Foto Gage Skidmore, Flickr, CC BY-SA 2.0
Téměř třináct milionů zobrazení, desítky tisíc lajků, tisíce sdílení a komentářů. Takhle frčí graf vývoje teplot, který na svém profilu nedávno sdílel psycholog, youtuber a autor bestsellerů o návodech na život Jordan Peterson. Graf má ukazovat, že současné oteplení je v historickém srovnání nepodstatná fluktuace. Můžeme tedy problematiku globálního oteplení odpískat?
Anyone object to this chart? https://t.co/ftU7AdhrIh
— Dr Jordan B Peterson (@jordanbpeterson) January 15, 2023
Když se ovšem podíváte na časovou osu, tak zjistíte, že graf končí rokem 1885. Tedy rozhodně se nejedná o „současné klima“, jak tvrdí graf, protože naprostá většina oteplení se odehrála právě od roku 1885. Ostatně koncem devatenáctého století průmyslová výroba získala velké obrátky. O této době tedy můžeme mluvit jako o samotném počátku globálního oteplování způsobovaného spalováním fosilních paliv.
Pokud se podíváme na data ze stejné lokace, které zahrnují i posledních 140 let, vidíme už zcela zřetelný nárůst teplot. V Petersonem sdíleném grafu zřejmě není letopočet napsaný tak malým fontem jen čistou náhodou. Na první pohled ho nepřečtete a můžete rok 1885 mylně považovat za přítomnost.
Tím ale zavádějící věci v grafu nekončí. Popisky v něm totiž tvrdí, že se jedná o „globální teploty“. To ovšem není pravda. Jedná se o analýzu z JEDNOHO místa na grónském ledovci, který byl proveden na přelomu osmdesátých a devadesátých let v centrálním Grónsku v rámci projektu Greenland Ice Sheet Project.
Pro trochu kontextu dodám, že záznamy z meteostanic a teploměrů máme maximálně zhruba 250 let nazpět. Aby klimatičtí vědci odhadli teploty v dávnější budoucnosti, opírají se o celou škálu „přírodních archivů“. Chemické a fyzikální procesy asociované se změnami teploty se totiž otiskují do korálů, pylových sedimentů, letokruhů stromů, schránek korýšů, formování jeskynních krápníků, oceánských a jezerních sedimentů, ale také třeba do ledovců.
Takovým záznamům se říká „proxy data“, protože odhady teplot se dají získat jenom skrze další sofistikované analýzy. Jejich použití zároveň přináší celou řadu omezení. V průběhu dvacátého století vědci zjistili, že mohou udělat vrty do ledovců a analýzou starého ledu odhadovat řadu parametrů z minulosti.
V Grónsku nebo Antarktidě rok po roce přibývalo sněhu po stovky tisíc let. A každá jednotlivá vrstva má v sobě „data“ o poměrech v době, kdy napadl sníh, ze kterého se postupně stala součást ledového příkrovu. V ledu jsou například bubliny, ve kterých je „uvězněná“ atmosféra té doby — z toho lze například zjistit, kolik bylo v dané době v atmosféře oxidu uhličitého a dalších plynů. Díky počítání jednotlivých vrstev ledu, které jsou v průběhu let odlišitelné, můžete také zjistit, z jaké doby pochází.
Díky radioizotopové analýze se potom dá odhadnout, jaká byla teplota v době, kdy sníh napadl. Různé izotopy kyslíku a vodíku vedou totiž k různému odpařování při různé teplotě. Tyto poměry se dají získat citlivou spektrografií. Každý kus ledu je tedy po vyvrtání použit pro celou řadu analýz a část se uloží v archivu.
Ale zde narážíme na další problém s Petersonovým grafem. Z jednoho vrtu zjistíte pouze odhad teploty v daném místě. A ta pouze omezeně vypovídá o proměně globální teploty. Může za to celá řada faktorů, například změna oceánských proudů, které teplo z ohřívajících se tropů odvádějí po světě nebo změna proudění atmosféry.
Na jednotlivých místech se tak může teplota výrazně měnit během velmi krátké doby, aniž by se ovšem měnila teplota celku. Na jednom místě se totiž ochladí a na jiném se oteplí, celková teplota zůstane stejná.
Graf tedy sice tvrdí, že ukazuje globální teplotu, ve skutečnosti ale ukazuje historický záznam teploty ve středním Grónsku. Abychom byli schopni zjistit globální teplotu, musíme použít zdroje dat z různých míst. Důležité je zkombinovat další „proxy“ ukazatele. Čím víc jich je k dispozici, tím se lokální variace stávají méně podstatnými a získáváme obraz o globální teplotě. Množství lokací a proxy dat, které se používají pro odhad globální teploty, rychle roste a poslední rekonstrukce pokrývají stovky lokací po celém světě.
Jak tedy vypadají odhady globálních teplot? Hodně jinak než graf, který sdílí Peterson. Podíváme-li se na výstup z poslední doby ledové, pokračoval zpomaleným oteplováním do zhruba 7 tisíc let před naším letopočtem. Poté následovalo pozvolné ochlazování až do devatenáctého století. A velmi prudký nárůst teplot, který můžeme pozorovat dnes. Radikálně odlišný obrázek od toho, co prezentuje Peterson.
Sociolog a historik vědy, který se zaměřuje na vývoj klimatického vědění, Paul N. Edwards v jedné z nejkompletnějších prací pokrývajících klimatickou vědu popisuje data v klimatické vědě takto: „Stejně jako v případě lidských dějin, ani v případě globálního klimatu nebudeme mít nikdy k dispozici jediný, neotřesitelný příběh o jeho minulosti. Místo toho dostaneme verze atmosféry, mihotavou masu množících se datových obrazů, které se sbíhají, ale nikdy nejsou identické.“
Klimadezinformační hnutí se soustředí na vytrhávání jednotlivých částí z kontextu, překrucuje, a tvoří tak zmatek, který budí dojem, že se nedá věřit ničemu. Tak to ale není, přes „mihotavou“ povahu dat, celou řadu věcí známe velmi přesně. Například to, že se velmi rychle otepluje a může za to spalování fosilních paliv.
A jak se tváří na takové nakládání s daty podobnému tomu Petersonovu Richard Alley, vědec, který je vytvořil? „Používat data z GISP2 k argumentaci proti globálnímu oteplování je… hloupé, zavádějící, mylné nebo něco podobného, ale určitě ne vědecky opodstatněné.“
Peterson totiž není ani první, ani poslední, který podobné manipulace šíří. Ve skutečnosti je to mnoho let stará, již mnohokrát vyvrácená manipulace, která se periodicky vrací. A ačkoliv je zcela očividně klamná, vypadá to, že se bude šířit dál. Podívejte se do diskuse k Petersonovu příspěvku, najdete tisíce komentářů, které ho upozorňují na to, že data končí v roce 1885 a graf o současném oteplování neříká vůbec nic. To ovšem Peterson ignoruje, příspěvek visí na Twitteru vesele dál. A řítí se dál Twitterem jako lavina s miliony a miliony dalších zhlédnutí.
Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky.