Lula da Silva. Foto BCNChile, Flickr, CC BY 2.0
Šlo až o symbolický souboj dvou velkých postav brazilské politiky. Právě pád hvězdy brazilské levice i světové politiky důsledkem rozkrytí korupce prostupující snad všemi složkami brazilského státu zrodil tvář krajní pravice Jaira Bolsonara. Jenže vládu muže, který se stylizoval do role „Donalda Trumpa tropů“, ukončuje již po prvním období právě Luiz Inácio Lula da Silva, mezi voliči i novináři nazývaný jen jako „Lula“.
Bolsonarův soupeř v druhém kole voleb opustil prezidentský úřad v roce 2010 s rekordní 90procentní popularitou, kterou ocenil veřejně například americký prezident Barack Obama, když da Silvu označil za „nejpopulárnějšího politika planety“. Přízeň Brazilců získal Lula především svými ekonomickými reformami, jež z bídy vyvedly přes třicet milionů Brazilců.
Ke kořenům
Pomoc Lulovy vlády mířila k lidem, mezi něž prezident a jeho rodina sami patřili. Politik se narodil na většinově chudém severovýchodě země v říjnu 1945 jako sedmý potomek negramotných rodičů. Poté, co matka opustila Lulova násilnického otce, se rodina přesunula do průmyslové metropole Sao Paulo. Zde se Lula už jako mladistvý živil pouličním prodejem a čištěním bot. Ve čtrnácti letech vstoupil do učení jako soustružník, což se později ukázalo jako klíčové.
V devatenácti letech si totiž při práci během noční směny Lula na lisu v továrně na výrobu automobilových součástek poranil malíček na levé ruce. Ošetření se mu ale dostalo až po čtyřech hodinách a lékař mu musel nakonec prst amputovat. Nejspíše i v reakci na to Lula vstoupil do odborů ocelářského průmyslu, kde se postupně propracoval až na nejvyšší pozici. Na konci sedmdesátých let pak jako jejich prezident stál v čele protestů proti vojenské diktatuře, kvůli čemuž strávil měsíc ve vězení.
Přízeň Brazilců získal Lula především svými ekonomickými reformami, jež z bídy vyvedly přes třicet milionů Brazilců.
Po konci vojenské diktatury v roce 1985 Lula kandidoval za Stranu pracujících (PT) postupně v prezidentských v letech 1989, 1994 a 1998, neuspěl ale ani jednou. Dočkal se až v roce 2002, kdy se stal první a zatím stále jedinou hlavou státu původem z dělnické třídy. „Chtěl jsem být lékařem, ale mám štěstí, že první diplom mého života je diplom prezidenta republiky,“ řekl tehdy Lula. „Dosáhl jsem toho, že strojní dělník bez vysokoškolského vzdělání toho byl schopen udělat pro lidi více než lékaři, kteří vládli této zemi přede mnou,“ připomněl svou životní cestu.
Post prezidenta následně obhájil a dařilo se mu i na mezinárodním poli, když Brazílie získala pořadatelství fotbalového mistrovství světa 2014 a Letních olympijských her 2016. Místo uznání a poklidného politického důchodu ale Lulu čekal pád na dno.
V březnu 2016 tehdy už bývalého prezidenta zadržela brazilská policie kvůli podezření z korupce. Důvodem bylo vyšetřování týkající se ropné společnosti Petrobras, jejíž manažeři měli záměrně předražovat zakázky, kdy část těchto získaných peněz proudila na konta předním brazilským politikům včetně Lulových spolustraníků. Podle vyšetřovatelů měl Lula mluvit do jmenování manažerů Petrobrasu a sám se také obohacovat, když takto získané peníze financovaly jeho volební kampaň.
V létě 2017 tak soud Lulu nepravomocně odsoudil za korupci a praní špinavých peněz na devět a půl let vězení, aby následně v lednu 2018 odmítl jeho odvolání a trest mu navýšil na 12 let. Ve vězení nakonec Lula strávil devatenáct měsíců, v listopadu 2019 byl propuštěn a v březnu loňského roku ho Nejvyšší federální soud zprostil obžaloby. Důvodem měla být podjatost soudce, který dohlížel na Lulův proces. Soudce Sergio Moro se později stal ministrem spravedlnosti v Bolsonarově vládě.
