V tomto dílu podcastu se bavíme o takzvané druhé směně. Známe ji všechny: když skončí naše pracovní doba, většinou to neznamená, že máme hotovo. Řadě z nás v tu chvíli dokonce nastává ta fyzicky náročnější část dne, spojená s nákupy, úklidem, vařením a péčí o děti nebo jiné blízké osoby. Jaký vliv to má na náš pracovní život a proč by se o tomto tématu vůbec mělo mluvit?
Během posledních dvaceti či třiceti let se snížil objem neplacené práce, nicméně k významnějšímu vyrovnání nedošlo a ženy stále tráví neplacenou prací přibližně o polovinu více času než muži. Ti přitom považují své zapojení za výrazně vyšší, než jak je vnímají ženy. Covidové období přineslo spíše posílení stávajících nastavení v rodinách (jak těch tradičních, tak těch více participativních) než změny a posuny. To s sebou nese řadu negativních dopadů – například negativní vliv na duševní zdraví žen (zvlášť během covidu) a možnost jejich osobního i profesního rozvoje a také menší zapojení žen v ekonomice, politice i společenském dění. V poslední době se čím dál více mluví o ženách, které litují mateřství, a zvyšuje se počet žen, které nechtějí mít děti ani rodinu.
S pojmem „druhá směna“ přišla americká socioložka Arlie Hochschild ve stejnojmenné knize z roku 1989. Vycházela ze starších výzkumů i vlastního šetření, které potvrdilo, že nadále přetrvává nerovnoměrné dělení těchto povinností ve většině domácností, přestože ženy standardně pracují v zaměstnání. Historicky totiž došlo k většímu zapojení žen do pracovního trhu (v zahraničí i socialistickém Československu), ale současně nenastalo větší zapojení mužů do péče o děti a domácnost. Odraz tehdejší podoby druhé směny můžeme vidět i v dobových zábavných pořadech a filmové tvorbě.
Vyvracíme rozšířený názor, že nerovnoměrné rozdělení vzniká během rodičovské dovolené a souvisí s příchodem dětí. Jak ukazuje například evropský index genderové rovnosti, značené rozdíly v čase věnovaném péči o domácnost najdete i u single mužů a žen nebo u bezdětných párů. V posledních letech sice dochází k určitému posunu v názorech mladých lidí, nicméně se to bohužel nepropisuje do reálného rozdělení práce mezi partnery. Vliv na to má i řada faktorů, které ovlivňují zapojení do péče o domácnost, jako je příjem, děti v rodině, ekonomická aktivita, věk ženy či přítomnost v domácnosti během dne.
Vracíme se také k Šárčinu pojmu „ředitelka domácnosti“ – nejde totiž jen o to, že práci někdo musí vykonat, ale také naplánovat nebo rozdělit. Mluvíme o náročnosti koordinování rozmanitých činností a úkolů, vysilující komunikaci i logistice, které ženám přináší značnou mentální zátěž. Ukazuje se přitom, že muži nejsou líní, ale spoléhají na to, že je ženy zaúkolují (viz komiks Měla jsi mi to říct).
Další zátěží je takzvaná neformální péče, která obnáší péči o rodiče, nemocné či handicapované členy rodiny. Existuje silná norma péče z lásky, kdy společnost očekává, že se ženy postarají vždy o každého, kdo to potřebuje. Dále se ukazuje, že muži přistupují k péči o seniory jinak než ženy – dokážou si zachovat větší odstup a také si dříve říkat o pomoc.
V závěru sdílíme tipy na férovější rozdělení péče o děti a domácnost mezi partnery, a to nejen zajištěním samotných aktivit, ale i převzetím odpovědnosti. Zmiňujeme doporučení odborníků, své vlastní zkušenosti i příklad ilustrátorky, komiksové autorky a malířky Toybox – ta doporučuje výbornou knihu Fair Play (česky vyšla pod názvem Supermatky nemusí být šílené).
Stále nás zajímají vaše názory a zkušenosti, ale i dotazy – nejen k tématu dnešní epizody, ale obecně z pracovního života. Dejte nám vědět na sociálních sítích nebo na e-mailu [email protected].
Podcast vzniká s podporou české pobočky nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.