Španělsko snižuje tresty lidem odsouzeným za znásilnění. Paradoxně kvůli novele z dílny ministerstva pro rovnost

Na 25. listopad připadá Mezinárodní den proti násilí na ženách. Téma genderově podmíněného násilí během posledních týdnů rezonuje celým Španělskem více než kdykoli jindy. Nejsou to ani tři měsíce, co španělský kongres schválil novou legislativu s cílem zajistit lepší ochranu lidí v intimních vztazích a akcentovat konsenzuální sexuální vztahy. Novou právní úpravu z dílny ministerstva pro rovnost, ve Španělsku známou pod názvem „jenom ano je ano“, oficiálně „zákon o zaručení sexuální svobody“, poslanci schválili letos v srpnu. Proti byli jen opoziční lidovci a krajní pravice.

Přelomový zákon požaduje explicitní vyjádření souhlasu v sexuálních vztazích. Podle předchozí právní úpravy nebyl souhlas k sexu vysloveně požadován. Pokud tak někdo sex sice nechtěl, ale byl zticha a nebránil se, nemohl být podle španělského práva sexuální styk klasifikován jako sexuální agrese, respektive znásilnění, ale jako zneužití s nižší trestní sazbou.

Jenom ano znamená ano

Celostátní diskuse o tom, že je potřeba aktualizovat stávající legislativu, spustil případ hromadného znásilnění z roku 2016. Ten je známý pod názvem „Smečka“ (La manada) – tak si pojmenovali skupinovou whatsappovou konverzaci muži, kteří si znásilnění ženy natočili na mobil a pak si videa mezi sebou sdíleli. Případ otřásl celou zemí, když pětice mužů byla odsouzena za zneužití, a ne za znásilnění poté, co vykonali sex na osmnáctileté bezvládné ženě.

Pokud některá ze stran souhlas není schopná udělit, ať je to kvůli strachu, paralýze či třeba opilosti, pak nemůže dojít ke konsenzuálnímu sexuálnímu styku.

Stalo se tak na základě zákona, který za znásilnění (sexuální agresi) označoval sexuální styk, který byl proveden přes výslovný nesouhlas oběti a za použití pohrůžek či násilí. U soudu se nepodařilo prokázat, že by pachatelé použili násilí nebo že by oběť nesouhlasila. Nacházela se sice v bezvědomí, ale byla pasivní a nijak se nebránila. Kauza vyvolala obrovské protesty a věci se daly do pohybu (soud nakonec původní rozsudek v případě La manada zrušil a poslal muže na 15 let do vězení). Potřeba aktualizovat legislativu tak, aby byla vůči obětem spravedlivá, se nakonec zhmotnila letos v létě jako zákon „Jenom ano znamená ano“. Ten volně navazuje na dřívější koncept, že „ne znamená ne“, který se dnes ukazuje jako nedostačující.

Nový zákon bere v potaz, že tzv. zamrznutí oběti, celková fyzická i psychická paralýza v kritické situaci a neschopnost se účinně bránit může být vcelku běžnou součástí reakce oběti sexualizovaného násilí. Úprava legislativy tak měla za cíl narovnat situaci a místo toho, aby požadovala, aby oběť kladla aktivně odpor, vyžaduje explicitní, jasný souhlas všech stran před aktem. Pokud některá ze stran souhlas není schopná udělit, ať je to kvůli strachu, paralýze či třeba opilosti, pak nemůže dojít ke konsenzuálnímu sexuálnímu styku. Pokud sex v takových případech někdo vykoná, podle nového zákona se dopouští trestného činu sexuální agrese, respektive znásilnění, a je jedno, jestli se oběť fyzicky brání nebo ne. V tomto ohledu představuje španělská novela krok správným směrem.

V původním znění zákon rozlišoval mezi sexuálním zneužitím a sexuální agresí, rozdíl mezi těmito dvěma delikty spočíval právě v tom, jestli se oběť bránila či nikoliv. V novém zákoně dochází ke stírání rozdílů mezi zneužitím a sexuální agresí a všechny případy, kde chybí konsenzus, spadají do jedné kategorie a jsou považovány za sexuální agresi (znásilnění). Aby nový zákon mohl pojmout všechny činy, od těch méně závažných až po nejbrutálnější znásilnění, nabízí nové trestní sazby.

