Foto Alarm / Jakub Nakládal
1) O čem podle vás vypovídá poměrně přesvědčivé vítězství Petra Pavla v prezidentských volbách? Co za jeho úspěchem stojí?
2) Jaká největší výzva stojí před nově zvoleným prezidentem? Kam by měl napnout síly?
Zdislava Pokorná, novinářka, Deník N
1) Po deseti letech vládnutí Miloše Zemana se projevilo, že společnost chce prezidenta, který jde do úřadu s jinými hodnotami a především s otevřeností. Byli jsme totiž v uplynulých letech svědky toho, že Hrad se pod vedením Miloše Zemana a jeho nejbližšího okolí uzavřel, téměř nekomunikoval a budil dojem „tajemného hradu v Karpatech“. Když to shrnu, proklamace změny a nového vedení úřadu mohly Petru Pavlovi pomoci k vítězství.
2) Měl by napnout sílu k tomu, aby se vyjasnilo, co skutečně Zemanovo nejbližší okolí na Pražském hradě dělalo. Aby proběhly slíbené audity a také kontroly, které prošetří, jak skutečně na Hradě fungovala tajná spisovna a jaké bylo nakládání s utajovanými skutečnostmi.
Magdalena Středová, mluvčí Fridays for Future
1) Myslím si, že Petr Pavel svým reprezentativním vystupováním zaujal valnou většinu republiky. Občané a občanky ČR už pravděpodobně mají dost „tragikomedií“, které prakticky na denní bázi sehrávali ať už současný prezident, či Pavlův protikandidát. Dle mého názoru velkou roli v této výhře sehráli i mladí lidé. Ač tomu tak ze začátku nebylo, po prvním kole vzal Pavel za svá témata, která před ním hájila a podporovala Danuše Nerudová a která jsou velice důležitá (nejen) pro čerstvě dospělou generaci Z.
Lze se obávat, že konflikty v české společnosti budou narůstat. Pak se teprve ukáže konkrétní smysl toho, co „klid a pořádek“, doplněný na poslední chvíli o důstojnost, vlastně obnáší.
2) Za mě je to poměrně jasné – ráda bych, aby nový prezident dále pracoval s tématy důležitými pro mladší generace a hleděl do budoucnosti, místo aby se stále ohlížel na minulost. Ať už je to urychlené efektivní řešení klimatické krize či rovnoprávnost a jiná sociální témata. Doposud tak žádný český prezident nečinil – je tedy nejvyšší čas učinit tak teď. Ať už chceme, nebo ne, prezident je určitým hybatelem veřejného mínění a v těchto otázkách může mít jeho názor a otevřená podpora velikou sílu. Předešlé dvě hlavy státu též naši společnost spíše rozdělovaly, výzvou pro nového prezidenta tak bude pokusit se ji opět sjednotit.
Martina Hvozdenská, zdravotní sestra a odborářka, Nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně
1) Myslím si, že si spoustu lidí získal svým projevem. Mluví tak, že mu lidé rozumějí a nemusí mezi spoustou zbytečných a cizích slov hledat význam sdělení či nějakou myšlenku. Nekritizoval voliče druhé strany, nechoval se nadřazeně a arogantně, a byť z něj důstojnost přímo sálá, vždy zůstával lidský a uvěřitelný. Když se sehne k dítěti, aby se s ním vyfotil, když ze země sebere povalující se kabát, chová se jako někdo, kdo je zvyklý se starat. Ať už je myšlena starost o lidi, pořádek či republiku. A také si myslím, že spousta lidí si prostě nedokázala Babiše představit v roli prezidenta. Jeho strašení válkou, sdělení při debatě, že by naše země neplnila závazky NATO a nechali bychom Polsko napospas nepříteli, jeho neustálé útoky na kohokoli – to všechno vyděsilo i některé jeho příznivce a dokázalo mobilizovat odpůrce.
