Foto Wonderlane, flickr, CC BY 2.0
Čtení zprávy Energetická chudoba a její řešení, kterou společně vypracovaly organizace Hnutí Duha, iniciativa Za bydlení a Platforma pro sociální bydlení je skutečně ponuré. Deset procent dětí vyrůstá v domácnostech, které si nemohou dovolit pořádně zatopit, aniž by se zadlužily. Další ohroženou skupinou jsou senioři, obecně nízkopříjmoví lidé a lidé žijící v nájemním bydlení. Zpráva pak upozorňuje, že tato situace není pro Česko nikterak nová. Energetickou chudobou už před současnou krizí akcelerovanou válkou na Ukrajině trpělo okolo půl milionu lidí.
České vlády, ale ani velká část médií nemají ve zvyku si z varovných signálů o situaci nejchudších v Česku dělat příliš velkou hlavu. Zprávy o zadlužených dětech, o tom, že rodiny nemají na obědy pro děti, nebývají hlavním tématem voleb ani politických debat. Přitom varování o situaci nemalé části českých domácností bylo víc než dost, a to i v oblasti energií. „Energetická chudoba hrozí milionům Čechů,“ zněl titulek pořadu Poradna Českého rozhlasu Dvojka 7. října 2021. Tedy zhruba půl roku před vpádem ruské armády na Ukrajinu a pár dní před krachem společnosti Bohemia Energy, kvůli němuž se 900 tisíc lidí ocitlo v nejistotě a ceny energií jim ze dne na den několikanásobně vzrostly.
Energetickou chudobou už před současnou krizí akcelerovanou válkou na Ukrajině trpělo okolo půl milionu lidí.
Krach Bohemia Energy mohl zafungovat jako varování. Ukázalo se, že stačí jeden malý otřes a stovky tisíc lidí můžou mít problém existenčního rázu a ocitnout se bez tepla nebo v dluzích. Pochopitelně se jedná o zranitelnější část společnosti, která má i v příznivějších časech problém vyjít s penězi, zároveň je ale tato „zranitelnější část společnosti“ povážlivě široká. Ve zmíněném pořadu na ČRo Dvojka právnička Soňa Libigerová už tehdy mluvila například o možnosti zavedení speciálních sociálních tarifů na ceny energií. Pouhá informace o tom, že seniorům a dalším ohroženým sociálním skupinám hrozí ztráta tepla nebo zadlužení kvůli energiím, mohla alarmovat vládu. „Stát nemá účinný systém pro případ velkých krachů obchodníků s energiemi. Dohled nad těmito firmami je slabý. Rychlá pomoc pro spotřebitele ohrožené energetickou chudobou neexistuje,“ psala krátce po krachu Bohemia Energy například šéfreportérka byznysové rubriky Seznam zpráv Zuzana Kubátová. Mohl to být pro státní orgány skvělý budíček. Ale nestalo se nic.
O rok později jsme opět stejně bezradní. Podnikatel Jiří Písařík, který situaci svým extrémně špatným byznys plánem způsobil a hodlal na tom extrémně vydělat, zůstal mimořádně bohatý. Jeho firma, která dokonce nese víceméně stejný název jako zkrachovalá energetická společnost, tedy Bohemia Energy club, stále vlastní koně v hodnotě sto třicet milionů, celý areál pro tyto koně a také luxusní soukromý tryskáč. Na podnikatele nikdo nezakleknul tak, jak zakleknou exekutoři na ty, které dostal svým špatným podnikáním do problémů. Nejspíš mu už nic nehrozí.
Miliardáři se mají dobře, i když kvůli jejich praktikám na hranici podvodu způsobí problémy stovkám tisíc lidí. Na tom bohužel není nic nového. Pod zpravodajskými titulky o propadu dalších tisíců domácností do chudoby nebo jí na dohled se schovává smutná skutečnost, že dále padají i ti, kteří už se v pásmu chudoby pohybovali před akcelerací krize. Jak zvládají krizi lidé na ubytovnách, na sociálních dávkách nebo v jiných extrémně prekérních podmínkách ve chvíli, kdy se do problémů dostává i střední třída už z pozornosti vypadává.
Situace se v tuto chvíli jeví jako takřka nezvládnutelná. Neřešené krize české společnosti na sebe naskakují. Data prezentovaná ve zprávě Energetická chudoba ukazují, že mnohem více jsou ohrožení lidé žijící v nájemním bydlení. Energetická chudoba tak přímo nasedá na dlouhodobou a zhoršující se krizi bydlení. Levná práce, která se pomalu stává českou ekonomickou tradicí, za této situace způsobuje, že pracující lidé žijící v nájmu se stávají vážnými „sociálními případy“.
Zatím největší opatření vlády proti energetické krizi, tedy fixace cen energií, nijak nerozeznává potřebné od těch, kteří mají dost sil vyrovnat se s krizí svépomocí. Úprava cen se tedy týká stejně vyhřívaného bazénu ve vile jako topení na ubytovně. Tato sociální slepota ukazuje, že si vláda pořád neuvědomuje extrémní závažnost krize. Poté co se v Česku stal během posledních dvaceti let normou život rodin na ubytovnách, poté co se stalo normou, že práce na plný úvazek není zárukou důstojné mzdy a odpovídajícího života, je energetická chudoba jen dalším stupněm přehlížení chudoby, nerovností a bídy. Vláda tak jen na oko manažuje propad nemalé části společnosti do bídy.
Autor je redaktor Alarmu.