Foto Oksana Dutčak
Do podcastu Na rozcestí jsme pozvali Oksanu Dutčak, která je zástupkyně vedoucí Centra pro sociální a pracovní výzkum v Kyjevě a spolueditorkou časopisu Commons: Journal of Social Criticism. Angažuje se ve spolku E.A.S.T. – Essential Autonomist Struggles Transnational a jednou z autorek manifestu The Right to Resist: A Feminist Manifesto. Doktorát získala na Katedře sociologie Národní technické univerzity Ukrajiny a magisterský titul v sociologii a sociální antropologii na Středoevropské univerzitě. V současnosti je asistentkou na Berlínském institutu pro empirickou integraci a výzkum migrace. Její publikace se týkají tématu práce, pracovních protestů, genderových a socio-ekonomických nerovností.
Podcast Na rozcestí vzniká ve spolupráci Alarmu s výzkumným programem Globální konflikty a lokální souvislosti, který je financován v rámci Strategie AV21 Akademie věd ČR. Podcast Na rozcestí zve sociální vědce a vědkyně, kteří se ve svém výzkumu věnují zásadním tématům současného globalizovaného světa. Aktuální díl moderovala Olga Gheorghiev. Originální verzi rozhovoru najdete zde.
Oksana Dutčak: Obecně jsem proti absolutním pacifismům, které odmítají násilí i tehdy, když jde o reakci na útok, tedy o sebeobranu. Je důležité si uvědomit, že mír znamená omezení hrozby, a je zapotřebí, aby mír byl dlouhodobě udržitelný, aby lidé mohli žít v zemi bez toho, že by se museli bát další eskalace a další války.
Ve feministických debatách a současném diskurzu se často mluví o míru a bezpečí. Mír je také o ekonomických a sociálních právech, a to zvláště pro marginalizované skupiny, jako jsou ženy, lidé LGBTQ+, etnické menšiny a další. Aby byl mír zaručen, je zapotřebí politického boje. Nejsme naivní a chápeme záměry našich i západních elit. Jim jde převážně o ekonomickou reformu, neoliberalismus a tak dále. Tady potřebujeme politický boj a my moc dobře víme, že v současné situaci na Ukrajině to bude těžké. Abychom se vyhnuli eskalaci, nebo i kvůli demilitarizaci, ale současně potřebujeme alternativní bezpečnostní systém, a tento názor často v debatách o míru a bezpečí žalostně schází. Je totiž zapotřebí přijít se systémem, který by dovedl předejít eskalaci do budoucna, protože jinak nás to zavede do pasti nekonečných očekávání, která reálně nepovedou k míru.
A zde je velmi důležité si uvědomit, že v této debatě o NATO, ukrajinské neutralitě a tak dále mnoho levicově smýšlejících lidí klade přílišný důraz na své výhrady vůči NATO, a už nepřemýšlejí o tom, že celá situace možná není o NATO nebo Číně, ale je o snaze předejít budoucím eskalacím. Jejich přístup nás může dostat do pasti, kde již nebudeme schopni přijít s alternativním bezpečnostním systémem. A často se tyto debaty ani nevedou. Takže například nelze navrhnout, že „Polsko by mělo odejít z NATO“ bez toho, aby měli lidé nějaký bezpečnostní systém, který jim zaručí, že je jednou někdo nepřijede okupovat jako na Ukrajině. A to je teď to nejdůležitější.