Macron varuje před „koncem hojnosti“ a doufá, že neožijí žluté vesty

Macronův osobitý optimismus, se kterým vstupoval do Elysejského paláce a na vrchol francouzské exekutivy, se pomalu vytrácí. Mírný optimismus si francouzský prezident sice zachovával i během nástupu pandemie covidu a poté až do chvíle, kdy ztroskotala jeho jednání s Putinem před začátkem ruské invaze na Ukrajinu, nyní ale bez vládní většiny v parlamentu a tváří tvář celoevropské energetické krizi Francouze varuje, že „doba hojnosti, samozřejmostí a bezstarostnosti skončila“.

Šéf plánovací komise a předseda středových demokratů, kteří tvoří Macronovu koalici, François Bayrou se nechal slyšet, že Francie směřuje k vůbec nejhorší krizi od druhé světové války. Situace je podle něj horší než v sedmdesátých letech spojených se začátkem krize, která ukončila období poválečného růstu označované jako „třicet slavných let“. Situace je podobná v tom, že se Francie a Evropa potýkají s výpadkem dodávek fosilních energií, které může jen těžko rychle kompenzovat (dovozem zkapalněného plynu z břidlicových desek z USA či plynu z Alžírska). Francouzská inflace nicméně není zdaleka tak hrozivá jako jinde v Evropě a ceny energií a pohonných hmot díky zastropování, dotacím a podporám prozatím neohrožují relativní sociální smír.

Již teď lze konstatovat, že tarifní štít společně s dalšími opatřeními typu revalorizace důchodů a dávek má nezanedbatelný psychologický a stabilizační efekt.

Na druhou stranu Francie doplácí na problémy se svou sítí jaderných elektráren, které jsou dané i chybějící strategickou vizí. Oproti původnímu upozadění významu jádra na začátku tohoto roku Macron obrátil o 180 stupňů a ohlásil plány na investice do nových elektráren. Vzhledem k tomu, že současné problémy odůvodňuje konfrontací s Putinovým Ruskem a podporou Ukrajiny, jsou zatím Francouzi převážně ochotní čelit obtížím a zaplatit vyšší životní náklady, které Macron označil jako „cenu svobody“.

Neodmyslitelnou součástí a podmínkou této ochoty je komplexní systém již dříve zavedených regulací, podpor a krizových opatření, která zaručují, že zhoršování životní situace není hlavně u těch nejzranitelnějších tak výrazné. Podobně jako během covidové krize francouzská exekutiva sahá po válečné rétorice, když proti energetické krizi volá po všeobecné mobilizaci. Otevřeně se přitom připouští krajní varianta zavedení přídělového systému pro dodávky energií firmám, aby případné řešení nedostatku energií bylo naplánováno dopředu a s co nejmenšími dopady.

Jaderná energie – součást problému i řešení

Francie se momentálně potýká s nejrozsáhlejší odstávkou jaderných elektráren vůbec. Z padesáti šesti reaktorů jich v září bylo mimo provoz dvacet čtyři – tedy téměř polovina. Už v dubnu roku 2020 francouzská výroba jaderné energie klesla na nejnižší úroveň za posledních třicet let. Odstávky jsou zčásti plánované, z části reagují na nově objevené závady či nedostatek vody na chlazení. Výpadek výroby z jádra je dalším z faktorů, které tlačí ceny elektřiny nahoru. Prezident Macron ohlásil, že do ledna 2023 budou všechny na podzim odstavené reaktory znovu spuštěny. Další reaktory bude ale jistě nutné průběžně odstavovat a provoz všech padesáti šesti reaktorů najednou je přes všechny politické deklarace prakticky nerealizovatelný. Situaci také komplikují stávky zaměstnanců v bezmála třetině jaderných elektráren a s nimi související další pokles výroby elektřiny.

Momentální stav je výsledkem dlouhodobého podcenění nutné údržby, ale i problémů ve výstavbě nových jaderných elektráren. Dostavba třetího bloku elektrárny Flamanville započala už v roce 2007, ale práce se výrazně prodloužily a prodražily. Oproti původní ceně 3,3 miliardy eur a spuštění v roce 2012 dosahují současné náklady 12,7 miliardy a spuštění (pokud se neobjeví další komplikace) proběhne příští rok. Více než desetileté zpoždění a extrémní prodražení ukazuje, jak komplikovaná může stavba nových jaderných reaktorů být. Po kolísavé politice během svého prvního mandátu, kdy prosazoval spíše odklon od jádra, se Emmanuel Macron vyjádřil pro stavbu šesti nových jaderných elektráren, které by měly být zprovozněny v roce 2035. Z krátkodobého hlediska tedy v současné krizi nijak pomoct nestihnou.