2) Dle mého názoru by se měl pokusit spojovat rozdělenou společnost a zaměřit se i na sociální témata. Pomoci překonat narativ, že chudí lidé si za svou chudobu můžou sami svou leností, neschopností a hloupostí. Kolem mě je hodně voličů Babiše. A ti teď prožívají strach. Bojí se reformy důchodového systému, že se z důchodu nebudou moci uživit a z mezd, které pobírají, si na zabezpečení nemají šanci našetřit. Bojí se spoluúčasti ve školství, protože už teď jsou náklady na dítě velmi vysoké. Bojí se spoluúčasti ve zdravotnictví, protože ještě mají v paměti, jak spoluúčast začínala u stomatologů – všude se mluvilo o tom, že péče bude stále na pojišťovnu a lidé budou mít možnost si připlatit za lepší materiál. Výsledkem je nejen velmi drahá stomatologická péče, na kterou spousta lidí nemá, ale i nedostatek stomatologů a v nejhorším případě výsměch na sociálních sítích. Bojí se zvyšování cen potravin a nyní se začalo mluvit o zvyšování DPH na léky, které už teď spoustě lidem ukrajují značnou část rodinného rozpočtu. Tito lidé potřebují naději, přijetí, potřebují slyšet, že i oni jsou pro společnost důležití, že jejich práce, kterou vykonávají, má cenu. Nepotřebují slyšet pravicový narativ, že se člověk má omezit (spousta lidí už nemá prostor k úsporám), postarat se o sebe sám, a když to z jakýchkoli důvodů (nemoc, samoživitelství, nízké mzdy, nedostatek inteligence či ostrých loktů) nezvládne, tak je ten líný, neschopný, který stojí s nataženou rukou. Tohle změnit vidím jako největší výzvu (nejen) nového prezidenta. Dát lidem naději. Ať už tím, že se bude v médiích vyjadřovat s pochopením a respektem ke všem skupinám populace, tím, že bude dohlížet na to, aby přijaté reformy nebyly asociální a nepostihly nejvíce nízkopříjmové skupiny obyvatel, nebo tím, že občas vyjede do regionů a rozhovory s lidmi nejen zjistí, co je trápí, ale také bude hledat cesty, jak jejich situaci systémově změnit.
Milena Bartlová, historička umění
1) Řekla bych, že rozhodující rozdíl počtu volebních hlasů získal Petr Pavel proto, že o dost lépe než Andrej Babiš odpovídá představě lidí o tom, jak má vystupovat a vypadat prezident. Jak říká kognitivní lingvista George Lakoff, lidé nevolí podle svých zájmů, ale podle svých představ. Proto Pavel zvítězil ve vesnicích i městech – protože základní rysy této představy prostě sdílí většina obyvatelstva, vyplývají z místní kulturní, sociální a komunikační tradice.
2) Viz předchozí bod: jak budoucí prezident sám, tak i jeho okolí by si velmi jasně měli uvědomit, že zvítězili právě z tohoto důvodu – a určitě ne proto, že by většina voličů a voliček uznala nadřazenost liberálně pravicových hodnot, ani estetických, ani ekonomických. Nechtějí být vychováváni k lepší etiketě a vkusu a už vůbec netouží po novohavlovském kýči, po řečech o lásce a demokracii. Jak svůj vliv projeví lidé, kteří Pavla k prezidentství dovedli, to se teprve ukáže, stejně jako to, do jaké míry bude na nich nezávislý a zda to vůbec bude chtít. Pozici věcného, civilního prezidenta i definici okruhů témat, o něž se bude zajímat, bude Pavel budovat prakticky od nuly, takže je tu hodně prostoru pro to, aby s sebou netáhl už přežilou ceremoniální veteš. Zatím jsem zaznamenala velmi sympatické vyjádření Evy Pavlové, že nechce být „první dámou“, ale „manželkou prezidenta“, a že se chce zabývat problematikou rovnosti žen a mužů a starostmi samoživitelek. Sama je prožila a jako vojačka je nepochybně ženou sebevědomou a emancipovanou. Bude teď hodně záležet na médiích, zda budou její postoj respektovat a zda ji podpoří.
Adéla Ježková, Refresher
1) Poměrně přesvědčivé vítězství Petra Pavla podle mě vypovídá mimo jiné o touze po změně, pro kterou se vyslovili i mladí lidé. Konečně zvítězil někdo, koho (by) sami volili. Byť je možné, že intenzita druhého kola nám do hlav nasadila pocit, že půjde o větší změnu, než jakou volba nové hlavy státu reálně představuje, zvlášť když šlo o volbu mezi jedním postarším mužem a druhým postarším mužem. Za úspěchem Petra Pavla stojí celá řada faktorů, od podpory neúspěšných kandidátů (zejména kandidátky) až po vydařenou kontaktní kampaň a s přehledem zvládnuté televizní debaty. Andrej Babiš si pak agresivní kampaní a ukřičenou rétorikou podkopl nohy sám.
