Marián Jurečka. Foto Ministerstvo práce a sociálních věcí
Vláda přišla s návrhem na zvýšení minimální mzdy o 1100 korun na 17 300 korun měsíčně. Doposud se ovšem s každým zvýšením minimální mzdy zvyšovala i takzvaná zaručená mzda. Minimální mzda je nejnižší mzda, kterou je zaměstnavatel povinen vyplácet svým zaměstnancům. Málokdo ale ví, co je to zaručená mzda. Je to česko-slovenská specialita, která sanuje absenci silných odborů a kolektivně domluvených mezd v jednotlivých odvětvích. Zaručená mzda je nejnižší přípustná mzda vztažená na jednotlivé profese, tedy vlastně minimální mzda pro tu kterou profesi.
Zaručená mzda by měla sloužit k tomu, aby zaměstnanci nebyli s ohledem na náročnost svého zaměstnání finančně podhodnoceni. Profese jsou rozděleny do osmi skupin podle jejich kvalifikace, náročnosti, odpovědnosti a složitosti. V první skupině prací jsou například pomocnice v kuchyni, švadleny drobných prací, uklízečky nebo vrátní. Popelář nebo dělník na stavbě jsou ve skupině druhé a učitelka ve školce nebo programátorka ve skupině páté. Osmou skupinu pak tvoří obchodní a finanční ředitelé a ředitelky, makléři na finančním trhu nebo vědečtí pracovníci, kteří řeší nové vědecko výzkumné okruhy.
Jistou indicii, že zaručená mzda není úplně zbytečný nástroj, poskytla vyjádření Svazu průmyslu a obchodu i Hospodářské komory, které rozpojení vazby mezi minimální a zaručenou mzdou uvítaly.
Odborový předák Josef Středula uvedl minulý týden v debatě o energetické chudobě v Česku, že vládní návrh je začátek konce zaručené mzdy, kterou chce vláda zrušit. Ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka na dotaz, zda chce zrušit zaručenou mzdu, odpověděl: „Ne, to nechystám. Chci udělat do určité míry částečné rozpojení té přímé vazby, protože ta dnes brzdí možnost rychlejšího růstu minimální mzdy.“ A na otázku, jak to rozpojení bude konkrétně vypadat a jestli už existuje písemný materiál, který je popisuje, uvedl, že zatím plán nemá a parametry se budou po novém roce teprve tvořit. „Chci v příštím půlroce dotáhnout pravidelné valorizační schéma minimální mzdy i podle směrnice EU a toto s tím bude souviset.“
Je zaručená mzda vůbec k něčemu?
Ekonom Jan Bittner z Podnikohospodářské fakulty VŠE tvrdí, že zaručená mzda je v Česku nastavena tak nízko, že je vlastně jedno, jestli ji máme, nebo ne. Navíc neexistují data o tom, kolik lidí z ní profituje a jestli by její zrušení znamenalo skutečné snížení mezd některým profesím. Pokud by se ministru práce podařilo zvýšit minimální mzdu podle směrnice EU, tedy pokud by minimální mzda odpovídala alespoň polovině průměrné mzdy v dané zemi nebo 60 procentům mediánové mzdy, pak bychom tu zaručenou mohli klidně oželet. To je ale podle Bittnera nereálné. Oproti tomu Jaroslav Stránský, právník se specializací na pracovní právo, který spolupracuje s ČMKOS, vidí prospěšnost zaručené mzdy (dříve minimálního mzdového tarifu) v pomoci zaměstnancům, kteří díky zaručené mzdě v kvalifikovaných zaměstnáních musí pobírat víc než minimální mzdu. Kromě toho má podle něj zaručená mzda i edukační efekt, protože působí na zaměstnavatele, kteří musí budovat provázaný systém odměňování s ohledem na kvalifikaci svých zaměstnanců a „nemohou střílet mzdy od boku a dávat je podle aktuální nálady“.
Na argument, který se často ozývá, že mzda by měla být dohodnutá a zaměstnanec by si ji měl umět vyjednat, oponuje právník tím, že zaměstnanec z pozice slabší strany musí často akceptovat to, co mu zaměstnavatel nabízí. „Řada zaměstnanců v dělnických a operátorských profesích nemá mzdu sjednanou, ale má ji jednostranně stanovenou mzdovým výměrem.“ Podle Stránského je to evropský unikát, kdy může zaměstnavatel jednostranně určovat mzdu a jednostranně ji také měnit. Data o dodržování zaručené mzdy nemá, ale z jeho zkušenosti ji více dodržují větší zaměstnavatelé. „Čím větší zaměstnavatel, tím je větší pravděpodobnost, že zaručenou mzdu zná a dodržuje, a naopak čím menší zaměstnavatel, tím naopak pravděpodobnost dodržování zaručené mzdy klesá,“ vysvětluje Stránský.
Jistou indicii, že zaručená mzda není úplně zbytečný nástroj, poskyla vyjádření Svazu průmyslu a obchodu i Hospodářské komory, které rozpojení vazby mezi minimální a zaručenou mzdou uvítaly.
A co ta evropská směrnice?
Evropský parlament přijal v září právní směrnici o přiměřených minimálních mzdách. Jejím cílem je zlepšit pracovní a životní podmínky všech pracovníků v EU a podpořit ekonomický a sociální pokrok. V současné době jsou rozdíly ve mzdách v rámci EU ohromné. Nejnižší minimální mzda je v Bulharsku, a to 312 eur měsíčně (7650 korun). Oproti tomu v Lucembursku je minimální mzda 2142 eur měsíčně (více než 52 tisíc korun).
Nová směrnice nenastavuje rovnou sazbu všem členským státům, ale navrhuje, aby minimální mzda odpovídala alespoň polovině průměrné mzdy v dané zemi nebo 60 procentům mediánové mzdy. To v současné době nesplňují dvě třetiny členských států. V Česku by to znamenalo zvýšení ze současných 16 200 korun o zhruba čtyři tisíce korun. Směrnici mají členské státy zavést do dvou let, má však jen doporučující charakter. To znamená, že si státy mohou hledat vlastní mechanismy, jak ošetřovat výši minimálních mezd.
Právník Jaroslav Stránský upozorňuje, že podle článku 16, odstavec 1 „směrnice není platným důvodem ke snížení obecné úrovně ochrany již poskytované pracovníkům v členských státech, zejména ke snížení nebo zrušení minimálních mezd“. V takovém případě podle něj nedává smysl, aby byla rušena minimální zaručená mzda, zvláště když je směrnice obecná a nezávazná. „Na základě čl. 5 konstatuji, že ta směrnice je extrémně obecná. Vlastně říká, že členské státy mají zavést ‚nějaký‘ mechanismus pro výpočet důstojných minimálních mezd. Ale neříká se přesně, jak má vypadat.“ Proto je podle něj rušení zaručené mzdy kvůli směrnici alibismus. Stránský si také klade otázku, zda Jurečka uvažuje i o tom, když chce rušit tuto ochranu, že by zrušil také mzdové výměry a rozhodl o tom, že mzda musí být vždy sjednána, aby zaměstnanci měli svou mzdu alespoň elementárně pod kontrolou. „Zajímalo by mě, zda vůbec ví, kolik lidí pracuje s tím, že má mzdu jednostranně stanovenou mzdovým výměrem,“ uzavírá Stránský.
Autorka je redaktorka Alarmu.