Foto Pirátská strana
Do velké politiky se současný dosluhující primátor Zdeněk Hřib dostal před čtyřmi lety a záhy se stal jednou z nejvíce exponovaných postav české politiky. Jak se magistrátní koalici, v jejímž čele stál, podařilo naplnit minulé předvolební sliby? Proč se z dopravy v hlavním městě stalo tak zásadní téma? Proč navzdory výstavbě ceny za bydlení neklesají? A poškodila dosluhující koalici kauza Dozimetr a pirátský debakl ve volbách?
Když jsme spolu mluvili před čtyřmi lety, řekl jste, že Praha má potenciál, „aby se sem jednou jezdili lidé z celého světa dívat, jak se nám daří“. Udělala vaše koalice něco pro to, aby byl tento potenciál naplněn?
Na úvod musím říct, že my jsme v tomto volebním období čelili dvěma neplánovaným a bezprecedentním krizím. Jednak covidové a jednak také uprchlické. Pokud ale vyjdu ze slov zástupce vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, tak ten hodnotil naše asistenční centrum v Kongresáku jako standard světové úrovně. Jezdili se na něj dívat eurokomisaři z EU. Tady se podařilo tento slib splnit, byť to bylo v trochu jiné oblasti, než jsme původně plánovali. Osobně mě těší, že jsme Praze narovnali páteř, co se zahraniční politiky týká. Založili jsme Pakt svobodných měst. Brzy se nám do Prahy sjedou zástupci tohoto paktu, dorazí asi dvacet pět primátorů z celého světa – to je návrat Prahy na mapu hodnotové politiky.
Ptám se spíš na věci, za kterými si stojíte z hlediska politiky, kterou mohou Pražané a Pražanky přímo pocítit v každodenním životě ve městě…
Já myslím, že se naše koalice nemá za co stydět. Zahájili jsme stavbu metra D – po čtyřiceti letech je to poprvé, kdy se v Praze staví opět metro. A budeme dál intenzivně čerpat peníze z Evropské unie na rozvoj dopravy, veřejného prostoru a školských zařízení. Vyjednal jsem šest miliard na revitalizace veřejných prostranství, chtěli bychom je investovat především do zlepšení sídlišť.
Je zjevné, že samotná komerční výstavba není samospásná a že musí započít masivní výstavba nájemního městského bydlení, abychom mohli na trhu konkurovat dostupnými byty.
Pak tu máme filharmonii Vltavská. To byla architektonická událost roku, které se zúčastnilo mnoho renomovaných studií. Z výsledku mám radost. Vznikne budova, která bude sloužit všem, nejen těm, kteří budou večer na koncertě, ale i ostatním kdykoliv během dne – díky systému předsunutých teras. Od řeky až po střechu to bude barák pro všechny. No a konečně: schválili jsme velmi ambiciózní klimatický plán. Tehdy jsem to komentoval slovy, že tento plán povede k lepšímu životnímu prostředí v Praze a zlepšení zdraví obyvatel města. Vedle toho si ale od klimatického plánu slibujeme ještě jednu věc, o které jsem už při schvalování mluvil: jde o větší energetickou nezávislost, která pomůže snížit závislost na autoritářských režimech, které páchají terorismus nebo ho schvalují. Na té energetické soběstačnosti pracujeme už rok a máme první výsledky v podobě prvních instalací v rámci pražské solární elektrárny.
Zmínil jste klimatický plán. Ten je naplánován do roku 2030, a potřebuje tedy, aby vaše koalice získala další mandát. Jenže předběžné průzkumy tomu moc nenasvědčují. Jak vnímáte, že se od vás voličská podpora odvrátila a na špici je momentálně koalice Spolu?
Už jsme tady měli různé průzkumy a já je i proto zase tolik neprožívám. Zjevné je, že v tuto chvíli ODS, TOP 09 a KDU-ČSL těží z dozvuků voleb do Poslanecké sněmovny. Ale bylo by dobré se podívat, kdo za toto uskupení skutečně kandiduje. Například dva trestně stíhaní lidé: jednak lidovecký Jan Wolf a jednak člen ODS Richard Bureš z Prahy 1. Ten proslul kruhovým objezdem namalovaným před Prašnou bránou. (Minulý týden soud zrušil povolení pro tento kruhový objezd a Praze 1 nařídil uhradit téměř 30 tisíc korun za soudní náklady – pozn. red.) A je také stíhaný za machinace s městskými byty na Praze 1.
