Foto Daniel Oberhaus, Flickr, CC BY 2.0
Elon Musk – eufemisticky řečeno „excentrický miliardář“, jenž si už stihl vysnít soukromý vesmírný program a auta řízená umělou inteligencí, která možná nikoho nesrazí – využívá Twitter už od roku 2009. Za tu dobu si stihl vybudovat armádu fanoušků, kteří mu neřeknou jinak než křestním jménem a považují ho bezmála za spasitele schopného svými geniálními nápady zachránit lidstvo od jisté zkázy. Když se letos na podzim ukázalo, že shoda nešťastných okolností Muska donutila jeho oblíbenou síť za 44 miliard dolarů koupit, neskrývali své nadšení.
Hardcore makačka
Twitteru se podle mínění nemalé skupiny jeho uživatelů konečně chopil vizionář, který skoncuje s nerozhodným vedením, zefektivní chod platformy a hlavně – zavede prakticky neomezenou svobodu slova, za kterou dlouhodobě bojuje. Aspoň první krok se Muskovi povedl: do sídla Twitteru napochodoval s umyvadlem (čímž uvedl do praxe anglickou slovní hříčku „let that sink in“) a rovnou začal s masivním propouštěním. Dotklo se asi 3700 lidí, tedy zhruba poloviny zaměstnanců – včetně těch, kteří zajišťovali chod základní infrastruktury.
Případ Twitteru ukazuje, jak to dopadá, když se ze soukromých sociálních sítí stane svým způsobem „veřejný prostor“, jenž je ale zároveň v rukou jednotlivců, kteří s ním můžou nakládat, jak chtějí.
Z článků technologických novinářů, kteří chaos v Twitteru pečlivě sledovali, výpovědí zaměstnanců i tweetů samotného Muska bylo přitom jasné jedno: nový majitel a ředitel společnosti technické stránce Twitteru absolutně nerozumí. Řadu zaměstnanců vyhodil zřejmě zkrátka proto, že nerozuměl technologiím, o které se ve firmě starají. Během toho všeho neváhal sbírat desítky tisíc lajků za ostrou kritiku chodu sítě, která ale z technického hlediska vůbec nedávala smysl. Když se mu jeden zaměstnanec snažil vysvětlit, že píše nesmysly, vyhodil Musk i jeho.
Stejný osud potkal zaměstnance, kteří nepřijali Muskovu listopadovou nabídku „extrémně hardcore makačky“ a před slibovanými nekonečnými přesčasy upřednostnili odchod s odstupným. Stovky zaměstnanců Twitteru měly ovšem rozhodování ztížené tím, že žijí ve Spojených státech na pracovní vízum. Kdyby tito lidé skončili a do dvou měsíců si nenašli jinou práci, museli by zpátky domů.
Musk ovšem ani během vyhazovů nezapomínal dostát své pověsti vizionáře a začal navrhovat různá vylepšení, která ovšem „hardcore makající“ programátoři Twitteru zatím většinou nestihli spustit. Tedy s výjimkou nástroje Twitter Blue, „modré fajfky“, dříve označující (víceméně) významné osobnosti nebo mediální profily, kterou po Muskově soustavné propagaci začal Twitter za osm dolarů nabízet všem, než celý program po masivním zneužívání po pár dnech opět zastavil.
Ani nalevo, ani napravo?
A svoboda slova? Napřed to vypadalo, že Musk své odvážné ideje o absolutní volnosti projevu obratem převede do twitterové reality. Po sérii anket na svém profilu, kde se uživatelů ptal, co si o zákazech myslí, obnovil účty takřka všem, které Twitter dříve za porušení pravidel blokoval, včetně exprezidenta Donalda Trumpa nebo slavného rappera Kanyeho Westa. Ten ale rychle narazil i u Muska. V pořadu extrémně pravicového konspirátora Alexe Jonese se West totiž mimo jiné svěřil, že „miluje Hitlera“ a že „bychom neměli nacisty pořád hejtit“. To bylo moc nejen na samotného Jonese, který po pokusu přesvědčit Westa, že Hitler možná až tak dobrý člověk nebyl, raději pustil reklamu, ale i na Twitter. Ten rappera, který zároveň zveřejnil tweet Davidovy hvězdy s hákovým křížem uvnitř, opět zablokoval. „Dělal jsem, co jsem mohl,“ okomentoval Musk svůj ústupek od principu absolutní svobody slova.
I přes neustálý zmatek a chaos ale Twitter běží dál. Předpovědi, že se síť kvůli nedostatku kompetentních zaměstnanců jednoduše zhroutí, se nevyplnily: ajťáci, kteří ve firmě pracovali, dokázali zabezpečit běh základní infrastruktury i po svém konci a k žádným zásadnějším výpadkům nedošlo. Horší je to s finanční stránkou. Twitter Blue zatím Musk odmítá spustit kvůli sporu s Applem a ohrožený je i hlavní zdroj příjmů sítě, zisky od inzerentů. Ti se totiž od Twitteru ve velkém odvracejí.
Muskovu Twitteru tak hrozí především to, co potkalo menší sociální sítě, které se chlubily neomezenou svobodou slova: stane se útočištěm antisemitů, nácků a dalších extremistů a běžné uživatele spolu s inzerenty odradí. Sám Musk trpí klasickou představou, že nesměřuje „ani nalevo, ani napravo“, přitom ale dává prostor extrémně pravicovým konspirátorům, které ostatně ze svého profilu sledovaného 120 miliony účtů podporuje svým boomerským humorem.
V obecné rovině případ Twitteru ukazuje, jak to dopadá, když se ze soukromých sociálních sítí stane svým způsobem „veřejný prostor“, jenž je ale zároveň v rukou jednotlivců, kteří s ním můžou nakládat, jak chtějí. Z důsledků má ostatně obavu i Evropská komise, která na Muska tlačí a požaduje, aby Twitter dodržoval evropské internetové zákony. Jak to dopadne, je těžké odhadovat – Musk stačil většinu týmu zajišťujícího soulad s regulemi EU vyhodit.
Autor je spolupracovník redakce.