Foto: z archivu Kláry Vlasákové; Foto: Ladislav Babuščák
„I o mém předchozím filmu se psalo nedůvěřivě, mockrát jsem si přečetla, že takhle by se to přece nestalo,“ komentuje Tereza Nvotová přijetí filmu Špína, který byl o znásilnění prožitém doma. „Teď, když jsem natočila Světlonoc, tak mi zase někteří vzkazují, že se tam neměli do koho vcítit,“ směje se.
Společně s Klárou Vlasákovou, scenáristkou filmu Běžná selhání, se shodují na tom, že u filmů o ženských hrdinkách bývají postavy mužů pod velkým drobnohledem – je jich v nich dost? Jsou jejich postavy dost kladné? Obě mladé tvůrkyně si ale na přijetí svých filmů nestěžují, vedle recenzí, které prozrazují předsudky vůči ženám nebo nedůvěřivost, je na jejich filmy ve veřejném prostoru i mnoho nadšených ohlasů. Oba si navíc odbyly premiéru na zahraničních festivalech – Světlonoc na festivalu v Locarnu, odkud si odnesla Zlatého leoparda v soutěžní sekci zaměřené na nastupující generaci filmových tvůrců. Běžná selhání se poprvé promítala na Benátském filmovém festivalu, kde rumunsko-maďarská režisérka snímku Cristina Grosan získala cenu za nejlepší režii pro tvůrkyně pod 40 let.
Zatímco Světlonoc je hororové, magicko-realistické drama, které se odehrává na slovenském venkově, všednodenní sci-fi Běžná selhání se točila v Praze – často v blízkosti ikonických i méně známých brutalistních budov, jako je Dům bytové kultury na Budějovické. „Nikdy jsme v tvůrčím týmu neřešili, jaká témata tam chceme mít, dostávala se tam intuitivně. Přemýšlely jsme hlavně o postavách a o příběhu,“ popisuje Tereza Nvotová tvůrčí proces s Barborou Námerovou, spoluautorkou scénáře. „Bylo pro nás důležité, aby byly živé a uvěřitelné, aby měly mezi sebou vztah. Když jsme dělali casting, věděla jsem, že ty ženy spolu musí dobře fungovat. Co se týče tématu přírody a ženského napojení na ni, tak to bylo čistě intuitivní, samotné je mi ezoterika protivná, o nic takového se nezajímám, ale když se chci uklidnit, tak jdu prostě do lesa.“
Příběh Běžných selhání začal scénářem Kláry Vlasákové, která spolu s producentem Markem Novákem pro látku hledala režiséra nebo režisérku. Nakonec našli Cristinu Grosan. „Ona byla opravdu tou, která nejlíp dokázala pojmenovat o čem to je a co by tam chtěla dodat.“ Podle Vlasákové byl proces, kdy se scénář pro film měnil, dlouhý a náročný. „Názor vám totiž dávají nejen spolupracovníci, ale i různí experti, fondy, neustále se na to valí soubor pohledů a připomínek. Teď je to pro mě pohoda, když to lidi interpretují, teď už příběh patří divákům. Je pro mě o dost jednodušší vnímat jejich názory, než když jsme na tom ještě pracovali a bylo potřeba naslouchat všem hlasům, a přitom si udržet svoji linku.“ Poslechněte si celý podcast s Klárou Vlasákovou a Terezou Nvotovou.