Kaktusy, houby a láska. Jak se mění vědomí a co všechno dokážou psychedelika

Netflix letos v létě vypustil čtyřdílnou sérii podle stejnojmenné knihy How to Change Your Mind (Jak se mění vědomí) spisovatele a novináře Michaela Pollana. V průběhu čtyř zhruba hodinových epizod Pollan postupně představuje psychedelické látky LSD, psilocybin, MDMA a meskalin. Kromě užití psychedelik ve výzkumu a psychoterapii ukazuje dokument i příběhy objevů substancí a jejich vývoj. Skrze jednotlivé molekuly tak diváky a divačky vede daleko do historie, do chemických laboratoří, ale taky do pralesů Jižní Ameriky. Protože sama s psychedeliky jako terapeutka pracuji v rámci klinických hodnocení, a protože tyto látky stále obklopuje spousta mýtů a zkreslení, pouštěla jsem si první díl s velkým očekáváním.

O zážitcích z psychedelické terapie tady mluví starší pacienti a pacientky s vážným onemocněním, úplně obyčejní lidé bez předchozí zkušenosti nebo výzkumnice a výzkumníci z první generace psychedelických průkopníků, dnes sedmdesátníci.

„Třikrát, desetkrát, dvacetkrát zkontrolovat, jestli je vypnutý sporák, abych utišil ten vnitřní pocit paniky. Poté, co se narodil můj syn, pamatuju si, jak jsem se snažil ho uspat. Vytáhnul jsem mobil a zapnul baterku, abych si ho pořádně prohlídnul. Ať vidím, že je tváří vzhůru, neudusí se v postýlce a bude v pořádku. Vyvolává to ve vás strach o věci, které milujete nejvíc,“ popisuje život s těžkou dlouholetou obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD) Ben, jeden z pacientů zařazených do studie účinků psilocybinem asistované terapie a jedna z postav dokumentární série How to Change Your Mind.

Po neúspěšné léčbě klasickými psychofarmaky začal sám hledat jiné možnosti pomoci. Narazil na probíhající studii, která prokazovala účinek psychedelické terapie u OCD, a přihlásil se jako participant. Právě účastníci výzkumných studií a klinických hodnocení, konkrétně pacienti s onkologickými onemocněními, byli prvními, koho se Michael Pollan ptal na jejich zážitky z tripů. Sama jsem jako terapeutka v posledních letech pracovala v klinických hodnoceních MDMA a psilocybinu, a chápu, jak okouzlující je nahlédnout přímo do procesu a vidět na vlastní oči, jak psychedelika doslova mění mysl.

A pak jsem se stal stromem

How to Change Your Mind nechává diváky a divačky projít terapeutickými místnostmi, vidět pacienty se sluchátky na uších a s klapkami na očích, terapeutické dvojice provázející se sezením a slyšet někdy těžko uvěřitelné příběhy o léčbě. „A pak jsem se stal stromem. Viděl jsem sám sebe, své lidské já. Viděl jsem svého syna, svou ženu, svého psa, jak kráčí kolem. A já jako člověk jsem se natáhl, ulomil si větévku ze mě jako stromu a hrál si s ní s mým malým synkem, mával jsem jí okolo něj… Páni, i teď mě to zaplavuje štěstím,“ popisuje Ben svůj psychedelický zážitek se slzami v očích. Taky se mi chce dojetím plakat, ale uvědomuju si, že pro řadu lidí mohou být podobné příběhy těžko pochopitelnou směsí ezoteriky a psychonautství. Pollanův dokument ale dokázal dobře vybalancovat a propojit racionální argumenty, výsledky studií a mystické příběhy, které odjakživa psychedelika provází.

Předtím, než Michael Pollan objevil svět psychedelik, byl už dávno zavedeným a oblíbeným autorem převážně knih o přírodě a rostlinách, novinářem a profesorem na univerzitách jako Harvard nebo Berkeley. Podle letošního textu v New York Times se poprvé začal zajímat o psychedelika po rozhovoru se svou známou, starší vývojovou psychiatričkou, která mu popisovala svůj zážitek na LSD. V tu chvíli byl překvapen, že i někdo takový může tripovat, a začal se o tohle téma sám zajímat. Byl v tomto oboru úplným nováčkem, podle vlastních slov „late bloomer“, ale psychedelické látky v něm probudily zvědavost i kvůli tomu, že řada z nich pochází přímo z přírody.

Je vlastně štěstí, že se pro psychedelika nadchl právě on. Jako novinář dlouhodobě se zabývající rostlinami a plodinami, dokázal do dokumentu vnést i jedno někdy opomíjené téma – propojení člověka s přírodou a důraz na respekt vůči původním přírodním léčitelům a rostlinám samotným. Už před Pollanem se psychoaktivním látkám věnoval Hamilton Morris ve svém pořadu Pharmacopeia na Vice TV. Oproti Morrisovi, který se prezentoval spíše jako bláznivý chemik, působí How to Change Your Mind vlastně dost střídmě. O zážitcích z psychedelické terapie tady mluví starší pacienti a pacientky s vážným onemocněním, úplně obyčejní lidé bez předchozí zkušenosti nebo výzkumnice a výzkumníci z první generace psychedelických průkopníků, dnes sedmdesátníci.

