Diego Luna v seriálu Andor. Foto Disney
Nestává se často, aby tak velká značka jako jsou Star Wars musela přijmout fakt, že její nová produkce nepatří mezi nejočekávanější díla. Jenže přesně to potkalo při premiéře nový seriál studia Disney Andor, který vypráví o počátcích povstání, jež dobře známe z původní trilogie George Lucase. Na přelomu roku vydanou sérii Boba Fett: Zákon podsvětí a květnový návrat Ewana McGregora do role Obi-Wana Kenobiho totiž fanoušci i kritici přijali více než rozpačitě a Andorovi tedy nepředcházelo velké očekávání.
Rok 2022 se navíc nesl ve znamení návratu velkých značek blockbusterů, které mohou se Star Wars sdílet fanouškovskou základnu. Amazon přetavil svůj rekordní nákup (v přepočtu více než 5,4 miliardy korun) práv na Středozem J.R.R. Tolkiena v seriál Pán Prstenů: Prsteny moci, z něhož se s rozpočtem téměř 11 miliard korun stal historicky nejdražší seriál.
V centru pozornosti zde stojí v podstatě běžní občané různých koutů galaxie, na jejichž životy dopadá autoritářský režim v podobě galaktického Impéria. Lidé, se kterými je snadné se ztotožnit.
HBO pak vsadilo tak trochu na jistotu a vrátilo se do Západozemí, kde se odehrával fantasy hit Hra o trůny, tentokrát se seriálem Rod draka, který u diváků opět zaznamenal úspěch a napravil HBO reputaci po kritizovaném konci již zmíněné Hry o trůny.
Premiéry obou těchto vysokorozpočtových sérií naplánované na přelom léta a podzimu tak do značné míry zastínily Andora, u něhož už Disney avizovalo nízkou sledovanost a první dvě epizody nezvykle poskytlo i konkurenčním platformám jako je Hulu nebo stanice ABC.
Přitom donedávna by pouze spojení se značkou Star Wars stačilo k přílivu diváků a dominanci ve sledovanosti. Od převzetí značky studiem Disney v roce 2012 ale vesmírná sága střídavě padá a roste. S cílem vyslat každý rok do kin jeden snímek započala v roce 2015 etapa, která podle mnohých od značky odvrátila největší fanoušky díla George Lucase. Během pěti let tak do kin zamířila kritizovaná nová trilogie (epizody VII až IX) a také dva samostatné snímky Solo a Rogue One.
Jako v Blade Runnerovi
Právě Rogue One, který se odehrává pouhý týden před událostmi čtvrté epizody z roku 1977, má mezi snímky produkovanými společností Disney u fanoušků tu nejlepší pověst, někteří o něm mluví dokonce jako o nejlepším filmu od původní trilogie. Příběh o povstalcích, kteří se snaží získat plány obávané Hvězdy smrti, si diváky získal především temnějším tónem a bojovými sekvencemi, které si nezadaly s hollywoodskými válečnými filmy.
Kromě toho snímek představil hned několik nových (a nutno říct zdařile napsaných) postav, mezi nimi právě Cassiana Andora. Zatímco ve filmu už je Andor kapitán Povstalců bojujících proti Impériu, seriál sleduje jeho začátky pět let před událostmi filmu jako bezvýznamného překupníka součástek vesmírných plavidel. Obě díla nespojuje jen titulní postava seriálu, ale také scenárista a showrunner Tony Gilroy, který je známý především díky filmům o agentu Jasonu Bourneovi.
Gilroy v Andorovi rozehrává hru, kterou od něj fanoušci Hvězdných válek zatím příliš neznali. Seriál pevně stojí na skvěle napsaných dialozích, což byla dosud jedna z největších slabin galaktické ságy. Jak píše Dais Johnson v článku na serveru Inverse, dialogy nikdy nebyly, mírně řečeno, silnou stránkou George Lucase, který ve svých filmech stavěl do popředí spíš akci. Zatímco i repliky prequelové trilogie (epizody I až III) jsou dodnes terčem vtipů, v Andorovi dialogy, a především monology vysvětlují motivace postav lépe než akce. Tak je tomu především u významného hybatele děje a tajného organizátora Povstání Luthena Raela ve skvělém podání Stellana Skarsgarda. Jeho monolog z desáté epizody některým dokonce připomněl ikonický Blade Runner (k němu Andor ve světě Star Wars nezvykle a několikrát i vizuálně odkazuje).
