Fotmontáž Alarm
Andrej Babiš za svoje největší nepřátele v této kampani označil novináře. A proto hned ráno po superdebatě v České televizi, kam na poslední chvíli dojel přímo ze mše, přišel do studia TRIKO prvního místopředsedy Trikolory Petra Štěpánka. Autorovi podcastu svěřil skutečně potupnou roli. Nenechal mu ani nedůstojnou funkci držáku diktafonu a bez předstírání ho ve studiu úkoloval, říkal mu, na co se ho má ptát, co ho má zajímat, a ani ze zdvořilosti nenaznačil, že by snad hodlal odpovídat na jeho otázky. Štěpánek, lídr Trikolory, tedy aspoň teoreticky konkurenční politické strany, si to nejen nechal líbit, ale podle všeho si to ještě užíval. „A my jsme ti extrémisté,“ lísal se k Babišovi. Ani to mu Babiš nenechal a řekl, že on je normální člověk, co vybudoval firmu.
Když Babiš v diskusích opakuje „nová totalita“, tito lidé ho slyší. Poprvé na takto vysoké úrovni, ve finále prezidentské debaty někdo operuje jejich slovníkem.
Celý rozhovor působil spíš jako veskrze náhodné vyprávění postaršího miliardáře, v jehož blízkosti se shodou okolností ocitl další muž, který s ním ve všem souhlasí. Tématem debaty byla především média a jejich prodejnost a stranickost, probírané kupodivu z jiného úhlu, než by divák čekal od mediálního magnáta s vlastní politickou stranou. Štěpánek svou nezaujatost k předmětu rozpravy pro změnu osvědčil tím, že se o Andreji Babišovi přestal negativně vyjadřovat a začal ho mít rád zhruba poté, co hnutí ANO podporovalo jeho kandidaturu na členství do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Dnes už tak místo kritiky miliardáře nabízí tento vášnivý odpůrce Evropské unie českému oligarchovi ničím neředěné politické patolízalství. Není ale jediný, kterého si Babiš získal na svou stranu. Právě volby do mediálních rad byly momenty těsné spolupráce ANO s SPD.
Spolek ochotných
Ochota současné české ultrapravice – v posledních letech formované okolo antivaxerského hnutí, dezinfoserverů a proruských subjektů – podporovat nekriticky Andreje Babiše v prezidentské volbě je až překvapivá. Nejde jen o vlažnou a kritickou podporu. Osobnosti scény jako Klára Samková, autor blogu Vidlákovy Kydy Daniel Sterzík, senátorka Jana Zwyrtek Hamplová nebo politici z Trikolory jako právě Petr Štěpánek jsou v této věci aktivnější než samotní politici z hnutí ANO, sami přebírají a doplňují Babišovým marketingem vygenerované narativy, které vylepšují, pozměňují a posílají dál.
Určitý chlad Babišových lidí vůči kandidatuře jejich šéfa je celkem pochopitelný. Běžné střední kádry a politici hnutí ANO nepociťují ten typ až existenciální tísně, se kterým operují dezinformační servery. Lidé, kteří chodí na demonstrace Česka na prvním místě Ladislava Vrabela, žijí ve světě, kde covid byl projektem skrytých globálních elit usilujících o zavedení totality. Můžou věřit v chemtrails, v plán výměny obyvatel Evropy a v další různou měrou bizarní teorie. Když Babiš v diskusích opakuje „nová totalita“, tito lidé ho slyší. Poprvé na takto vysoké úrovni, ve finále prezidentské debaty někdo operuje jejich slovníkem. Jeho kampaň jim konvenuje a oceňují, že v její finální fázi Babiš říká přesně to, co chtějí slyšet, nebo rovnou to, co říkají oni sami.
Osobnosti dezinfo scény ale nejsou zase tak podstatné. Trikolora je, co se týče volebních výsledků, v rámci české ultrapravice bezvýznamnou stranou. Důležitější je pro Babiše SPD Tomia Okamury, respektive její voliči. Andrej Babiš, stejně jako to dělá Tomio Okamura, spojuje konspirační slovník s kritikou asociální vlády a sociálními požadavky. V prezidentské kampani to navíc Babiš dělá otevřeněji než kdykoliv předtím. V prvním kole byl přitom Babiš schopný Jaroslavu Baštovi přebrat víc než polovinu voličů SPD. Toto voličské sousto jej musí lákat i do budoucna.
Distanc, který si vůči němu v posledních dnech zachoval Tomio Okamura, ukazuje, že si je předseda SPD tohoto nebezpečí dobře vědom. Stačí se podívat na osud ČSSD a KSČM, které se po spolupráci s Babišem už nedostaly do poslanecké sněmovny. Pokud se Babiš bude ještě víc pokoušet zacílit na jeho voliče, Okamurovi nezbude než se vůči němu čím dál ostřeji vymezovat.
Marketingová ultrapravice
Babišovo politické chování není řízeno ideologií, ale marketingem. Strana nebo hnutí se tak může sunout směrem k pozicím ultrapravice i z tohoto důvodu. S „novou totalitou“ testuje Babiš přesně tuto politickou poptávku. Samotný výraz ani nedává smysl, pokud nevěříte sofistikované konspiraci o skrytých elitách, které jsou schopny vymyslet si, nebo alespoň dirigovat celosvětovou pandemii. Přesto ho Babiš používá. Kampani z roku 2021, která cílila proti Pirátům, nevěřil ani sám Babiš, což později přiznal, přesto se svým týmem neváhal využít všech ultrapravicových narativů, které se v tu chvíli hodily a mohly voliče před parlamentními volbami zmobilizovat, případně odradit.
Babišovo ANO se stalo v roce 2013, hned ve svém prvním období ve sněmovně, součástí vlády, navíc vždy v koalici s alespoň jednou „tradiční demokratickou“ stranou. SPD tedy mohla být celkem snadno v opozici i proti němu. Toto se ale od minulých voleb do poslanecké sněmovny změnilo a pozice ANO má dnes s k SPD mnohem blíže. Babiš se v prezidentské debatě na Novinkách zároveň vysmíval šancím SPD vyhrát volby, odmítl s ní případnou koalici, ale vzápětí řekl, že to média překroutila, a že to bylo jinak.
Ve specifické prezidentské volbě se Babišovi, jak to zatím vypadá, sázka na konspirátory tak docela nevyplatila. Logika dvoukolového systému tlačí oligarchovy odpůrce sjednotit se v podpoře jeho protikandidáta. Volby do sněmovny jsou v tomto jiné a to přesto, že ty poslední se podle osy Babiš-Antibabiš výrazně odvíjely. Další posun Babiše směrem ke xenofobii a autoritářství, nově ozvláštněný tvrdými konspiračními zkazkami, bude přitom dodávat další legitimitu tzv. demokratickému táboru a demokratickým stranám a bude posilovat odpor vůči němu. Vzhledem k tomu, že v demokratickém táboře jsou velmi slabě zastoupeny proudy, které by kladly důraz na sociální smír, přerozdělování a solidaritu, Babišovi bude stačit hlasitá kritika vlády k tomu, aby sjednocoval všechny protivládní hlasy. Tábor Antibabiš se může začít ještě víc míjet se sociálními problémy, a ještě více se semknout kolem pravicové vlády. „Demokracie“ potom zůstane odpojená od důrazu na důstojnost všech.
Autor je redaktor Alarmu.