Když zůstanu u oblastí, které dle mého nejvíce zasahují do každodennosti obyvatel, a vrátím se k vašim minulým předvolebním slibům, hlavním tématem před čtyřmi lety bylo, že Praha má mít dostupné bydlení jako ve Vídni.
Bydlení je v Praze zásadní problém. Problémy s ním se tu kumulovaly desetiletí. Dlouho se říkalo, že jeho nedostupnost vyřeší, když se bude masivně stavět, bude se povolovat výstavba – a vše se nechá na trhu. Taková byla mantra po celá léta. Momentálně jsme však v situaci, kdy se v roce 2021 povolila výstavba rekordního počtu bytů – bezmála deseti tisíc, což je nejvíce od roku 1989. A ty ceny neklesají. Čili je zjevné, že samotná komerční výstavba není samospásná a že musí započít masivní výstavba nájemního městského bydlení, abychom mohli na trhu konkurovat dostupnými byty. Začali jsme už v tomto volebním období a podnikli jsme nějaké kroky. Primárně jsme založili příspěvkovou organizaci Pražská developerská společnost, která má na svém webu zveřejněné ty projekty, které chce realizovat. Jedná se o zhruba osm tisíc bytů.
Dále je to o pozemcích, jejichž nedostatek brání městu stavět. Město v minulosti pozemky, často za podivných okolností, prodávalo. Dělo se také to, že pokud byly ke koupi od státních institucí, typicky od Správy železnice, město neusilovalo o jejich koupi. Nejvýraznějším pomníčkem této historické neschopnosti je chátrající nádraží Vyšehrad. To se snažíme změnit. Jednak směňujeme se státem nemovitosti a pozemky, které máme a snažíme se získat nemovitosti, které na druhou stranu nepoužívá stát a my bychom je mohli využít k budování dostupného bydlení. Potom se snažíme dopravně zasíťovat pozemky, které by mohly být v budoucnu výhodné pro výstavbu, což se nejvíce týká pozemků v okolí budoucí linky D, a pak máme i pozemky, které jsou zasíťované, ale k tomu, aby se na nich mohlo stavět, je třeba změny územního plánu – to jsou konkrétně třeba Letňany.
Za vašeho působení se odblokovalo historické množství brownfieldů, na kterých se postupně má začít stavět. Vznikají tak úplně nové čtvrti – jenže dostupné bydlení v nich nenajdeme. S radním pro územní rozvoj Petrem Hlaváčkem jste k jedné z budoucích čtvrtí v Praze, k Nákladovému nádraží Žižkov, natočili video a v něm jste anoncovali „pozitivní revoluci v bydlení“. Když se však člověk podívá na čísla, z kontribucí developerů plyne jen asi 40 milionů na výstavbu dostupného bydlení. To je dejme tomu šest, možná deset bytů. Dalších sto pak dodá městská část. Není trochu přepálené označovat tak nízký počet obecních bytů ve čtvrti pro 22 tisíc lidí jako „revoluci“?
My jsme vydali naprosto historický dokument: jednotnou metodiku pro spoluúčast developerů na rozvoji města. Sjednocuje pravidla pro všechny. Bohužel se ale situace velmi dynamicky mění. I proto si dnes myslím, že by se částky určené pro spoluúčast developerů měly vzhledem k vyhodnocení aktuální situace zvýšit. Bohužel stále taháme za kratší konec provazu. Jednak o tyto pozemky mělo město usilovat už dávno a snažit se je získat do vlastnictví. A také nám do městského plánování poněkud hodil vidle Stavební zákon, který byl schválen za vlády Andreje Babiše. Je v něm obsažená velmi problematická věc, a to zrušení stavebních uzávěr na brownfieldech. Tím města přicházejí o jednu z hlavních pák, jak s developery jednat.
