Foto Mercedes Mehling, Unsplash
České vlády v uplynulých patnácti letech neudělaly nic proto, aby se u nás postavení LGBTQ+ lidí zrovnoprávnilo a znormalizovalo. Jediné, co se znormalizovalo, jsou útoky vedené proti queer lidem přímo z lavic senátu, poslanecké sněmovny, prezidentského úřadu nebo vlády.
Vražda Juraje a Matúše v Bratislavském klubu Tepláreň otřásla nejen Slovenskem. V Česku se k ní politici postavili dle svých politických preferencí, ale převládaly obecné fráze nebo mlčení. Premiér Fiala nebyl schopen napsat o mnoho víc než: „Naše demokratické společnosti nesmí tolerovat násilí a nenávist zaměřenou na jakékoli skupiny obyvatel.“ Jenže tady nejde o nějakou obecnou nenávist vůči jakési abstraktní skupině obyvatel.
Rámování LGBTQ+ jako životního stylu je kličkou, jak těmto lidem upřít práva.
Náš stát nenávist toleruje tím, že prosazuje právní stav, v němž existují lidé dvou kategorií. Jsou zde heterosexuálové, kterým je dovoleno uzavřít manželství, a pak jsou zde ostatní. LGBTQ+ lidé nesmějí uzavřít sňatek a nesmějí adoptovat děti. Pokud chce někdo úředně změnit pohlaví, musí se nechat vykastrovat. Násilí a nenávist mají mnoho podob, státem institucionalizované násilí vypadá takto. Existuje jen proto, že konkrétní politici a strany chtějí, aby tomu tak bylo. Z nesnášenlivosti dělají politický program.
Petr Fiala vydal předvolební knihu o sobě, kde napsal: „Věřím v rodinu, kterou společně zakládají muž a žena. Jsem přesvědčen, že jedině svazek muže a ženy je manželstvím. Nebráním nikomu, aby žil, s kým chce a jak chce, ale po mně nikdo nemůže chtít, abych věřil, že lidé stejného pohlaví mají vytvářet manželství a rodinu, která se rovná té přirozené. Odporuje to mé víře, mému rozumu, mému poznání. Tak to prosím taky respektujte. ‚Tradiční‘ rodinu musí společnost v zájmu svého přežití chránit. Už bychom s tím měli začít, než bude pozdě. Na rodinu mi nesahejte.“
A tak stát sahá na možnost založil rodinu ostatním. Těm, kdo by chtěli, ale kvůli lidem jako Petr Fiala nemohou. Vzkazuje jim, že nemají stejná práva.
Registrovat se jako auto
V Česku máme registrované partnerství od roku 2006, kdy poslanecká sněmovna během vlády Jiřího Paroubka přehlasovala veto prezidenta Václava Klause. Proti přijetí zákona tehdy hlasovali jako obvykle lidovci a ODS. Toxické postoje těchto dvou stran se od té doby neposunuly nikam.
A protože se zrovna tyto strany rády ohánějí Evropou, Západem, lidskými právy a Václavem Havlem, připomeňme si slova exprezidenta z roku 2006, když zákon parlamentem těsně prošel: „Co mě na celé debatě kolem toho tématu nejvíc zaujalo, byla naprosto absurdní ideologie páně Kalouskovy strany (KDU-ČSL) a prezidenta republiky, že rodina má mít výhody, protože plodí děti, na rozdíl od homosexuálních párů. To je pojetí rodiny jako teletníku, jako místa, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla telata.“
Na tomhle telecím „argumentu“ se debata točí už šestnáct let. Manželství pro všechny bylo u nás předloženo poprvé v červnu 2018 a následně bylo hlasování neustále odkládáno. Během těch let jsme si však vyslechli množství komentářů od politiků, které se dotýkaly právě situace queer lidí. A nebylo to nic hezkého.
Česká pravice má k LGBTQ+ podobný vztah jako Putinovo Rusko
Třeba konzervativní extremista Marek Benda v roce 2018 v rozhovorech strašil, že manželství homosexuálů povede k muslimskému mnohoženství a že „je snaha prosadit uzákonění manželství homosexuálních párů součástí celkové snahy destruovat západní civilizaci“. Slovo „západní“ je samozřejmě absurdní, protože manželství pro všechny naopak uzákonily prakticky všechny západní země, zatímco my patříme k zemím, jako je Slovensko nebo Rusko, které používá strašení před LGBTQ+ a genderem v rámci své propagandy před dekadentním Západem. Třeba když hlava ruských pravoslavných patriarcha Kirill přirovnal manželství pro všechny k nacistickým zákonům.