Jak spojit rozdělenou společnost?
Před Lulou tak teď po měsících ve vězení, během nichž zemřel jeho bratr a vnuk, onemocnění rakovinou a postupné ztrátě dvou manželek, stojí další těžká životní zkouška, a to spojit hluboce rozdělenou zemi, jak ji i ukázaly těsné výsledky druhého kola prezidentských voleb. Jasnou změnu jednání od svého předchůdce da Silva ukázal krátce po vyhlášení volebních výsledků. „Toto není mé vítězství nebo vítězství Strany pracujících… Neexistuje nic jako dvě Brazílie,“ řekl na úvod svého proslovu. „Dnes sdělujeme světu, že Brazílie je zpět,“ vzkázal pak Lula do zahraničí.
Da Silva, který se úřadu ujme v lednu příštího roku, také slíbil „neúnavný boj proti rasismu, předsudkům a diskriminaci, aby „lidé světlé i tmavé barvy pleti, stejně tak jako domorodí obyvatelé, měli stejná práva a stejné příležitosti.“ Země se pak podle staronového prezidenta více otevře zahraničním investorům.
K obratu by v Brazílii mělo dojít také v oblasti ochrany přírody. „Pojďme bojovat za nulové odlesňování,“ řekl v prvním proslovu po zvolení Lula. „Brazílie je připravena obnovit svou vedoucí roli v boji proti klimatické změně a v ochraně našich biotopů, především v amazonském deštném pralese,“ dodal nový prezident. Zatímco během prvního vládnutí da Silvy odlesňování kleslo o 80 procent, během Bolsonarova mandátu se rozsah těžby dřeva v Amazonii vrátil na původní hodnotu. Podle britského webu Carbon Brief, specializujícího se na mapování změny klimatu, může Lulovo vítězství přinést další zvrat v této otázce a tempo odlesňování by mohlo do konce dvacátých let 21. století klesnout až o 89 procent.
K Lulovi své naděje neupínají jen ochránci přírody a domorodí obyvatelé, ale také nejchudší Brazilci. Právě ti patřili mezi jeho voličské jádro a Lula ještě jako kandidát na hlavu státu navštívil v rámci své volební kampaně i favely. Da Silvovy reformy podle charitativní organizace Oxfam přispěly k tomu, že za posledních patnáct let se z chudoby vymanilo na 28 milionů Brazilců, jenže nezvládnutá covidová pandemie, během níž zemřelo téměř 700 tisíc Brazilců, tvrdě dopadla na nejméně majetné a pod hranici chudoby se navrátilo přes 3,5 milionu tamních obyvatel. Aktuálně tak v zemi podle Oxfamu pod hranicí chudoby žije přes 16 milionů Brazilců.
Hlad neexistuje
Bolsonarově vládě se sice podařilo srazit nezaměstnanost na nejnižší hodnotu od roku 2015, v zemi ale došlo ke snížení mezd a tím i životní úrovně. Podle Oxfamu se tento rok potýkalo s hladem až 33 milionů Brazilců a ačkoli Bolsonaro v srpnu navýšil sociální dávky o 50 procent, velká část chudobou ohrožených Brazilců si stále nemůže dovolit dostatek potravin a podle průzkumů tento krok Bolsonarovi očekávaný příliv voličů nepřinesl. Úřadující prezident navíc proti sobě popudil značnou část Brazilců, když letos v létě uvedl, že v Brazílii „opravdový hlad neexistuje.“
„Chceme spát, protože jsme hladoví, ale spát nemůžeme, právě proto, že jsme hladoví,“ popsala situaci nejchudších Brazilců agentuře AP obyvatelka jedné z městských částí Sao Paula Paula Araújo. „Nevolila jsem Bolsonara před čtyřmi lety a byla bych blázen, kdybych ho volila teď po tom všem,“ dodává Araújo.
