Centrum Náchoda. Foto Martin Langr, Wikimedia Commons, public domain
Koncem nultých let rozdělil veřejnost návrh nové Národní knihovny v Praze na Letenské pláni. Zastánci návrhu Jana Kaplického horovali za nevšední design, odpůrcům připomínal chobotnici, nebo i něco horšího, a hlavní slabina záměru se v širší debatě téměř nediskutovala. Odborná porota tehdy kvůli Kaplickému ohnula závazná kritéria.
Ministerstvo kultury kauzu uzavřelo v červenci 2008 a před hi-tech architekturou dalo přednost obnově staré jezuitské koleje Klementina. Od loňského prosince je však cesta k první Kaplického stavbě v tuzemsku opět volná. Vede hraničním průsmykem Branka a otevřel ji dlouholetý náchodský starosta Jan Birke, který pár měsíců před parlamentními volbami mohl vést ministerstvo kultury.
Páska nebo sbíječka
Naštěstí pro kulturu tehdy odstupujícího Zaorálka zastoupil nestraník, náměstek René Schreier. Jestliže mezi kolumbijskými narcos platí „plata o plomo“ (španělsky „stříbro nebo olovo“), Birkeho nepsaný zákon zní „páska nebo perlík“. Kultury si cení jedině tehdy, dává-li mu časté záminky se sejít s voličstvem a přestřihnout před ním pásku – tutéž, jíž by si okolostojící poučená veřejnost nejraději zavázala oči, aby zkolaudovaný výtvor neviděla. Birkeho obsese kolaudacemi totiž veřejná prostranství v Náchodě přetvořila na pouťové atrakce. Sbíječky nastupují, jakmile kulturní statek chátrá, nebo se s ním špatně zachází, a instituce, jejichž úkolem je chránit jej, se Birkemu postaví na odpor. Z cesty musel jít například už bývalý ředitel Muzea Náchodska a zkušený památkář Sixtus Bolom-Kotari, protože se pokoušel zabránit devastaci secesního domu Můstek.
Náchod si zaslouží žít svůj sen o lázních a nemusí se vůbec držet při zdi. Zaslouží si ale víc než rozmar slavomamem postiženého starosty, mrtvý projekt mrtvého architekta pro pár churavějících vítězů ekonomické transformace – například riviéru pro všechny, k níž si všichni řeknou svoje.
Nejnovějším záměrem postavit v Náchodě Kaplického vilu Platýz, jíž navrhl pro Konopiště na Benešovsku, už Birke překonal i sám sebe. Nejprve na třetím, prosincovém zastupitelstvu radniční koalice prosadila, že rada města může bez omezení nakládat s městským rozpočtem. Pak představil memorandum o spolupráci s Kaplicky Centre, jehož „svatou povinností je jít naproti“ příležitostem v ČR konečně postavit něco z architektova skicáře. Dokud text hovoří o výstavě Jiřiny Kaplické, designérky, architektovy matky a náchodské rodačky, je neobvykle podrobný.
Vágní je až skoro poslední, pro vývoj města ale klíčový bod: „Kaplicky Centre prostřednictvím Kreativního centra ve spolupráci s Městem Náchod, ve společné snaze vytvořit pro Lázně Běloves důstojný a moderní veřejný prostor, zorganizují společné události formátu sympózia, či konference za účelem kvalifikované debaty odborných kapacit o finální podobě lázeňských staveb.“
Co se tím přesně myslí, Birke před zastupitelstvem nezmínil. Pochlubil se až redaktorovi ČT Vlastimilu Weinerovi. Starosta chce vypálit rybník Národní knihovně, pražským radním i všem ministrům*yním kultury najednou a na místě zchátralých lázní postavit Kaplického pavilon s wellness centrem. Opakuje přitom tytéž staré chyby. Memorandum o spolupráci nezmiňuje pravé důvody stavby, její umístění či provedení. Patrně mu stačilo mít obnovu běloveských lázní v programu, s nímž ČSSD jasně vyhrála volby, a už se nezabýval maličkostmi: uvítají náchodští občané supermoderní organickou architekturu? Nebo jim jednoduše vadí, že historické stavby chátrají a neslouží původnímu účelu?
