Foto Public domain license, Libreshot
České rodiny, obzvláště ty, v nichž se nacházejí školou povinné děti, zažívají na startu nového školního roku krušné období. Většinu českých domácností děsí inflační spirála a dusí obavy z nadcházejícího podzimu a zimy, která, soudě dle predikcí, bude zásadní zkouškou pro celou Evropu. Hraje se totiž skutečně o hodně. Do toho všeho přichází každoroční stres spojený se začátkem školního roku. Ten bývá – především co se nízkopříjmových domácností a zranitelných rodin sólo rodičů týče – každoročně jedním z ekonomicky a psychicky nejtěžších období. Tíha, spojená s velkými výdaji na začátku školního roku, se letos násobí. Vláda by proto měla hledat cesty, jak předcházet možnému zadlužování nebo pádům na sociální dno. Možnosti tu jsou.
Ceny letí nahoru
Zdražování se letos pochopitelně propsalo i do cen školních potřeb. Dle výzkumu společnosti Ipsos pro společnost Sodexo, můžeme pozorovat nárůst cen o pět až deset procent. A tak zatímco loni více než polovina rodičů (54 procent) utratila za výbavu na začátku školního roku za jedno dítě maximálně 2000 Kč, letos se jich do této sumy vejde jen necelých 33 procent. Nejvíce rodičů – 37 procent – pak počítá s tím, že utratí od dvou do čtyř tisíc korun. Až dvanáct procent rodin bude kvůli výdajům na školu muset sáhnout na úspory. Jenže nákupem aktovky, penálu a vybavení do kufříku s výtvarnými potřebami to nekončí. Ceny letí nahoru u obuvi a oblečení.
Prokop varuje, že nezájem státu o děti z chudších rodin může vést k prohlubování nerovného přístupu ke vzdělávání, který je už dnes jedním ze zásadních problémů české společnosti.
Další velké výdaje se týkají družiny, která je pro pracující rodiče zásadní. A podobně tak školní kluby. Jenže rostoucí ceny energií se pochopitelně promítnou i do těchto oblastí. I proto už dnes podle výzkumů celá čtvrtina rodičů mluví o tom, že nebudou mít peníze na mimoškolní aktivity dětí. Jsou pro ně zkrátka moc nákladné. To ale znamená, že děti z chudších rodin doplácí na zhoršující se ekonomickou krizi a společnost jim neumožňuje kvalitní sociální a vzdělanostní růst.
Nikdy, nebo občas
Dlouhodobý projekt PAQ Research a Českého rozhlasu Život k nezaplacení pak dokládá, že každá třetí rodina s dětmi je v situaci, kdy už není schopna cokoliv ušetřit. Podle sociologa Daniela Prokopa by se tak pomoc státu měla zaměřit především na tu třetinu rodin, co má největší problémy. Jinak podle něj hrozí, že rodiny začnou šetřit i na kroužcích pro děti nebo školních obědech. Výzkumy také ukazují, že řada rodičů nebude mít peníze na školy v přírodě, školní výlety nebo lyžařské výcviky, což může chudé děti dále stigmatizovat a vydělovat z kolektivu.
To, jak zdražování na české domácnosti dopadá, dokládají i další výzkumy. Z průzkumu společnosti Ipsis pro poskytovatele krátkodobých půjček Provident například vyplynulo, že pouze 27 procent rodičů peníze na školní akce, pomůcky i kroužky má a nebude muset omezovat. Téměř tři čtvrtiny řeší opačný problém a musí hledat způsoby, jak ušetřit.
Stejně tak se stále zdražující ceny potravin propíší do cen obědů – růst se očekává až ve výši deseti procent. V reakci na to zvedne Ministerstvo školství limity na ceny za jídlo ve školkách a školách, a to zhruba o 20 procent. Nově tak má být maximální cena oběda pro děti do šesti let 30 korun, pro žáky od sedmi do deseti let 39 korun a pro žáky od 11 do 14 let 41 korun. Desetina rodičů, kteří se účastnili výzkumu pro Provident, uvedla, že bude muset dětem omezit školní obědy. Tyto děti nebudou na obědy chodit vůbec, zbytek rodičů bude děti posílat na oběd do jídelny jen někdy.
Předcházet problémům
Ve školních jídelnách se v Česku stravuje na 77 procent žáků a žaček. A zdražování se samozřejmě týká i dětí ve veřejných školkách. Na obědech však vzdělávací instituce příliš ušetřit nemohou, ceny jsou dlouhodobě zastropované a jídlo zároveň musí splňovat určité nutriční požadavky. Pro početnější rodiny pak může tento výdaj znamenat každoměsíční výrazné zatížení rodinného rozpočtu. Nejhorší situace je už standardně u matek samoživitelek nebo vícečetných chudších rodin.
Se zdražováním roste i počet těch, kteří si žádají o dotace na obědy. Minulý rok bylo takových domácností na 20 tisíc a očekává se, že toto číslo dále poroste. Dotace obědů poskytuje v České republice jak Ministerstvo školství, tak organizace Women for Women. Je však otázka, jestli by nebylo efektivnější podpořit státem hrazenými obědy plošně chudší třetinu domácností, což by mohlo mít pozitivní efekt v menší míře byrokracie u jiných sociálních dávek i v předcházení kritickým okamžikům v chudších rodinách.
Prokop varuje, že nezájem státu o děti z chudších rodin může vést k prohlubování nerovného přístupu ke vzdělávání, který je už dnes jedním ze zásadních problémů české společnosti. Na provázanost socioekonomických problémů s úspěchy dětí ve školách odkazují celé řady studií: děti z chudých rodin, kde rodiče řeší tak základní otázky, jako je střecha nad hlavou nebo jídlo, mají obecně vyšší míru stresu. Děti jsou pak sekundárními obětmi celého systému – vliv nepříznivé rodinné situace na ně je jedním ze zásadních faktorů ve vzdělávání a osobnostním růstu dětí. Někde mohou pomoci proaktivní školy, někdy se však chudé rodiny pomoci nedočkají. A i proto by měl být stát mnohem lépe připravený. Data už přece má – teď stačí jen konat.
Autorka je redaktorka Alarmu.