Foto Ondřej Kaška, použito se souhlasem autora
Sedíme v kanceláři maďarské pobočky Amnesty International, jejímž jste ředitelem. Sídlíte jen ulici od maďarského parlamentu, který před rokem a půl schválil zákon, který mimo jiné zakázal mluvit o homosexualitě na školách. Mohl byste našim čtenářům připomenout, jaké byly okolnosti jeho vzniku?
Určitě. Vládní většina tehdy přijetí zákona zdůvodňovala údajnou ochranou dětí, která mimo jiné spočívala v zamezení přístupu mladistvých k některým materiálům včetně pornografických. Ve skutečnosti ale nemá zákon s ochranou dětí nic společného. Vláda zkrátka legislativu využila k diskriminaci LGBTQ+ lidí.
Vládní poslanci sice návrh původně rámovali jako ochranu dětí před pedofilií, později ale přidali části, které byly namířeny proti LGBTQ+ lidem. K tomuto směšování LGBTQ+ lidí s pedofily, které je opravdu velmi škodlivé, nedošlo poprvé. Již dříve se obdobně vyjadřoval předseda parlamentu. Před přijetím zákona se ani o samotné pedofilii jako společenském jevu pořádně nevedla veřejná diskuse. Zákon tak byl přijat čistě pro politické účely.
Pokračuje maďarská vláda v živení zmíněného narativu, že LGBTQ+ lidi jsou pedofilové a hrozbou pro děti?
Nedělá to pouze na legislativní úrovni. Ten zákon se mimochodem setkal s velmi tvrdou kritikou jak uvnitř země, tak ze strany Evropské unie a unijních států. Také si vzpomínám, že proběhlo několik demonstrací, a to i v Praze.
Ano, byl jsem tam.
Právě, vyvolalo to velkou mezinárodní reakci, takže vláda se tak k LGBTQ+ lidem vyjadřovala často až do dubna 2022. Tehdy v den parlamentních voleb proběhlo zároveň referendum, jehož obsahem byly otázky spojené s LGBTQ+ lidmi a jejich zobrazováním ve školách a v médiích. Referendum nakonec bylo neplatné, přišlo málo lidí, tak se vláda začala věnovat jiným tématům. Občas se k němu sice vrací, ale v uplynulých měsících žádná přímá kampaň proti těmto lidem neproběhla.
Nicméně na společnost to dopadá stále. Organizace, které poskytují právní pomoc LGBTQ+ lidem a zaměřují se na trestné činy z nenávisti hlásí za poslední rok a půl zvýšený počet spáchaných předsudečných trestných činů.
Popisujete jeden z dopadů tohoto zákona a rétoriky vlády, pozorujete i nějaké další? Včera jsem zde v Budapešti mluvil s místním aktivistou a členem neziskové organizace, která roky objížděla maďarské školy se vzdělávacím programem o LGBTQ+ lidech. Od přijetí zákona už na střední školy nejezdí. Opravdu tedy z maďarských škol toto téma zmizelo?
Je nutné rozlišovat mezi učiteli a externími odborníky, což dělá i ten zákon. Pokud jde o učitele, tak ti musí respektovat maďarskou ústavu a zákony, které stojí na křesťanských hodnotách a národní identitě. Neříkám, že výslovně zakazuje mluvit o homosexualitě, ale zakazuje ji propagovat. Jenže kde mají učitelé najít hranici? Pokud mluví o literárním díle, ve kterém je homosexuální postava, je to propagace, nebo není? Právně je to hrozně těžko uchopitelné.
Z právního hlediska tak nikdo nic nikomu vyloženě nezakazuje, ale reálně povolení organizace nedostanou. Je tak na škole, aby se rozhodla, zdali pozve organizaci i bez povolení. Jenomže žádná škola se nechce dostat do problémů.
Výsledkem každopádně je, že se mnoho učitelů bojí ve třídě o homosexualitě mluvit. Na jaře jsem kvůli blížícímu se referendu o LGBTQ+ lidech navštívil dvacet měst. Na jedné škole na jihu Maďarska mi učitel řekl, že pro něj bylo velmi náročné hovořit o sexualitě na hodinách biologie s osmnáctiletou mládeží. Bál se, že pokud se dotknou otázky sexuální orientace, budou problémy.
Další dilema řeší učitelé dějepisu. Jsou poměrně známé a četné fotografie různých komunistických vůdců, jak si dávají pusu. Tehdy tak byla mezi soudruhy vyjadřována soudržnost. Ale učitelé dějepisu se teď bojí tento obrázek ukázat studentům. A to mluvíme o sedmnácti osmnáctileté mládeži.
Rozumím. A jak je to s těmi nevládními organizacemi?
Ty do škol teoreticky mohou, ale jen pokud dostanou povolení od vlády. Prakticky to není možné. Vláda totiž o povolení hovoří v zákoně, ale za rok a půl nepodnikla žádné konkrétní kroky, které by umožnily organizacím o povolení zažádat.