Francie je zemí, která se po druhé světové válce, a zvláště pak po energetické krizi související s ropnými šoky sedmdesátých let, rozhodla masivně investovat právě do výroby energie z jádra. Francie je tak zemí s největším podílem jaderné energie ve své energetické výrobní kapacitě na celém světě (přibližně 70 procent v roce 2019) a i přes zmíněné problémy jí jádro v současné krizi pomáhá. Kolosální státní investice pak Francii umožňují i nyní krotit nárůst cen energií.

Zákon z roku 2010 zavedl mechanismus regulovaného přístupu k jaderné energii (ARENH), který má do roku 2025 zaručit lepší podmínky pro spotřebitele. Systém ARENTH stanovuje, že objem 100 terawatthodin ročně (v roce 2022 byl navýšen o dalších 20 TWh) elektrické energie vyrobené z jádra bude dodavatelům energií poskytnut za fixovanou cenu 42 eur (nyní navýšenou na 49 eur) za megawatthodinu. V situaci, kdy ceny elektřiny mohou dosáhnout i dvacetinásobku této hodnoty (1000 eur za MWh na konci srpna), je přísun této levné elektřiny v objemu odpovídajícím jedné čtvrtině produkce jaderné energie zárukou o něco stabilnější a nižší výsledné ceny. Tento přístup je umožněn přetrvávajícím dominantním podílem státu (85 procent) ve společnosti Électricité de France (EDF).

Krocení inflace cenovými stropy

Zvládnutí současné energetické krize a hrozby divokého nárůstu cen životních nákladů ovšem nespoléhá jen na strukturální podíl jádra, ale na existující mechanismy sociálního státu a mimořádná opatření, která mají situaci stabilizovat. Již ke konci loňského roku došlo k zastropování maximální výše nasmlouvaných tarifů za dodávky plynu na úrovni z října 2021. Omezena byla i možnost navyšování účtů za elektřinu – maximálně o čtyři procenta. Tento tarifní štít bude platit do konce roku 2022 a i pro rok 2023 plánuje francouzská vláda udržení tohoto mechanismu v upravené formě, aby nárůst cen nebyl skokový.

Nebýt tohoto tarifního zablokování, dle analýzy národního statistického úřadu INSEE by byl nárůst cen oproti loňsku u plynu místo 38 procent ve výši 105 procent a elektřina by zdražila místo o 5 procent o celých 37 procent. Do 30. června 2023 platí také zastropování maximálního navyšování cen nájmů, a to na 3,5 procenta. Celkově tato opatření snížila inflaci přibližně o tři procenta. Francie si zajišťuje nejnižší míru inflace v Evropské unii a dá se říct, že extrémní nárůst energií na francouzské domácnosti zatím plnou silou neudeřil.

Ale ani přes dosavadní státní opatření a výdaje se zdražování Francii nevyhnulo a nejhůře dopadá na ty nejchudší. Pro kompenzování tohoto propadu došlo k navýšení dávky zvané „energetický šek“, na kterou má nárok necelých šest milionů domácností (cca jedna pětina) s příjmy do 10 800 eur ročně. Nejde však o systém, který by vznikl až v současné krizi. Energetický šek byl zaveden v roce 2015 jako spravedlivější náhrada dřívějších mechanismů tarifu základních životních potřeb a speciálního solidárního tarifu (obdoby úsporného tarifu zavedeného v ČR od října 2022).

Oproti speciálním tarifům, které poskytovaly slevy na nasmlouvané dodávky, je energetický šek automaticky udělovanou roční dávkou ve výši 48 až 277 eur (výše je nepřímo úměrná příjmům domácnosti), kterou je možné utratit pouze na specifické výdaje typu placení faktur za energie a také nájmů v případě, že jsou v nich zahrnuty ceny energií nebo výdaje související se zajištěním energií (izolace, pořízení úspornějšího způsobu vytápění apod.). V roce 2021 bylo navíc všem domácnostem splňujícím kritéria udělení podpory posláno mimořádné navýšení o 100 eur a letos to bude dalších 100 až 200 eur.

Británie jako strašák

Plošná opatření typu zastropování cen a dotování paliv (do 1. listopadu 30 centů, poté 10 centů na litr a jednorázová pomoc ve výši 100 až 300 eur pro lidi s nízkými příjmy, kteří dojíždí do práce) lze oprávněně kritizovat kvůli finanční náročnosti a plošnosti některých z nich. Celkové státní výdaje 150 miliard eur na řešení energetické krize se již teď blíží výdajům na boj s pandemií. Z velké části opatření přitom profitují všichni, i ti nejbohatší, kteří by neměli problém vyšší ceny zaplatit. Zda šlo o optimální a efektivní opatření, bude možné říct asi až zpětně po odeznění krize.

