Justiční zločin v případu ayahuasca: osm let vězení za nic

Odsouzení manželů Kordysových je důsledkem pomýlené šedesát let trvající války proti drogám. Trend ve světě se již začal obracet a psychedelické látky se vracejí do výzkumu i terapií. Česko bohužel zaspalo.

Minulý týden vrchní soud definitivně rozhodl, že mladý polský manželský pár patří na osm let do vězení za to, že pro druhé pořádal ceremonie s ayahuascou. Ta obsahuje DMT, což je nenávyková psychotropní látka. Státní zástupce považoval pár za drogovou mafii, a dokonce manžele srovnával s Hitlerem pro jejich pozitivní vztah k zvířatům. Soudce dal jeho bludům za pravdu, protože jsou v souladu s českým právem.

Za manželský pár, který chtěl žít nenásilně a v souladu s přírodou, se přitom v procesu postavili jejich klienti, vězeňský kaplan i psycholog, starostka obce, v níž žijí, národní protidrogový koordinátor nebo odborná veřejnost. Reálně neexistuje nikdo, koho by svým jednáním poškodili, ale přesto stráví neuvěřitelných osm let ve vězení, jako kdyby vyvraždili školu.

Kdyby se všechny prostředky vynaložené na válku proti drogám využily na péči, nemělo by možná tolik lidí potřebu píchat si do žil cokoli od heroinu po savo s octem, aby pobyt na zemi nějak vydrželi.

Potenciál podobných látek je známý a prověřený, lidé je chtějí využívat. Jenomže to nejde, protože v roce 1971 se dostaly psychedelické látky na seznam zakázaných látek. Do stejné kategorie jako heroin, a to v rámci Úmluvy OSN o psychotropních látkách. Jednalo se o projekt americké vlády vedené Richardem Nixonem, který zavedl a zpopularizoval termín války proti drogám, čímž se myslely všechny drogy bez rozdílu. U LSD a dalších se přitom tehdy běžně strašilo hoaxy, že mění DNA nebo leptají díry do mozku.

Když místo člověka soudí automat na kafe

Na tento šedesát let starý narativ srovnatelný s pálením čarodějnic, podle nějž není rozdílu mezi heroinem, alkoholem a psilocybinem nebo DMT, navazuje české právo, zmíněný žalobce a také soudce. Ten, jak je bohužel v Česku zvykem, odmítl řešit společenskou nebezpečnost a spokojil se s tupým výkladem nařízení vlády, protože DMT v žádném konkrétním zákoně nenajdete. V takovém případě pak ale nepotřebujeme soudce. To můžou o vině a trestu rozhodovat algoritmy nebo automat na kafe ve vstupní hale vrchního soudu. Možná by byl rozsudek i lidštější.

Šedesát let starý hon na čarodějnice poslal manželský pár na osm let do vězení a jsou tak dalšími v nekonečné řadě zbytečných obětí války proti drogám. Tato válka nedosáhla ničeho pozitivního. Rozvrátila celé státy, nechala rozbujet černý trh, mezinárodní terorismus a mafii, která zásobuje třeba kokainem v podstatě všechny parlamenty, vlády a korporace světa. Výsledkem jsou statisíce mrtvých, aniž by na světě ubyl jediný gram jakékoli drogy.

Kdyby se všechny prostředky vynaložené na válku proti drogám využily na péči, nemělo by možná tolik lidí potřebu píchat si do žil cokoli od heroinu po savo s octem, aby pobyt na zemi nějak vydrželi. Současná úprava, která hází do jednoho pytle návykové opiáty a psychedelické látky využitelné v terapiích, je přitom neudržitelná.

Budoucnost je v legalizaci. Česko zaspalo 

Trend se již začal obracet, kdy rostoucí množství států dekriminalizovalo některé psychotropní látky. V poslední dekádě se v mnohých zemích rozběhl znovu výzkum využití látek jako jsou MDMA, DMT, ketamin nebo psilocybin pro medicínské a terapeutické využití. V podstatě každý měsíc je zveřejněna nová studie, která ukazuje možnosti, které se v těchto látkách skrývají, a co s nimi lze s dobrým vedením a péčí napravit. Namátkou: těžké deprese, posttraumatická stresová porucha, obsedantně kompulzivní porucha, úzkosti, závislosti a mnohé další. Psychedelika dokážou lidem vrátit radost ze života a pomoci nalézt jeho nový smysl. Podle českého práva, státních zástupců a soudců, je to však něco jako heroin a každý uživatel potenciální zločinec.

