Grafika: Alarm / Barush Maush
Revoluce v roce 1989 byla přelomovým a formujícím okamžikem nejen pro Čechy a Slováky, ale i pro zahraniční studenty a studentky. Výrazně zasáhla například do osudů rodiny Nguyenových. Pan Nguyen studoval v Praze a přímo se zapojil do revolučního dění, když společně s dalšími vietnamskými studenty a studentkami začali vydávat samizdat ve vietnamštině. Dělníci z Vietnamu totiž neměli tušení, co se to najednou v dosud klidné zemi děje, a autoři samizdatu se jim pokoušeli revoluci vysvětlit. Oni sami přitom procházeli naprostým převratem svých hodnot a názorů.
Aktivní zapojení do revolučního dění v roce 1989 však ztížilo rodině Nguyenových kontakt s příbuznými ve Vietnamu, ještě celé roky byli pro vietnamský režim podezřelí. „Ta revoluce nám otevřela oči, v tu chvíli jsme se teprve dozvěděli, jaký ten komunismus a socialismus doopravdy byl,“ vysvětluje Mai Nguyenová, jak málo informací o realitě ve Vietnamu v tu dobu měli. Až několik let po revoluci se také začala dozvídat o tom, jaký osud ve Vietnamu postihl její babičku.
Ve čtvrtém díle podcastu Můžu ti říkat Mirečku? se Dalibor Zíta a Johanna Nejedlová zaměří na to, za jakých podmínek mohli studenti ze zahraničí zůstat v Československu, jak se dívali na důležité historické okamžiky, jako je rok 1968 nebo 1989, a zazní i pohledy jejich dětí.
„Můj táta má fotku z roku 1968, jak stojí v Praze před tankem. Asi si říkal, to ukážu doma, nebo nikdy jsem neviděl tank,“ popisuje Daniela Hannová, dcera syrského studenta, která se historií arabských studentů a studentek zabývala během svého studia. Na fotografii se její otec během pózování před tankem jemně pousmívá.
Podle Daniely Hannové mnozí studenti cítili potřebu vyjádřit okupovanému Československu podporu. Jejich ambasády jim však jakékoliv projevy podpory striktně zakázaly. Tuniští a alžírští studenti podle jejího zjištění napsali jako sdružení studentů dopis adresovaný ÚV KSČ, v němž odsuzovali okupaci. Podrobnosti o jejich osudech se nepodařilo dohledat, nejspíš však za tuhle aktivitu byli vyhoštěni.
Rok 1989 pak znamenal pro některé studenty nejen změnu pohledu na minulý režim, jak se tomu stalo v případě rodiny Nguyenových, ale i možnost v Československu po dokončení studia zůstat. Ne všichni ale mají na minulý režim jednoznačně negativní pohled a někteří vnímají sametovou revoluci problematicky. Jak se zde bývalým studentům žije dnes a jak zpětně převrat v roce 1989 hodnotí, popisují respondenti ve čtvrtém dílu podcastu Můžu ti říkat Mirečku?
Podcast můžete poslouchat zdarma na různých podcastových platformách nebo stránkách Alarm.cz. Realizaci tohoto audiodokumentu podpořila organizace Člověk v tísni a Evropská komise.
Poslechněte si i předchozí díly podcastu, ve kterých jsme se zaměřili na to, jak sem studenti přicházeli, jaký zažívali kulturní šok po příchodu, jak vypadalo jejich studium a jaký si udělali názor na Československo za minulého režimu.