Foto Michal Klajban, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Ve čtvrtek 1. září začíná další kolo Milostivého léta. Akce, která loni pomohla desetitisícům lidí, nemá ambici vyřešit problém exekucí jako celku, ale může pomoci dalším desetitisícům vrátit se zpátky do normálního života a začít znova. Princip je celkem jednoduchý. Možnost oddlužení se týká exekučních sporů vedených s veřejnými institucemi, státními nebo polostátními firmami, tedy dluhů u dopravních podniků, energetických společností v rukou státu, nemocnic, zdravotních pojišťoven nebo u veřejnoprávních médií. Dlužník musí zaplatit svůj původní dluh a jednorázový poplatek exekutorovi. Další poplatky, úroky a penále, které mnohdy mnohonásobně převyšují výši jistiny, mu budou odpuštěny. A pokud je jeho exekuce vedena pouze pro příslušenství, stačí zaplatit 1 815 korun exekutorovi. To je novinka oproti minulému roku a může se týkat až statisíců exekucí vedených pouze pro penále na zdravotním pojištění. Podrobný návod, jak postupovat, naleznete na stránkách Člověka v tísni. V případě jakýchkoliv nejasností jim můžete zavolat. Možnost oddlužit se v rámci Milostivého léta bude trvat tři měsíce.
Pokud vám dluhy přerostou přes hlavu, a to i v případě, že jste se do nich dostali v podstatě nedopatřením, ztrácíte motivaci je splácet.
Vzhledem k tomu, že je kampaň zaměřená na lidi, které do neřešitelných situací dostaly různé pokuty, penále a úroky, mohlo by se zdát, že její cíl nebude, vzhledem k tomu, co dnes o exekucích už všechno víme, nikdo rozporovat. Přesto i v tomto případě se ozývají hlasy proti. Kromě různých kritik, kdy třeba předsedovi České advokátní komory Robertu Němcovi vadí, že jsou do Milostivého léta zahrnuty i polostátní firmy nebo obce, se někteří domnívají, že odpuštění příslušenství zasáhne do veřejných rozpočtů, nebo do rozpočtů zdravotních pojišťoven. Objevuje se i obava, že když někomu dluhy odpustíme, nebude motivován splácet dluhy budoucí.
Když veškerá snaha postrádá smysl
Tyto obavy ukazují v prvé řadě naprostou neznalost problematiky a nepochopení toho, co pád do dluhové pasti znamená. Jistě, v každé populaci existuje nějaké procento lidí, kteří se chovají nezodpovědně a nemají problém dělat si nové a nové dluhy. Jenže Česká republika dopustila, aby se do dluhů dostaly sta tisíce lidí, kteří by za normálních okolností předlužení nebyli. V exekucích je přes tři čtvrtě milionu občanů, což má zásadní vliv i na jejich blízké, děti, partnery nebo další příbuzné žijící ve společné domácnosti. Popsat, co všechno vedlo k enormnímu nárůstu exekucí, by vydalo na hodně tlustou knihu a zcela to přesahuje možnosti novinového komentáře. V úplné zkratce lze říct, že to byla absence pravidel pro půjčování peněz v devadesátých a nultých letech spojená se změnami v otázce vymáhání dluhů v roce 2001 (přísudková vyhláška a nový exekuční řád), to spolu s dlouho přehlíženými nízkými mzdami, vytvořilo prostředí, kde se člověk velmi snadno zadlužil. A někdy stačilo opravdu jen drobné opomenutí, být v dětském domově apod. Různé okolnosti zkrátka hodně lidí dostaly do situací, kdy kvůli nízkým mzdám nebo předešlým exekucím nemohli hradit ani náklady na běžný život.
Podvědomá snaha vykoupat dlužníky v jejich skutečných nebo domnělých prohřešcích však zcela opomíjí ještě jinou důležitou věc. Pokud vám dluhy přerostou přes hlavu, a to i v případě, že jste se do nich dostali v podstatě nedopatřením, ztrácíte motivaci je splácet. Když víte, že je stejně nikdy nesplatíte, většinou rezignujete, byť existují výjimky. Každá obálka, která přijde domů a vypadá, že by se mohla týkat vašich dluhů, je zdrojem šílených úzkostí. Každé zazvonění u domovních dveří může být exekutor. Jít se zeptat do okénka dopravního podniku, jak je to s vašimi pokutami, když máte na účtu a v kapse jen pár set korun, které potřebujete na jídlo, je náročná disciplína. Úplně jinak se vám tam jde, když máte aspoň volných pár tisíc a víte, že můžete minimálně část dluhů splatit.
