Foto Miloslav Hamřík, MaxPixel, Creative Commons, CC0 1.0
Už druhou tiskovou konferenci v rozmezí několika dní svolal bývalý premiér Andrej Babiš. Ta první se týkala údajných výhružek v podobě ostrého náboje, který měla obdržet jeho žena. Ta druhá byla přímo o něm, o Andreji Babišovi. Uvedl, že dostal anonymní dopis, ve kterém mu odesílatel vyhrožuje smrtí, a rozhodl se proto ukončit svou kontaktní kampaň.
Narušení soukromí
Zaprvé: jakékoliv výhružky podobného typu bychom ve veřejném prostoru měli umět odsoudit a označit je za nebezpečné. Je přitom celkem jedno, komu se dějí, jestli lidem v médiích, politikům, veřejně činným osobám, aktivistkám nebo aktivistům či dalším lidem. Je to vždy špatně a je vždy důležité se vůči takovému podlému jednání vymezit. Omlouvat ho tím, že veřejně činné osoby mají snášet větší míru nebezpečí, nestačí. Není pro to žádný důvod. I na vrcholné politiky výhružky napadením nebo nenávistné komentáře na sítích doléhají a narušují jejich pocit bezpečí – jak třeba ukázal nedávný příklad pirátské poslankyně Olgy Richterové, která nakonec svůj soud nad Nelou Liskovou vyhrála.
Ano, Babiš je v kampani naprosto zoufalý. Karty, na které vsadil, přestaly fungovat.
Jako důsledek Liskovou šířeného hoaxu totiž začaly Richterové chodit výhrůžky znásilněním i jiné hrozby násilím, sama uvedla, že tolik nenávisti snad nikdy nezažila. Do podobné situace se před časem dostala i právnička Klára Kalibová, která byla pronásledována nenávistnými a pornografickými e-maily, důsledkem čehož byla narušena její osobní integrita. Obrátila se na Ústavní soud a ten rozhodl: Dlouhodobé obtěžování nenávistnými zprávami nelze bagatelizovat, závažné případy narušení soukromí a lidské důstojnosti by měly řešit trestní soudy, nikoliv jen přestupkové komise.
Násilí nenormalizujme
Jednoduše: to, že se takové věci dějí, neznamená, že bychom je měli normalizovat, a to ani v případě Andreje Babiše – jakkoliv zde panuje podezření, že tuto cestu, jak na sebe upozornit, volí jen proto, aby účelově zdramatizoval boj o Pražský hrad. Zvlášť ve chvíli, kdy, jak se zdá, ztrácí na protikandidáta Petra Pavla zásadní počet procentních bodů.
Ano, Babiš je v kampani naprosto zoufalý. Karty, na které vsadil, přestaly fungovat. I když v prvním kole překvapil (ale to i Petr Pavel), zdá se, že jeho šance na vítězství jsou už velmi malé. PR strategie, kterou společně se svým týmem zvolil, se ukázala jako přespříliš konfliktní a k úřadu prezidenta, který si obyvatelé a obyvatelky Česka dlouhodobě spojují spíše s klidovým mandátem, jehož důležitou funkcí je problémy ve společnosti překonávat, nikoliv hloubit, to prostě nejde dohromady. Babiš to zkrátka přehnal.
To, co nyní sledujeme, není jen pozastavení kontaktní kampaně. Je to spíše Babišova verze, jak nám sdělit, že si je vědom prohry, která ho čeká. Výhrůžky násilím mohou být reálné – ale i tak Babišovi slouží především jako současné a svého druhu i budoucí odůvodnění jeho blížícího se politického neúspěchu. Mašinerie rozeštvávání a marketingové agrese narazila na svůj strop. A je si toho zjevně vědom i ten, kdo ji v touze po moci tak divoce roztočil a teď možná bohužel sklízí i své vlastní ovoce.
Autorka je redaktorka Alarmu.