Z právního hlediska tak nikdo nic nikomu vyloženě nezakazuje, ale reálně povolení organizace nedostanou. Je tak na škole, aby se rozhodla, zdali pozve organizaci i bez povolení. Jenomže žádná škola se nechce dostat do problémů. Zákon totiž hrozí pokutou jak řediteli, tak vyučujícím nebo organizacím. V praxi je tak velmi těžké o LGBTQ+ tématech ve školách mluvit, byť několik příležitostí jsme měli. V takových případech ale zcela záleží na ochotě daného učitele a rodičů.
Zmínil jste, že zákon umožňuje uložit pokutu. Stalo se to? Pokutovala vláda školy nebo neziskové organizace?
Ne, zatím ne.
Tak to je dobrá zpráva.
Ne tak docela. Kdyby totiž byla udělena pokuta, mohli bychom toto rozhodnutí napadnout u soudu a postupovat dále právní cestou. Vládní legislativa ale funguje na základě strachu, lidé se bojí. Z právního pohledu nemají neziskové organizace zcela zakázáno jezdit na školy, ale mechanismus je nastavený tak, že se lidé bojí to vůbec zkusit.
Mluvili jsme o tom, že vláda bojuje proti LGBTQ+ lidem. Jaké další skupiny obyvatel v Maďarsku jsou terčem útoků ze strany vlády?
V čase se to mění. V minulosti to byli uprchlíci a žadatelé o azyl. Těsně před covidem rozjeli kampaň proti Romům, pak ale vypukla epidemie a veřejnost přesunula pozornost jinam. Ještě předtím se vedla kampaň proti bezdomovcům. Tato vláda velmi často buduje nelichotivé narativy o nepopulárních skupinách žijících v naší společnosti. Nebo vytáhnou nějaké nepopulární téma a věnují mu veškerou pozornost. Teď hodně kritizovali sankce, které Evropská unie uvalila na Rusko. Možná jste si cestou sem všiml na ulicích Budapešti plakátů s bombami. Takto vláda komunikuje unijní sankce – ničí prý Maďarsko jako bomby. Navíc tyto kampaně vydávají za vládní komunikaci, jejich budget je tak téměř neomezený.
Z toho, co povídáte, mi vyplývá, že vláda proti některým skupinám jede propagandu. Přijala ale podobně jako v případě LGBTQ+ lidí také restriktivní zákony? Zasáhla nějak legislativně proti lidem bez domova nebo uprchlíkům?
Jen aby to nezapadlo, jen vůči LGBTQ+ lidem přijala vláda hned několik právních předpisů. Začalo to už v roce 2013, kdy politici zakázali rovnost manželství v ústavě. Během covidu zakázali právní uznání změny pohlaví pro trans lidi a zasáhli do adopcí stejnopohlavními rodiči. Také bylo přijato, že matka je žena a otec je muž. Může to znít směšně, ale vůči mnoha lidem je toto diskriminační a ponižující ustanovení.
Pokud jde o lidi bez domova, tak jejich způsob života byl kriminalizován. Pokud spíte v Maďarsku na ulici, můžete dostat pokutu a může proti vám být zahájeno řízení. I v oblasti migrace byly přijaty některé restriktivní zákony a od organizací zabývajících se tímto tématem víme, že čelí mnoha útokům.
Přemýšlím nad tím, jaké výhody má tato restriktivní politika? Benefituje z toho vláda nebo maďarský lid? Proč má vláda potřebu být tak restriktivní vůči tolika různým skupinám lidí?
Maďarská společnost je velmi polarizována, teď to myslím z hlediska hodnotového. Máme zde progresivnější část, která je otevřena novým věcem. Naproti ní stojí uzavřenější a bojácnější skupina. Ta vnímá všechny podněty zvenčí jako něco nového a negativního, často se jich bojí. Tito lidé žijící ve strachu usilují o větší jistotu a bezpečí, přičemž tento pocit jim nikdo v posledních dekádách nedal. Dokud nepřišel Fidesz, který těmto lidem začal dodávat pocit subjektivního relativního bezpečí.
Z dlouhodobého hlediska samozřejmě Orbán nikoho před ničím nechrání. Měli bychom se zabývat demografickou krizí, ekonomickou krizí nebo válkou. Věcnými otázkami. To se neděje, namísto toho bojujeme s nepřáteli, kteří jsou spíše fiktivní než skuteční.
Tato restriktivní politika velmi úzce souvisí s antigenderovým hnutím. Četl jsem článek s maďarskou politoložkou Eszter Kovacz. Podle ní je maďarské antigenderové hnutí specifické, protože jednak začalo výrazně později, a to až s nástupem Fidesz, jednak nemělo až tak na co reagovat, protože progresivní politika v Maďarsku příliš nebyla. Kde jsou u vás kořeny antigenderového hnutí?