Běžný život v galaxii
Spolehnutí se více na monology a dialogy než na akci je z velké části dáno i tím, čí osudy seriál sleduje. Na obrazovce nesledujeme legendární hrdiny a souboj mezi světlou a temnou stranou Síly, jako známe ze starších filmů tohoto univerza. Jméno císaře Palpatina za celou sérii padne jen několikrát a o ikonickém Darthu Vaderovi není v seriálu ani zmínka. Zatímco Luke Skywalker čelí Impériu se světelným mečem a Han Solo svými blastery, postavy v Andorovi vzdorují zlu slovy. Liší se jen forma. Senátorka spoléhá na diplomatická jednání, muž v zákulisí Povstání na intriky a pomyslnou zbraní se stává i politický manifest.
V centru pozornosti zde stojí v podstatě běžní občané různých koutů galaxie, na jejichž životy dopadá autoritářský režim v podobě galaktického Impéria. Lidé, se kterými je snadné se ztotožnit. Jde o postavy, které se snaží přežívat, využívat systém ke svému kariérnímu růstu, nebo se proti systému naopak bouří. Všichni víme, proč hrdinové jako Obi-Wan nebo Boba Fett bojují, ale proč to dělají obyčejní lidé? Jak si všímá Johnson, Andor ukazuje, že povstání začíná dobrým proslovem.
Seriál umožňuje nahlédnout na obě strany barikády, každá z dvanácti epizod je tak epizodou kontrastů. Zatímco Andorovi blízcí na planetě Ferrix čelí ekonomickému vykořisťování, neustálému sledování a přísným trestům, v imperiálním prostředí je hlavním hnacím motorem především boj o moc. O kariérní postup i větší vliv zde usiluje jak ambiciózní agent Syril Karn, jehož horlivost nejspíše pramení z tyranie v domácím prostředí, tak pracovnice Úřadu imperiálního zabezpečení Dedra Meero, kteří nakonec budou muset spoji síly v honbě za titulní postavou. Oba jsou ale dokladem toho, že nejděsivějšími antagonisty v tomto světě nejsou ti s červenými světelnými meči nebo vražednými blesky.
Politika, kam se podíváš
Mnohem větší roli než v ostatních dílech z předaleké galaxie tu pak dostává politika. Do té senátní pronikáme skrze postavu senátorky Mon Mothmy, která hledá různé způsoby, jak financovat hnutí odporu, do té povstalecké pak pomocí toho, kdo tahá za nitky odporu proti Impériu. Prostřednictvím již zmíněného Luthena Raela poznáváme rozdrobené pomalu vznikající povstalecké hnutí, které zatím tvoří především něco na způsob ozbrojených guerill. Showrunner Tony Gilroy v rozhovoru pro server Polygon sám přiznal, že inspiraci k tvorbě počátků Povstání čerpal v historických publikacích o revolucích po celém světě. Nikdo není v bezpečí a žádná oběť není příliš velká, popsal Gilroy tón svého díla.
Právě politika, postupné zrození revoluce a důraz na realističnost (s ohledem na natáčení v exteriérech a kulisách tak i doslova) odlišují Andor od zbytku kánonu Star Wars, kde dosud převládala mystika a fatální střety a duely mocných postav. Andor buduje drama a napětí bez spektakulárních scén, zato s uvěřitelnými aktéry v kulisách často ne nepodobným realitě některých koutů planety. Ne nadarmo kritik deníku The Guardian Walter Marsch označil seriálový útěk z věznice, kde vězně s nejnižší produktivitou čeká bolestný trest, nejvíce antiestablishmentovou věcí, která pod hlavičkou Disney vznikla od devadesátých let. Seriál navíc otvírá aktuální témata, ať už jde o kolonialismus, policejní násilí nebo otázku, v jaké chvíli je odůvodněný násilný odpor. Tedy něco, co není samozřejmé ani pro běžnou televizní produkci. O to svěžejší je tento nový vítr ve vesmíru Star Wars.
Autor je spolupracovník redakce.