Foto Alex Block, Unsplash
Spojené arabské emiráty, které budou v prosinci hostit letošní klimatická vyjednávání OSN, oznámily, kdo bude vyjednáváním předsedat. A volba je to nanejvýš pochybná. Pokud někdo čekal, že v otázce odklonu od fosilních paliv to snad nemůže být horší než poslední kolo vyjednávání na COP27 v Egyptě, bude možná zaskočen. Prezidentem nadcházející konference OSN o ochraně klimatu má být výkonný ředitel největšího ropného koncernu Spojených arabských emirátů Sultan Al Jaber. Ten je CEO státem vlastněné společnosti Abu Dhabi Oil Corporation (ADNOC), která je největší fosilní korporací v zemi a 12. největší na světě.
Sultan Al Jaber ale není úplně překvapivá volba. Kromě působení v čele skupiny ADNOC totiž ve Spojených arabských emirátech zastává také funkci ministra průmyslu a kromě toho je překvapivě i zvláštním vyslancem země pro změnu klimatu.
Už druhý rok po sobě tak bude hostitelskou zemí stát, jehož zájmy na snižování emisí skleníkových plynů jsou mizivé a v globálním přístupu k fosilním palivům tak může jít o další promarněný rok.
Už tato zvláštní kombinace rolí ukazuje, jak „zarytým zastáncem“ klimatických opatření asi Al Jaber bude. Co tedy můžeme čekat od muže, který bude mít na průběh letošních klimatických vyjednávání rozhodující vliv? Zanícený boj za rychlý konec fosilních paliv jistě ne. Zhruba před rokem na konferenci ADIPEC například Al Jaber vyzýval k pragmatismu a tvrdil, že navzdory závěrům z klimatické konference COP26 v Glasgow budou ropa a plyn nejvýznamnějšími zdroji energie ještě po celé dekády. S těmito postoji korespondují i záměry ropného gigantu ADNOC, který se chystá zvyšovat jak produkční kapacity (na 5 milionů barelů denně do roku 2030), tak i další investice do fosilních zdrojů energie.
Proč zrovna v Emirátech?
Klimatické konference probíhají pokaždé v jiné části světa. Pořádající zemi si z hlásících se kandidátů zvolí ostatní země daného regionu. Letos je řada na Asii a ta se dohodla, že COP28 proběhne právě ve Spojených arabských emirátech, konkrétně v Dubaji. Už druhý rok po sobě tak bude hostitelskou zemí stát, jehož zájmy na snižování emisí skleníkových plynů jsou mizivé a v globálním přístupu k fosilním palivům tak může jít o další promarněný rok.
Na klimatických konferencích OSN se pravidelně pohybuje velké množství lidí spojených s fosilní lobby. Například v roce 2021, kdy konference probíhala v Glasgow, měla fosilní lobby početnější zastoupení než delegace kteréhokoli státu. Na COP 27 byl počet fosilních lobbistů ještě o čtvrtinu vyšší. Do Egypta dojelo za uhlí, ropu a plyn lobbovat 636 lidí, včetně zástupců Gazpromu a ruských miliardářů ze sankčních seznamů. Největší množství lidí spojených s fosilními zájmy měly ale v Egyptě právě Spojené arabské emiráty, které do své výpravy zařadily rovnou sedmdesát lidí spojených s fosilními zájmy.
Spojené arabské emiráty jsou sedmý největší producent ropy na světě a mají úzké vztahy také s dalšími ropnými státy Perského zálivu, mimo jiné se Saúdskou Arábií. Ta je notoricky známá jak blokováním mezinárodních vyjednávání o klimatu, tak obstrukcemi například při schvalování vědeckých zpráv Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC).
Emiráty ale netěží ropu jen kvůli prodeji do zahraničí, na fosilních palivech jsou závislé i z hlediska vlastních energetických potřeb. Právě ropa a plyn (a v mizivém množství i uhlí) pokrývají 97 procent domácí spotřeby energie. Obnovitelné zdroje, konkrétně solární energetika, pokrývají v Emirátech pouhé jedno procento spotřeby, a to navzdory zeměpisným šířkám zaručujícím 3–5krát větší množství slunečního záření, než se nabízí například v severozápadní Evropě. Přes tuto výhodu nepočítá země s nijak závratným rozvojem fotovoltaiky ani do budoucna.
Zatímco Evropa se v roce 2050 chystá na uhlíkovou neutralitu, cíle Spojených arabských emirátů jsou v tomto směru poloviční. Do roku 2030 chtějí SAE podíl „čisté energie“ (kam ale řadí kromě solárních také jaderné zdroje) zvýšit na 30 procent a v roce 2050 na (pouhých!) 50 procent.
