Foto ODS, Flickr
Volební koalice Spolu si v podzimních komunálních volbách hodně věřila – především, co se úspěchu ve velkých městech týká. Ne nadarmo se o nich dlouhodobě mluví jako o baště „odpovědnosti“ a boje proti Babišovu „populismu“. Byla to právě Praha, která dopomohla k vítězství Fialovi a jeho koalici a převážila jazýček na vahách směrem k celorepublikovému triumfu Spolu v parlamentních volbách. Získat Prahu ve volbách zastupitelských se tak zdálo jednoduché. Jenže arogance a nekompetentnost pražského volebního lídra, lékaře a poslance ODS Bohuslava Svobody, nakonec nejspíš velkou část voličů znechutily. Místo očekávané radosti z volebního vítězství tak přišla studená sprcha. Pražské Spolu se po volbách najednou ocitlo ve slepé uličce.
V ní je i nyní, několik měsíců po volbách. Podle posledních informací se Spolu uchýlilo k nečekanému kroku: po debaklech ve vyjednávání chce nechat s pomocí hlasů ANO zvolit Bohuslava Svobodu primátorem, aby tak nahradil Zdeňka Hřiba. Zbytek Rady hlavního města se však volit nemá – o programových bodech navržených ANO chtějí politici ještě jednat. „Vzhledem k tomu, že jednání začala v neděli, ten čas nebyl dostatečný. My jsme se pro tuto chvíli dohodli, že ctíme vítěze voleb a podpoříme volbu pana docenta Svobody primátorem,“ uvedl k jednáním poslanec a lídr ANO Patrik Nacher. Zdá se, že koalice Spolu v Praze testuje hranice možného.
Námluvy a flirtování
Agresivní kampaň, zaměřená především proti dosluhujícím Piráty v čele se Zdeňkem Hřibem, a místy až dojemné podkuřování ODS ze strany lídra ANO Patrika Nachera už během samotné předvolební kampaně narýsovaly všem stranám tak trochu jiný půdorys pro vyjednávání. To se potvrdilo poté, co koalice Spolu dosáhla pouze na devatenáct mandátů, za ní se umístilo ANO se čtrnácti a třetí byli Piráti, kteří navzdory očekáváním mandáty neztratili a získali jich celkem třináct. Praha sobě dosáhla na jedenáct a STAN na pět mandátů.
Reálná politika zůstává samozřejmě jinde: v oblasti porcování medvěda, který je v Praze až moc lákavý a až moc velký.
Čert vem, že to byl právě Nacher, jehož tvář nám z billboardů hlásala, že Spolu lžou a že s ním, tedy s Nacherem, „bude líp“. Čert vem i to, že samotné Spolu se před volbami dušovalo, že jakoukoliv povolební spolupráci s ANO vylučuje. Babiše dokonce koalice Spolu dávala na billboardy s Putinem, coby největší hrozby naší země. Realita byla – a dalo se to tušit – úplně jinde.
Hnáni odporem ke společnému nepříteli, tedy Pirátům a Praze sobě, a spojeni nekritickou podporou automobilismu, působily ANO a Spolu už před volbami jako flirtující dvojice v baru. Po volbách, v nichž ani jedna ze zmíněných stran nezískala dostatečný mandát pro vytvoření adekvátní koalice, tento pocit jen zesílil. A nešlo zdaleka pouze o pocit. Námluvy mezi ANO a Spolu jednoduše nebylo možné přehlédnout.
Neochotu ustoupit i v tak zásadních bodech, jako je neúčast stíhaných politiků v Radě hlavního města, jen posilovalo laxní vyjednávání s Piráty. Ti – poměrně logicky – trvali na utvoření povolebního bloku s Prahou sobě, se kterou vytvořili funkční partnerský blok. Piráti argumentovali mimo jiné i tím, že subjekty sdružené ve Spolu dosáhly během říjnových voleb pouhých devatenácti zastupitelů, což je dle Zdeňka Hřiba málo. Spekuluje se, že to byl právě tlak na společný postup Pirátů a Prahy sobě, co pražské zástupce Spolu tak moc rozčilovalo.
Ve hře byly samozřejmě i hlasy hnutí STAN, znovuzrozeného po kauze Dozimetr pod vedením Petra Hlaváčka. Právě bývalý radní pro územní rozvoj se v určité fázi stal jazýčkem na vahách, nicméně byl to také on, kdo se několikrát jasně vyslovil proti možnosti vládnutí s ANO a označil návrhy Spolu za neadekvátní a nevyvážené. I bez Prahy sobě šlo o to, aby koalice Spolu neurvala v Radě hlavního města většinu jen tak, aby byly síly adekvátně a rovnoměrně rozložené. Tomu však návrh Spolu vůbec neodpovídal. Spolu jednoduše záměrně vychýlilo moc na svou stranu a po ostatních chtělo, aby se této dynamice přizpůsobili.
Další precedens
V celé kauze je zásadní ještě jedna věc: způsob, jakým Spolu vede svou vlastní argumentaci. Za poslední měsíce jsme se toho o údajné aroganci Hřiba a Pirátů dozvěděli mnoho, a to především z úst Marka Bendy, nestora české politiky. Ten využívá každou příležitost pro to, aby za hlavního viníka krachu vyjednávání označil právě bývalého primátora Zdeňka Hřiba. Samotnou koalici Spolu staví až komicky do role jakési oběti, která prakticky nemohla jinak, a tak vlastně z donucení spěje k dohodě s ANO.
Narativ, že tu Spolu nabízí Pirátům prakticky všechny ústupky, a oni si toho neváží, se stal evergreenem. I nyní je zatím jediným vysvětlením pro to, že se Spolu nakonec obrátilo na ANO. Jenže tento pohled je, vzhledem k výše řečenému, značně zavádějící a jen protahuje předvolební vyostřené boje do povolebního vyjednávání. Pokud jsme byli něčeho skutečně svědky, byla to především ochota Spolu dohodnout se s ANO. Cokoliv dalšího je marketing. Má v dnešní politice místo, věřit mu ale nelze.
Menšinová vláda Spolu a ANO, dojde-li k ní nakonec, vytvoří další zásadní precedens v české politice. Po řadě měst, kde se už Spolu s ANO dohodly, je to nyní Praha, kterou čeká vachrlatá, nepřiznaná koalice, která nicméně staví na společném ideologickém průsečíku. Koneckonců Patrik Nacher pro ODS v minulosti pracoval.
Nové i staré hřiště
Na Praze se tak dá dokonale ukázat, na jakém principu vlastně koalice Spolu funguje. Nejde o principy, nejde o demokracii, jde čistě o moc. I když se propaganda Spolu teď snaží své snažení lakovat na růžovo, zůstává po měsících údajného vyjednávání jen pachuť. Praha se stává hřištěm pro novodobou opoziční smlouvu. Legitimizace principů Babišovy politiky pokračuje.
Schválně, jak dlouho ještě aura profesora Petra Fialy coby hráze proti Babišovu populismu vydrží. Nejnovější vývoj, korunovaný „primátorskou“ dohodou, totiž usvědčuje z prospěchářství především pražské Spolu. Před nadcházejícími prezidentskými volbami je jejich chování jen dalším potvrzením toho, že Spolu si své nepřátele v politice vybírá čistě účelově. Naoko. Reálná politika zůstává samozřejmě jinde: v oblasti porcování medvěda, který je v Praze až moc lákavý a až moc velký.
Autorka je redaktorka Alarmu.