Foto Micheile, Unsplash
Česká televize zveřejnila část doporučení vládního poradního orgánu NERV, který připravil 28 návrhů, jak snížit deficit státního rozpočtu o 200 miliard korun. Nejedná se o komplexní a provázaný plán, ale spíše o balíček různých doporučení různorodé kvality.
Najdeme zde návrhy k věci, které mohou přinést rozpočtu desítky miliard korun, tak i populistické nesmysly typu školné nebo škrtání dávek v nezaměstnanosti. Je to spíše švédský stůl, kde je od každého trochu a je na vládě, co si vybere a uskuteční, nebo neuskuteční.
K návrhům už se vláda bohužel vyjádřila, přičemž stále trvá populisticky na tom, že nebude zvyšovat daně. Účinná opatření tak zavrhuje a zbývají jen kosmetická řešení.
Daně nelze ničím nahradit
O jakých návrzích se tedy mluví? Největší položkou je návrat daní na úroveň roku 2020, tedy před zrušení superhrubé mzdy. Tento krok by přinesl rozpočtu okolo 120 miliard korun a dává tak jednoznačně největší smysl.
Dále je v návrhu zvýšení spotřební daně na alkohol a tabák, což by mělo vynést řádově desítky miliard. Alkohol a cigarety jsou zlo, jejich zdanění v Česku patří v rámci Evropy k těm nižším. To bohužel na druhé straně doplňuje absolutní dostupností těchto drog v podstatě kdykoli, kdekoli a komukoli v libovolném množství. To z nás dělá velmoc alkoholiků, s čímž se pojí další výdaje za lékařskou péči nebo pracovní neschopnost. Málokdo prostě vydrží žít v Česku střízlivý.
Tyto návrhy jsou bohužel v kontrastu se zkracováním pracovní doby, robotizací nebo nepodmíněným příjmem pro všechny. NERV se tak především soustředí na zachování minulosti.
Jiným návrhem je zpomalení růstu důchodů, což je otázka miliard korun a dále zvyšování věku odchodu do důchodu. Ten však brzy narazí a v mnohých profesích už narazil na fyzické možnosti člověka něco smysluplného dělat, byť reálně většina prací a zaměstnání žádný smysl nemá. Jde spíše o radost z toho nutit někoho jiného něco dělat a u toho trpět. Tyto návrhy jsou bohužel v kontrastu se zkracováním pracovní doby, robotizací nebo nepodmíněným příjmem pro všechny. NERV se tak především soustředí na zachování minulosti.
V případě penzí by si především zasloužil zcela předělat systém valorizací, kdy v posledních letech rostly důchody především těm, kdo je mají relativně vysoké, zatímco ti s nejnižšími důchody zaznamenali růst nejnižší. Přitom chudší senioři by naopak potřebovali pomoci nejvíce, protože na ně mnohem více dopadá růst cen potravin, nájmů a energií, tedy nákladů, kde mnohdy nelze nijak ušetřit, pokud nechceme znovu vidět seniory okolo popelnic.
K chudším patří zvláště ženy, které měly výpadky příjmů kvůli mateřské a rodičovské stejně jako kvůli nižšímu pracovnímu ohodnocení žen než mužů. Ženy jsou celý život trestány za to, že jsou ženy. Jejich penze jsou v průměru o zhruba tři tisíce korun nižší než penze mužů. NERV navrhuje v trestání žen pokračovat, kdy doporučuje zrušit teprve nedávno schválený příspěvek 500 korun za každé vychované dítě, který by dostávaly převážně ženy.
Stavební spoření – sociální podpora střední třídy
Z lepších nápadů se znovu objevil návrh na zrušení podpory stavebních spoření, což je náhodný příspěvek státu těm, kdo si mohou dovolit spořit. Stavební je na celém spoření pouze název. Podobně se to ostatně má s odpisováním úroků za hypotéky z daní, kdy obojí jsou sociální dávky pro střední třídu bez onoho stigmatu muset se o ně prosit kdesi na úřadě. A tak si lidé mohou myslet, že to sociální dávky vlastně nejsou. Princip obou dávek spočívá v tom, že stát těm, kdo nějaké peníze mají, dá za odměnu další peníze. V druhém případě pak zvýhodňuje vlastníky nemovitostí před nájemci.
Jinou daní, která v Česku prakticky neexistuje a NERV ji doporučuje zvýšit, je daň z nemovitosti. Její současná mizivá podoba je opět formou státní subvence majetných. Lze čekat, že ani s tímto vláda nic dělat nebude, protože to není taková zábava jako brát peníze chudým.
Dalším zajímavým návrhem je slučování obcí, což by mělo vynést deset miliard. Je to nejspíš věc, o které si nikdo nedovolí ani uvažovat. Je to škoda, protože nejde jen o peníze, ale o celý ten nesmyslný systém malých až miniaturních samospráv, v nichž většinou chybí lidé, kteří by danou obec mohli, chtěli nebo dokázali smysluplně spravovat a měli k tomu potřebné znalosti i kompetence.
