Foto Max Pixel, CC0 1.0
Kronika orgasmu je osmidílná dokumentární série, která vznikla pod produkční společností Cinebonbon ve spolupráci s Českou televizí na míru pro online platformu ČT iVysílání, kde ji lze také celou zhlédnout. O režii vždy zhruba patnáctiminutového dílu se postarala Kateřina Kořínková Sobotková, která stojí spolu s Adélou Klingohrovou také za scénářem.
Jako odborná garantka dokusérie figuruje socioložka Kateřina Lišková, která se tu objevuje také v roli moderátorky a průvodkyně napříč tematickými okruhy, které se týkají studií ženského orgasmu, československého postoje k homosexualitě nebo trans otázkám, sexuální výchovy nebo prostituce. S Liškovou také Kořínková Sobotková chystá celovečerní dokument, který některá témata z Kroniky orgasmu rozvede.
Sex a stát
Lišková, akademička a autorka mimo jiné knihy Sexual Liberation, Socialist Style, ze které dokusérie vychází, je ve své roli dobrou volbou: nejen, že dokáže poučeně a hlavně srozumitelně přiblížit historický kontext, ale máte ji navíc chuť poslouchat – je prostě zábavná, a to není málo. Není náhoda, že působí i jako členka stand-up dvojice Duo docentky, kde spolu s kolegyní Lucií Jarkovskou „standupizují“ a popularizují genderový výzkum.
Pro všechny, kteří si dokumentární tvorbu České televize spojují s nudnými mluvícími hlavami, bude rozhodně celá Kronika orgasmu překvapením, nejen krátkým formátem dílů, ale také hravou prací s grafikou, dobovými ukázkami a komentářem v podání herce Václava Neužila.
Dozvíme se totiž třeba dost šokující informaci – že ženský klitoris byl plně popsán teprve velmi nedávno nebo že v učebnici anatomie pro sedmou třídu u nás dodnes poštěváček vůbec není.
Pro ty, kdo neznají osobu a práci socioložky Kateřiny Liškové, která témata probíraná v seriálu dlouhodobě zkoumá i popularizuje, bude dokumentární série velkým překvapením. Boří tabu jak ohledně sexu, sexuality nebo genderu, ale také ohledně jejich role v rámci společenských systémů. Ústředním motivem většiny dílů je totiž československý socialismus (až na dva díly, které se dotýkají transformačních devadesátek), pro diváctvo ČT zachycený z docela nové perspektivy, která kontruje mýtu o Československu jako o šedé a asepticky asexuální společnosti.
Lišková ve svých výzkumech sleduje a diváctvu odhaluje, co říká sex a sexualita o fungování a organizaci státu a společnosti a jakou dynamiku měla tato témata u nás. Dozvíme se tak, že Československo bylo v mnoha ohledech progresivní – ať už legalizací potratů nebo dekriminalizací gayů a leseb. Seznámí nás s pionýry československé sexuologie i s ryze tuzemským nitroděložním tělískem.
Její role seriózní akademičky, která dokáže stručně vysvětlit nejrůznější souvislosti běžnému diváctvu doplňují drobné odlehčující vsuvky ve stylu „bts“ (behind the scenes), a celek nepůsobí těžce a nepřístupně. Naopak, i přes informační nahuštěnost je odlehčený v nejlepším slova smyslu. Krátký formát patnáctiminutových dílů, vyhovuje době, kdy náš deficit pozornosti ukrajuje roztěkanost, s níž konzumujeme čím dál kratší typy obsahu. To je rozhodně velké plus a dobrý krok směrem k současnosti, který se na iVysílání snaží ČT nastavit. Celek navíc dobře doplňuje chytlavá grafika, animace a vyvážený mix dobových ukázek a rozhovorů.
Orgasmus jako symbol spokojenosti
„Orgasmus v názvu beru jako metaforu spokojeného soukromého života. V díle o emancipaci můžeme vidět, že spokojený život, pracovní nebo soukromý, je pro člověka základem ke spokojenému sexuálnímu životu. A spokojený sexuální život někdy, ne nutně vždycky, orgasmus ztvrzuje,“ vysvětlila pro Novinky.cz volbu názvu režisérka Kateřina Kořínková Sobotková.