Podobně starý Pollan považuje How to Change Your Mind za svou nejosobnější knihu a v letošním rozhovoru v pořadu The Late Show with Stephen Colbert dodává, že se trochu neplánovaně stal psychedelickým chlapíkem, kterému ostatní svěřují osobní zážitky z tripů. Díky jeho klidnému a preciznímu přístupu může být celý dokument, který Pollan spolu s Alexem Gibneym produkoval, přístupnější právě těm, kteří se teprve rozkoukávají a stačí jim příběh psychedelické terapie sledovat z bezpečné vzdálenosti. Pro diváky s rezervovaným přístupem k celé psychedelii ale může být trochu otravné a nesrozumitelné poslouchat vousaté staříky, kteří opakují, že jim LSD změnilo život.

Začít tam, kde jsme skončili

V současné době probíhající „psychedelická renesance“ navazuje na rozsáhlý výzkum mezi padesátými až sedmdesátými lety, který byl ve většině zemí přerušen zařazením substancí do seznamu 1, skupiny 4 (dle americké FDA, pozn. aut.). Jde o nejpřísnější kategorii drog („látky bez lékařského využití“), které „je nebezpečné používat i pod lékařským dohledem.“ Stalo se tak ve většině případů poté, co látky masivně zneužívali lidé pro rekreační účely, až se následně rozběhly poplašné dezinformační kampaně. Třeba ta, že LSD mění lidské chromozomy nebo že MDMA dělá díry do mozku.

Příběh psychedelik se tak na několik let zčásti přerušil, zčásti přesunul do undergroundu (jako v případě terapeutky Friedrike Meckel-Fischerové, která byla za vedení skupin s psychedeliky odsouzena na 16 měsíců), a až v posledním desetiletí se znovu opatrně vrátily do středu výzkumného zájmu. Studie z posledních let nicméně opakovaně potvrzují to, co se v odborných kruzích vědělo už dříve – že psychedelika mají obrovský léčebný potenciál, zejména v terapii duševních nemocí, jako jsou deprese, PTSD nebo právě OCD.

Otázka „jestli to vůbec funguje,“ je dávno zodpovězená a nyní je spíš na čase ptát se, jak léčbu dostat k pacientům a kdo vlastně bude mít povolení s ní nakládat. William Richards, legenda v oboru psychedelické terapie, jinak klinický psycholog, výzkumník a autor knihy Posvátné poznání, k tomu říká: „Chci, ať je (psychedelická terapie) k dispozici a za rozumnou cenu pro všechny lidi, kteří nenosí batikovaná trička, neumí správně napsat ‚psychedelikum‘ a nikdy si nebudou doma pěstovat své vlastní houbičky.“

Československá psychedelická stopa

Tak jako psilocybin nebo MDMA umožňují dostat se ke starým, vytěsněným vzpomínkám, abychom mohli v životě pokračovat dál, i dokument Michaela Pollana ukazuje kontinuitu výzkumu a obnovenou možnost zařadit psychedelické látky mezi léčiva. Mnozí z oslovených odbornic a odborníků dnes pokračují po třicetileté i mnohdy delší nucené přestávce. Usměvaví staříci a stařenky sedí v zahradě a popisují, jak se konečně mohou vrátit ke své práci, v níž kdysi objevili smysl.

Jedním z nich je Rick Doblin, výzkumník a zakladatel asociace MAPS (Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies). Doblin se o psychedelickou terapii začal zajímat sice už jako student, ale bohužel krátce předtím, než byla zcela zakázána. S typickou jiskrou v očích říká: „Bylo jedno, jak dlouho to potrvá, já jen doufám, že do roku 2022 – což by bylo přibližně padesát let poté, co jsem se vydal na cestu za schválením MDMA jako léku – budu moci konečně převléct kabát a stát se psychedelickým terapeutem. Dalo by se říci, že celých těch padesát let je přípravou na to, co skutečně chci dělat. Být psychedelickým terapeutem.“ Doblin totiž celou tu dobu věnoval studiu zákonů, aktivismu a následně vybudování MAPSu společně s terapeutickou a výzkumnou dvojicí Michaelem a Annie Mithoeferovými. MAPS dnes vede desítky mezinárodních klinických hodnocení terapeutických účinků MDMA a dalších látek. Česká republika je jednou ze zemí, kde hodnocení probíhá, a také zemí s dlouhou tradicí psychedelického výzkumu, na který můžeme dnes taky díky MAPSu navázat.