Nejsem expert na antigenderové hnutí, ale rozhodně souhlasím s Eszter. Zhruba do roku 2016 nebylo hnutí u nás příliš silné. Tu a tam se něco objevilo, například v oblasti protipotratové politiky, ale vesměs jenom slabé hlasy. Potom se z toho stala opravdu vládní politika. V kabinetě jsou lidé napojení na antigenderové organizace. Vládní politici do společnosti vypouští nesmysly typu, že LGBTQ+ aktivisté chtějí vnutit změnu pohlaví dětem v mateřských školkách nebo že Netflix ovlivňuje světonázor mladých tím, že v seriálech jsou gay postavy.
Při vykreslování LGBTQ+ lidí jako nebezpečí pro maďarské děti se odkazovali na údajné problematické příběhy ze západní nebo severní Evropy. A právě proto, že část obyvatelstva je od vnějšího světa komunikačně odříznutá, a to i kvůli specifičnosti maďarštiny, tak mnoho lidí, převážně těch starších nebo žijících na venkově, si ty vymyšlené příběhy nemohlo ověřit. A tito lidé se opravdu bojí, že se v té západní Evropě děje něco nebezpečného. Začal to ale až Fidesz kolem roku 2015. Dříve tady ty nonsensy nebyly tolik a už vůbec ne ze strany vlády.
Stojí za antigenderovým hnutím v Maďarsku pouze vláda? Nebo se na něm podílí nějaké další vnitrostátní subjekty?
Vláda je pravděpodobně číslo jedna ve formování této agendy. Vedle ní, respektive pod ní, existují takzvané vládní neziskové organizace, které byly založeny právě proto, aby tato témata komunikovala. My jako skutečné nezávislé organizace už tak nekomunikujeme s vládními představiteli, ale s lidmi z těchto vládních organizací.
Roli v tom hrají také vládní média, která tvoří významnou část maďarských médií. V současnosti existuje jen několik nezávislých platforem. V loňském roce jsme uspořádali inkluzivní akci Den rodiny, na kterou dorazily různé typy rodin. Mnoho novin o akci referovalo tak, že Amnesty International a další nevládní organizace jdou po maďarských dětech. Titulek i s textem byl téměř doslova kopírován do mnoha médií.
Roli hraje také církev, ale neřekl bych, že jde o významného aktéra. Jsou zde takové, které se nevyjadřují o LGBTQ+ lidech vůbec dobře, ale máme tu i některé, které jsou inkluzivnější. Také u nás působí politické hnutí Naše vlast, které má poměrně silnou podporu. Ti jsou výrazně proti LGBTQ+ tématům. Fidesz z obavy, že by jim mohla Naše vlast přebrat voliče, tak jejich časté absurdní nápady zahrnuje do své vládní politiky.
A na mezistátní úrovni? Vidíte nějakou koordinaci antigenderových hnutí na úrovni Visegrádské skupiny?
Silně zde působí polská organizace Ordo Iuris. Také si lze všimnout spolupráce některých maďarských stran u nás a na Slovensku. Určitě bychom našli řadu politiků ze zemí V4, kteří sympatizují s Orbánem. Upřímně nedovedu úplně uceleně popsat situaci v České republice, ale osobně jsem vnímal, že bývalý premiér Babiš měl k Orbánovi blízko.
Náš bývalý premiér nazval vašeho současného předsedu vlády svým přítelem.
Ano, takže sympatie tam jsou. A také mnoho politik se v zemích Visegrádské čtyřky velmi podobá, některé polské a maďarské jsou skoro totožné.
Maďarsko dlouhodobě kritizují orgány Evropské unie. V prosinci se objevila zpráva, že EU nedá 7,5 miliard eur Maďarsku kvůli problémům s právním státem. Myslíte si, že Orbán změní své chování, pokud ho EU odřízne od peněz?
Nechci se unáhlit, protože finální rozhodnutí ještě nepadlo. Osobně si myslím, že k nějakému omezení finančních toků spíš dojde, ale s jistotou to nevím. Pokud k tomu dojde, tak ano, myslím si, že to může být jeden z nástrojů, který by mohl být účinný. Bohužel nevýhodou je, že odříznutí Maďarska od financí bude mít dopad na kvalitu života maďarských občanů, může to zhoršit jejich životní podmínky a třeba kvalitu vzdělání, což může mít dlouhodobé důsledky.
Mám poslední otázku. Mohla by tvrdší reakce ze strany EU vést k tvrdší reakci Maďarska? Možná až tak silné, že by Maďarsko začalo uvažovat o odchodu z Unie?
Nemyslím si. Za normálních okolností bych řekl, že vnitrostátní problémy si má vyřešit země sama. Jenomže v tomto bodě, kdy vláda odstranila mnohé kontrolní demokratické mechanismy včetně svobodných médií a nezávislého ústavního soudu, nelze vést smysluplnou debatu uvnitř země. A tak je nutné, aby nám společné hodnoty, ke kterým se Maďarsko dobrovolně přihlásilo v roce 2004 vstupem do EU, ostatní unijní státy připomínaly.
Autor je politolog a student práv.