Foto Yann Caradec, CC BY-NC-SA 2.0
Na americkém tenisovém turnaji US Open končí svoji kariéru největší hvězda tohoto sportu – Serena Williams. Podle většiny byla tato Afroameričanka jednoznačně nejlepší tenistkou všech dob. Navzdory tomu, že nakonec o pouhé jedno vítězství nedosáhla na dorovnání legendárního rekordu čtyřiadvaceti vyhraných grandslamových turnajů v kariéře. Podle mnohých končí nejlepší ženská sportovkyně v historii vůbec. Vždyť ji způsob, jakým dominovala ve sportu, v němž včetně olympijského zlata získala vše a stala se naprostým fenoménem přesahujícím hranice pouhého tenisu, vynesl jako jedinou ženu mezi stovku nejlépe placených sportovců světa. A podle některých sledujeme derniéru nejlepší tenistky napříč genderovými kategoriemi. Jenže s tím už ne každý tak úplně souhlasí.
Někdejší americký tenisový bouřlivák John McEnroe založil část svojí postkariérní mediální pozornosti na útocích na tuto výjimečnou tenistku. Sveřepě zpochybňoval, že svět tenisu by zrovna jí měl ležet u nohou. K tomu si vystačil neustálým srovnáváním téměř neporazitelné Williams s muži. Když v roce 2017 vydal svoji autobiografii, k její mediální propagaci stačil výrok, že mezi muži by Sereně Williams patřilo sedmisté místo v žebříčku. Právě boj proti neustále přítomnému sexismu a také rasismu hrál hlavní roli v její kariéře. Její fenomenalita totiž spočívá v tom, že se stala vzorem pro všechny, kteří nabourávají zažitý řád, bojují za ženská práva, nebo naopak porážejí rasismus svojí prací i aktivitou, která zdaleka přesahuje svět sportu.
Terč sexistické kritiky
Je to její role matky, kvůli které nyní končí svou bohatou tenisovou kariéru. „Nesnáším to. Vybírat si mezi tenisem, rodinou a dětmi. Kdybych byla muž, nemusela bych. Ale musím. A vybírám si rodinu,“ oznámila v módním časopisu Vogue. „Věřte mi, že jsem nikdy nechtěla volit mezi tenisem a rodinou. Nemyslím si, že je to fér. Kdybych byla chlap, tohle bych psát nemusela, protože bych jen hrála a vyhrávala, zatímco by moje žena věnovala fyzické úsilí rozšiřování naší rodiny. Nechápejte mě špatně – jsem ráda ženou a milovala jsem každou vteřinu svého těhotenství. Tento měsíc mi ale bude 41 let a něčeho se vzdát musím,“ popsala své důvody.
Je to paradoxní, protože právě to, že je ženou, sehrálo v její kariéře zásadní roli. Třeba tehdy když kvůli tomu čelila neustálému zpochybňování svých úspěchů. Hned zpočátku své kariéry se dočkala kritiky, že ničí ženský tenis. Byl jí vyčítán agresivní herní styl, údajně příliš mužský, a masivní muskulatura, což z ní v očí mnohých dělalo neatraktivní mužatku, namísto toho, aby její tělo bylo vnímáno jako vůlí a disciplínou vybudovaný nástroj k porážení soupeřek. Servítky si nebraly ani její soupeřky. Když ji na exhibici v roce 2012 chtěla imitovat Caroline Wozniacki, vycpala si dekolt a zadek ručníky. Williams ji za to ale nekritizovala, jen ji vyzvala, aby příště přišla s něčím odlišným. A svého času šéf ruské tenisové federace dokonce prohlásil, že spíše než o sestrách Williamsových by bylo lepší mluvit o bratrech.
Když nestačilo, že porážela své ženské soupeřky, byla neustále vyzývána k poměřování svých sil s mužskými soupeři. Navzdory neustálému srovnávání s muži čelila obviňování z toho, že se chová typicky „žensky“. Poté, co kontroverzně prohrála finále US Open v roce 2018, tedy po návratu na kurty po porodu, bylo její emotivní chování označováno jako hysterické a typicky ženské přehánění. Stejným chováním se přitom v minulosti nejvíce proslavil právě její velký kritik McEnroe. V jeho případě se ale vše považuje za racionální kalkul, nikoli emocionální labilitu.
Kariéra jako dějiny rasismu
Jako o svém velkém vzoru mluví o Sereně Williams tenistka Naomi Osaka, která její současnou derniéru sleduje z tribun jako její fanynka. A důvod? Williamsová má výrazný podíl na tom, že dívky s jinou než bílou barvou kůže hrají tenis, a to včetně Osaky či současné americké hráčky Sloane Stephens. Právě kvůli své barvě pleti ve sportu, kterému se přezdívá bílý sport, se obě sestry Williamsovy staly terčem rasistických projevů. Tenis si totiž zakládá na čistotě, konzervativních hodnotách a explicitně i implicitně odkazuje ke svým kořenům z dob britského imperialismu.
Jeden z posledních rasistických výlevů na její adresu předvedl před třemi lety populární rumunský moderátor Radu Banciu ve své show na tamním celostátním zpravodajském kanálu, když Serenu přirovnal k opici. V roce 2001 o ní a její sestře sportovní rozhlasový komentátor Sid Rosenberg prohlásil, že pokud by měly pózovat nahé, spíše než v Playboyi by to bylo v přírodovědeckém magazínu National Geographic. Mnohem známější a palčivější byla kauza v kalifornském Indian Wells. Když v roce 2001 na více než štědře dotovaném americkém turnaji sešlo ze semifinálového duelu mezi oběma sestrami kvůli zdravotnímu stavu jednadvacetileté Venus, začali někteří diváci spílat oběma sestrám i jejich otci Richardovi pískotem, bučením i nadávkami do negrů. To doprovázelo i následnou finálovou účast o dva roky mladší Sereny i její přebírání vítězné trofeje.
Od toho momentu se i navzdory velkým pokutám odmítaly turnaje zúčastnit až do roku 2014 v případě Sereny a o dva roky později se k ní přidala i Venus. Existuje ale i verze zpochybňující, že k rasistickým urážkám vůbec došlo. Jenže samotná historie jejich kariér ukazuje, že se s takovým jednáním setkávaly v podstatě od svých začátků.
Jaká byla cesta Sereny Williams z nechvalně proslulého předměstí Compton v Los Angeles mezi nejlepší americké tenisty a jakým způsobem se z ní stala módní ikona, i když její tenisové outfity čelí oficiálnímu zákazu, se dozvíte v novém dílu podcastu Outsider.