Foto iniciativa Nemusíš to vydržet
V létě 2021 proběhla před budovou pražské DAMU protestní performance studentské iniciativy Nemusíš to vydržet, v níž zástupci a zástupkyně studentstva upozorňovali na problémy související se zneužíváním moci na půdě uměleckých škol. Tematizovali sexismus, šikanu, nerovnost vztahů i přílišný dril a ponižování. Necelý rok poté přinesli své svědectví také lidé z Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění (FAMU). Tato iniciativa vznikla zdola ve snaze pojmenovat toxické jevy na fakultě a hájit zájmy studentstva.
Po několika měsících reflektují své zkušenosti s uměleckým vzděláváním, problémy, které se ukázaly na základě jejich dotazníkového výzkumu, i postoje Jana Hřebejka, jenž se milostné vztahy mezi pedagogy a studujícími pokouší popisovat v minisérii České televize Pozadí událostí.
Jak na vás zapůsobila původní iniciativa Nemusíš to vydržet na pražské DAMU?
Pro řadu z nás to bylo úplně zlomové, i když jsme to třeba neviděli*y naživo a sledovali*y pouze live stream vystoupení. Naši kamarádi a kamarádky z DAMU po dobu svého studia trpěli*y a bylo osvěžující vidět, že jejich traumata někdo zvedl, i když to, co zažívali*y, bylo místy šokující. Zároveň jsme si kladli*y otázku, jestli se instituce jako DAMU může změnit. A zpětně viděno je tato obava stále aktuální.
Při online výuce byla větší izolace – od pedagogů, od agresorů, od lidí, kteří pro nás byli nějak problematičtí. Spolu s tím vznikl i odstup. Když člověk do školy nechodí, získá na prezenční výuku nový pohled.
Nicméně se nám už tehdy zdálo, že to prostředí je v lecčems podobné tomu na FAMU. Vyvolávalo to otázky, co všechno z toho, co se řeší na DAMU, se děje i na FAMU. Je tam hodně společných jmenovatelů. Kromě řady dalších problémů bychom třeba vypíchli*y fakt, že se nám studijní problémy přelévají do profesního života.
V době, kdy na DAMU iniciativa Nemusíš to vydržet vznikla, jsme ale ještě nedokázali*y pojmenovat problémy na FAMU – dílem i proto, že byla pandemie. Většina věcí, které nám vadí na naší škole, nám začala docházet až ve chvíli, kdy jsme se vrátili*y do školy a začali*y se scházet a sdílet své příběhy. V tu chvíli to začalo dávat smysl a debata se přesunula i k analýze našich zkušeností s FAMU.
FAMU tehdy iniciativu Nemusíš to vydržet podpořilo. Bylo díky tomu snazší rozvíjet vlastní verzi iniciativy?
Ocenili*y jsme, že vedení školy iniciativu na DAMU podpořilo. Ale nevnímáme, že by to jakkoliv zasahovalo do naší diskuze o tom založit na FAMU něco podobného. Tak to nebylo, měli*y jsme vlastní potřebu udělat něco i na naší škole a neřešili*y jsme, jaká bude reakce vedení školy.
Naše pozice byla od DAMU v jedné důležité věci odlišná: v té době jsme již na FAMU měli*y ombudsmanku a věděli*y jsme, že pro nás alespoň ze začátku představuje jakýsi komunikační styčný bod. V tom to možná bylo specifické, ale zároveň jsme se snažili*y nespoléhat se při svém postupu na školu. Je důležité zmínit, že jsme od začátku řešili*y dvě cesty, kterými se vydat: buď stát úplně mimo vnitřní instituce školy, anebo se stát jejich součástí.
Nakonec jsme se rozhodli*y nestát se součástí práce ombudsmanky, stát čistě za studentstvem a zůstat autonomní. Možná to souviselo i s problémy, které delší dobu na škole panují – nechtěli*y jsme tu být jen pro někoho, ale pro všechny.
Jak se tedy vyvíjela vaše iniciativa?
Na začátku, tedy v říjnu 2021, nás bylo více a byli*y jsme v jiném složení. Měli*y jsme velkou motivaci problémy, se kterými jsme se setkávali*y, řešit. Zároveň se ale jedná o velmi náročnou psychickou práci, trvající několik měsíců takřka dennodenně. Některé členky a někteří členové se přidávali*y později, a tak se sestava obměnila. To, co se nemění, je premisa, že nezávisle zastupujeme studentstvo, a to bez ohledu na to, že třeba jedna z našich členek je nyní členkou Akademického senátu FAMU.
Velká část vašeho studia se konala online. Jak velká změna nastala po návratu do učeben?
