Foto Lea Kobal, Unsplash
Země se točí, auta zabíjí lidi a bohatí jsou stále bohatší. Po dvou letech epidemie, cen nemovitostí, které opustily svět příčetnosti, válce, inflaci a raketovém růstu cen energií, přichází časopis Forbes s uklidňující zprávou, že stovka nejbohatších Čechů je bohatší o půl bilionu korun. Gratuluju.
A zatímco bohatí bouchají šampaňské nad dalším úspěšným rokem, kdy jim peníze generovaly další peníze a majetek další majetek, ministr financí Stanjura vyrobil pro nás ostatní rozpočet s největším schodkem v historii. Tento schodek je největší pouze proto, že Stanjura dává bedlivý pozor, aby bezuzdné hromadění peněz a majetku nejbohatších nikdo a nic neohrozilo. A pokud to bude třeba, nechá raději zkrachovat celý stát, než by zavedl spravedlivé zdanění.
Rozpočtový paskvil, Česko spěje ke krachu
Když podobný schodek rozpočtu navrhla minulý rok Alena Schillerová, komentoval to současný premiér Petr Fiala slovy: „Rozpočtový paskvil, Česko spěje ke krachu.“ A přizvukoval mu dnešní ministr financí. Ten v rozhovoru pro Echo tvrdil, že v podstatě není problém okamžitě ušetřit 180 miliard korun. Po takřka roce Stanjury ve funkci můžeme s jistotou konstatovat, že Stanjura netuší, co se děje.
V roce 2020 schválila poslanecká sněmovna zrušení superhrubé mzdy, což je společná práce ANO, SPD a ODS. Tento krok sebral státnímu rozpočtu zhruba 100 miliard korun. ODS tento krok vydávala za svůj úspěch a tlačila na Babiše, aby k němu přistoupil a přestal před zrušením superhrubé mzdy couvat. Po jejím zrušení to považovala ODS za své vítězství a prosazení svého programu. Každý následující schodek státního rozpočtu je o 100 miliard vyšší kvůli tomuto populistickému kroku, který nejen pomohl lépe vydělávajícím, ale současně také přiživil inflaci a růst cen nemovitostí.
Pokud se na prvních místech nejbohatších českých miliardářů umístili Kellnerovi, pak je to také proto, že Česko v roce 2014 zrušilo dědickou daň.
Na začátku letošního roku Mezinárodní měnový fond České republice doporučoval obnovit superhrubou mzdu stejně jako daň z nabytí nemovitosti, ale o tom nechtěl možná nejhorší polistopadový ministr financí ani slyšet. Stejně jako o čemkoli dalším, co by rozpočtu zajistilo příjmy.
A tak jsme v dnešní situaci, kdy navrhovaný schodek státního rozpočtu je necelých 300 miliard, což je fikce, do níž vláda počítá příjmy, které aktuálně nemá. To se týká opatrně navrhované daně z mimořádných zisků, jejíž podoba a výše není v tuto chvíli schválená a reálný zisk je proto nejistý.
Na cestě do Řecka
V roce 2010 ODS přes těsnou prohru volby reálně vyhrála, a to díky strašení Řeckem, které se kvůli svému státnímu dluhu dostalo do finančních problémů. Na předvolební tiskovou konferenci třeba přišel Petr Nečas s oranžovou síťovkou, v níž byla jen půlka chleba. Strašil před výhrou levice, která by zemi zadlužila a Česko tak postihla v podstatě katastrofa. ODS tehdy promoval také Jaromír Jágr, který jako jeden z nejbohatších hokejistů vyjádřil obavy, abychom nedopadli jako Řecko. Tehdejší státní dluh byl ve výši 37,5 procenta HDP a patřil k nejnižším v Evropě.
Menší katastrofa tehdy přesto Česko postihla, a to v podobě vlády Petra Nečase a jeho tehdejšího ministra financí Kalouska. Šetřili tak otrocky a tupě, že dokázali v Česku prohloubit ekonomickou krizi a vydláždili tím cestu k moci Andreji Babišovi. Zaklínali se nízkými daněmi a současně dával Kalousek pozor, aby se naopak dobře dařilo hazardní mafii.
O deset let později to není levice, ale jiná pravicová vláda, která se „řeckou cestou“ plánuje vydat. Hrozí nám další snížení ratingu u mezinárodních agentur, kdy se nehodnotí jen výše dluhu, ta je u nás stále ještě nízká, ale předpokládaný vývoj. A vývoj vypadá jako skok do propasti, pro který nemá Stanjura žádný relevantní plán. Přitom po něm nikdo nechce, aby něco sám vymýšlel. To by v podstatě v jeho případě nebylo ani možné.
