Foto Ministerstvo financí ČR
Projednávaná novela o pedagogických pracovnících má zákonem stanovit průměrný plat ve školství na 1,4násobku průměrné mzdy. Nelíbí se to ministru financí, který má navíc svou vlastní teorii vzdělávání.
Deník E15 přinesl nedávno rozhovor se Zbyňkem Stanjurou. V rozhovoru o stavu financí se dostalo také na školství, kde se Stanjura pustil do úvahy, že současný růst počtu pracujících ve školství je neudržitelný. Podle Stanjury prý neexistuje přímá úměra mezi počtem pracovníků ve školství a kvalitou vzdělání. Té lze podle Stanjury dosáhnout i jinak než zvyšováním počtu učitelů. Ilustrovat se to snažil tím, že nepotřebujeme vědět, kdy byla Zlatá bula sicilská, protože to si každý najde na internetu, ale potřebujeme rozumět věcem v kontextu.
Jeden bude učit za dva a k tomu bude mít 1,4násobek průměrné mzdy. Výsledek bude takový typicky český – k ničemu.
V případě jiného ministra či snad poslance by se jednalo pouze o další z nekonečných řad náhodných výkřiků na adresu školství, jenomže Stanjura má na starosti finance a jeho touha škrtat zatím nebyla ukojena. A byla by opravdu škoda, kdyby se vyřádil zrovna na školství jen proto, že si ze školy pamatuje pouze rok 1212.
České školství se dlouhodobě plácá na místě také proto, že na něj má každý nějaký názor, a především se pak nebojí tento názor nahlas vyslovit. Do školy jsme přece chodili všichni. Stanjura si myslí, že je růst počtu lidí ve školství neudržitelný s tím, že neexistuje přímá úměra mezi kvalitou a počtem učitelů. Taková úměra možná neexistuje, ale na druhou stranu existuje určitá mezní hranice, pod níž malý počet lidí ve školství jednoduše souvisí s jeho nekvalitními výstupy.
Učitelů máme stále málo
V evropském průměru připadá 13,5 žáků na jednoho učitele, přičemž na tomto průměru je také premiantské Finsko. Česko má poměr třetí nejhorší, kdy na jednoho učitele základní školy připadá zhruba 18 žáků. Tento žebříček uzavírá Rumunsko s 19,4 žáků na učitele. Většina evropských států má poměr nižší, než je evropský průměr, který nahoru táhnou extrémy – jako jsme my.
Podle Stanjury je počet lidí ve školství neudržitelný, nicméně v současnosti chybí několik tisíc pedagogů. Zhruba polovina nových učitelů přitom nevydrží ve školství déle než pět let. Ani nárůst platů žádnou tsunami zájmu o učitelskou profesi nezpůsobil. Jak by také mohl, když se pouze doháněl celostátní průměr a tento růst se zastavil, kdy vzhledem k růstu inflace začaly reálné mzdy učitelů opět klesat. Původní cíl, aby měli učitelé 130 procent průměrné mzdy, se tak znovu vzdaluje. O důstojném ohodnocení si mohou zcela nechat zdát třeba asistenti pedagogů, kdy ti začínající se pohybují na úrovni minimální mzdy s pracovně nejistou perspektivou, protože jejich úvazek je závislý na konkrétním dítěti a jeho individuálních potřebách.
Kam Stanjura míří, je však jasné z navržené novely zákona o pedagogických pracovnících. Ta by měla stanovit, že od roku 2024 budou mít učitelé zákonem garantovaný plat na úrovni 1,4násobku průměrné české mzdy. To by v podstatě znemožnilo škrty ve velké části rozpočtu ministerstva školství. Jde to ale obejít tak, že škrtneme počet učitelů. Jeden bude učit za dva a k tomu bude mít 1,4násobek průměrné mzdy. Výsledek bude takový typicky český – k ničemu. Vláda se bude moct chlubit, jak pomohla českému školství a zamlčí, že za mírně nadprůměrnou mzdu nabízí obrovskou nálož práce a dětem průměrné vzdělání. Teď ušetříme pár miliard a chytře si tak pojistíme budoucnost coby laciná montovna Evropy.
Ty miliardy na dětech chce Stanjura řešit jen proto, že se odmítá bavit o spravedlivém zdanění, které by rozpočtu přineslo potřebné peníze. To ostatně znovu zopakoval ve zmíněném rozhovoru pro E15. A byl to také Stanjura, kdo oslavoval zrušení superhrubé mzdy, což sebralo rozpočtu sto miliard korun. Tohle je neudržitelné, nikoli růst počtu učitelů a jejich platů.
Stanjura si myslí, že úkolem školství není prosté memorování faktů bez kontextu, s čímž lze jen souhlasit. Jenomže jeden učitel v přeplněné třídě nic moc jiného nabídnout nemůže, leda frontální výuku s písemkou na konci. Tedy vzdělání, jakým kdysi prošel i malý Zbyněk. Na přemýšlení, diskusi, individuální přístup a radost z učení potřebujeme menší třídy, kvalifikované, motivované a dobře zaplacené učitele.
Nepotřebujeme lepší školství proto, aby všichni žáci věděli, kdy byla Zlatá bula sicilská, ale abychom jednou měli lepší a vzdělanější ministry, než je Zbyněk Stanjura.
Autor je redaktor Alarmu.