Při online výuce byla větší izolace – od pedagogů, od agresorů, od lidí, kteří pro nás byli nějak problematičtí. Spolu s tím vznikl i odstup. Když člověk do školy nechodí, získá na prezenční výuku nový pohled. Pak jsme se zase objevili*y vedle sebe a myslíme, že i to rozvířilo celou debatu. Ale i v online výuce jsme se setkávali*y s některými problémy, viděli*y jsme třeba nerovnoměrné zacházení se studentstvem, neadekvátní chování ze strany pedagogů a další věci. A psali*y jsme si o těchto problémech. Ve chvíli, kdy jsme se setkali*y, vznikla větší potřeba konat. Větší apel a větší naléhavost.
Hrály v rozhodnutí založit iniciativu roli i vaše osobní zkušenosti, negativní zážitky ze školy? Nebo podle vás dlouhodobá atmosféra na škole neodpovídá standardům, které by kvalitní vysokoškolské vzdělávání mělo mít?
Máme různé zkušenosti. Ale i bez přímé negativní zkušenosti je vidět, že nastavení FAMU coby instituce není dlouhodobě úplně zdravé. Další věc je, že se často setkáváme se zkušenostmi spolužáků a spolužaček z jiných kateder a viděli*y jsme, že na některých oborech neměli lidé vůbec prostor cokoliv otevřít a řešit. Neměli prostor se kolikrát ani vyjádřit. To nám přišlo alarmující, a proto jsme chtěli*y ten prostor vytvořit.
Obecně se asi dá říct, že v našem týmu jsou motivace různorodé: někdo vstoupil do iniciativy na základě silných osobních zkušeností, které ho nějak poznamenaly, jiný na základě jiných motivací. Myslíme, že právě tento mix nakonec zafungoval dobře pro naši společnou práci.
Na FAMU je několik kateder, namátkou hraná režie, dokument, scenáristika a dramaturgie, zvuk, kamera, audiovizuální studia, animace či produkce. Funguje zde i mezinárodní program FAMU International. Liší se nějak míra negativních zkušeností u různých kateder?
Někde se zdálo být vše úplně v pořádku. Ale to je často jen zdání – strukturální problémy jsou prakticky všude. To, co se liší, je druh, zacílení a struktura toho problému. A to jsme se právě snažili*y pojmenovat a popsat, a i proto jsme se – na rozdíl od DAMU – uchýlili*y k metodě dotazníkového sběru. Přišlo nám důležité zkušenosti spolužáků a spolužaček nějak zpracovat a převtělit do dat, aby to bylo srozumitelné.
Jakým způsobem probíhalo dotazování a formulování otázek?
Dotazník jsme rozesílali*y mailem všem současným studentům FAMU a na vyžádání i absolventům. Snažili*y jsme se zmapovat oblasti problémů, se kterými se studenstvo na akademické půdě může setkat. Nechávali*y jsme také volný prostor ke sdílení konkrétních zkušeností, potřeb či podnětů. Dotazník jsme sestavovali*y i vyhodnocovali*y s pomocí studentky sociologie a spolku Konsent.
Co z výsledků vyplynulo? Dá se to nějak shrnout? Co ze získaných informací lze o škole říct?
Nejčastěji uváděným problémem byl sexismus, a to v podobě nevhodných poznámek, diskriminace a v neojedinělých případech i znásilnění. Četné byly také zkušenosti s rasismem a zneužíváním autority, moci a neschopnosti konstruktivní kritiky. Problémy nejsou jen ve vztahu pedagog či pedagožka a student či studentka, ale také mezi studujícími, což pro nás bylo velmi smutné zjištění. Šetření nám dalo informaci, že mnoho studentů a studentek má s Akademií opravdu alarmující zkušenosti, ale také, že jiní velmi pozitivní.
Někteří nám vyčítali, že šíříme zbytečnou hysterii a vytváříme problémy, které nejsou. Tyto rozličné postoje nám daly zprávu o tom, že zkušenost s akademickým prostředím je závislá také na konkrétním pozadí studujících – na genderu, třídě, etnickém původu či fyzickém a psychickém stavu. Chceme proto apelovat na vzájemnou empatii. Ti, kteří jsou méně privilegování i mimo akademické prostředí, jsou často v jeho strukturách zranitelnější a stávají se terčem problematického chování. Přáli*y bychom si proto, aby i studenti a studentky dokázali rozeznat naléhavost zkušenosti jiných a podat jim pomocnou ruku. Aby bylo i jejich touhou vytvořit jiné, lepší prostředí.
Veškeré výstupy jste prezentovali – podobně jako na DAMU – také performativním způsobem. Byla pro vás forma vyjádření důležitá?
