Foto Czeva, CC BY-SA 3.0
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka za KDU-ČSL přišel s návrhem snížení podpory v nezaměstnanosti. Deklarovaným cílem této změny je snaha motivovat nezaměstnané hledat si rychleji práci a snížit zadlužení státu. Oba tyto důvody jsou však krajině podezřelé a při bližším pohledu neobstojí. Pravděpodobnější se zdá být snaha oslabit práva zaměstnanců a jejich pozici při vyjednávání.
Základní fakta
Nárok na podporu v nezaměstnanosti má každý zaměstnanec i OSVČ poté, co platil sociální pojištění za minulé dva roky. Délka čerpání podpory se liší dle věku. Do 50 let mohou lidé pobírat podporu maximálně 5 měsíců, lidé do 55 let maximálně 8 měsíců a lidé starší 55 let maximálně 11 měsíců. Co se týče výše podpory, ta se postupně snižuje následujícím způsobem: první 2 měsíce pobírají lidé 65 procent z předchozího průměrného čistého platu, třetí a čtvrtý měsíc se výše dávky snižuje na 50 procent předchozího čistého platu a od pátého měsíce včetně se podpora snižuje na 45 procent předchozího čistého platu. Maximální vyplacená částka je 21 488 korun, respektive 24 081 korun v případě rekvalifikace.
Pokud by vláda chtěla skutečně snížit zadlužení, měla by začít dorovnáním zdanění bohatých, velkých firem a nemovitostí na evropskou úroveň.
Podle tiskové zprávy Úřadu práce ČR je v současnosti na úřadech práce evidováno celkem 256 380 uchazečů o práci, z nichž v září podporu v nezaměstnanosti pobíralo 74 566 osob. Průměrná pobíraná částka byla 9950 korun. Průměrná doba pobírání podpory je u nás tři měsíce. Podporu ve výši do 4500 korun pobíralo 16 116 lidí na podpoře, zatímco maximální výši podpory pobíralo 3513 lidí, tedy necelých pět procent lidí na podpoře. Celkově stát za září vyplatil na dávkách v nezaměstnanosti 0,88 miliardy korun, což představuje 0,2 procenta z plánovaného schodku 375 miliard, se kterým počítá novela státního rozpočtu. Za celý rok nepřevýší prostředky jdoucí na výplatu této dávky 3 procenta schodku státního rozpočtu. Z těchto faktů vyplývá, že dávky v nezaměstnanosti představují marginální výdaje státního rozpočtu, tudíž ospravedlnění snahou snížit výdaje státu těžko obstojí.
Komu dávky v nezaměstnanosti prospívají
Oficiálním účelem dávky v nezaměstnanosti je zajištění živobytí osobám, které ztratily práci. Tuto funkci lze označit jako podpůrnou, ale vedle ní existuje několik dalších funkcí. Dávka podporuje například svobodu zaměstnanců. Jak konstatuje odborník na sociální politiku Esping-Andersen: „Pokud lidé nemají přístup k netržním zárukám, jejich schopnost jednat jako svobodní tržní aktéři je snížena, ba přímo znemožněna. Trh práce může být paradoxně skutečným trhem pouze tehdy, mají-li jeho účastníci přístup i k jiným zdrojům obživy než jen k výdělku nabízenému trhem.“
Trhy umožňují aktérům jednat svobodně jen do té míry, do jaké si mohou lidé obstarat živobytí nebo příjmy mimo ně. Zaměstnanci jsou však na příjmech z trhu bytostně závislí, protože nevlastní dostatečné množství majetku, který by jim generoval dostatečné příjmy umožňující delší obživu. Podpora v nezaměstnanosti ovšem aspoň po omezenou dobu zaměstnancům dovoluje zajištovat si mimotržní obživu a tím také rozšiřuje okruh možných voleb. Podpora tak zvyšuje možnost jednat autonomně. Snahy snížit dávky v nezaměstnanosti proto představují útok na svobodu zaměstnanců coby slabších aktérů směny.
Tím se dostáváme k třetí funkci dávek. Ta se týká vyrovnávání pozic zaměstnanců při jejich mzdovém vyjednávání se zaměstnavateli. Dávky v nezaměstnanosti snižují náklady případné nezaměstnanosti, čímž dávají zaměstnancům možnost nepřijmout pro ně nevýhodné pracovní podmínky, nebát se vyjednávat, případně si nenechat na pracovišti líbit nespravedlivé jednání a bojovat za svá práva. Je rozdíl, jestli máte jistotu, že v případě nezaměstnanosti budete mít aspoň několik měsíců na zaplacení základních životních nákladů, nebo nikoli, takže jste nuceni pod tíhou nezbytných účtů strpět mnohá příkoří, protože by vás to jinak vyšlo draho.
Dostatečně vysoké dávky v nezaměstnanosti pomáhají snižovat znevýhodnění zaměstnanců při mzdovém vyjednávání. Snižují totiž po nějakou dobu závislost zaměstnanců na zaměstnavatelích a tímto způsobem podporují růst mezd.
Ministr Jurečka – zřejmě nevědomky – přiznal, že mu jde o oslabení zaměstnanců, když deklaroval, že cílem je motivovat zaměstnance rychleji si hledat práci, tedy přijímat i méně výhodné pracovní pozice, a omezit tlak na růst mezd, na čemž zákonitě vydělají zaměstnavatelé. Mzdy jsou přitom už dnes v mezinárodním srovnání dost nízké, takže nemotivují zaměstnavatele k investicím a tím snižují rozvoj ekonomiky a životní úrovně.
