Foto Darafsh, Wikimedia
Smrt Mahsy Amíní, ženy zavražděné v polovině září íránskou mravnostní policií po zatčení kvůli „nesprávnému oblečení“, otřásla světem a spustila v Íránu protesty proti represím a porušování lidských práv, při kterých mnozí neváhají riskovat své životy, aby ukázali režimu, že už jim došla trpělivost. Vražda Amíní se stala mementem útlaku, pod kterým íránské ženy a Íránci už léta žijí. Po revoluci v roce 1979 proběhla již řada protestů proti povinnému nošení šátku, nikdy však s takovou vervou, jakou vidíme dnes. Dosud to byly primárně izolované protesty jednotlivců a nedosahovaly takových rozměrů jako ty současné.
Ženy v první linii
Protesty, které v Íránu již měsíc probíhají, začaly bezprostředně poté, co Amíní zemřela v nemocnici po třech dnech kómatu, do kterého upadla po svém zatčení. Protestující dobře vědí, že se příště totéž může stát jim, jejich dcerám, ženám nebo matkám. Režim islámské republiky protesty potlačuje a používá kromě slzného plynu a slepých nábojů i náboje ostré. Dosud bylo zabito přes 220 lidí (z toho 29 nezletilých) a tato čísla každým dnem stoupají.
Ženy si v Íránu při demonstracích stříhají vlasy a postupně se k nim přidávají i ženy jinde ve světě.
Protesty se rozšířily už i do měst, jako je Qom nebo Mašhad. Nejvíce se demonstruje ve velkých městech a kurdských provinciích. Internet je přitom omezován ještě více než před protesty. Například mnoho VPN sítí, které Íránci používali, aby obešli internetovou cenzuru v zemi, je blokováno. Na některých místech Íránu je vypínán internet – podobně jako v roce 2019, kdy při protestech zemřelo podle Reuters přes 1500 lidí. Lidé mají problém spolu komunikovat, protože i SMS zprávy jsou filtrovány.
Ženy si při demonstracích strhávají šátky, některé si stříhají vlasy. Ty mají být podle předpisů zakryté a jejich odhalením značně riskují. Křičí hesla jako: „Žena! Život! Svoboda!“ nebo „Smrt utlačovateli, ať je to šáh či rahbar!“ A ačkoliv bezpečnostní složky do protestujících střílejí, lidé dále vytrvávají.
Jednou ze zavražděných je šestnáctiletá Nika Šakarámí, která na protest spálila svůj šátek. Napsala přátelům, že po ní jde policie a pak už se neozvala. Její rodině bylo řečeno, že spadla z budovy. Její tělo bylo nakonec deset dní po zmizení ukázáno k identifikaci a neslo jasné známky násilí. Její rodina ji chtěla důstojně pohřbít, úřady však byly proti ze strachu, že se z Niky stane druhá Mahsá Amíní a z jejího hrobu ohnisko nových protestů. Nakonec bylo tělo dívky pohřbeno v malé vesnici v provincii Lorestán.
Mezi další oběti patří – vedle mnoha dalších – Sarina Esmailzadeh (ubitá) nebo Hadis Najafi (zastřelená). Jsou to právě dívky a mladé ženy, kdo je v první linii protestů. Školačky se staví proti svým učitelům, vypískávají je a fotí se s prostředníčkem namířeným proti portrétu Chomejního v učebnách.
Symbolické gesto
Ženy si v Íránu na ulicích při demonstracích stříhají vlasy a postupně se k nim přidávají i ženy jinde ve světě. Proč jsem se k nim přidala já? Ostříhala jsem si vlasy a napsala o tom na sociální sítě ze dvou důvodů. Prvním byla solidarita. Mně tento akt nijak neublíží, a pokud to uvidí byť jediný člověk z Íránu a pocítí, že stojím s nimi, bude to pro mě dost. Druhým důvodem byla skutečnost, že lidé, kteří se o zahraničně společenské problémy nijak zvlášť nezajímají, se k informacím o Íránu téměř nedostanou. Když zemřela královna Alžběta, nebylo možné se to nedozvědět. Když byla brutálně zabita Mahsá Amíní, člověk se musel snažit, aby se k informacím o její smrti i o střílení do demonstrujících lidí v íránských ulicích vůbec dostal.
Nyní mám tedy možnost aspoň někomu z těch, kdo se diví mému novému sestřihu, vysvětlit, co se v Íránu momentálně děje. Mí známí, kolegové z práce, rodina, přátelé – ti všichni se mě za poslední měsíc zeptali, proč mám ostříhané vlasy – a já jim mohla předat, co o protestech vím, vysvětlit, jak vypadá íránská společnost a jak podobné protesty skončily v minulých letech. Vím, že takové gesto ženy v Íránu okovů patriarchátu nezbaví. Ale pokud se o tom, co se v Íránu děje, díky tomu dozví alespoň pár lidí, stálo to za to.
Autorka studuje íránistiku.