Daně jako v Rusku
Špatně nastavené daně nám dlouhodobě připomínají třeba zprávy OECD. V tuto chvíli se prakticky všichni shodují, že jedinou cestou je zvýšení daní a zajištění příjmů rozpočtu. Naše daně mají mnoho velkých rezerv, kdy mnohé z těch jinde běžných u nás dokonce ani neexistují, nebo existují v komické výši.
Příkladem je třeba daň z nemovitosti, která je v jiných zemích podstatnou částí veřejných rozpočtů. V Česku odpovídá její roční výše za průměrně velký byt nebo dům nedělnímu obědu v restauraci. Kdo má rekreační objekt, stojí ho pár stovek ročně a letos bude dokonce v plusu, protože stát pošle příspěvek na energie ve výši tři a půl tisíce korun na každou chatu nebo garáž připojenou k elektřině.
Daň z nabytí nemovitosti jsme zrušili úplně – opět v kooperaci ODS a Andreje Babiše. Progresivní zdanění stále považujeme za komunismus. Naším problémem ale není komunismus, ale to, že je celý daňový systém nastaven tak, aby zvýhodňoval bohaté a pomáhal jim k většímu bohatství. Důsledkem je zdevastovaný státní rozpočet a chybějící peníze na veřejné služby.
Devastace rozpočtu bude dále pokračovat třeba zvýšením limitů pro platby DPH z jednoho na dva miliony a stejně tak zvýšením limitu paušální daně, což poslouží jako státní pobídka ke švarcsystému, a tedy k dalšímu snižování příjmů rozpočtu.
Paralelně klesají reálné příjmy lidem ve státní správě nebo ve školství, kdy na původní cíl 130 procent průměrné české mzdy mohou učitelé zapomenout, protože na to v návrhu rozpočtu chybí peníze. Takto vypadá v praxi destrukce budoucnosti.
Zemanových dolních deset milionů chudých
Reálné příjmy domácností za uplynulý rok klesly o osm procent, a to v situaci, kdy ekonomika stále rostla. Miloš Zeman obměnil Českou národní banku způsobem, že přestala bojovat proti inflaci. Výsledkem je pokračující chudnutí zaměstnanců, kterým inflace užírá reálné mzdy a bohatnutí těch nejbohatších, protože jejich příjmy nejsou závislé na mzdě. Naopak mnohdy vydělávají na tom, že zaměstnanci chudnou.
Pokud se na prvních místech nejbohatších českých miliardářů umístili Kellnerovi, pak je to také proto, že Česko v roce 2014 zrušilo dědickou daň. Ta je přitom běžná ve většině Evropy, v některých zemích přesahuje 40 procent a v případě velkých majetků pak 50 procent. Česko nevybírá vůbec nic. To nás přibližuje více k feudalismu a budování nové dědičné šlechty, která bude kumulovat peníze, moc a majetek, budovat si zde svá mediální impéria a platit své politické strany. Což je stav, ve kterém se už nacházíme.
Česko se stále učí, jak přesně funguje kapitalismus. Nyní si probíráme v praxi základní pravidlo, v němž se majetek a peníze kumulují v rukou procenta nejbohatších, zatímco zbytek společnosti reálně chudne. Není to přírodní zákon, ale důsledek politiky a chybně nastavených daní, které přerozdělují bohatství k bohatým.
A zatímco nejbohatší Češi za minulý rok rozšířili svá impéria o půl bilionu korun a české rodiny za poslední rok zchudly, tématem pravice minulého týdne bylo sdílení hoaxu o tom, že šéf českých odborů má měsíční plat skoro půl milionu korun. Zdrojem informací byl fiktivní účet na Twitteru, na který naskočila třeba senátorka ODS a apologetka slušnosti Miroslava Němcová, aby o den později místo omluvy vymyslela rádoby vtip, že v Královci rozpustili odbory a totéž by mělo následovat v Česku.
V tomto vtipu bohužel žijeme. Hlavním starostí české pravice je boj proti pracujícím. Na rozpočet se skládá chudší část společnosti, zatímco bohatí bohatnou a jsou černými pasažéry systému státem chráněné hamižnosti.
Autor je redaktor Alarmu.