Je pravda, že na první dobrou může název klamat tělem, protože ženskému orgasmu se věnuje jen první díl, ty další skládají mozaiku vedoucí přes nejrůznější témata od raného socialismu, přes normalizaci až do doby porevoluční. I tak stačí právě první díl, aby vás minisérie zaháčkovala. Dozvíme se totiž třeba dost šokující informaci – že ženský klitoris byl plně popsán teprve velmi nedávno nebo že v učebnici anatomie pro sedmou třídu u nás dodnes poštěváček vůbec není.
„Jako socioložce mi připadá důležité a zajímavé studovat věci veřejné, skrze věci soukromé. Protože to je provázané. A i na tom, jak se pojetí sexu mění během socialismu, se dá sledovat, jak se měnil duch doby. To samozřejmě platí pro každou dobu,“ řekla k uvedení série Kateřina Lišková, která tak mimo jiné vyvrací zažitý stereotyp, že byl komunismus asexuální nebo příliš prudérní. Nejen intimním tématem, ale právě vyvracením mýtů kolem sterilního komunismu mi série přijde přelomová v rámci mainstreamu a dokázala bych si ji představit jako zábavnou učební pomůcku nejen pro studenty, ale vlastně úplně pro všechny.
Sex a doba
Série skrze zkoumání dobového sexu v jistých chvílích socialismus vyjevuje jako velmi progresivní. Zajímavý je třeba případ psychiatrické léčebny v Kroměříži z pátého dílu („Dá se naučit sex?“), který byl známý pro své pokusy experimentální léčby (například používání hypnózy nebo LSD), a kde se také od roku 1973 do roku 1991 vedly sexuální tréninky, tedy párová sexuální terapie.
Vedl je Stanislav Kratochvíl a vycházel z poznatků amerického vědeckého páru Williama H. Masterse a Virginie E. Johnson, který v laboratorních podmínkách zkoumal lidskou sexualitu a byl první, kdo popsal ženské prožívání orgasmu jako delší oproti mužskému a popsal také vícenásobný orgasmus.
Jejich snaha o pochopení fyziologie sexu Kratochvíla zaujala natolik, že se mu podařilo otevřít zmíněné experimentální pracoviště, na které v seriálu vzpomínají mimo jiné dvě tamější staniční sestry.
Terapie byla určená párům, kterým jejich sexuální život způsoboval neurózy. Jakkoliv se sexuální život pojí především s fyzickým tělem, je plně napojen na psychiku.
Ať už šlo o předčasnou ejakulaci, vaginismus nebo poruchy erekce měla kroměřížská sexuální terapie úspěchy a až tři čtvrtiny párů, které ji absolvovaly, mluvilo o vyléčení.
Lepší sex ovšem nemusel automaticky znamenat záchranu manželství, mimo jiné třeba proto, že poznání umění lepšího sexuálního prožitku lidi emancipovalo – ženy především.
Sex a queer
Dalším zajímavým tématem, které seriál přibližuje, a které bohužel ještě pořád není mainstream a snahy o jeho tematizaci se často setkávají s nemístnou bulvarizací nebo necitlivostí, je téma trans lidí a homosexuality. Každé z nich dostalo v dokumentu prostor jednoho dílu. Vzhledem k tomu, že queer dějiny jsou opomíjeným tématem, vnímám právě tyhle kapitoly jako ty z nejdůležitějších i pro pochopení současné situace, která se týká manželství pro všechny nebo stále ještě trvající nutnosti kastrace trans osob jako podmínky pro úřední změnu pohlaví. Ta sahá právě do socialistického Československa, kde byla uzákoněna v sedmdesátých letech a bohužel, jako v jedné z posledních zemí v Evropě, trvá dodnes.
Další často opomíjenou věcí stran trans osob je podmínka rozvodu v rámci procesu tranzice.
Kronika orgasmu nebulvarizuje, ale poskytuje prostor a respekt lidem, kterým se ho ve veřejném prostoru a debatách dostává stále okrajově: „Český systém k trans lidem stále chová nedůvěru a odepírá jim tělesnou autonomii.“ Zazní ve třetím díle věnovaném tomuto tématu.