Nelegální příroda a koloniální bad trip

Nejde ale jen o kontinuitu výzkumu a vědeckých studií. V poslední epizodě se Michael Pollan v podstatě vrací ke svému původnímu oboru a celý díl věnuje kaktusům obsahujícím peyotl a mezcal, který podle svých slov považuje za „psychedelického sirotka“. Pozastavuje se nad tím, jak americké zákony přistupují k přírodě. Rostliny obsahující psychoaktivní látky existovaly dávno předtím, než je objevili lidé, ale jako by jejich účinky kromě změněného vědomí způsobovaly také hromadnou hysterii. V různých etapách dějin proto byly opakovaně zakazovány, ničeny, nebo masivně zneužívány.

Ať už se o ně zajímali španělští conquistadoři, hippies, vládní nařízení, nebo bohatí spirituální turisté z Evropy, samotným rostlinám to obvykle nepřineslo nic dobrého. Spíše naopak. Kaktusy peyotl i houby obsahující psilocybin byly v původních kulturách Jižní a Střední Ameriky po staletí prostředníky mezi člověkem a přírodou a vesmírem. Byly součástí rituálů a léčení a tato tradice se předávala skrz generace. S nárůstem zájmu o změněné stavy vědomí a s rozkvětem psychedelického výzkumu zhruba od padesátých let dvacátého století začaly davy nadšenců proudit do dosud skrytých komunit léčitelů, čarodějnic a lidí, kteří s látkami žili po generace v souladu.

Vyústilo to v rozvrat společenství, narušení přirozených vazeb a následně v absurdní postavení samotných rostlin mimo zákon. Pollan se jako milovník přírody na několika místech dokumentu pozastavuje nad tím, že „žádná rostlina neměla být nezákonná.“ Poslední epizoda je svým způsobem gestem omluvy a aspoň minimálním vyjádřením vděku za to, co přírodní léčitelé museli obětovat. Pollan se v ní věnuje mimo jiné dekriminalizaci přírodních látek, což je iniciativa vycházející od lidí, kterým tyto rostliny prokazatelně pomohly. A peyotl podle všeho zůstane pouze v rukou původních obyvatel Ameriky. Scéna, kdy se Pollan ptá jednoho z nich, co by se stalo, kdyby kaktusy používané k tradičním rituálům vyhynuly, je jedna z nejsmutnějších a nejsilnějších vůbec.

Jak to dopadne tentokrát?

„V průběhu několika dalších týdnů se symptomy začaly vracet, ale pociťoval jsem je jako nedůležité a nadbytečné. Říkal jsem si ‚Moment… já… ne… to vůbec nedává smysl. Prostě to neudělám.‘ Jako by mi proces znovunabytí vlastního těla a mysli a tato volba poprvé poskytly příležitost to nějak ovlivnit. A zlepšilo se to,“ popisuje Ben svůj život po psilocybinové terapii. Michaelu Pollanovi se v How to Change Your Mind podařilo představit nejširší veřejnosti neuvěřitelné příběhy i méně známé osobnosti, díky nimž je historie psychedelik tak fascinující.

Diváci a divačky si můžou odnést chuť experimentovat, ale taky pocit pokory vůči intenzivním léčivým zážitkům a vůči přírodě, která skrz substance může zahojit těžká traumata a vrátit nás k sobě. Trochu mrazivě působí podobnost situace v šedesátých letech, kterou dokument zachycuje v prvních dvou epizodách, se současností. Objevuje se zde všudypřítomná instantní spiritualita lidí, kteří sbírají psychedelické ceremonie jako drahé hodinky nebo mikrodávkují psychedelika, aby byli výkonnější v práci.

Na stránce retreat.guru návštěvník za jedno kliknutí najde desítky retreatů (zážitkových pobytů) například s ceremonií s 5-MeO-DMT – psychoaktivní látkou, kterou živé ropuchy produkují v sekretu při ohrožení, nebo s ayahuascou či peyotlem. V některých zemích Jižní Ameriky jsou tyto látky totiž legální. Web láká návštěvníky, aby se připojili k dalším 70 tisícům účastníků retreatů, což zní opravdu jako noční můra. Nechci si ani představovat, k jaké devastaci přírodních zdrojů, původních společenství a kultur může takový byznys vést.

Kromě toho se snadno může stát, že se nezkušení zájemci hledající rychlé osvícení vrátí v mnohem horším psychickém stavu, než v jakém byli před ceremonií. Je rozdíl mezi užitím k léčení a bezhlavým sbíráním „spirituálních“ zážitků. I tohle přispělo ke zkáze psychedelického výzkumu a zákazu látek před více než padesáti lety. Je důležité si uvědomit, že psychedelika mají velký potenciál a můžou pomoci tam, kde klasická léčba nefunguje. Nejsou ale jedinou univerzální cestou nebo řešením všech problémů. Současnou psychedelickou renesanci bych si přála vidět jako novou příležitost, novou šanci, jak se postavit k velké výzvě, která se neobjevuje v historii poprvé. Přála bych si, abychom tentokrát dokázali být citlivější a méně chamtiví a uměli potenciál léčivých látek využívat s vděčností a respektem.

Autorka je terapeutka a klinická psycholožka.