Foto Karkanoid1991, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Než se ukázaly vážné problémy s doktorandskými programy na Mendelově univerzitě, vypadalo to, že volba prezidenta závisí snad jen na tom, kdo má lepší recept na domácí bábovku. Andrej Babiš se dlouhodobě stylizuje do milého staršího pána, který vaří se svou ženou sekanou, nosí roztomilá pyžama a usíná s knihou v křesle. Mimo to, že tímto způsobem komunikace zametá pod koberec reálné problémy okolo kauzy Čapí hnízdo, tak získal podstatnou voličskou podporu. Nově mu však na sociálních sítích začala konkurovat prezidentská kandidátka, okolo které je spousta otázek, ale místo odpovědí voliči dostávají stále jen sluncem prozářený marketing.
„Lidé dobré vůle“
Místy i tým bývalého premiéra udělá přešlap. Třeba když ho situovali před adventní věnec, kde měl zapalovat poslední svíčku a mluvit o tom, že je andělská – že vyjadřuje lásku, mír a pokoj. Babiš u toho působí, jako by ta slova vyslovoval ve svém životě poprvé. Dále pak na videu přeje všem „lidem dobré vůle“ hezký večer. Takové přání by Andrej Babiš nevymyslel ani v nejdivočejším snu. A každý, kdo ho slyšel alespoň jednou mluvit, to ví. Každopádně kromě tohoto omylu se mu „autenticita“ (zbožné přání všech politických marketérů) úspěšně daří.
Podivný vesmír českých politiků na sociálních sítích miluje obraz roztomilého strejdy, který se snaží držet s dobou, objíždí zemi v teniskách a sportovní mikině, zpívá a tančí na festivalech a jezdí na motokárách. Chodí také do fitka, k potetovanému kadeřníkovi a medituje u kamenného kruhu druidů. Korunu tomuto obrazu nasazuje série fotek se zvířaty. Příběhy o tom, že Andrej Babiš snědl už tři párky v rohlíku nebo že přibral pět kilo, proto musí začít víc chodit a plavat, působí lidsky. Koneckonců spousta lidí denně řeší přesně tyto problémy, akorát ne ze sedaček soukromých letadel. To, že by měl Andrej Babiš také někdy sedět v poslanecké sněmovně, ho netrápí.
Zůstává otázkou, do jaké míry může kvalitní marketing maskovat nekvalitní kandidáty. Minimálně cesta bývalého premiéra nám naznačuje, že to jde.
Dnes bývalému premiérovi začíná v disciplíně „autenticity“ šlapat na paty kandidátka na prezidentku Danuše Nerudová. Se svým spáleným cukrovím, rozladěným klavírem a rybařením jí roste nejen počet sledujících, ale i volební preference. Místy se do toho vyfotí s členkami organizace Konsent nebo duhovou vlajkou. Na svých sítích dává prostor mladým lidem a tématům, která je zajímají. A co na tom, že je většina příspěvků jen vyprázdněným gestem, jemuž pak často sama protiřečí?
Fronty na banány
Jedním z témat, které v komunikaci Danuše Nerudová prosazuje (nebo spíše opatrně a nekonkrétně naznačuje), je solidarita. „Chci zemi, kde se na nikoho nezapomíná a nůžky mezi bohatými a chudými se nerozevírají. Zemi, která počítá s každým… Budu přibližovat osudy těch, kteří žijí ve strachu o budoucnost, jako jsou samoživitelé a samoživitelky, senioři a pečující,“ píše na svém facebookovém profilu. Nehledě na kostrbatost této formulace jde o jisté vyjádření sociálního cítění.
Když se blíže zaměříme na Nerudové výroky mimo její povětšinou bezchybný marketing, zjistíme, že věci nejsou zdaleka tak růžové. A to jak pro sociálně ohroženou třídu, tak pro LGBTQ+ komunitu – tedy obě skupiny, kterými se kandidátka často zaštiťuje.