A v tom je právě háček. Nyní totiž vychází najevo, že někteří již v minulosti odsouzení by podle nového znění mohli dostat nižší tresty. Některé případy se tak v uplynulých týdnech a měsících na žádost odsouzených znovu otevírají. Do včerejšího dne soudy snížily trest nejméně v jedenácti případech a šest lidí v minulosti odsouzených za sexuální delikty bylo propuštěno z vězení úplně. Kolik lidí o přehodnocení trestu požádalo nebo kolik případů se setkalo s negativní odezvou, není jasné. Ve španělských věznicích si nyní odpykává trest za sexuální násilí na 4 300 lidí. Podle dostupných informací by mohl být trest na základě novely upraven až pěti stům z nich.

Politická bouře kolem sexu

Že násilníci vycházejí z vězení dříve, než původně měli, nadto kvůli novele z dílny ministerstva pro rovnost, které hlásá senzitivní přístup a větší ochranu žen, samozřejmě obětem sexualizovaného násilí na optimismu nepřidává. Situaci neuklidňují ani výroky ministryně samotné. Irene Montero tvrdí, že nový zákon nemá žádné mezery a že za snížení trestů již dříve odsouzeným můžou šovinistické soudy, jejichž rozhodování jsou zatížena stereotypy.

Proti tomu se důrazně ohrazuje asociace soudců. Soudci, kteří se ve Španělsku zabývají případy sexualizovaného násilí, procházejí padesátihodinovým školením, které by mělo zajistit, aby případy nahlíželi genderově senzitivní optikou. Na výroky ministryně bouřlivě reaguje také opozice, která požaduje odstoupení buď právě Montero coby ministryně pro rovnost, nebo ministryně spravedlnosti. Na stole je i kvůli nebývalému tlaku veřejnosti rovněž možnost opětovné úpravy trestního zákoníku.

Ministerstvo pro rovnost ale prokazuje neochotu k sebereflexi dlouhodobě. Například v létě představilo zřejmě dobře míněnou, ale v praxi velmi nepovedenou body-pozitivní kampaň. Když vyšlo najevo několik faux pas, například to, že tvůrci kampaně použili fotografie modelek, aniž ty by o tom věděly, a ještě je upravili (hendikepované modelce z nepochopitelných důvodů místo protézy nakreslili obě končetiny a tak dále), ministerstvo kampaň prostě v tichosti stáhlo z internetu, příspěvky na svých sociálních sítích smazalo a víceméně se tvářilo, jako by žádná kampaň vlastně ani nikdy neproběhla.

Ačkoli se některé oběti v důsledku novely budou cítit zrazené, a právem, i přes nepochybné mezery a přešlapy ministerstva pro rovnost nová úprava v trestním zákoníku přináší i mnoho pozitiv. Kromě jasné definice toho, co není konsenzuální sexuální vztah, zákon „Jenom ano je ano“ specifikuje třeba přitěžující okolnosti v případě sexuálního násilí. Nově se tam objevuje například podání omamných látek.

A je to na místě. Podle letošního výzkumu Univerzity v Malaze, který se zaměřil na přístup k nočnímu životu z genderové perspektivy, má 90 procent žen strach ze sexuální agrese, když se jde večer bavit (oproti tomu 70 procent oslovených mužů tuto obavu nemá vůbec). Kromě toho se v Andalusii nebo Katalánsku letos objevily případy mladých žen, které na diskotéce nebo v baru nepozorovaně dostaly injekci s neznámou látkou, po níž na ně padla únava, dezorientace, otupělost a spánek.

I když následné testy na přítomnost drog byly až na jednu výjimku negativní a žádná z žen se po bodnutí nestala obětí sexualizovaného násilí, injekce vyvolaly značný neklid a spekulace o tom, že se takto někdo snaží zastrašovat ženy ve veřejném prostoru. Vedle injekcí jsou zdokumentovány případy, kdy ženám někdo v nestřežený okamžik přimíchal omamné látky do pití. Podle zmíněného výzkumu 23 procent žen zná někoho, kdo byl v minulosti tímto způsobem zneužit.