Klimatičtí aktivisté se ozývají
Proti zcela nevhodnému obsazení rozhodujícího postu v celosvětových jednáních o ochraně klimatu už se ozvala například mezinárodní síť nevládních organizací Climate Action Network International. Její ředitelka Tasneem Esop varovala, že pokud se Al Jaber „nevzdá funkce generálního ředitele ADNOC, bude to znamenat, že příští klimatická vyjednávání OSN proběhnou zcela pod patronátem ropné korporace a přidružené fosilní lobby. Zatímco na konferenci COP26 v Glasgow bylo 500 fosilních lobbistů, loni na COP27 v Egyptě už to bylo o 25 procent více a COP 28 směřuje k tomu, že se stane volným působištěm partikulárních zájmů, jež nepochybně využijí rozhovory o klimatu k tomu, aby i nadále podrývaly jakýkoli pokrok v oblasti klimatické akce.“ Dodala, že občanská společnost bude požadovat, aby Al Jaber „udělal správnou věc a odstoupil.“ Spojené arabské emiráty ale už v reakci na tuto výzvu oznámily, že se odstoupení nechystá a Al Jaber v konfliktních funkcích zůstane.
Je třeba dodat, že Al Jaber má ještě jednu funkci. Je totiž také generálním ředitelem společnosti Masdar, která se zabývá obnovitelnou energií a mimo jiné i výstavbou „obnovitelného a čistého města“ Masdar. Futuristický projekt čistého města přilákal do Emirátů i Mezinárodní agenturu pro energii z obnovitelných zdrojů (IRENA), která do Masdaru přesunula své sídlo. Společnost Masdar aspiruje na pozici největšího výrobce obnovitelné energie na světě a klade si za cíl zvýšit do roku 2030 kapacitu své výroby na 100 GW. Do roku 2030 chce rovněž z obnovitelných zdrojů vyrobit milion tun tzv. čistého vodíku.
Problém Al Sabera ale spočívá v tom, na jak rozdílných židlích v jednu chvíli sedí. Z jeho rolí totiž vyplývají zcela protichůdné zájmy. Pravidlo „follow the money“ nabízí podívat se například na zamýšlené investice korporace ADNOC. Zatímco do fosilních paliv chce v příštích pěti letech ADNOC investovat přinejmenším 150 miliard dolarů, do obnovitelných zdrojů se chystá do konce dekády investovat pouhý zlomek této částky 15 miliard.
Rozsáhlé investice do fosilních zdrojů energie jsou ale zcela v rozporu s nedávnými scénáři Mezinárodní agentury pro energii (IEA). Když IEA zpracovala modely energetických scénářů, které by pomohly udržet nárůst globálního oteplení na kritické hranici 1,5 °C, zjistila, že uhlíkový rozpočet, který nám zbývá, investice do dalšího rozvoje fosilních paliv zapovídá.
Mohl by se COP29 konat v Česku?
Převezmou postupně klimatická vyjednávání fosilní lobbisté? Jejich narůstající počty na každoročních summitech naznačují znepokojivý trend. Usazení ředitele ropné korporace na nejvýznamnější židli každoročního klimatického summitu působí v tomto světle jako naprostý výsměch a budí obavy, že nás v jednáních o klimatu čeká další promarněný rok. A to ve zcela kritické dekádě, v níž potřebujeme, aby emise skleníkových plynů setrvale klesaly bezprecedentním tempem sedm procent ročně. V realitě zatím ale emise skleníkových plynů ještě ani nestagnují, v roce 2022 naopak opět zaznamenaly rekordní koncentrace.
S vyhlídkou fosilního stínu nad letošním summitem nabývají na důležitosti další kola klimatických vyjednávání. V roce 2024 bude konferenci OSN o klimatu (COP29) hostit některá ze zemí střední nebo východní Evropy. Ve vzduchu visí jména tří států včetně České republiky. Kývnout by museli nejen domácí politici, ale i ostatní země regionu, mimo jiné třeba i Rusko. Rozhodovat se bude letos na jaře. I kdyby ale na české hostitelství došlo, byli bychom právě u nás vůbec schopni roli ambiciózního obhájce ochrany klimatu sehrát?
Klimatické naděje tak lze v tuto chvíli upírat možná až k summitu v roce 2025, o jehož pořádání vyjádřil zájem staronový brazilský prezident Lula da Silva. Ten dal najevo zájem o ochranu klimatu nejen verbálně – mimo jiné i v Šarm aš-Šajchu – ale i prakticky. Během svého předchozího funkčního období dramaticky zatočil s odlesňováním Amazonie a na konci prosince dosadil na post nové brazilské ministryně pro životní prostředí bývalou aktivistku za Amazonii. Je ale otázkou, zda už v roce 2025 nebude na zásadní klimatický obrat pozdě.
Autorka je koordinátorka komunikace v Klimatické koalici.