Foto Iswikinumber2, CC BY-SA 3.0
Chodila jsem tehdy ještě na střední školu. Vracela jsem se pěšky domů, začínala zima a tma už přicházela dříve. Náhle jsem v zádech ucítila bolest. Někdo po mně hodil kámen, možná dlažební kostku. Kus za mnou se ozvalo cosi o lesbách. Dodnes nevím, o koho šlo. Naštěstí se mi nestalo nic vážnějšího než vyražený dech. A i když se od té doby podobná situace neopakovala, vím, že se ve veřejném prostoru už nikdy nebudu cítit úplně bezpečně.
Jsme obyčejní lidé
Můj příběh bohužel není ojedinělý – přestože v Evropě ani USA už homosexualita není (až na pár zemí) trestným činem. Oproti minulosti už není brána ani jako psychická nemoc. K zločinům z nenávisti namířeným proti queer lidem nicméně stále dochází. A k jednomu takovému došlo ve středu na Slovensku. Juraj a Matúš se ten den už domů nevrátili a nikdy nevrátí. Jejich životy skončily rukou útočníka.
Slova o ochraně tradiční rodiny a referování o homosexualitě jako o podřadné orientaci z nás dělají terče. A my se už nechceme bát.
Tragédie v bratislavské Teplárni zasáhla velké množství lidí, především pak těch, kteří se identifikují jako queer. Je genderová identita důvod k popravě? Bohužel ano, a to i v evropské civilizované zemi. Vždy, když se blíží Pride, veřejným prostorem zaznívá otázka, k čemu vlastně tyto pochody jsou? Vždyť přece máme rovná práva, nebo ne?
Nemáme. Nemůžeme například uzavřít manželství. Ano, existuje registrované partnerství, ale to ani zdaleka nezajišťuje všechna práva a povinnosti, které vůči sobě mají manželé. Není zde automatický nárok na společné příjmení, neexistuje jistota vdovského důchodu, nelze po partnerovi dědit atd.
Nežijeme v rezervacích. Queer lidé jsou mezi vámi. Chodí do běžných škol. Vykonávají běžné profese. Odvádějí daně, platí koncesionářské poplatky. Skutečně nejde o ojedinělý, mimozemský druh. Jsme obyčejní lidé, kteří chtějí obyčejně žít a mít rovná práva jako ostatní. Je neuvěřitelné, že toto musíme pořád dokola opakovat.
Pochody hrdosti se konají i v zemích, kde už LGBTQ+ lidé rovných práv dosáhli. Slouží jako připomínka toho, že ne vždy tomu tak bylo. To připomněla i švédská korunní princezna Viktorie při zahajování Pridu v roce 2020. Upozornila mimo jiné na to, že jsou stále země, kde je homosexualita trestná a lidé musí svou identitu skrývat. Stejně jako by Mezinárodní den žen měl sloužit jako připomínka toho, že ne vždy měly ženy rovná práva s muži (a v některých zemích bohužel stále nemají), Pride by měl připomínat minulost LGBTQ+ komunity.
Nenávist zabíjí
Ovšem i pochody hrdosti s sebou nesou řadu bezpečnostních rizik pro účastníky, přestože právě Pride festivaly by měly nabízet safe space. Kde jinde se už máme cítit bezpečně? Letošní Prague Pride se obešel bez větších incidentů s výjimkou pár pokřikujících jedinců. Není to ale tak dávno, co útočník po návštěvnících Střeleckého ostrova, kde probíhala část festivalu, házel římské světlice. Organizátoři a organizátorky obdobné akce v severních Čechách dostávali zase během příprav Most Pridu výhružky upálením, postřílením nebo zmlácením.
Jinak na tom nejsou ani v ostatních evropských městech. Oslo má letos za sebou podobnou tragédii jako Bratislava. V předvečer Oslo Pride byli v gay baru London Pub zavražděni dva lidé a více než dvacet jich bylo zraněno. Letošní ročník byl přitom významný tím, že si Norsko připomínalo výročí padesáti let od dekriminalizace homosexuality.
V srbském Bělehradě byl pochod EuroPride původně zrušen policií, nakonec se však konal, přestože byl doprovázen výhružkami krajně pravicových extremistů a střety s nenávistnými skupinami byly zaznamenány i během pochodu.
Jak už bylo řečeno, chceme jen normálně žít a mít rovná práva. Bohužel se naše práva často stávají předmětem kulturních válek a politických bojů a politici si z nás dělají slaměné panáky. Ne, queer lidé se opravdu nechtějí povyšovat nad heterosexuály a prohlásit se za vládnoucí třídu. Gayové a lesby chtějí uzavírat manželství a mít rodiny podobně jako heterosexuálové. Nechceme vám brát vaše privilegia, pouze je chceme i pro sebe. Tak nám to, prosím, umožněte. Nebo proti nám aspoň neveďte nenávistnou rétoriku. Utváříte tím úrodnou půdu pro další zločiny z nenávisti, jako byl tento. Slova o ochraně tradiční rodiny a referování o homosexualitě jako o podřadné orientaci z nás dělají terče. A my se už nechceme bát.
Autorka je spolupracovnice redakce.