvládnout dopady energetické krize. Podobně jako Španělsko nebo Itálie přistoupilo Řecko k dani z neočekávaného zisku. Už dříve země zřídila program s rozpočtem 640 milionů eur na modernizaci veřejných budov, například výměnu oken, zateplení nebo modernější klimatizace.
Autorka je redaktorka Českého rozhlasu.