Středulovo tříprocentní gesto. Levice zase musí spoléhat na „sociální cítění“ pravice

Levicoví voliči, kteří odmítají oligarchii, nemají v prezidentských volbách po odstoupení Josefa Středuly koho volit.

Všechny možné přívlastky od „zrady“ až po „lekci z demokracie“ se objevily na sociálních sítích v reakci na Středulovo překvapivé stažení kandidatury v závěru prezidentské superdebaty České televize. Nejrychleji měli hotový názor, koneckonců celkem pochopitelně, ti, kteří o volbě odborového předáka na prezidenta nikdy neuvažovali. Část příznivců vládních favoritů tak Josefa Středulu vynášela do nebe za příkladné státnictví, zodpovědnost a rozvoj demokratické kultury v České republice, protože podpořil Danuši Nerudovou. Jiná část příznivců současné koalice a nebabišovských kandidátů mu naopak vyčítala, že pro demokracii neudělal dost, jelikož nesplnil svou historickou úlohu „odčerpat hlasy Babišovi“. Zástupci nacionalistické dezinfo scény, kteří progresivního Středulu rovněž nehodlali volit, jej pak označili za zrádce pracujících.

Šlo o pověst levice?

Jenže, co si myslí tito lidé, není až tak důležité – levici chválí jen tehdy, když je slabá a poslušná. Ve chvíli, kdy by levice sebevědomě hájila zájmy pracujících a neprivilegovaných, okamžitě opět vytáhnou antikomunistickou kartu a „ohrožení polistopadového vývoje“. Mnohem podstatnější je, co Středulovo gesto znamená pro jeho, byť jen potenciální, voliče.  Pochvala od středopravých liberálů a vášnivých demokratů totiž pro zástupce české levice nikdy není dobrým znamením. Jak vysvětlí Středula svým voličům podporu kandidátky, která považuje za nejlepšího ministra financí Kalouska (který ji zároveň vášnivě podporuje)? Proč mají jeho voliči podporovat kandidátku, která požadavky Středulou pořádané odborářské demonstrace označila za „návrat k socialismu“?

Jeho jméno bude do budoucna spojené s tímto velkorysým gestem. Otázkou ovšem je, zda nakonec Středula neslouží především sám sobě.

I řada Středulových příznivců ale může gesto ocenit – a také je oceňuje. Ve chvíli, kdy odborář zcela zjevně směřoval k porážce (a s ním celá česká levice), bylo lepší, aby důstojně odešel, na den si získal novinové titulky, naznačil vyšší politickou kulturu a získal obecnou sympatii pro nesobeckého politika, kterému jde o věc, místo toho, aby čelil katastrofální porážce ve volbách. Zachránil tak PR nejen sobě, ale i levici. Jeho jméno bude do budoucna spojené s tímto velkorysým gestem. Otázkou ovšem je, zda nakonec Středula neslouží především sám sobě.

Antibabiš i Antipavel

Středula navíc neudělal jen obecné gesto namířené proti Babišovi, u kterého zkrátka hrozí příliš velké uchvácení moci, které už teď má až dost, ale podpořil konkrétně Danuši Nerudovou. A to s tím, že se spolehne na její „sociální cítění“. Tím se ovšem ztrácí důraz na nebezpečí v podobě Andreje Babiše. Sama Nerudová přitom během prezidentské kampaně dávala najevo, že je jí současná vláda docela blízká, a v superdebatě řekla, že vždy volila pravicové strany. Proti generálu Pavlovi se Středula přitom vymezil především s odkazem na jeho komunistickou minulost, rámovanou jako morální selhání. Přitom pro liberální pravici je nebezpečným „komunistou“ jakožto odborář právě Středula a „návrat socialismu“ proti němu během kampaně vytáhla právě Nerudová.

Navíc ještě před pár měsíci sám Středula vysvětloval své setrvání v prezidentské kampani tím, že odčerpává hlasy oligarchovi Babišovi. A většina výzkumů nadále uvádí, že nejvíc Středulových voličů zvažuje na druhém místě právě Babiše. Není tedy vůbec jasné, jaký význam jeho příznivci přisoudí doporučené podpoře někdejší rektorce Mendelovy univerzity. Význam tak Středulovo gesto může mít pro nerozhodnuté voliče váhající mezi Pavlem a Nerudovou (případně dalšími kandidáty). Každopádně pro levičáky, kteří odmítají oligarchu, nezůstal žádný kandidát.

Ihned po Středulově vzdání se kandidatury se objevily spekulace o tom, že celá akce byla zaplacená. Ani ne před dvěma týdny přistálo na transparentním Středulově účtu pět milionů korun od člena ODS a bývalého zaměstnance PPF Richarda Benýška. Tou dobou už přitom bylo celkem jasné, že velké šance zahýbat závěrečnými výsledky Středula nemá. Je přitom dost nepravděpodobné, že by Benýšek dával peníze na odborářovu kampaň čistě z dobroty srdce. Pokud chce Středula pokračovat v politické kariéře, dluží případným budoucím voličům přesvědčivé vysvětlení. Bez něho by bylo lepší, kdyby v politice nepokračoval.

Autor je redaktor Alarmu.

Čtěte dále