2) Nový prezident by neměl zapomenout na to, kdo ho nevolil. Že jeho voliči jsou povětšinou lidé, kteří se mají relativně dobře. Ale tu část země, která se potácí na hranici chudoby, neoslovil. Zatím jí neměl co nabídnout. Vyprázdněná hesla jako láska, pravda a slušnost ji nenasytí. Pokud chce být Pavel prezidentem všech, měl by se vymanit ze sevření demokratických elit, které si jej přivlastňují. A své síly napnout opačným směrem – směrem k marginalizovaným lidem, k těm „druhým“, na které se dlouhodobě zapomíná. K těm, kteří nebydlí ve velkých městech, nepracují v naleštěných kancelářích, nedostávají za stejnou práci stejně, nemohou si odpočinout ani ulevit. K těm, kteří už prostě nemohou. Věřím, že bude rovněž otevřenější komunikaci s mladými lidmi a jeho sliby vůči nim nezůstanou pouhými sliby.
Klára Vlasáková, spisovatelka, scenáristka a publicistka
1) Výzkumy dlouhodobě ukazovaly, že Andrej Babiš nemá ve druhém kole šanci – ať proti němu bude stát kdokoli. V tomhle ohledu nešlo o překvapivý výsledek a zdá se, že největším esem Petra Pavla bylo prostě to, že není Babiš. To může být na jednu stranu samozřejmě přehledné, snadno uchopitelné, ale zároveň jde o osobu, s jejímiž detailnějšími názory se česká veřejnost seznamuje teprve krátkou dobu, o jejíž kariéře nemáme tak velké množství veřejných informací a která může hodně překvapit – ať už negativně, nebo pozitivně.
2) Ve své řeči po zvolení se Petr Pavel obešel bez triumfalismu a urážení (což byla po deseti letech s Milošem Zemanem ve funkci prezidenta příjemná změna). Mluvil o nutnosti spojovat a zdůrazňovat, co máme společné. Zmínil také, že si přeje „republiku pohody“. Tomuto výrazu, nejspíš pečlivě zváženému a vybranému, bychom měli věnovat pozornost. Ve světě globálního kapitalismu, kdy kolem sebe máme řadu příkladů, jak se státy zdvořile dívají jinam, zatímco velké firmy přizpůsobují trh svým požadavkům, nelze čekat, že se s novým prezidentem staneme najednou zemí „pohody“. Na to je všechno ostatní moc v nepohodě. Velkou výzvou bude spíš klidně a věcně připustit, které problémy nás obklopují, a spoluvytvářet politickou debatu vedoucí k jejich zmírňování. Současné vysoké daňové zatížení nízkopříjmové práce, nízké majetkové daně, alarmující rozdíly mezi regiony v oblasti školství, neexistence dlouhodobé klimatické strategie, nutnost řešit genderově podmíněné násilí – to jsou témata, která určí, jak si budeme prezidentství Petra Pavla v budoucnosti pamatovat.
Barbora Chaloupková, novinářka, spoluautorka podcastu o mezinárodním dění Za humny
1) Je otázka, zda Petr Pavel víc uspěl, nebo Andrej Babiš víc selhal. Obecně se ale potvrdilo, že Babiš se dostal do kariérní fáze, do které došel například i Donald Trump – stal se z něj politik sice s věrnou základnou, ale čím dál tím víc toxický a neschopný získat na svoji stranu většinu společnosti.