Právě na případu trans lidí se mimo jiné dobře ukazuje, že život za železnou oponou nebyl jen jedním monotónním a šedivým blokem, ale byl různorodý stát od státu. V šedesátých letech v Polsku se třeba odehrál přelomový případ, kdy osoba cítící se ženou nemusela operativní změnu podstoupit, a přesto mohla být úředně ženou.
Dozvíme se také, že prvním, kdo se zasazoval o pomoc a hodnotný život trans lidí, byl německý lékař Magnus Hirschfeld, který založil ve dvacátých letech v Berlíně sexuologický ústav.
Ale až o desítku let později se vědcům podařilo izolovat ženské a mužské pohlavní hormony a začaly první hormonální terapie. Seriál neopomíjí českou trans atletku Zdenku Koubkovou, která se po tranzici musela vzdát všech svých předchozích sportovních rekordů, ani první mezinárodní „trans-superstar“, Američanku Christine Jorgensen, kterou se USA pyšnily jako důkazem zázraků západní moderní medicíny.
O samotném sexuálním životě trans lidí v Československu se dozvídáme nejen z kontextu a dobových údajů, ale také prostřednictvím Jana Nováka, který mimo jiné zmiňuje, že to žádné jeho partnerce nikdy nepřišlo jako problém: „Než jsem začal mít sex s jakoukoli ženou vždycky jsem jí řekl, že jsem přeoperovaný. Žádné to nevadilo a žádná mě kvůli tomu neodmítla.“ A i přes závažnost tématu v díle nechybí humor, odlehčení i zajímavé úvahy, které se týkají genderové exprese:
„Ideály feminity a maskulinity téměř nikdy nejsou dané přirozeně, ale ideologicky.
Být trans pro mě znamená hledat si vlastní cesty k mužství a ženství, najít, co tohle vlastně znamená pro mě.“ Zamýšlí se amerikanistka Jamie E. Rose a diváctvu tak přirozeně a jednoduše osvětluje, proč striktně biologický a medicínský pohled na tuhle problematiku nemusí být jediný, a dokonce ani vždy ten správný.
Podobně zajímavý ponor nabízí i díl o homosexualitě, který v rychlosti nabízených patnácti minut představí jak československé neúspěšné pokusy o konverzní terapii Kurta Freunda, tak i běžný život gayů a leseb v době, která sice homosexualitu poměrně rychle dekriminalizovala (už v roce 1961), ale rozhodně nepanovala informovanost jako spíše nenápadná represe a až na výjimky společenské opovržení.
Dějinné výjimečnosti
A i když se hned zkraje dozvíme, že funkce ženského orgasmu je nám stále vlastně záhadou (v současnosti se pracuje s třemi teoriemi), možná, že nám po osmi dílech přestanou být záhadou věci jiné. Dějinné souvislosti naší každodennosti skrze sex.
A jako příjemný bonus spousta drobných zajímavostí, se kterými, když už nic jiného, můžeme obohacovat u drinku svoje přátele. Věděli jste třeba, že jsme měli vlastní československé nitroděložní tělísko? A že největší „odborník“ na manželství a sexuolog doktor Plzák nečerpal z výzkumů, ale z lidové moudrosti? Díky Kateřině Liškové a Kateřině Kořínkové Sobotkové se to dozvíte. Jediná škoda je, že se to nedozví diváctvo lineárního vysílání České televize, právě tam by se totiž Kronika vyjímala.
Mezi bezzubými pokusy o nové „bakaláře“, kterým v hlavním vysílacím čase nedávno vévodila homofobní taškařice Jiřího Vejdělka a Marka Epsteina S písní v tísni, by podobná série alespoň částečně narovnala mainstreamový pohled na některá témata. Bez předsudků a stereotypů, v kontextu, a přesto s nadhledem a humorem. Humor totiž nemusí a priori „střílet dolů“, zesměšňovat a udržovat zažité homofobní a další předsudky.
Autorka je publicistka.