V České republice máme 6 272 samospráv, kdy průměrná obec má 1 640 obyvatel a polovina českých obcí má méně než 400 obyvatel. Jsme rekordmani malosti v rámci zemí OECD. Každá taková obec musí vygenerovat svého starostu nebo starostku a zastupitelstvo, vyznat se v legislativě, řešit infrastrukturní projekty nebo spravovat základní školu.
Zrušit obce a vězně poslat domů
Na opačné straně je třeba Dánsko, kde mají pouhých 98 samospráv. Průměrná velikost jedné je okolo 60 tisíc obyvatel a nejnižší hranice je legislativně zakotvena na 20 tisících. To Dánům umožňuje své záležitosti spravovat profesionálně a účelně.
My máme tisíce starostů a starostek, kteří se musí starat sami o všechno a maximem možného většiny obcí je nový znak obce, vlajka, kanalizace a uniformní dětské hřiště, které vypadá v každé vesnici úplně stejně. Čest všem výjimkám. Z pocitu, že si své záležitosti lidé spravují sami, zbyl jen pocit.
Dalším krokem za jednotky miliard je snížení počtu vězňů. To může sice znít jako nápad propustit vrahy mezi prostý lid, nicméně realita je taková, že máme v rámci civilizovaného světa, kam nepatří Spojené státy, extrémně vysoký počet vězňů na obyvatele. Oproti západní Evropě je to dvojnásobek.
Lidi zavíráme do vězení často zbytečně. Typickým příkladem je neplacení alimentů, kdy se neplatící otec dostane do vězení, čímž se celý problém kupodivu nevyřeší. Naopak stoupne pravděpodobnost, že už alimenty nikdy platit nebude, protože jakmile vězení opustí, dobrou práci už nikdy nesežene. Český trestní systém neumí v podobných případech využívat alternativní formy trestu typu náramky a domácí vězení. Komu to nepřijde jako trest, ať si vzpomene na lockdowny, karantény a izolace.
Celkově se dají v návrzích NERVu najít velmi dobré nebo opakující se nápady, které v Česku stále zůstávají nevyslyšeny. Sem se počítá také zavedení spravedlivého zdanění nebo alespoň jeho návrat na úroveň roku 2020, než daně rozvrátily zrušením superhrubé mzdy ANO, ODS a SPD. Toho se však nedočkáme.
Programové prohlášení pro alternativní realitu
Petr Fiala zvýšení daní odmítá. Zaklíná se programovým prohlášením, kde je napsáno, že se daně zvyšovat nebudou. Petr Fiala už to možná zapomněl, ale programové prohlášení neseslal z nebes bůh jako kdysi desatero. Programové prohlášení napsali lidé, konkrétně Petr Fiala a jeho vláda, a to minulý rok.
Programové prohlášení, které ignoruje realitu nedává smysl. To si tam vláda rovnou mohla napsat, že na Ukrajině nebude válka, zakázat inflaci a energetickou krizi a pak prostě jen tvrdit, že s těmito věcmi nelze nic dělat, protože v programovém prohlášení jsou zakázány.
Bohužel programové prohlášení nezakazuje úplně všechno. Z kosmetických opatření navržených NERVem Mariana Jurečku zaujala možnost škrtat dávky nezaměstnaným. Jedná se o opatření, které v rámci finančních úspor nepřinese prakticky nic, zato uprostřed inflační a energetické krize zkomplikuje život těm, kdo jsou nezaměstnaní. Na obzoru je pokles ekonomiky a propouštění a snížit za této situace podporu v nezaměstnanosti a zvýšit tak nejistotu a obavy lidí je prostě ohavné.
Jurečka řekl, že „na pracovním trhu je stále poptáváno skoro tři sta tisíc lidí, a já tvrdím, že kdo nemá zdravotní a jiné hendikepy, tak pracovat může a práci je schopen si najít.“ Možná by mohl Jurečkovi někdo na ministerstvu vysvětlit, že pro některé lidi práce prostě není a už ani nikdy nebude. Situace, kdy někdo bez znalostí a kvalifikace třeba vede ministerstvo, kterému nerozumí, jako je tomu v Jurečkově případě, naštěstí není na pracovním trhu tak častá a obvyklá, jak si Jurečka myslí.
Není to jediný nesmysl, který NERV navrhl. Přišel také s variací na školné, jaké mají v Británii. Jako by na zadluženosti a zoufalství mladých Britů nebo Američanů bylo cokoli k následování. Je to návrh, který nemá v civilizované Evropě co dělat. Zvlášť v Česku, kde je vzdělávací systém systémem reprodukce chudoby a překážkou mobility. My naopak potřebujeme, aby stát platil studentům za to, že studují, jako je tomu v Dánsku.
Jako by snad nestačilo, že mladí dostanou nejen od této vlády zdevastovanou planetu, nedostupné bydlení a prekarizovanou práci. Naštěstí se zdá, že se toho ministr školství chytat nemíní. Už tak stačí, že čeští učitelé dostanou příští rok méně, než jim bylo slíbeno a na metu 130 procent průměrné mzdy se tak nejspíš nikdy nedostanou.
Návrhy NERVu jsou jako bonboniéra, jen mám podezření, že si vláda neomylně vybere ty nejhorší možnosti, zatímco ty dobré vyhodí neomylně do koše.
Autor je redaktor Alarmu.