Ano. Bylo pro nás důležité přenést výsledky do veřejného prostoru, vyslovit je nahlas, nechat je zaznít, rezonovat. Výpovědi a problémy, které na performanci zazněly, jsou něčím, co mnoho studujících cítí, zažívá, ale s čím se nesvěřuje, jsou to věci, o kterých se na akademické půdě oficiálně nebavíme. Chtěli jsme narušit toto ticho, odhalit veřejná tajemství a otevřít debatu, vyslovit to o čem se studující bojí mluvit nahlas. Ačkoliv se performance odehrála na půdě školy, proběhla za přítomnosti veřejnosti, což nám dalo určitou míru nezávislosti.
Performance se odvíjela od obecných kauz, které popisovaly rasismus, sexismus nebo nedostatek podpory a péče, až k sexuálnímu obtěžování a sexualizovanému násilí. Překvapilo vás, s čím vším se lidé na FAMU setkávají?
Ačkoliv jsme do šetření šli*y s vědomím, že prostředí naší školy v mnoha aspektech není zdravé a že zde dochází k různým problematickým věcem, určité překvapení a šok tam byl. Jak z kvantity explicitně popsaných zkušeností, tak obecně z velké míry negativních zážitků.
Od zveřejnění výsledků dotazníku uplynula už nějaká doba. Jaké debaty mezitím na škole proběhly a jaký z nich máte pocit?
Už teď víme, že naše performance otevřela některé neřešené případy a podnítila i některé pedagogy a pedagožky k přehodnocení své praxe. Setkali*y jsme se s vedením školy a začali*y komunikovat požadavky, které jsme při performanci zveřejnili*y. Samozřejmě je to běh na dlouhou trať a přáli*y bychom si, aby se věci hýbaly rychleji a výrazněji.
Zatím neproběhlo ještě žádné oficiální akademické setkání, které by se našemu šetření věnovalo. Komunikujeme s orgány školy, aby k němu co nejdříve došlo. Na senátu z 22. září senátoři a senátorky došli ke konsenzu, že se svolá akademická obec.
V současné době rozvířil debatu o vztazích mezi vyučujícími a studentstvem seriál Pozadí událostí. V něm je – dle recenzentů – předkládán falešný a bagatelizující obraz hierarchie ve vysokoškolském prostředí. Vaše iniciativa se k seriálu na Facebooku vyjádřila. Jak vnímáte přenesení problematiky zneužívání moci ve vztazích na akademické půdě do seriálu a také fakt, že za tímto seriálem stojí mimo jiné i bývalý vedoucí katedry scenáristiky Petr Jarchovský?
Myslíme, že přenesení těchto témat do televizního seriálu nemusí být primárně špatné, ale potřebuje uvědomělý a citlivý přístup. K seriálu jsme se už vyjádřili*y, takže můžeme jen opakovat, že dle našeho mínění pracuje s tématem necitlivě, překrucuje realitu a reprodukuje mnohé stereotypy. Jde o téma, které je stále tabuizované a v českém školství neřešené. Vztahy mají často nepřijatelné následky jak na konkrétní studentku či studenta, tak na celý kolektiv. Obzvlášť problematické nám přijde, že seriál vysílá veřejnoprávní televize…
Velké množství studujících usiluje, aby se tato témata dostala do veřejného prostoru, a proto nás mrzí, že ČT k problematice přistoupila zrovna tímto způsobem. To, že jsou dva autoři pedagogové a jeden z nich dokonce působí na naší fakultě, jen potvrzuje, jak rozdílný pohled na danou problematiku může mít studentstvo a vyučující. Udělalo nám ale, kolik studentů a studentek se ozvalo s nesouhlasem. Snad se začínají nad tímto tématem lámat ledy.
Jan Hřebejk, režisér Pozadí událostí, v rozhovoru pro DVTV uvedl, že vznik vaší iniciativy byl iniciován shora, na žádost děkanky. Jak se k těmto obviněním stavíte?
Upřímně netušíme, jak k tomu pan Hřebejk došel. Vedení školy jsme o své existenci pouze informovali*y, a to až po pár měsících činnosti. Paní děkanka ani nikdo jiný z vedení školy nezasahoval do našich rozhodnutí, ani je nijak nekorigoval. Stejně tak se vedení nijak nepodílelo na našem dotazníkovém šetření. Formovali*y jsme se již od léta 2021 ve snaze reagovat na prostředí, ve kterém jsme dlouhodobě viděli*y problémy. Chtěli*y jsme zjistit, jaké zkušenosti mají ostatní studující a dát škole feedback. Rozhodli*y jsme se navázat na iniciativu na DAMU, se kterou jsme již od začátku spolupracovali*y.
Jak jsme již říkali*y, je pro nás důležité, aby naše iniciativa byla nezávislá na školní instituci, apolitická, čistě studentská a dostupná všem, co ji potřebují.