Nově taky zákon ošetřuje „pouliční obtěžování“ se sexuálním podtextem. Patří sem oplzlé poznámky, pokřikování a podobné chování, které se odehrává ve vnějších i vnitřních prostorách. Další novinkou je kriminalizace sexuálního násilí v online prostředí.

Španělsko už v minulosti podepsalo a ratifikovalo Istanbulskou úmluvu. Ta posiluje ochranu obětí domácího a genderově podmíněného násilí, sexuálního obtěžování nebo znásilnění. Státy, jež ji přijaly, se zavazují, že se těmto tématům budou věnovat, ať už skrze prevenci nebo vyčleněním peněz na práci s obětmi i pachateli.

Postavení žen ve společnosti se i díky těmto zákonům postupně mění. Na každém ministerstvu se při vypracování legislativních návrhů údajně zohledňuje i jejich genderový rozměr. Prosazuje se i genderově neutrální jazyk, téma feminismu je všudypřítomné. Španělskou vládu tvoří čtrnáct žen a osm mužů.

Rovnost žen a mužů je ve Španělsku o krok dál

Neznamená to, že by ve Španělsku genderová nerovnost nebo genderově podmíněné násilí neexistovaly. Naopak, existují jako všude, důležité ale je, že veřejná debata, která se těchto témat dotýká, dává člověku pocit, že pokud k něčemu takovému dojde, není sám, není jediný, komu se to stalo, může se bránit a má se kam obrátit. A hlavně: není to jeho vina. Jakkoliv zvláštně to může znít, je nakonec vedlejší, nakolik je ministryně zdiskreditovaná nebo jakými skandály prochází. Když se systematicky na sociálních sítích vyjadřuje k tématům, jako je sexismus nebo násilí na ženách, důležitou debatu tím udržuje při životě a posouvá ji určitým směrem. I tito lidé tak nastolují témata, kterým by se bez nich a bez ministerstva pro rovnost média nevěnovala, nebo alespoň ne v takové míře jako nyní.

Výsledkem je, že se o genderových tématech mluví, nejsou tabu, diskutuje se o nich ve vysílání. Na osvětovou kampaň o násilí na ženách může člověk natrefit úplně kdekoliv, třeba na parkovišti v poslední rybářské vesnici na Kanárských ostrovech. „Když láska bolí, není to láska,“ hlásá třeba banner na parkovišti v Ajuy na Fuerteventuře a vysvětluje na příkladu whatsappové konverzace, jak se může projevovat manipulace ze strany agresora. „Snaží se tě odříznout od přátel, abys měla pocit, že je jediným člověkem, který stojí při tobě,“ uvádí. Zároveň upozorňuje třeba i na to, že opomíjenou obětí domácího násilí jsou děti, a jak fatální dopady na celou rodinu násilí vůči ženě má.

Na otázku, jaké je číslo nouzové linky, kam se mohou obrátit oběti násilí na ženách, lze narazit třeba i v testech, kterými procházejí lidé, usilující o získání španělského státního občanství. Jako by to prostě byla úplně běžná věc, kterou každý člověk ví.

Když se v létě připravoval nový dekret, který měl za cíl snížit spotřebu energie a jehož součástí bylo omezení nočního osvětlení výkladních skříní a veřejných budov, opozice se nechala slyšet, že to povede k ohrožení bezpečnosti žen a zvýšení kriminality. Je jasné, že se ženy používají jako argument, když se to zrovna hodí. Ale už sám fakt, že je možné použít bezpečí žen ve veřejném prostoru v politické debatě jako pádný argument, dává tušit, že v řadách španělské veřejnosti jsou lidé, které toto téma osloví a potenciálně tak může jeho zmínka vést k získání politických bodů.

Nový zákon, který má chránit oběti sexuálního násilí, možná není dokonalý a byl prosazen příliš rychle. Pozitivní ale je, že se tématu nyní opět věnuje pozornost. I přes nedostatky představuje krok vpřed a je jedním z nejvýznamnějších milníků v novodobé španělské historii v otázce ochrany žen. To, že se veřejně pořád dokola omílá, jak velký význam má v sexuálních vztazích souhlas, je bezpochyby částečně i výdobytkem zákona „Jenom ano je ano“. Třeba nakonec přispěje ke zdravějším, lepším a respektujícím mezilidským vztahům.

Autorka je spolupracovnice redakce.