V poslední dekádě sledujeme pomalé navazování na výzkumy z šedesátých let, které byly v rámci války proti drogám zastaveny a v nichž máme silnou tradici a českou stopu nejen v osobě Stanislava Grofa. Jediná věc, kterou válka proti drogám dokázala efektivně zastavit, je medicínský, psychiatrický a psychologický výzkum. Jedná se o pozoruhodný atavismus tmářství v rádoby osvícené a moderní době, kdy jsme sice posedlí sami sebou, ale vyděšeni z toho, že bychom o sobě něco skutečně zjistili.

Kromě terapeutického a lékařského užití se zmíněné a další látky užívají také při náboženských či spirituálních obřadech nebo s jejich pomocí lidé hledají sounáležitost se sebou a se světem. Spektrum využití je takřka bezmezné.

Svou cestu si bohužel našly i do marketingu, kde se stal populární tzv. microdosing. Ten má uživatele učinit kreativnějším, efektivnějším či výkonnějším a pro systém tak užitečnějším. To je asi jediná odvrácená strana psychotropních a psychedelických látek.

Což je trochu smutné, protože před šedesáti lety děsilo vlády, že by lidé užívající LSD postupně vypověděli poslušnost a pod zážitkem osobní proměny, změny hodnot a priorit se dále odmítli podílet na destruktivním chodu světa v jeho aktuální podobě. To se bohužel nestalo a možná i proto dnes stojí naše planeta za prahem klimatického kolapsu, protože nejsme schopni existovat jinak než skrze rostoucí produkci a spotřebu úplně všeho, především nás samých.

Justiční zločin je třeba napravit změnou legislativy

Děs ze změny vědomí pohřbil na dekády slibný výzkum šedesátých a raných sedmdesátých let. Místo aby byly tyto látky dávno součástí terapií a kontrolovaného a bezpečného užívání, vytlačili jsme je kamsi do šedé zóny, v níž se stal každý uživatel potenciálním zločincem.

To nás vrací zpět do Česka, kde státní zástupce případu ayahuasca týdeníku Respekt třeba řekl: „Až vás přejede auto, tak vám bude úplně jedno, jestli se řidič předtím zhulil nebo sjel pervitinem nebo něčím jiným. A jaký je rozdíl mezi tím, jestli u podávání drogy tlučete do bubínku, nebo ji předáte někomu u nádraží? Vždyť DMT je proboha návyková látka,“ řekl Ivaně Svobodové.

DMT „proboha!“ návyková látka není. Stejně jako není návykový psilocybin ani mnohé další. Je smutné, že čeští žalobci a soudci nejsou svéprávní si podobné veřejně dostupné informace najít. Co se týče zmíněných aut, jak jsme zjistili nedávno v Brně, když vjedete do zákazu vjezdu a zabijete autem malé dítě, dostanete v České republice v roce 2022 podmínku. Podmínky se běžně rozdávají za zabití autem pod vlivem alkoholu i pervitinu. Podmínky se v Česku rozdávají za znásilnění, a to včetně znásilnění dětí. Osm let natvrdo se u nás dává leda za to, že nikomu nic neuděláte, jako se to stalo v případě s ayahuascou.

Odsouzení manželů Kordysových za pořádání ceremonií s touto látkou je justičním zločinem. Existuje nepřehledné množství zdrojůinformací, které se soudce v případu ayahuasca rozhodl ignorovat, a raději zničil život dvěma lidem. Co dnes potřebujeme, je okamžitá změna legislativy, která podobné justiční zločiny znemožní, otevře cestu využití těchto látek pro léčbu, terapie a lidský rozvoj. A také potřebujeme prezidenta nebo prezidentku, který manželskému páru udělí amnestii.

Autor je redaktor Alarmu.

Čtěte dále