„Pokud měl být růst lékem na nerovnosti, pak rovnosti můžou být lékem na růst,“ říkají Kárníková a Žďárský

O nerůstu, maximální mzdě a dalších pokusech o proměnu kolabujícího ekonomického systému s ředitelkou Hnutí Duha Annou Kárníkovou a environmentalistou Tadeášem Žďárským.

Koncepce nerůstu má u nás i ve světě stále větší odezvu. Nedávno proběhla v Brně první nerůstová konference, a proto jsme si do studia podcastu Kolaps pozvali dva její organizátory a zároveň také dva lidi, kteří se tématu dlouhodobě věnují. O ambicích a cílech nerůstového hnutí, ale i o kritice, která na něj směřuje, jsme si povídali s ředitelkou Hnutí Duha Annou Kárníkovou a environmentalistou a členem organizace NaZemi Tadeášem Žďárským.

Kdybychom měli zmínit nějaké základní koncepce, na kterých je myšlenka nerůstu postavená, jaké byste vypíchli?

 Klíčová je deekonomizace. Čím dál více sektorů spadá pod kontrolu trhu a tržních principů. Částečně se to děje ve zdravotní péči. Vidíme, co se stane, když necháte bydlení pod působením trhu. Ekonomické myšlení a představa nějakého homo economicus, který je racionální, oddělený od přírody a zbytku světa, se odráží i v tom, jak zacházíme se svým vlastním životem. Sami sebe se například snažíme neustále optimalizovat pro trh práce. Ekonomizace tudíž nemá důsledky jen systémové, ale i na osobní rovině. Nerůst jde přesně proti tomuhle. Snaží se vytahovat jednotlivé položky, které nemají být regulované trhem. A dává mnohem větší prostor hodnotám, které nejsou čistě ekonomické.

To je jistě velmi důležitý bod. Napadají vás ještě nějaké další? 

Spíše než o principech je lepší mluvit o cílech nerůstového hnutí. Často lidi nerůst vnímají environmentální optikou, skrze snižování spotřeby a jejích dopadů na životní prostředí, ale nerůst má i další cíle. Velmi důležité je snižování nerovností. Nerůst promýšlí, jak udělat společenskou transformaci takovým způsobem, aby z ní těžili ti, co ze současného systému těží jen minimálně. Stejně tak důležitá je ale i demokratizace, a to skrze decentralizaci moci. Nerůst nám říká, že v demokracii zatím úplně nežijeme, protože demokratické principy nezasazujeme do sféry ekonomiky, v níž mají rozhodovací práva především vlastníci společností, kteří rozhodují o obrovských sumách peněz dle svých přání. V časech klimatické krize bychom se ale i k těmto věcem měli demokraticky vyjadřovat a rozhodovat o tom, co se má vyrábět, kdo k tomu má mít přístup a za jakých podmínek. A konečně je klíčové taky navyšování spokojenosti se životem. Nerůst neříká, že se musíme všichni omezit, abychom dosáhli uhlíkové neutrality, ale chce umenšit škodlivé sektory ekonomiky, abychom měli čas na věci typu budování vztahů, péči o sebe i své blízké, rozvíjení svých zájmů a koníčků.

 

► Líbil se vám tento díl Kolapsu? Podpořte jeho vznik na Darujme.cz: bit.ly/Chci_Dalsi_Kolaps
► Máte otázku nebo se chcete podělit o názor? Napište přímo redaktorům na [email protected]

Čtěte dále