Právě preference obou účastníků druhého kola voleb mezi nejchudšími Brazilci byly nejvychýlenější. Podle průzkumu agentury Datafolha měl Lula 54procentní podporu u lidí, kteří vydělávají méně než dvojnásobek minimální mzdy měsíčně, která činí v zemi 450 dolarů (11 tisíc korun). U stejné skupiny obyvatelstva se úřadující prezident dočkal podle průzkumu podpory jen od 26 procent z nich.
„I když lidé říkají, že Lula je zloděj, za jeho vlády jsme si mohli koupit lepší televizi, chudí si mohli koupit auto a financovat ho. Vzdělání bylo o něco lepší, měli jsme nějaké výhody,“ řekla AP obyvatelka Ria de Janeira Fernanda Gomes. „Bolsonaro pro mě neudělal nic. Lidem s nižšími příjmy naopak vše ztížil,“ dodává Gomes. Právě tato skupina obyvatelstva teď ale bude Lulovy kroky v pozici prezidenta sledovat nejbedlivěji.
A co ženy?
Zatím velkou neznámou ohledně změn po nástupu Luly do prezidentského úřadu je oblast ženských práv, především práva na umělý potrat. Aktuálně totiž brazilským ženám, u kterých se prokáže, že podstoupily interrupci, hrozí až tři roky za mřížemi.
Nejprve v zemi začal platit zákaz chirurgického provedení interrupce, později se ale především kvůli větší dostupnosti takzvaných potratových pilulek zákaz dále rozšířil a týká se všech žen, které zákrok nepodstoupí výhradně z důvodu znásilnění, incestu nebo zdravotních komplikací.
Často jediným místem, kde je v zemi možné sehnat potratové pilulky, tak zůstává černý trh. Jenže ten je z velké části pod kontrolou drogových kartelů, které z jejich prodeje vydělávají značné částky. Ženy, které si pilulky opatří, navíc nemají žádnou záruku bezpečnosti nebo pravosti toho, co za přípravek požijí, a případné užití ani nemohou konzultovat s lékařem.
Pokud tak mají jakékoli zdravotní potíže, ze strachu z přísného trestu často nevyhledají pomoc, nebo k lékaři dorazí až při vážných komplikacích ohrožujících život. Na brazilský černý trh míří potratové pilulky nejčastěji z Indie, Mexika a Argentiny a jejich cena se pohybuje od 200 do 400 dolarů (4 700 až 9 400 korun).
Budoucí prezident tak několik týdnů před druhým kolem voleb svými výroky pobouřil brazilskou veřejnost. „Nejen, že jsem proti potratům, ale všechny ženy, které jsem si vzal, jsou proti potratům. A myslím, že téměř každý je proti potratům. Nejen proto, že jsme obránci života, ale také proto, že pro někoho musí být velmi nepříjemná a bolestivá věc jít na potrat,“ řekl Lula na začátku letošního října.
Jak by se ale k otázce potratů postavil jako prezident je stále trochu nejasné. V minulosti totiž Lula opakovaně uváděl, že zatímco on osobně je proti interrupcím, jako hlava státu by toto téma řešil jako otázku veřejného zdraví. V roce 2021 dokonce umělý potrat označil za „ženské právo“. „Je na státu, aby těmto lidem dal možnost, aby se s nimi zacházelo důstojně. To je úloha státu,“ řekl opakovaně na adresu žen, které podstoupily interrupci.
Pro budoucího brazilského prezidenta jde tak v oblasti potratů o další možnost, jak může zemi přiblížit zbytku liberálně se ubírající Latinské Ameriky. Zatímco v Brazílii se v posledních deseti letech snahy o dekriminalizaci interrupcí v podstatě zastavily, právo uměle ukončit těhotenství je nyní zaručeno zákonem v mnoha latinskoamerických zemích včetně Argentiny, Uruguaye, Kuby, Guyany, Francouzské Guyany, Kolumbie a od října také ve všech státech Mexika.
Autor je novinář.