U těch kontribucí se na chvíli zastavme. Developeři mají odvádět 700 korun za metr bez navýšení kapacity území a 2300 při navýšení. Dle doporučení Svazů městských částí by tyto částky ale měly být vyšší a hlavně progresivní. K této kritice se přidali i menší developeři, kteří nyní platí stejně jako obří firmy typu Central Group nebo Penta, jež zastavují sta tisíce metrů čtverečních.
Co se týče samotného navýšení, některé městské části usilovaly o víc a jiné o méně. V první fázi jsme proto chtěli pravidla sjednotit a vydat doporučení pro minimální spoluúčast. Je to postavené tak, že domluvit si to může každá městská část. Pokud se rozhodne vyhandlovat si vyšší kontribuci, může. My jen říkáme, že za magistrát neschválíme změnu územního plánu, pokud nebude alespoň tato úroveň spoluúčasti dodržena. Já jsem ale pro to, aby se ta debata znovu otevřela a co nejdříve po volbách se jednalo o zvýšení těchto minimálních částek.
Když se přesuneme k dalším oblastem, nejvíce exponovaným tématem je v posledních letech doprava. Když jste na magistrát kandidoval před čtyřmi lety, mluvil jste hodně o Skandinávii. Asi si můžeme říct na rovinu, že doprava v Praze vůbec nevypadá jako v západních nebo severských zemích, koneckonců ani jako v takové Lublani. Co tedy lze o dopravě v Praze říct? Posunuli jsme se k ideálu městské dopravy pro 21. století?
Otázka je, co je vlastně ten ideál. Před časem jsme získali ocenění za šestou nejlepší MHD na světě. To potvrzuje, že pražská MHD patří ke špici. V čem shledávám jasný nepoměr, to je počet aut ve vztahu ke kapacitě silnic. To je problém, který se nám v posledních letech navíc silně zpolitizoval. Už za Pavla Béma, v roce 2010, se schvalovala takzvaná Koncepce rozvoje cyklistické dopravy a rekreační dopravy v hlavním městě. Už v tomto dokumentu, přijatém za ODS, je schváleno jako hlavní cíl zvýšit počet cestujících na kole. Ale tento záměr se v posledních letech zpolitizoval. Troufnu si říct, že kdokoliv slibuje, že se doprava v Praze vyřeší smazáním cyklopruhů, neříká pravdu. Doprava v Praze se musí řešit masivní investicí do MHD a využíváním chytrých technologií při řízení dopravy. I proto prodlužujeme linky tramvají, stavíme novou linku metra D, stavíme P+R parkoviště, stavíme nová přemostění Vltavy a v programu máme i tramvajový okruh po obvodu Prahy, aby veřejná doprava nebyla pouze monocentrická.
Podle zveřejněných dat není auto v Praze nejvyužívanějším dopravním prostředkem, využívá ho asi 25 procent lidí. Jak už jsem uvedla, velká část evropských metropolí řeší dopravu na naše poměry radikálně. Vznikají car free zóny, podporují se superbloky, zavádí se mýtné, ruší se parkovací místa nebo se parkování zpoplatňuje. Vy jste si za vašeho vládního období nechali vypracovat analýzu parkování a expertní analýza firmy Deloitte navrhla navýšit cenu parkování na 3600 korun ročně, aby se dorovnala s cenou ročního kuponu MHD. K tomu nedošlo, naopak. Proč jste neměli politickou odvahu řešit problematiku automobilové dopravy tak, jak to dělají evropské metropole?
Jedna z bariér při zavádění low emission zón nebo mýtného je, že u nás na podobné kroky neexistuje legislativa. Tento blokátor bude třeba brzy odstranit, jinak se nepodaří zkolaudovat ani okruh. Další věc je enormní politizace debaty. Dle mého by pomohlo, kdyby se cena za rezidenční parkování rozdělilo na část, kterou určuje magistrát, a část, kterou si určí městské části. Dnes jsou výnosy z parkování rozdělené mezi tyto dva subjekty a já opravdu nerozumím tomu, proč by měl magistrát dělat paternalistickou kuratelu nad cenami parkování. Už dnes si přece městské části určují, kde si nakreslí modré zóny, a magistrát to respektuje. To by mohla být cesta, jak tu debatu mírně odpolitizovat. Pro nás je pak důležité mít ke všemu podklady a data. A z těch je vidět, že jsme se spolu s dalšími městy vydali úplně na opačnou stranu než Vídeň, Berlín nebo Barcelona. Počet osobních aut se nám od roku 1990 zvýšil trojnásobně a musí to být vidět, jelikož objem silnic je konstantní.