Již teď ale lze konstatovat, že tento tarifní štít společně s dalšími opatřeními typu revalorizace důchodů a dávek má nezanedbatelný psychologický a stabilizační efekt. Kumulovaný efekt série podpůrných opatření vedl dokonce k tomu, že index důvěry spotřebitelů ve Francii na konci srpna oproti očekáváním a zhoršující se energetické krizi vzrostl. Prevence problémů je sice komplikovaněji vyčíslitelná, ale její hodnota není o nic menší než jejich zpětné hašení.

Francouzská vláda si dobře pamatuje trauma z konfrontace s protesty žlutých vest reagujícími na plán ekologické daně a nárůst cen pohonných hmot na úroveň 1,40 eur za litr v roce 2018. Ostatně Velká Británie může být pro Francii odstrašujícím příkladem, jak by situace mohla vypadat, pokud by intervence a podpora ze strany státu nepřišla či přišla pozdě.

V Británii zatím kvůli nekontrolovanému a masivnímu zdražovaní cen energií začínají krachovat podniky a lidé ze zoufalství a neschopnosti uhradit účty přistupují k občanské neposlušnosti a protestům pod sloganem „Neplaťte“. Situace je tak kritická, že místo snižování teploty vytápění plánuje celá čtvrtina britských domácnosti v nadcházející zimě nevytápět vůbec. Reálnost této hrozby demonstrují i plány knihoven, muzeí, náboženských center a dalších veřejných institucí fungovat jako „tepelné banky“, kam by se mohli chodit ohřát lidé, kteří budou mít doma zimu. Řada muzeí ale varuje, že jejich plány mohou být narušeny tím, že si samy vytápění nebudou moci dovolit. Nakonec tak i britská vláda 1. října 2022 zastropování cen energií schválila.

Politika „energetické střízlivosti“

Se začínajícím podzimem Emmanuel Macron Francouze vyzval k osobní zodpovědnosti a celkovým desetiprocentním úsporám energií v rámci politiky dobrovolné „energetické střízlivosti“, aby se země vyhnula možným problémům s dodávkami energií v nadcházející zimě. Politika energetické střízlivost má za cíl snížit spotřebu fosilních paliv bez toho, aby se radikálně snížila životní úroveň obyvatel. Pojem střízlivosti byl doposud využíván spíše v oblasti ekologického aktivismu a k Macronovi nepřichází úplně přirozeně. Dříve se vůči návrhům na radikálnější ekologická opatření a omezení vyjadřoval velmi kriticky. Odsuzoval například kritiku výstavby sítě 5G s tím, že nepodporuje „model amišů“ (skupina amerických křesťanů odmítající využívání technologií).

K jistým úsporám dochází automaticky vlivem nárůstu cen, jakkoli je na evropské poměry stále relativně mírný. Od vypuknutí války na Ukrajině snížily francouzské domácnosti samy od sebe spotřebu zemního plynu o 4 až 5 procent. V rámci snížení výdajů na vytápění od 1. ledna 2023 dojde také k zákazu pronájmu energeticky nejnáročnějších bytových prostor s energetickými štítky F a G. Boj proti neefektivně vytápěným bytům k nájmu byl ve Francii naplánován už déle, ale současná krize vedla k uspíšení zavedení restrikcí.

Hlavní břemeno ale dle plánů francouzské vlády mají nést firmy, od kterých se očekávají celkové úspory 10 procent do dvou let. Adaptace na tento cíl je neproblematičtější v oblasti průmyslu, kde je často spojena s nutností snížení výroby. Existují obavy, že tento tlak může vést k dalšímu přesunu výroby mimo Francii a Evropu, kde budou náklady nižší. Mimo to francouzská vláda identifikovala sektory, které budou v případě krajního nedostatku energií odpojeny jako postradatelné. Francie také počítá s možností převzetí kontroly a regulování výroby u všech plynových elektráren v zemi.

S cílem dosažení úspor se nově mají začít vymáhat již platné regulace, jako je zákaz vytápění kancelářských prostor nad 19 stupňů, využívání klimatizace při teplotách do 25 stupňů, vytápění venkovních teras podniků či noční osvětlení reklamních poutačů. Tato pravidla, sice oficiálně platila řadu let, ale dosud nebyla vymáhána. Překročení vytápění nad 19 stupňů je mimochodem zakázané pod pokutou až 1500 eur už od roku 1978. Také domácnostem je doporučováno během zimy vytápět jen na 19 stupňů. Dle odhadů by v průměru snížení vytápění o každý stupeň mělo znamenat asi sedmiprocentní úsporu na vytápění.

