Ze seriálu Severance. Foto Amazon Prime
Jana Čížkovská (televizní dramaturgyně)
Co jsou Africe diamanty a Kolumbii kokain, to jsou Islandu ryby. Šupinaté bohatství v pobřežních vodách a politické machinace kolem tohoto odvětví jsou každodenním životem přístavního městečka Westfjords, topícího se v hospodářské krizi osmdesátých let. V takovém zapadákově se dá dělat jediné – přes den sekat rybí hlavy, pak se opít do němoty, vyspat se s kýmkoliv, kdo je zrovna po ruce, a další den to zopakovat. A právě mezi rybí piksly, alkoholiky a podvodníky zasadila trojice autorů Nina D. Filippusdóttir, Björn H. Haraldsson a Gísli Ö. Garðarsson svou hvězdně obsazenou a precizně vystavěnou antologii islandského svérázu s názvem Přístav. Ačkoliv je seriál volně inspirován skutečnými událostmi kolem restriktivních vládních kvót, vyniká především barvitým a vrstevnatým vykreslením charakterů v rázovitém prostředí. Je originální a stylově vytříbenou kombinací syrového dobového dramatu a absurdní komedie, jejíž humor dokáže být černý jako polární noc. Již od své premiéry si získal pověst fenoménu islandské televizní tvorby – a značná část diváků jej prý nadšeně sledovala v dobových osmdesátkových kostýmech. Zkuste to. Tento seriálový klenot může v kostkované košili a s pomazánkou z uzených šprotů chutnat snad ještě lépe.
Jarmila Křenková (filmová publicistka)
Televizí roku je pro mě Irma Vep od Oliviera Assayase. Osmidílný seriál, v němž se americká hvězda komiksových spektáklů vydává do Paříže, aby zde natočila moderní verzi slavného seriálu němé éry Les Vampires, je remake Assayasova stejnojmenného filmu z devadesátých let. Změnilo se téměř vše. Hongkongskou herečku Maggie Cheung vystřídala Alicia Vikander, nálady publika řídí algoritmy a z komiksových filmů, které byly v devadesátkách příslibem čehosi nového a odvážného, se stal kolos nekonečných franšíz. Co naopak zůstává, je chaos na filmovém place i v mysli hlavní hrdinky, která coby démonická padouška Irma Vep ladně pobíhá ve svém kočičím obleku po střechách Paříže a mnohem dál. Assayas pojal svůj televizní projekt jako obří laboratoř, v níž zkoumá kinematografii coby nekončící proces znovuobjevování v rovině látek, témat i stylů. Jeho mysteriózní neonoir plný černobílých obrazů vyvolaných z hlubin času digitální magií se přelévá v zábavný komentář dějin kinematografie i filmového průmyslu, aby se nakonec stal melancholickou zprávou o jeho současnosti.
Luboš Pavlovič (publicista a moderátor podcastu POP)
Seriály premiérované na začátku roku mají často tu smůlu, že se na ně v žebříčcích na konci roku zapomíná. Byla by škoda, kdyby se to stalo i seriálu Station Eleven, který ničivou pandemii vnímá jako příležitost pro formulování tezí, proč je důležité v životě člověka umění. Proto se také na konci lidské civilizace, tak jak ji známe, nesoustřeďuje na to, co nového vybudovat, ale spíš na to, co z toho starého stojí za to si ponechat. V adaptaci románu kanadské spisovatelky Emily St. John Mandel z roku 2014 jsou to mimo jiné také střípky popkultury, a to pojaté ze široka – od komiksové knížky, která se dostala jen k jednotlivým čitatelům, až po Shakespearovy divadelní hry, které „tak trochu“ zná každý. Je to jeden z mála seriálů, u kterých budete mít chuť se na něj podívat ještě jednou a možná i ve větší skupině, se svými přáteli, protože věci v něm vyřčené nejsou jednoznačné a přímo si říkají o další rozbor a diskusi. Učebnice plnohodnotného vyprávění s řadou chytře propletených, plnohodnotných postav a dvacetiletou cestou za přežitím, která odhalí že tajemství přežití civilizace netkví pouze v dostatku obživy a prostředků na obranu, ale v možnosti komunikovat s ostatními i prostřednictvím tak „prehistorického“ jazyka, jako je divadlo. Station Eleven je unikátní vlastním melancholickým druhem humoru, specificky pojatými schématy melodramatu a zajímavým poselstvím o tom, jak hledat věci, jejichž ztráty bychom si bez nějaké té apokalypsy možná ani nevšimli.
Jonáš Strouhal (umělec)
Letos je to opravdu snadný. Severance není jenom nejlepší seroš tohoto roku, ale absolutní masterpiece, zážitek na kterej na rozdíl od všeho ostatního dlouho nezapomenete a budete o něm ještě dlouho přemejšlet a pokoušet se ho všemožně interpretovat. Nebudu nic prozrazovat a vy si taky nic nezjišťujte, prostě to celý v klidu dokoukejte! Dejte si k tomu dobrý víno, vonnou svíčku, plněný vejce, vanu a pěnu, ty příjemný ponožky, nebo co děláte za rituál, když se chystáte na něco fakt výjimečnýho. Nezapomeňte dejchat! Pro všechny, co budou unešený tak jako já a budou to potřebovat nějak ventilovat, jsem udělal pozadí na plochu.