Ještě upozorním, že zvýšení cen za parkování doporučovala i Strategie parkování.
My jsme udělali minimálně to, že jsme upravili ceny na P+R parkovištích blízko centra, u těch, která jsou hlídaná, naopak levnější jsou ta místa, která jsou dál od centra a nejsou hlídaná. Na městském webu Pragozor.cz lze vidět i to, jak jsou ta parkoviště zaplněná. ODS slibuje, že těch parkovacích míst postaví 170 tisíc, ale ona už dnes nejsou zaplněná. Čili je nutné sledovat data a podle toho se orientovat.
Ptám se i kvůli vámi zmíněnému klimatickému plánu. Ten lze skutečně vnímat jako ambiciózní, nicméně zkušenosti ze zahraničních měst ukazují, že pokud se nevyřeší automobilová doprava, s klimatem ve městech moc nepohneme. Nemluvě o ochraně veřejného zdraví.
Tomu rozumím. Když se stavěla Blanka, řešilo se, že se po jejím dokončení omezí zbytný tranzit a zavřou se místa, kterými nejezdí rezidenti. To byl mimochodem plán přímo Bohuslava Svobody, který mluvil o uzavření Smetanova nábřeží už před mnoha lety. K mému velkému překvapení k tomu ale negativně přistupují zástupci městských částí – přitom vedení těchto částí jdou často proti zájmům obyvatel. Odmítají regulace, které mohou místním pomoci v umenšení dopadů automobilové dopravy. A některé strany si z průjezdu autem centrem města udělaly zlaté tele a odmítají se ho vzdát. Přitom to kritizoval třeba i bývalý primátor Pavel Bém v jednom z příspěvků na svém facebookovém profilu. Je to téma pro volby v městských částech – ptejme se, jakým způsobem k tomuto mají přistupovat volení zástupci v městských částech, ne jen magistrát.
To mě přivádí k otázce působnosti magistrátu a primátora ve vztahu k městským částem. Na rozdíl od takové Bratislavy nemá Praha přímo voleného primátora, který by disponoval širokými pravomocemi. Struktura Prahy je v tomto velmi komplikovaná. Jaká v tom vidíte pozitiva a jaká negativa?
Bratislava je trochu jiné město, je tam něco přes 420 tisíc obyvatel. Ale problémy, které obecně máme, nesouvisí s přímo voleným primátorem. Ty souvisí spíš s tím, že města obecně nemají některé pravomoci. Nemůžeme třeba dle vlastního uvážení regulovat Airbnb. Nebo zasáhnout proti tomu, jak jsou po Praze umisťovány takzvaně sdílené koloběžky, které jsou ve skutečnosti pronajímané. Město nemá možnost je odvést, zlikvidovat. Já tu mám takový seznam zákonů pro Prahu, které by bylo třeba schválit, a v tom spolupracuji s pirátskými poslanci, především s Jakubem Michálkem a ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem. Nicméně co se týče rozdělení kompetencí, městských částí a magistrátu, v tom panuje velké nedorozumění. Můžeme si to ukázat zase na té dopravě. Byla tu diskuze, jestli by magistrát měl zavést jízdu třicítkou mimo hlavní městské tahy. Jenže magistrát může rozhodovat pouze o hlavních tazích, o jiných silnicích ne. Je to tedy zase otázka na jednotlivé městské části. A takových věcí je celá řada.
Ve vládě jste s koalicí Spolu a jako Piráti dlouhodobě spolupracuje s hnutím STAN, s nímž jste tvořili i předvolební koalici do voleb do Poslanecké sněmovny. Umíte si podobnou konstelaci představit i na magistrátu?