Stav, který vás dovede do fáze, kdy v přirozené psychologické obraně necháte věci plynout, jakkoliv se tím noříte do dluhů více a více, lze ale zvrátit. Většině lidí k tomu stačí realistická možnost se z dluhové pasti dostat.
Když se objeví cesta z dluhové pasti
Přesně takovou situaci popisuje ve své knize Kdokoli může dělat cokoli z roku 1948 Betty MacDonaldová: „Potom jsem se opozdila se splátkami Společnosti přátelských půjček a poznala jsem, co to jsou nepříjemnosti. Výběrčí Přátelských půjček byli všude. Ječeli na mě v hale biografu, kde jsem měla schůzku, pokřikovali na mne v elektrice a ta ženská s pastí na mývaly místo úst mi telefonovala třikrát až čtyřikrát denně, ať jsem pracovala kdekoliv (…) Potom jsem nastoupila do státní služby a hned první týden na mne přišlo řvát do kanceláře a telefonovalo tolik výběrčích, že jsem čekala výpověď, ale můj šéf mě místo toho odvezl do Svazu zaměstnanců federální vlády a Svaz nejenže mi půjčil peníze, abych zaplatila všechny své dluhy, ale dokonce to za mne všechno i vyřídil.
Přátelské půjčce vrátili přesně sedmadvacet dolarů – rozdíl mezi třiceti pěti, které jsem jim zaplatila a které prý připsali na úhradu čištění koberců a nových drapérií a tak dále, a nikoliv k úhradě dluhu, a dvaašedesáti dolary, které jsem skutečně obdržela, a sdělili jim, že kdyby se jim to nelíbilo, mohli by přijít k soudu kvůli lichvě.
Nikdy v životě nezapomenu na ten opojný pocit svobody a počestnosti, který jsem zažila, když mi Svaz oznámil, že všechny moje dluhy byly zaplaceny a že od toho dne jsem solventní kromě nepatrné maličkosti několika set dolarů, které dlužím jim a které jim budu splácet z každé výplaty. Může se potom někdo divit, že miluju vládu a že ráda platím daně?“
Příběh slavné spisovatelky dobře popisuje onen stav, kdy vlastně mentálně ztuhnete, podobně jako zvíře, které je v nebezpečí, i následné vysvobození z tohoto stavu strnulosti. Ona netoužila nesplácet dluhy, chtěla jen nějak vyřešit svou neřešitelnou situaci. Posílat každý měsíc částku, která vás nezruinuje, je něco docela jiného než mít celou řadu různých dluhů, které navíc nekontrolovatelně rostou.
Milostivé léto jako řešení?
Naše české Milostivé léto rozhodně nevyřeší problémy všech exekucí, ale pro lidi, kteří se propadli do pasti exekuce ani ne tak kvůli vysokým dluhům, jako zejména kvůli různým penále u veřejných institucí, může mít stejný efekt jako pro hrdinku románu Betty MacDonaldové. Mluvím o tom pocitu počestnosti a svobody, kdy po letech soustavného stresu mohou mnozí lidé začít s čistým štítem, najednou jsou mnohem motivovanější hledat si práci za vyšší mzdu, budou přinášet peníze do veřejných rozpočtů, protože už se nebudou potácet zcela nebo napůl v šedé ekonomice. Někdo možná spadne do dluhů znova, i proto, že jsme na prahu opravdu velké krize, ale to pozitivní dopad celé akce na vysvobozené dlužníky neumenšuje. Člověk v tísni má dole na stránce možnost přispět lidem na úhradu jejich původních dluhů. Chcete-li se pak potěšit tím, jak tyto peníze pomáhají konkrétním lidem, sledujte twitterový účet Daniela Hůleho. Nemůžete-li sami přispět, můžete se podílet na pomoci tím, že budete o Milostivém létu informovat své okolí. Za současné situace je jen málo věcí, které nám mohou dodat naději. Velká část společnosti se dívá do budoucna s obavami. Proto se nám teď může zdát, že oddlužení některých lidí není v současném marasmu dost velká věc. Pro ty oddlužené je to ale zcela zásadní změna v jejich životě a šance, kterou už příště velmi pravděpodobně nedostanou.
Autorka je redaktorkou deníku Alarm.