2) Velkou výzvou pro Petra Pavla bude hledání hranice mezi tím, jak být jiným prezidentem, než byl Miloš Zeman, a zároveň se nestát aktivistickou hlavou státu. Po letech absence smysluplné činnosti, a naopak přehršle skandálů bude Pavel muset nově definovat, co má prezident reálně dělat. A ačkoliv na to nejsme zvyklí, Pavel má před sebou otevřené i pole (minimálně) evropské diplomacie, do kterého může výrazně promluvit. Střední a východní Evropa prožívá své momentum a Pavel má profesní profil i názory, díky kterým je fakticky „mužem doby“. Inspirovat se může na Slovensku. Zuzana Čaputová je dnes jedním z nejúspěšnějších exportů Slovenska. Pokud Petr Pavel využije příležitosti, může mířit obdobně vysoko.
Milan Znoj, politolog, Ústav politologie FF UK
1) Petr Pavel vyhrál, protože na svou stranu získal nejen voliče vládních stran, ale také množství občanů, kteří pravicovou vládu nijak zvlášť nepodporují, ale Andrej Babiš je jim protivný a oni se nechtěli postavit do lajny s voliči ANO a SPD. Příkladem této přízně zleva může být Středulova výzva, ať jeho voliči podpoří v prvním kole Danuši Nerudovou, anebo také odmítnutí předsedy ČSSD Michala Šmardy vyjádřit podporu Andreji Babišovi v druhém kole volby. V české společnosti se zřejmě najde silná většina, která je ochotna skousnout protilidovou politiku vlády, když má pocit, že v sázce je postavení České republiky v hlavním proudu západní demokracie. To je ta nejlepší zpráva z prezidentských voleb, bohužel asi jediná. Výsledky voleb totiž spíše potvrdily řadu negativních trendů. Především se potvrdilo, že ve společnosti zeje příkop, který se vyhrotil v druhém kole prezidentských voleb, ale rozeznatelný byl od počátku. Stačí se podívat, jak se přesouvaly hlasy voličů mezi prvním a druhým kolem. Zdá se totiž, že se vlastně nepřesouvaly. Přírůstek hlasů pro Petra Pavla v druhém kole byl jeden milion čtyři sta tisíc hlasů, ale ten přišel zřejmě od voličů neúspěšných vládních kandidátů Danuše Nerudové a Pavla Fischera, k nimž můžeme připočítat i hlasy pro Marka Hilšera. Dohromady měli v prvním kole jeden milion tři sta tisíc hlasů, a pokud nepředpokládáme, že tito voliči zůstali doma a že přišli najednou nějací neznámí voliči, tak to byly hlasy pro Petra Pavla. Naproti tomu Andrej Babiš získal v druhém kole sice o 450 tisíc hlasů více, ale to byli zřejmě zase hlavně voliči Jaroslava Bašty, který v prvním kole získal 250 tisíc hlasů. Pokud tedy nepředpokládáme, že se objevil v druhém kole nějaký zázračný pramen nových příznivců Andreje Babiše, vyplývá z toho, že voliči SPD volili Andreje Babiše v druhém kole, i když se Tomio Okamura zdráhal vyjádřit mu podporu a ANO o takovou podporu ani neusilovalo. Tato docela pevná dělící linie ve společnosti má zřejmě hluboké kořeny, což nevěstí nic dobrého pro příští sněmovní volby a kazí vyhlídky na složení budoucí vládní koalice. Příznivci nového prezidenta se ovšem mohou utěšovat tím, že generál získal většinu i v malých okrscích na venkově, neboť, jak sám říkal, i voliči SPD chtějí pořádek. Tak jednoduché ono zasypání příkopů ve společnosti ale zřejmě nebude.
2) Co může prezident Pavel udělat pro sblížení takto rozdělené společnosti? Obávám se, že mnoho ne. Sympatické je, že se rozhodl první domácí cesty směřovat do regionů, kde nezvítězil a kde onen příkop je pociťován nejostřeji – na mysli mám Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj. Aby ale tamější nespokojenci uznali, že je to také jejich prezident a že v něm mají zastání, musel by se Pavel více vyhranit vůči vládě a její politice. Dá se něco takového očekávat? Zatím to vypadá na harmonické souznění prezidenta a vlády jak v domácí, tak v zahraniční politice. Vzhledem k tomu, že nespokojence z okrajů označuje vláda často za dezoláty a proruské živly, lze se spíše obávat, že konflikty v české společnosti budou narůstat. Pak se teprve ukáže konkrétní smysl toho, co „klid a pořádek“, doplněný na poslední chvíli o důstojnost, vlastně obnáší.