Momentálně v Praze vládneme s lidovci, TOP 09, STAN a Prahou sobě. Takže dvě ze čtyř stran má nyní na kandidátce Spolu, i když se Bohuslav Svoboda tváří, že tomu tak není. Dokonce dva stávající radní má přímo na kandidátce – řeč je o Jiřím Pospíšilovi a Haně Marvanové. Je pikantní, že TOP 09 má celou dobu předsedu Výboru pro dopravu… Co se týká dalších partnerství, bude záležet na tom, jaké strany se do zastupitelstva dostanou.
Ptám se i proto, že to momentálně vypadá, že jak vy, tak Jan Čižinský stojíte v určité názorové koalici proti Spolu i pražskému ANO. Není to trochu zvláštní vzhledem k postavení Pirátů ve vysoké politice?
Tak to jste přesně popsala dění na magistrátu za poslední roky. Nevím, proč by to najednou mělo být jinak. S pražským Spolu si nerozumíme v hodně věcech, ať už jde o ceny jízdného, které Bohuslav Svoboda navrhuje řešit. My máme slevy pro děti, pro lidi v hmotné nouzi, pro lidi s postižením, a oni chtějí tyto slevy – a to zrovna v této těžké době – rušit. Mně to přijde naprosto nepřijatelné. Dalším blokátorem je, že Bohuslav Svoboda se tváří, že bude primátorem na vedlejšák. Že si ponechá lékařskou praxi i poslanecký mandát. Já jsem se třeba vzdal pozice ve správní radě VZP, myslím totiž, že primátor je práce na celý úvazek. Pražané platí celé daně a nevím, proč by měli mít primátora na třetinový úvazek.
A co váš vztah k hnutí ANO? Umíte si představit koalici s ním?
To je trochu podobné – Patrik Nacher je stále také poslanec. A hlavně u obou těchto uskupení je ještě jeden problém: mají trestně stíhané lidi na kandidátce. Nevím, proč bychom měli ustupovat z vlastních zásad, které výskyt kumulátorů funkcí a trestně stíhaných lidí v radě neumožňují.
Jak vlastně vnímáte odchod Jiřího Pospíšila a Hany Kordové Marvanové do koalice Spolu?
Jiřího Pospíšila jsme již dvakrát vyzvali, aby rezignoval ze všech magistrátních funkcí. On jezdil na dovolené s panem Rédlem a ze stejných důvodů rezignoval i ministr školství Petr Gazdík. Je tedy na místě, aby i Jiří Pospíšil vyvodil nějakou odpovědnost, stejně jako to udělali ostatní včetně paní Mračkové Vildumetzové. Co se paní Marvanové týká, ona je na jedné kandidátce i na billboardech například s paní Udženijou. Zahlédl jsem starý tweet paní Udženiji ještě před minulými volbami, kdy paní Marvanovou vyzývala, aby si zametla před vlastním prahem kvůli osočování z možných koalic s ANO. Je pro mě překvapivé, že paní Marvanová, která měla s paní Udženijou velmi ostré výměny na magistrátu, pokud šlo například o postavu pana Bureše a jeho možného zbohatnutí z hazardu, nyní kandiduje právě za Splu. Ty neshody byly úplně běžné. A teď jsou tito lidé na jedné kandidátce. Přitom někteří členové ODS hrozili paní Marvanové i žalobou kvůli jejím postojům vůči hazardu.
Byl to právě Jiří Pospíšil, kdo tvořil opozici v koalici, a s kauzou Dozimetr se k němu Hana Marvanová přidala. Když zůstaneme u Dozimetru: máte obavy, že tato kauza poškodila nějak magistrátní koalici?
Já i ostatní Piráti spíme klidně. My jsme ani nehlasovali pro pana Augustina, aby se dostal do představenstva Dopravního podniku hlavního města Prahy. Takže nás se to netýká.
Je to ale jedna z největších kauz u nás za poslední roky a může mít dopady na to, jak bude vaše koalice vnímána. Toho se tedy nebojíte?
Kauza Dozimetr se zakázek magistrátu netýká, radnice zasažena nebyla. A to i díky našim protikorupčním opatřením. Zůstalo to omezené na Dopravní podnik, středočeské silničáře, a jak vyplývá z médií, také na VZP. Zmíněná protikorupční opatření jsme se snažili zavést i v městských společnostech, v tom nám však koaliční partneři bránili. Zavedli jsme je jen v případě městské společnosti Operátor ICT, která je jediná v přímé odpovědnosti Pirátů.
