Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
Vnímat poslední akci Milionu chvilek na Václavském náměstí jako čistě provládní by bylo zjednodušující. Demonstrace 30. října nenabídla jen přehlídku privilegovaných, kteří mají strach ze strachu svých spoluobčanů a chtějí se mu postavit, ale i něco navíc. Hned několik mluvčích z pódia vybídlo k hlubší reflexi situace. František Kostlán varoval před ultrakonzervativní revolucí, která probíhá celosvětově a patří k ní i vítězové voleb v Itálii – přátelé premiéra Petra Fialy. Aktivista Jaroslav Miko z organizace Češi pomáhají připomněl chování českých politiků a velké části společnosti během tzv. uprchlické krize, kdy byl problém přijmout i padesát sirotků a kdy si dnešní premiér nechal dělat fotky u maďarského pohraničního plotu. Nejsilnější byly projevy dvou zástupkyň LGBTQ+ komunity, jež připomněly vraždy na Slovensku a mířily i směrem k představitelům současné vlády, kteří šířili nenávistné výroky na adresu LGBTQ+ lidí.
Jediná demokratická varianta
Mobilizace na akci Milionu chvilek zdůrazňovala nedemokratický charakter nacionalistických, proruských a protivládních demonstrací platformy Česká republika na prvním místě. Jedním z cílů akce chvilkařů tak bylo jednoduše přečíslit nacionalisty a ukázat, že pro demokracii je více lidí než proti ní. Tento účel se podařilo splnit. Václavské náměstí bylo zaplněnější než na předchozích dvou akcích spolku Česká republika na prvním místě.
Dezinformátoři a jejich příznivci prosazují stejné sobectví, omezenost a nespravedlnost jako vláda, pouze bez pozlátka demokracie.
Přes dílčí, spíše jen naznačené, výhrady vůči vládě mluvčí Milionu chvilek hlásali především odmítnutí strachu. Důležité je pro ně vidět i v těžkých dobách naději. Strach těch druhých je podle nich sice pochopitelný, ale neměl by nikoho ovládat. Ceny energií, růst nákladů, inflace a všechny další těžkosti byly na akci Milionu chvilek rámovány jako apolitické fenomény. Jako něco, co se prostě děje a vláda na to buď vůbec nemá vliv, nebo s tím nemůže nic dělat. Důležitější je proto být proti strachu jako takovému, než se mu snažit strukturálně předcházet. Takto chápaný strach je striktně apolitický – v době, kdy extrémně rostou zisky energetickým firmám a bankám a vláda daně z těchto zisků o rok odkládá, a zatímco mluví o dvojitých standardech ve zdravotnictví, objevují se návrhy na zavedení školného, snižování důchodů a další celkem šílené asociální návrhy.
Milion chvilek se nicméně názorově nekryje s vládou. Jde o liberálnější proud české společnosti, jehož hlavní motivací pro podporu současné vlády je antiautoritářství, tedy to, čemu se v české politice nyní zkráceně říká Antibabiš. To zaznělo i z pódia, kde padlo, že za současných podmínek je tato vláda nikoli ideální, ale přesto ta nejdemokratičtější možná varianta. Tím jako by byla otázka aktivit vlády zodpovězena a jakýkoliv požadavek z ulice zbytečný. Demokracie se má naplnit sama sebou. Tím, že je a že se nebojí.
Jako nejsilnější hlas proti politice vlády tak zní – minimálně z ulic – dezinfo spolek Česká republika na prvním místě. Prodemokratický Milion chvilek se proti vládě nestaví a odbory nedokázaly na Václavák přilákat více než pět tisíc lidí. Příčin neúspěchu odborářské demonstrace je určitě víc. Svou roli může hrát i kandidatura Josefa Středuly na prezidenta, ale také rostoucí vliv dezinformačních médií. Pro dezinfo scénu je Středula mužem systému, součást „globalistických elit“ a jako takový je absolutně nedůvěryhodný.
Zásadní otázkou pro českou dezinfo scénu je přitom podpora obranných snah Ukrajiny, nikoliv sociální otázka a propad tisíců domácností do chudoby. Uskupení Česká republika na prvním místě se vymezuje proti vládní pomoci Ukrajině a proti přijímání uprchlíků. Tvrdí, že přijímáním uprchlíků dochází k záměrnému ředění národa. Podporuje mír na Ukrajině, ale příliš se netají tím, že za cenu prohry napadené země. Uprchlíky tam koneckonců chce vracet už teď.
Šíření nenávisti
Celkem už Česká republika na prvním místě zorganizovala tři demonstrace na Václavském náměstí. Účast na nich je ale stále nižší. Kromě požadavků na konec podpory Ukrajině a neurčité volání po míru chce také vlastní vládu odborníků a především nižší ceny energií, které by měl zajistit odchod České republiky z energetické burzy nebo přímé jednání s Putinem o cenách plynu.
Na konci svého komentáře o třetí demonstraci uskupení Česká republika na prvním místě jsem napsal, že ti, kdo na podobných demonstracích skandují a mávají vlajkami, jsou „sráči“. Druhý den přišlo na redakční adresu hodně naštvaných mailů a další přicházely ještě několik dní. Nešlo tentokrát o pravičáky všeho druhu, ale často o pravidelné čtenáře a čtenářky, kteří psali, že takto by Alarm o chudých a oprávněně vystrašených lidech psát neměl. Podobné to bylo na Facebooku – prý o demonstraci referujeme stejně jako vládní pisálci.
Pokud bych na demonstraci nebyl, pravděpodobně bych si myslel něco podobného jako diskutující a autoři mailů. A vlastně si něco velmi podobného myslím. Pokud píšeme o společenské frustraci desítek tisíc lidí, nejde ignorovat strukturální nastavení. Jenže podobné demonstrace a veřejné akce jsou o atmosféře a emocích, se kterými se na nich pracuje. Jsou to politické performance v ulicích a na náměstích, které se snaží ovlivnit společenské nastavení a přinutit ostatní zaujmout k nim stanovisko.
Demonstrace České republiky na prvním místě sice pracují s tématem energetické krize a chudoby, ale především šíří nenávist a nacionalistickou netoleranci vůči nečeskému a jinému. Rámovat je jako akce primárně za spravedlivější redistribuci zdrojů v krizi by nebylo pravdivé. Primárně jde o šíření paranoie a dezinformačního blábolení všeho druhu, o obviňování zelené politiky z energetické krize a šíření antivaxerského narativu. A účastníci těchto demonstrací tuto propagandu vědomě podporují.
Premiér Fiala a řada dalších demonstranty označil za „Putinovu pátou kolonu“ v České republice. Do určité míry mají pravdu, přesto je takovéto rámování pro vládu až příliš výhodné. Označit veškerý odpor za činnost válčícího nepřítele je jednoduché: protiruské je automaticky správné, dobro a zlo jsou dané… Jenže nejde jen o protiruské postoje, ale také o ty protiuprchlické a extrémně nacionalistické a ty u nás nešíří zdaleka jen na Rusko napojené dezinformační servery. Politiku, která sociálně a ekonomicky rozděluje společnost, v Česku předvádí především Fialova vláda. Osekávání přístupného vzdělávání, zdravotnictví a bydlení ultrapravicovým dezinformátorům jen nahrává. Nedělá to z nich ale spojence levice. Prosazují stejné sobectví, omezenost a nespravedlnost jako vláda, pouze bez pozlátka demokracie.
Autor je redaktor Alarmu.