Zoufalý boj v ulicích
Osobitou architekturu lze určitě uzpůsobovat rozdílným polohám i podmínkám. Architekt Jindřich Freiwald navrhl velmi podobné divadlo pro rovinaté náměstí v blízkém Hronově i pro vzdálený kolínský vršek. Jenže oba záměry s ním bylo možné projednávat. Pomineme-li, že se v Náchodě plebiscit ohledně návrhu pro zcela jiný prostor nekonal, je velkolepý nápad okořeněný i dalšími pikantními okolnostmi. Zaprvé Platýze Kaplický navrhl jako obytnou vilu. Nepočítal s tím, že by někdo uvnitř chtěl mít wellness. Zadruhé tyto ani další změny nelze probrat s Kaplickým, nebo alespoň s městským architektem, jehož ustanovení se ČSSD v Náchodě vytrvale brání. A konečně se ani neví, jaké služby by obnovené lázně poskytovaly – ví se jen to, že je nedávno koupilo město a kasu zrovna drží Birkeho kamarila.
Jakkoliv oprávněně opoziční Zelení, Piráti a TOP 09 namítají, že takhle se přece nestaví, pravdě je pořád blíž zkušený investigativní novinář Weiner. Jestli si Birke umanul Platýze prosadit, opozici už teď vnutil nevýhodné bojiště i zoufalý boj v ulicích o každý dům. Svou vizi by neuskutečnil jedině, pokud by přišla opozice s vlastním plánem obnovy lázní, který by byl přijatelný pro většinu obyvatel Náchoda. Obojí si lze ve starosvětské okrajové čtvrti těžko představit. Běloves není průmyslový areál Tepny, o nějž se zajímali skoro všichni, protože leží v těsné blízkosti centra, sídliště a dvou silničních tahů. A že se Kaplický s Národní knihovnou na Letenské pláni potázal se zlou? Kdo by si stěžoval tady, skoro na vesnici i na hranici?
Je možné, že si Birke vymyslel nesmysl, aby opozici vyčerpal, ale raději předpokládejme pravý opak. Jestli se místní ODS v devadesátých letech přičinila o úpadek lázní zbrklým prodejem soukromníkovi a v roce 1997 jim zasadila ránu z milosti velká voda, pak náchodská ČSSD lázně podobným stylem obnovuje. V krátkosti: pronajatý pramen byl otevřen chvíli, poněvadž minerální voda obsahovala arzén. Aby se zapomnělo na jeho pachuť, město nechalo navrtat nový pramen, zbořit vybydlenou Komenského vilu a postavit ji znovu a hůř. Když covid zhatil plány Priessnitzových léčebných lázní, město od nich raději areál odkoupilo, a konečně 9. ledna 2023 rada schválila nákup ochranné známky IDA čili záměr znovu stáčet minerálku. Náchod tudíž od statutu lázeňského města dělí přesně jeden otevřený pavilon, a to dost svádí ke zkratkovité úvaze. Bude-li mít stavba světové parametry, tím bohatší klientelu přivábí a cena pozemku poletí dál než mise Artemis. Naneštěstí z Bělovsi je zdaleka nejlepší výhled na supermarkety podél hranice.
Nechápejte mě špatně: Náchod si zaslouží žít svůj sen o lázních a nemusí se vůbec držet při zdi. Zaslouží si ale víc než rozmar slavomamem postiženého starosty, mrtvý projekt mrtvého architekta pro pár churavějících vítězů ekonomické transformace – například riviéru pro všechny, k níž si všichni řeknou svoje.
Autor je publicista.