Černý scénář

Místo šťastných dní, které Macron sliboval s koncem restriktivních opatření proti pandemii covidu, nyní Francie čelí možná ještě větší krizi. Jelikož byla země schopná se pod jeho vedením semknout a v rámci nutnosti akceptovat řadu omezení a nejhorší momenty pandemie zvládnout, podobný scénář může nastat i během energetické krize. V takovém případě ale musejí být Francouzi přesvědčeni, že jejich osobní oběti mají smysl a že jsou v tom všichni společně. Macronova slova o nutnosti zaplatit „cenu svobody“ a o konci doby hojnosti ovšem vyvolala i jistou kritiku.

Oproti krizi v sedmdesátých letech nenastává současné uskromnění po dekádách stabilního růstu. Pro řadu lidí – zvláště těch v nejprekérnějších pracovních pozicích s nejmenším majetkem a příjmy – totiž nemůže být v posledních letech o žádné době hojnosti řeč. Úsporná opatření mají na druhou stranu legitimitu a podporu značné části Francouzů, protože řeší nejenom současnou krizi a závislost na dodávkách z Ruska, ale také problematiku nutnosti odklonu od fosilních paliv a transformaci ekonomiky i společnosti na ekologicky udržitelnější model fungování.

Francouzská zkušenost s pandemií ukazuje, že solidarita v těžkých chvílích je možná, ovšem za předpokladu, že je těm nejzranitelnějším poskytnuta pomoc a situace netrvá příliš dlouho. Klíčové také je, aby ti, kteří přinášejí největší oběti, neměli pocit, že elity a ti nejbohatší nemají adekvátní podíl na společném úsilí. Celý postup musí být vnímán jako víceméně spravedlivý. Ilustrativní v tomto případě může být reakce části veřejnosti na zodpovězení otázky novinářů ohledně možnosti, že by tým Paris St. Germain cestoval na zápasy ve Francii vlakem místo soukromého letadla. Otevřený výsměch člena týmů Kyliana Mbappého a vtip hlavního trenéra Christophea Galtiera o využívání vozítek-plachetnic se setkal s pochopitelným odsouzením.

Emmanuel Macron se podobně jako v jiných situacích snaží najít společné řešení i na úrovni Evropy. S Německem uzavřel dohodu o dodávkách plynu z francouzských zásobníků výměnou za dodávky elektřiny. Nicméně jak se bude během zimy dařit Francii i Evropě, závisí do velké míry také na tom, zda bude zima spíše mírná, nebo mrazivá. Již teď je jisté, že i přes ochranná opatření krize na Francouze dopadá, na což reagují protesty a stávkami za navýšení platů a řešení vysokých životních nákladů.

K podpoře zmíněných snah vyzvala i Annie Ernaux, vůbec první francouzská laureátka Nobelovy ceny za literaturu. Kromě již zmíněných stávek personálu jaderných elektráren mělo asi největší dopad a význam blokování sedmi z osmi francouzských rafinerií zaměstnanci společnosti TotalEnergies, jehož spouštěčem bylo vyplacení mimořádných dividend ve výši 2,62 miliardy eur akcionářům. Blokování rafinerií zatím díky zásobám nezpůsobilo zásadní nedostupnost pohonných hmot u čerpacích stanic, ale vyvolalo obavy z možného paralyzování společnosti při dlouhodobějším pokračování a případném rozšíření protestů a stávek na další sektory.

Řešení současné situace téměř jistě povede k navyšování státního zadlužení, které vzrostlo výrazně již v posledních letech během politiky „ať to stojí, co to stojí“ během pandemie. Otázka případného zdanění sektorů, které během krize prosperují, vyvolává uvnitř Macronovy koalice rozpory a opoziční republikáni se vyjádřili, že připravovaný státní rozpočet nepodpoří, pokud v něm nebudou škrty směřující k vyrovnání rozpočtového schodku. Hledání dohody pro schválení rozpočtu na příští rok může být pro prezidentskou koalici s chybějící většinou komplikovanější než kdy dříve. Černým scénářem pro francouzskou vládu by bylo rozšíření probíhajících protestů mimo odborové organizace a opakování celospolečenského masového hnutí typu žlutých vest.

Autor je doktorand na Katedře evropských studií Fakulty sociálních věd UK.