Foto Miloslav Hamřík, Pixabay
Petr Pavel na náměstích rád opakuje svou frázi o dvou světech: světu pravdy, cti a statečnosti, který reprezentuje on, a druhém světu, který tyto hodnoty neuznává a který reprezentuje jeho soupeř, tedy Andrej Babiš. Vzhledem k jejich vágnosti by se podobná slova dala použít pro všechny strany v kterýchkoliv volbách. Samy o sobě nic moc neznamenají a málokterý politik o sobě prohlásí, že je kandidátem lží, podlosti a zbabělosti. Andrej Babiš ale opět vsadil na takové způsoby politické mobilizace, že i ta nejvyprázdněnější slova o demokracii a pravdě najednou dávají smysl.
Součást plánu
Už podruhé se během předvolebních kampaní Babišova marketingová hesla stala výrazným motorem pro všechny možné dezinformační weby a jednotlivce na sítích v ČR. A nejde jen o dezinformace jako takové, které vychází z nedůvěry, kterou zároveň prohlubují, jde taky o xenofobní, často až rasistický, nacionalistický, antizelený a zároveň silně ideologický pohled na svět. Součástí kampaně Andreje Babiše se tak stává na internetu velmi aktivní struktura, která je zvyklá zcela záměrně produkovat lež, tedy dezinformace.
Česká demokracie, která našla svého hrdinu v Petru Pavlovi, bude pokračovat i se svými chybami, ke kterým patří krutost a asociálnost.
Sestříhaná videa, ve kterých Petr Pavel nabádá ke vstupu do války s Ruskem, ohromné množství memů mladých mužů u odvodu nebo ve válce jako výsledek prezidentského vítězství generála zaplavuje s pomocí čilých dezinformátorů sítě. Často se jedná o vtipy, které ale pracují s realitou mobilizace po zvolení Pavla prezidentem. Tyto memy, vtipy, videa a další obsah přitom obsahově odpovídají tomu, co říkají představitelé ANO v médiích. Nejedná se o nepředvídaný důsledek agresivního marketingu. Šéfka Babišovy kampaně Tünde Bartha i exsuperministr a místopředseda hnutí ANO Havlíček přiznávají, že strach z války vyšel z výzkumů jako nejsilnější téma. Tak se toho stranický marketing chytnul a víceméně idiotsky to rozhodil na Pavel rovná se válka, Babiš rovná se mír. To, že někdo jejich kampani uvěřil, nebo se aspoň chová, jako že uvěřil, už není jejich problém.
Ve zmíněných rozhovorech pochopitelně nejsou Havlíček ani Bartha schopní příliš vysvětlit souvislost mezi odvodem do války a výkonem prezidentské funkce, stejně jako neumí popsat, jak přesně by Babiš mír Evropě, respektive Ukrajině, přinesl. Těm pár procentům voličů, jimž je tato zpráva adresována a které se Babiš pokouší získat, nic vysvětlovat stejně nemusí, těm stačí, že si Babiš osvojil mezi ultrapravicovými dezinformátory oblíbené slovní spojení o „nové totalitě“, která by Česku s prezidentem Pavlem hrozila. Největší část voličů, pro které můžou být klíčové antivládní postoje, už Babiš získal a stačí, aby si je udržel. Toto téma Babiš rovněž neustále zdůrazňuje a využívá k tomu všechny povýšené útoky na periferie, které se na internetu objeví.
EmoBabiš
Andrej Babiš už není neokoukaný politik, ke kterému by mohl běžný volič pociťovat váhavou zvědavost nebo odtažitý nezájem. Zcela naopak, ze všech současných politiků vyvolává největší emoce. Koneckonců „antibabiš“ rozhodlo poslední volby do poslanecké sněmovny a může rozhodnout i ty prezidentské. „Antibabiš“, se vší svou pravicovou předpojatostí, je také antiautoritářskou ideologií, která se bojí uchvácení státu jedním člověkem. Když Babiš v kampani vsází na zkratkovitou logiku voják rovná se válka, tak pocit, že jde o uchvatitele, kterému je jedno, jak se dostane k moci, dále jen potvrzuje.
V dynamice druhého kola se Petr Pavel vzdaluje svému původnímu heslu o „řádu a klidu“ a sází na univerzálnější slovník, který by proti jinému konkurentovi nedával smysl. Vágní odkazy na Václava Havla, demokracii a morálku v kampani Pavla získávají smysl jako součást politického boje za tyto hodnoty proti jejich uchvatiteli Andreji Babišovi. Sám Pavel se tak stává symbolem demokratického, antiautoritářského hnutí, aniž by se o to sám jakkoli zasloužil. Jeho profil bývalého profesionálního vojáka, který se vzdělával ještě v normalizačním Československu, generála ani vysokého funkcionáře NATO ničemu takovému příliš nenahrávají. Díky Babišovi to ale může fungovat.
Účastníci jeho setkání píší o atmosféře demonstrací spolku Milionu chvilek nebo dokonce o sametové revoluci, na kterou spolek sám aktivně odkazoval. Přitom v Brně vedle Petra Pavla stála například primátorka města za ODS, která je úzce spjatá s exekutorskou lobby. Vzájemné sympatie mezi Pavlem a lidmi ze současných vládních stran jsou celkem jasné. Jenže Babiše podporuje například neúspěšný, zato usilovný neonacista Tomáš Vandas, který je oblíbencem dezinformačních davů šířících protiukrajinskou xenofobii a kterého svým voličům vehementně doporučuje ultrapravicová Trikolora.
Pro Babiše přitom hraje to, že v Česku už dávno nejsou pravda a láska pro chudé. Po třiceti třech letech demokracie si je zdaleka nemůže dovolit každý a stala se z nich třídní záležitost. Odkazy na Václava Havla, sametovou revoluci a polistopadovou demokracii vyvolávají v části společnosti vlastní typ odporu. Tak moc se totiž liší od její každodenní zkušenosti. Už v prvním kole Babiš vítězil v regionech, kde je v průměru více lidí v exekucích. Periferie republiky celkově dobře chápe, že tato vláda, a tedy ani jejími členy podpořený kandidát pro ni není ideální volbou. Energetická chudoba neskončí po prezidentských volbách, ani kdyby je vyhrál Babiš. Úpadek chudých regionů bude rovněž pokračovat i s moudrými ministerskými radami o šetření a osobní zodpovědnosti. Česká demokracie, která našla svého hrdinu v Petru Pavlovi, bude pokračovat se svými chybami, ke kterým patří krutost a asociálnost. Že Babiš jako nejvýraznější protivládní kandidát nemá vítězství v kapse už teď, kdy je oblíbenost vlády na historickém minimu, se dá vysvětlit jen obrovským a sjednocujícím odporem k jeho osobě. Demokracii totiž ohrožuje a sociální otázku tak ve výsledku blokuje.
Autor je redaktor Alarmu.