Až poté, co vypukla kauza Dozimetr, se mi podařilo kolegy přesvědčit, že i u Dopravního podniku lze zavádět tato opatření, že ta opatření nic nezpomalují. Snížili jsme hranici pro otevřené soutěže v zakázkách z padesáti na dvacet milionů a u stavebních zakázek dojde ke snížení na šest milionů od příštího roku. To jsou hranice definované i zákonem. A spolu s tím jsme schválili protikorupční strategii z pera Adama Zábranského. Ta směřuje k řešení těchto záležitostí.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny byli Piráti jednak terčem částečného posměchu kvůli vedení kampaně, jednak terčem útoků Andreje Babiše. Souhra těchto okolností nakonec vedla k volebnímu debaklu a zisku pouhých čtyř mandátů ve sněmovně. Hodně se spekulovalo o určité ztrátě energie, o únavě, která Piráty provází od voleb. Existuje nějaká korelace mezi vnímáním Pirátů jako celostátního hnutí a Piráty na magistrátu?
Praha je v tomto velmi specifická, takže to spolu opravdu nějak souvisí, ačkoliv jde o dvě oddělené věci. Ano, nepochybně se to propisuje. Především v určité mediální představě. Ale reálně jsme my, pražská samospráva, spíše oběť celostátní politiky, co se nedostatku kompetencí týká. Představa řady lidí je, že primátor něco nařídí a ono se to stane. Ale tak to není. Práce na magistrátu je ze všeho nejvíce podobná týmové hře. Nicméně si troufnu tvrdit, že jisté zdání únavy pramení i ze standardních procesů obsazování ministerstev, kdy naši ministři měli dost práce na svých pozicích a neměli možná tolik času vysvětlovat své kroky do médií. Já si na to vzpomínám i osobně: můj první rok po nástupu do funkce byl velmi rychlý a kolikrát jsem neměl tolik času na komunikaci, kolik bych potřeboval a chtěl. Na druhou stranu, pokud mám mluvit o naší koalici, jsem rád, že se nám ji podařilo udržet ve stejném složení. Za vlády Bohuslava Svobody se třeba koalice rozložila dvakrát, což je rekord. I jistá forma stability, které jsme spolu s koaličními partnery docílili, nám umožnila kontinuální práci a Praze rozvoj.
Může být omezenost kompetence problémem i v nastupující energetické krizi? Pražané bezpochyby s obavami vyhlížejí podzim a zimu.
Ano, může. My jsme si ale trochu zvykli z donucení suplovat stát a i nyní jsme připravili balíček mimořádné pomoci ve výši osmi set milionů korun, z něhož už první část byla uvolněna. Chceme v první řadě podpořit rodiče, kteří nemají finance na kroužky, obědy, školní potřeby. Nesnažíme se nahradit státní systém pomoci, ale něco se dělat snažíme. Také jsme dali Pražské plynárenské půjčku ve výši dvou miliard korun, jelikož jde o městem vlastněnou firmu. Nicméně podobné kroky dělá například v Německu stát.
Říkáte stát, dobře, ale u vlády jsou přece vaši straničtí kolegové…
Ano, s Ivanem Bartošem jednáme trvale. Ale co se energií týká, tam spolupracujeme s hejtmany. S nimi jsme také vyslali žádost vládě, aby ceny energií zastropovala.
Vy jste do politiky před čtyřmi lety tak trochu vlítnul. Nebyl jste příliš známá tvář a najednou jste se stal jedním z nejviditelnějších politiků v republice. Změnilo vás to nějak osobně?
Mám ženu a tři děti a bohužel se má práce promítá do volného času s nimi. Přesto vnímám, že naše práce měla a má smysl. Dělám to vlastně i pro své děti, nechci, aby mi za několik let řekli: Čau tati, tak my jdeme do Vídně, tady bydlení neseženeme. To je jedna rovina. Další je, že nemám moc času na koníčky. Ale aspoň jsem začal běhat. To mě nabíjí novou energií.