Martin Šrajer (filmový publicista)
Nový mystifikační projekt komika Nathana Fieldera Zkouška začíná jako absurdní komedie uvádějící do praxe teorii her od Ervinga Goffmana. Podle ní hrajeme celý život role, abychom dosáhli toho, po čem toužíme. Aktéři Zkoušky dostávají možnost zahrát si v docela všedních i náročnějších společenských situacích dřív, než k nim skutečně dojde. Rozsah simulace s každou epizodou roste a hranice mezi realitou a inscenací je čím dál nezřetelnější. Pod hromadami metarovin se ale celou dobu skrývá srozumitelné existenciální drama muže, který se na život neustále připravuje, ale vlastně jej nedokáže doopravdy prožívat. Nejvýstižnější nahlédnutí do mysli člověka se sociální úzkostí od Synekdochy, New York od Charlieho Kaufmana.
Antonín Tesař (filmový publicista)
Seriálem roku je pro mě stejně jako každý rok Volejte Saulovi, který se letos navíc skvělým způsobem uzavřel – stejně jako další brilantní série Atlanta. Místo oplakávání zasloužilých klenotů quality TV bych ale chtěl upozornit na seriál, který letos odvysílal první sezónu a který patří do většinou dost rozpačité linie cyklů spojených s velkými popkulturními značkami jako Star Wars nebo univerzum Marvelu. Peacemaker Jamese Gunna navazuje na jeho film ze světa DC Comics Sebevražedný oddíl a prakticky ve všem ho hravě překonává. Gunn se znova ukazuje jako mistr precizně vystavěných „awkward“ situací, ve kterých se výstřední superbytosti střetávají s realitou s obvykle velmi rozpačitými výsledky. Vedle toho, že Gunn dokáže tyhle situace podat tak, že působí nejen trapně, ale zároveň zatraceně stylově, je ale Peacemaker také poměrně hluboké vyprávění o střetu konzervativního vidění světa se současností, která už na něco takového opravdu není zvědavá. Postava superhrdiny ze staré školy Peacemakera je podaná se směsicí výsměchu a pochopení, opovržení a nostalgie. Když jedna postava v seriálu prohlásí, že z hrdiny vyzařuje zvláštní smutek, perfektně tím vystihuje hrdinu, který se vyrovnává a pere s vlastními traumaty a hodnotami, které se dříve rozhodl zastávat.
Maja Vusilović (redaktorka magazínu Druhá : směna)
S komikem Mohammedem Amerem se většina diváctva seznámila díky seriálu Ramy, ve kterém ztvárnil jednoho z blízkých kamarádů hlavního hrdiny. Tento rok se Mo Amer a Ramy Youssef vydali na další společnou cestu, aby představili výborný poloautobiografický seriál Mo, který, podobně jako jeho celovečerní stand-upy Amera, autenticky znázorňuje příběh mladého palestinského migranta a jeho rodiny v USA. I když se premisa může zdát podobná jako u Ramyho, v seriálu Mo se rozhodl méně pracovat s trapnými a nekomfortními situacemi a více stavět na charismatu a komickém talentu svého protagonisty. Kromě každodenního života v houstonské komunitě tak sledujeme paradoxy vznikající ze znepokojivě těžkého procesu o získání amerického občanství, krizi identity hlavního hrdiny pracujícího za prekérních podmínek ze vztahu s rodinou a přítelkyní – výborná Teresa Ruiz, známá ze seriálu Narcos: Mexico.
Táňa Zabloudilová (dramaturgyně a redaktorka Alarmu)
Letos po letech skončily dva americké seriály, které posunuly hranice toho, co je v televizi možné – Better Call Saul a Atlanta. Začaly dva nové tituly, které se mohou stát podobnými legendami – The Rehearsal a Severance. Současně si odbylo premiéru mnoho nových pozoruhodných minisérií jako We Own The City, svoje pokračování získalo White Lotus. Celkově to byl na seriály pestrý a dobrý rok. Kromě amerických titulů, které mají nejvíce pozornosti, se v tomto výběru zaměřím i na zdejší novinky. Z Evropy „odešlo“ po fúzi Discovery a Warner Bros HBO a českou seriálovou laťku teď bude spolu s Českou televizí hlídat novácké Voyo. Ačkoliv se mu zatím nepovedl žádný titul, který by se mohl zapsat do historie, zdejší úroveň nepochybně zvyšuje, příběhy známé z bulváru ve svých zpracováních dělá komplexnějšími a v některých případech i formálně nadstandardně promyšlenými. Česká televize pak udělala velký skok dopředu, když ze staré catch-up služby iVysílání zřídila novou streamovací platformu, pro kterou vznikly webseriály jako TBH, Pět let nebo výborný dokumentární seriál Kronika orgasmu. V běžném vysílání měla premiéru povedená minisérie Štěpána Hulíka Podezření.