Až v Janově jsem začala naplno chápat, co znamená vyloučená lokalita, říká umělkyně Bažantová

O životě ve vyloučené lokalitě v Janově u Litvínova a o možnostech umění tuto situaci změnit jsme si v Kolapsu povídali s umělkyní Bárou Bažantovou, autorkou knihy Hoří chemička, něco si přej.

V nakladatelství Tranzit vyšla nedávno publikace Hoří chemička, něco si přej. Její autorka, umělkyně a aktivistka Bára Bažantová strávila část minulého roku na trochu „netradiční rezidenci“ ve vile Libuše, která se nachází přímo uprostřed sídliště v Janově u Litvínova. Toto sídliště se zapsalo do nejnovějších dějin jako místo, kde v roce 2008 proběhl pokus o pogrom na místní romské obyvatele ze strany neonacistů. Jak vypadá situace v Janově dnes, kdo zde bydlí a jak vypadá běžný život těchto lidí? O tom všem jsme si povídali v nejnovějším dílu podcastu Kolaps právě s Bárou Bažantovou.

Jak bys vlastně pro lidi, kteří vůbec netuší, co je to Janov u Litvínova, tuto lokalitu popsala? Kdo žije v Janově, jak se tu žije a co zde najdeme?

Hlavně místní děti o Janově říkají, že je to ghetto. Po tom, co jsem tam strávila nějaký čas, si nejsem jistá, jestli bych Janovu dokázala tímto způsobem říkat. Myslím si, že to není dobrý termín, i když se k tomu místní hrdě hlásí. Janov je vyloučená lokalita. Je to místo, kam autobus jezdí jen od šesti od rána do desíti večer. Nejezdí tam úplně často. Chybí tam základní infrastruktura. Chybí tam lavičky, chybí tam lékárna, chybí tam supermarket. Bydlí tam většinou Romové. Mezi nimi najdeme nějaké bílé lidi, které jsem tam já zas tolik nepotkávala. Je tam spousta zbořených paneláků a je tam vila Libuše, ve které jsem strávila měsíc na rezidenci, a stále tam od té doby pravidelně dojíždím.

Ty jsi v podobném prostředí nepracovala poprvé. Objevilo se přesto něco, co tě na Janově překvapilo?

 Hodně na mě dopadalo odříznutí toho místa od zbytku světa. Litvínov sám o sobě je hodně izolované město a Janov je opravdu ještě o několik kroků vyloučenější. Znala jsem pojem vyloučená lokalita, ale tady získal opravdu hodně konkrétní obrysy. Až tady jsem začala naplno chápat, co konkrétně to znamená. Když jsem si večer chtěla koupit něco k jídlu, zjistila jsem, že večerky zavírají striktně v osm. I tak měli velmi omezené množství zboží a dostat se do supermarketu zabralo 45 minut pěšky. Tohle všechno pro mě byl velký šok.

 

► Líbil se vám tento díl Kolapsu? Podpořte jeho vznik na Darujme.cz: bit.ly/Chci_Dalsi_Kolaps
► Máte otázku nebo se chcete podělit o názor? Napište přímo redaktorům na [email protected]

Čtěte dále