Na případu snížení podpory v nezaměstnanosti se v obnažené podobě vyjevuje, že když mluví pravicová vláda o svobodě, má na mysli svobodu zaměstnavatelů vydělávat na znevýhodnění zaměstnanců při vyjednávání na trhu práce. Jsou to totiž právě zaměstnavatelé, kteří na snížení dávek v nezaměstnanosti vydělají nejvíce.
Makroekonomická role dávek v nezaměstnanosti
Další funkcí podpory v nezaměstnanosti je stabilizace poptávky, jelikož platí, že výdaje jedněch se stávají příjmy druhých. V důsledku snížení podpory poklesne také poptávka po zboží a službách a následkem toho i poptávka po práci těch, kteří je vyrábí. Důsledkem může být vzestup nezaměstnanosti. Dávky v nezaměstnanosti pomáhají tyto výkyvy tlumit tím, že lidé nemusí tak drasticky snížit své výdaje. Jurečkovo tvrzení, že současné dávky v nezaměstnanosti jsou v kontextu současné minimální nezaměstnanosti příliš štědré, tedy odporuje smyslu podpory jako stabilizátoru ekonomiky. Navíc vzniká nebezpečí, že až dolehnou na Česko dopady drahých energií a zvýšené šetření lidí, nebude výše dávek v nezaměstnanosti schopna poptávku stabilizovat a zachraňovat pracovní místa. Jurečkovo tvrzení je však také navýsost cynické, protože stát zastoupený Českou národní bankou prostřednictvím vysokých úrokových měr sám podporuje růst nezaměstnanosti zdražováním půjček.
Drahé půjčky snižují výnos z investic, což demotivuje podnikatele investovat, a tak udržovat stávající a vytvářet nová pracovní místa. Stát tedy pomáhá zvyšovat nezaměstnanost svou politikou a ještě lidi, jejichž pracovní pozice „pomohl“ zničit, chce potrestat menšími dávkami v nezaměstnanosti, přičemž navíc svou úrokovou politikou omezuje vznik nových pracovních míst.
Těch je sice podle Úřadu práce zhruba o 50 tisíc více, než kolik je v zemi nezaměstnaných, ale tato situace je výjimečná a můžeme se pouze dohadovat, jak dlouho ještě bude trvat. ČNB už ekonomický propad předpovídá. Pokles poptávky po zboží a službách se odrazí ve snížení poptávky po práci zaměstnanců a opět povede k omezování růstu mezd, na čemž vydělají zaměstnavatelé.
V této perspektivě vychází najevo, že stát svou restriktivní politikou přispívá k tvorbě nezaměstnanosti a ještě za to oběti asociálně trestá. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé kraje liší v míře nezaměstnanosti, dopady snížení dávek v nezaměstnanosti budou více zatěžovat ty strukturálně znevýhodněné jako např. Ústecký nebo Moravsko-slezský. Tyto kraje představují periferii české ekonomiky a snížením dávek v nezaměstnanosti budou tyto tendence ještě posíleny. Strukturálně znevýhodněné kraje tak budou znevýhodněny ještě o něco více.
Po činech poznáte je
Z výše řečeného vyplývá, že požadavek snížení dávek v nezaměstnanosti nemůže spasit státní rozpočet ani nemůže ještě více snížit nezaměstnanost, kterou už tak máme opravdu nízkou. Jurečkovy argumenty představují kouřovou clonu. Ta má zakrýt skutečný cíl této politiky, kterým je vychýlit poměr sil na trhu práce. Navrhované opatření znevýhodňuje zaměstnance oproti zaměstnavatelům a odpovídajícím způsobem ovlivní rozdělování příjmů v zemi. Jde o memento, že dělení politiky na levici a pravici dává stále smysl. Navíc snižovat dávky v nezaměstnanosti v době mimořádné inflace představuje zvlášť asociální opatření.
Pokud by vláda chtěla skutečně snížit zadlužení, měla by začít dorovnáním zdanění bohatých, velkých firem a nemovitostí na evropskou úroveň. Chce-li vláda zajistit rychlejší zaplňování volných pracovních míst, měla by více peněz investovat do rekvalifikací nezaměstnaných. Snížením dávky v nezaměstnanosti těžko dosáhnete toho, že bývalý horník získá práci v novém oboru. Naopak hrozí, že místo rekvalifikace bude nucen přijmout práci s nízkou kvalifikací a platem, ve které pak vlivem okolností může být nucen zůstat. Tím však bude ztracen potenciál, který mohl být rozvinut v rámci rekvalifikace a zaměstnání na pracovní pozici s vyšším příjmem.
Jestliže chce pravicová vláda uctívající trh být konzistentní, měla by doporučit zaměstnavatelům hledající nové zaměstnance, aby zvýšili nabízené mzdy a přešli k nim například zaměstnanci konkurence. Vláda tu není od toho, aby pomáhala zaměstnavatelům získávat špatně placené zaměstnance, ale aby zajištovala svou politikou důstojný život obyvatel.
Autor je ekonom a předseda Mladých sociálních demokratů.