Osmého října probíhal protest odborů na Václavském náměstí. Nerudová na akci reagovala tweetem, v němž odsuzuje „když politici zneužívají strach a složitou situaci lidí pro své vlastní ambice.“ K příspěvku je přiložená grafika: „Stát rozhodně musí pomáhat lidem v těchto těžkých časech. Sama kritizuji nedůslednost vládních opatření. Ale v žádném případě nemůžeme jít cestou návratu k socialismu, k frontám, podpultovému zboží a ke konci firem a živnostníků, kteří dávají lidem práci.“
Konzistence meruňkového kompotu
Danuše Nerudová, která v jiných příspěvcích apeluje na solidaritu, lidskou důstojnost a toleranci, bez váhání naskočila na vlnu strašení socialismem. Tato zkratka ve svém důsledku blokuje veškeré zásadní debaty o daních, dostupnosti služeb a solidární společnosti jako celku. Mezi požadavky demonstrace odborů patřilo například zastropování cen základních životních potřeb a zvýšení minimální mzdy, sociálních dávek, příspěvku na péči a rodičovského příspěvku. To vše v situaci, kdy čelíme téměř dvacetiprocentní inflaci. Socialismus je pro dnešní neoliberální ideology zkrátka jakákoliv pomoc těm, kteří ji potřebují, a to i v časech bezprecedentní krize.
Danuši Nerudové buď chybí schopnost přemýšlet nad dopady svých výroků, nebo (a to spíš) si antikomunistickým kopancem do Josefa Středuly chtěla nahnat levné politické body, ať to stojí, co to stojí. Strašením minulým režimem totiž nezarmoutíte – nebo spíš nezarmoutíte dost velkou část lidí, aby vás to muselo zajímat. Podporujete však nebezpečný diskurz, podle nějž je solidární společnost komunistický gulag.
Vyjádření Danuše Nerudové jsou trochu jako starý meruňkový kompot. Nikdy nevíte, jestli kus, do kterého se zakousnete, bude zrovna sladký, nebo hořký. Cukrová voda okolo je ale chutná – ať už na Instagramu, Facebooku, BeReal nebo TikToku.
Další hořké sousto
Na ČT24 je Danuše Nerudová schopna v jedné minutě říci, že je pro ni nejinspirativnější osobností finská premiérka i že nejlepším ministrem financí byl Miroslav Kalousek. Prý pro svou rozpočtově zodpovědnou politiku. Kalousek kandidátku zároveň výrazně podporuje na svém Twitteru. Nevybíravě útočí na oba její nejsilnější konkurenty, k Petru Pavlovi včera dokonce napsal, že kdyby byl zvolen, „emigrovat se dá kamkoli.“
Logika meruňkového kompotu se projevuje i u tématu práv LGBTQ+ komunity. Na jednu stranu se Nerudová fotí s duhovou vlajkou a současnými queer influencery, na druhou otevřeně prohlásí, že by v případě, že by sama nekandidovala, podpořila Pavla Fischera. Toho samého Pavla Fischera, který v souvislosti s právy queer lidí neváhá mluvit o tom, že nám hrozí obchod s dětmi.
Danuše Nerudová zkrátka umí udělat gesto, které od ní liberální voliči očekávají, dál ale její přemýšlení nesahá. V jejím hodnotovém systému není pro solidaritu ani rovná práva víc prostoru než dva posty týdně. A nic to nedokazuje líp než afinita k postavám, jako je Kalousek nebo Fischer.
A co Mendelovka?
V posledních dnech vyšly na Deníku N a Seznam Zprávách zásadní reportáže mapující rychlotituly, které bylo možné zakoupit na Mendelově univerzitě v době, kdy ji vedla Nerudová. Prezidentská kandidátka se k novým zjištěním zatím nevyjádřila. Její sociální sítě jsou pořád zalité sluncem a úsměvy nehledě na to, že se každým dnem odhalují stále více alarmující informace. Koneckonců Andrej Babiš se také místo řešení svého probíhajícího soudu raději fotí, jak krmí prase Růženu.
Zůstává otázkou, do jaké míry může kvalitní marketing maskovat nekvalitní kandidáty. Minimálně cesta bývalého premiéra nám naznačuje, že to jde. Proto je třeba nenechat se opít sladkou kompotovou vodou, ale pamatovat si i všechna ta hořká sousta. Koneckonců kdyby byla Danuše Nerudová historickou postavou, chtěla by být Kryštofem Kolumbem.
Autorka je členkou redakce Alarmu.