Českým extremistům prošlapávají cestu lidé jako Marek Benda z ODS nebo jeho kolegyně Zuzana Majerová Zahradníková, která se děsila, že potom přijde polygamie nebo sňatky s dětmi, aby se o rok později jedna poslankyně SPD na půdě sněmovny ptala, jestli jsou další na řadě sňatky zoofilů.
Alexandr Vondra se v roce 2019 v rozhovoru pro Respekt děsil laviny progresivismu, „počínaje stejným prostorem pro cyklisty jako pro automobilisty na Praze 7 až po požadavek na manželství homosexuálů. To je prostě zásadní změna a sorry, já ji nechci.“ Podobně vyděšený byl další prominent ODS Jan Skopeček, který se zaklínal biologickou nutností, přirozeností a strachem z rodičů jedna a dva.
Legendou v těchto kruzích je předsedkyně extremistické organizace Aliance pro rodinu Jana Jochová, která v současnosti radí třeba ministru práce a sociálních věcí Jurečkovi. Ta před třemi lety řekla, že kdyby byl její syn gay, chtěla by, aby zůstal sám, s tím, že homosexualita je podle ní nemoc. Bohužel nemocný je svět nejen českého konzervatismu.
Nejaktivněji ve sněmovně v letech 2018 a 2019 vystupovali proti manželství pro všechny lidovci a především jejich tehdejší předseda Marek Výborný. Když ve stejné době označil poslanec ANO Brázdil homosexuály za postižené, kteří nemohou mít manželství ani děti, sklidil za to alespoň kritiku od své strany i od jejího předsedy a tehdy premiéra Babiše, který ho vyzval k omluvě. Vyjádření politiků ODS nebo lidovců nekoriguje nikdo, protože se jedná o oficiální stanovisko těchto stran, byť to samozřejmě každý popře.
V roce 2018 skupina poslanců vedených lidovcem Výborným představila návrh změny ústavy, aby po vzoru Ruska a některých dalších zemí mohli uzavřít manželství jen muž a žena. Podobný návrh pak představili také letos v létě, navíc opřený o dezinterpretované studie a zčásti zkopírovaný od Aliance pro rodinu.
Někým být není názor ani životní styl
Nesnášenlivost na Slovensku živí konzervativci a ultrakatolíci – a ti čeští dělají v umírněnější verzi totéž. A tak šéf lidovců Jurečka podobně jako premiér ve facebookovém vyjádření k bratislavské vraždě není ochoten pojmenovat, co a komu se přesně stalo. Jurečka napsal: „Myslím na všechny pozůstalé, kteří v Bratislavě ztratili své příbuzné. Můžeme mít různé názory i zastávat různé postoje, ale zároveň se vždy musíme vzájemně respektovat. Každý má právo žít podle svého. Není přípustné, aby nenávist vítězila a vedla ke zbytečným obětem.“
Juraj a Matúš v Bratislavě nezemřeli kvůli svým názorům a postojům, ale kvůli tomu, kým byli. Jsou to naopak názory a postoje lidí, jako je Jurečka, které druhým brání svobodně existovat nebo v extrémní podobě vůbec existovat. Zatímco někdo někým je, protože se tak narodil, Jurečka a další konzervativci si sami a dobrovolně vybrali, jaké názory budou zastávat a jakou politiku budou prosazovat. Jako když Jurečka minulý rok hrozil, že by zrovnoprávnění homosexuálů v otázce manželství vedlo k pádu vlády. To není názor, to je nesnášenlivost.
Do této atmosféry pak zapadají výroky senátora a kandidáta na prezidenta Pavla Fischera, který před pěti lety vysvětloval, proč by nejmenoval homosexuála ústavním soudcem, a den před bratislavskou vraždou zase v rozhovoru pro Deník N fabuloval, že by manželství pro všechny vedlo k obchodování s dětmi. Fischer je jedním ze tří kandidátů, které na prezidenta podporuje koalice Spolu.
V Česku ovšem není problém jen manželství pro všechny, ale třeba také postavení trans osob, které musí jako jedny z posledních v Evropě při změně pohlaví podstoupit operaci a kastraci, za což nás kritizuje Evropský soud pro lidská práva. K tomu se loni vyjadřoval prezident Zeman svým výrokem o tom, že mu jsou trans lidé bytostně odporní. Naštěstí už za pár měsíců končí této bytostně odporné existenci prezidentský mandát.
V Česku po celá léta vystupují politici a čelní představitelé státu s tezemi, v nichž obhajují druhořadé postavení queer lidí v naší zemi, bagatelizují jejich postavení, z identity dělají názor a z práv kulturní válku. Rámování LGBTQ+ jako životního stylu je kličkou, jak těmto lidem upřít práva. Zvoleným životním stylem je tady pouze konzervatismus, který si libuje v šikaně, omezování práv druhých a boji proti rovnosti všech lidí.
Autor je redaktor Alarmu.