Foto Stefan Bauer, Wikimedia, CC BY-SA 2.5
Už potřetí se podivujeme nad prapodivným uskupením prezidentských kandidátů. Marně vyhlížíme nového Havla či Masaryka. Redaktoři deníku Alarm Pavel Šplíchal a Stanislav Biler se v live streamu pořadu Všichni tady umřeme pokoušeli zjistit, proč je prezidentský úřad v zásadě toxický a přitahuje pouze kandidáty, kteří jsou pro výkon úřadu zcela nevhodní.
Jedním z hlavních problémů je samotný Pražský hrad, který je pojatý coby středověké sídlo králů a s demokraticky zvoleným politikem nemá nic společného. Samotné prostředí, zanesené historickým sentimentem, vypolstrované koberci a pozlacenými rámy, přivede časem každého prezidenta k hranici šílenství. Přitom samotná funkce, která je z 97 procent ceremoniální, přitahuje pouze lidi, kterým dělá dobře pozlátko, pronášení patetických vět a servilní přístup okolí. Hrad pak tyto predispozice zesílí a rozvine.
Chatbot OpenAI stejně jako Pavel či Nerudová kombinuje faktické informace z Wikipedie s obecnou odpovědí, která nikoho neurazí ani nenadchne.
Jedním z řešení by bylo, kdyby prezidentští kandidáti museli absolvovat několikaměsíční pobyt v terapeutické komunitě, kde by se bez sociálních sítí a rozhovorů pro média snažili vyrovnat sami se sebou a s tím, že na světě nejde jen o ně. Zvítězil by ten, kdo by se vyléčil a o úřad ztratil zájem.
Na statku dle pravidel komunit pro ty, kdo se snaží zbavit závislostí, by kandidáti vstávali v šest ráno, aby připravili pro ostatní snídani a následně poklidili dobytek. Babiš, Pavel, Nerudová a další by se pokusili vytvořit příjemné společenství. Největší hrozbou by bylo, že se Babiš pokusí komunitu koupit. Statek by byl nakonec i vhodnějším sídlem pro prezidentský úřad, protože by lépe odpovídal pozici České republiky ve světě.
Dále se redaktoři pozastavili nad tím, že drtivá většina kampaní i rozhovorů se točí okolo témat, která nemají skoro nic společného s reálnými pravomocemi prezidenta. Současně je nemožné z kandidátů vypáčit, koho by dosadili do České národní banky nebo navrhli do Ústavního soudu. Zde se skoro všichni uchylují k obecným frázím o expertních týmech a diskusích s odborníky.
Jak se ukázalo, stejné odpovědi generuje také v současnosti populární chatbot OpenAI, který stejně jako Pavel či Nerudová kombinuje faktické informace z Wikipedie s obecnou odpovědí, která nikoho neurazí ani nenadchne. Ostatně můžete sami porovnat třeba odpovědi kandidátů pro E15 na otázku: „Jaký má být postup vlády, aby se snížila inflace?“ Můžete si tipnout, kterou ze dvou následujících odpovědí vygeneroval chatbot a kterou voják na odpočinku Petr Pavel:
„V ideálním případě koordinovaný. Nízká a stabilní inflace je především úkolem pro centrální banku, která je nezávislá, je však vhodné, pokud obě složky hospodářské politiky státu, tedy měnová i fiskální politika, postupují v souladu. V současné situaci je to úzce propojené a snižování rozpočtového schodku by pomohlo nejen veřejným financím, ale také snižování inflačních tlaků.“
„Inflace je míra růstu cen v ekonomice. Existuje několik způsobů, jak by mohla vláda a Česká národní banka přistoupit k snížení inflace. Například by mohla zvýšit úrokové sazby, což by způsobilo zdražení úvěrů a snížení poptávky po zboží a službách. To by mohlo vést ke snížení cen. Další možností je zvýšení daní nebo snížení vládních výdajů, což by také mohlo snížit poptávku po zboží a službách, a tím pádem snížit inflaci.“
Jedinou lidskou odpověď tak nakonec nabízí Jaroslav Bašta, jehož přízemní přímočarost si s chatbotem nespletete: „ČNB by určitě měla postupovat razantněji jak ve vztahu k inflaci domácího původu, tak té dovezené, vláda by měla podat demisi, protože je v tomto ohledu zcela impotentní.“