Foto Unsplash
Čeští politici a s nimi i ekonomové zažívají vskutku náročné období. Přímo před očima se jim hroutí životní jistoty. Časy, kdy nabízeli na všechno jako odpověď deregulaci a privatizaci, jsou pryč, a jinou odpověď nenašli.
V posledních letech se sype jeden trh za druhým. Za kouzelným spojením „narušení dodavatelských řetězců“ se skrývá kolaps globálního kapitalismu, jak jsme ho v posledních dekádách znali, kdy měl podobu korporacemi řízené ekonomiky.
Před rokem a půl se otřásl český energetický trh, kdy zkrachovala Bohemia Energy a stovky tisíc lidí se ocitly v provizoriu se zálohami v násobcích toho, na co byly zvyklé. O půl roku později si už na podobný stav začali po zahájení útoku despotického Ruska na Ukrajinu zvykat všichni. Trh s energiemi prakticky přestal existovat.
Ceny nemovitostí dosáhly takové výše, až si mnozí ekonomové začali mnout ruce, že jsme dohnali západ, protože přece není normální, aby měl kdokoli chudý vlastní bydlení. U nás se tato chudoba nově týká těch, kterým říkáme střední třída.
Zatímco v teorii by si měli prodejci potravin konkurovat a spotřebitel by si měl vybírat, v praxi už dlouhá léta z příkladu kartelu tří mobilních operátorů víme, že má spotřebitel smůlu a za nadprůměrné ceny dostane podprůměrné služby nebo potraviny.
Po bydlení zkolabovaly také ceny potravin. Republiku na straně výrobců vyluxovalo několik agroholdingů v čele s Agrofertem Andreje Babiše. Spíše mimo hlavní zájem pak oblast prodeje potravin ovládlo několik zahraničních korporací, které v podstatě zlikvidovaly konkurenci. Také kvůli tomu máme v České republice rekordní inflaci, která se v případě potravin drží už několik měsíců v řadě na hranici neuvěřitelných 25 procent, což je výrazně více než v sousedním Polsku, Německu nebo Rakousku. Jen Slováci jsou na tom hůře. Jako vždy.
Zatímco v teorii by si měli prodejci potravin konkurovat a spotřebitel by si měl vybírat, v praxi už dlouhá léta z příkladu kartelu tří mobilních operátorů víme, že má spotřebitel smůlu a za nadprůměrné ceny dostane podprůměrné služby nebo potraviny. A může se stavět třeba na hlavu.
Ekonomiku posedli démoni
To všechno jsou situace, kdy velké části českých politiků, ekonomů a expertů dochází fantazie, jíž ovšem nikdy neměli zrovna nazbyt. Absence představivosti se ostatně u nás dlouhodobě vydává za věcnost či pragmatičnost. A tak ekonomové hledí na čísla a vyvozují z nich interpretace na pomezí víry v nadpřirozené síly a démony, což pravda odpovídá předchozí éře opřené o víru v neviditelnou ruku trhu.
Hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil tak třeba Českém rozhlase prezentoval teorii, že jsou Češi maniodepresivní, kdy v manické fázi utrácí a v depresivní šetří. Tato jejich prapodivná vlastnost pak komplikuje celou ekonomiku. Manické a depresivní fáze se přitom shodou okolností protínají se světovou ekonomickou krizí, následnou konjunkturou a dnes se tedy deprese protla shodou okolností s rekordní inflací.
Nevím, možná by pomohlo vytvořit nějakou maškaru deprese, zapálit ji a hodit do řeky. Možná jsou to nálady Čechů a Češek, co určuje vzestupy a pády světové ekonomiky. Svět jako vůle a představa, jako česká noční můra. Kupodivu pak v dalších částech ekonom reflektuje, že část lidí omezila spotřebu, protože nemá jinou možnost.
Dále pak konstatuje, že podle dat Spořitelny stoupl objem nákupů potravin v Polsku až desetinásobně, aby o minutu dál zopakoval ekonomickou poučku, že ceny potravin jsou v Česku vysoké, protože to spotřebitelům nevadí a koupí si je. Schizofrenní pozice ekonoma mezi daty a dogmaty.
Na otázku moderátora, jestli může nekupovat drahý chleba, se mu dostane odpovědi, že ho má kupovat levněji a méně a pomohl by nějaký srovnávač cen, který by zákazníky navigoval. Je zjevné, že nekolabují jen ceny, ale i poučky českých ekonomů.
Ono totiž bohužel není moc co navigovat. Drtivou většinu českého trhu ovládá několik řetězců s potravinami. Na typickém menším městě si můžete třeba vybrat mezi Lidlem a Kauflandem. Pečlivě srovnáte letáky a ceny a když budete mít kliku, ušetříte korunu. Lidlu i Kauflandu je to každopádně jedno, protože mají stejného majitele a spolu drží v česku největší obraty a zisky. A ty míří do Německa, do impéria Schwarz Gruppe. To neválcuje jen Česko, ale celou Evropu. Jen samotný Lidl vykázal v Česku v roce 2021 obrat 73 miliard korun a čistý zisk přes 6 miliard.
Podobně se můžete trmácet mezi nabídkou Billy a Penny Marketu a asi tušíte správně, že vás chytám do stejné pasti. Druhé místo má v součtu tržeb tato dvojice patřící REWE Group, která vás v Penny osvěží vtipným a do nekonečna omílaným heslem „nakupujte hezky česky“. Vlastně je to pravda, jinde vám takové ceny nenapálí.
Že v Česku zkolabovala konkurence popisuje v podcastu Seznamu 5:59 ekonomka Jana Matesová, byť se více drží role Agrofertu a méně už si ví rady se samotnými řetězci. Dočkáme se tak jen obecné rady, že by se o tržní prostředí měl starat stát.
Navzdory popisu konkrétní role jednotlivých aktérů na zvyšování cen, které neodpovídá dění na světových trzích, však ekonomka v případě inflace stejně dospěje k radě, že musí zaměstnavatelé hlavně vydržet a nezvyšovat lidem platy a stát má osekat výdaje. Cesta z krize prostě vede přes chudobu a vláda má lidem podle ekonomky pomoci prosbou, ať to nějak vydrží. Když budou lidé hladovět dost dlouho, řetězce se třeba smilují a chleba zlevní.
Je to neuvěřitelné, ale navzdory věcnému popisu situace kolabují experti ve chvíli, kdy se jedná o reálné lidské životy. Utečou k ekonomickým metaforám a vytváří báje o tržních silách, které může porazit leda lidská skromnost a utahování opasků. Nejspíš se chvíle, kdy by si pro jednou utáhli opasek majitelé Lidlu, Kauflandu a Agrofertu asi nedožijeme.
Stát nicméně pomalu ožívá a chystá se na kontroly marží. Ještě pár krizí a bude z pravicové koalice sociální demokracie. Nebylo by to poprvé, něco podobného si prožila evropská pravice po druhé světové válce. Možná by si čeští ekonomové mohli dostudovat, co se tehdy v Evropě i Americe dělo a proč nikdo nevěřil tomu, že by něco vyřešily imaginární tržní síly. Nebyli by dnes tak zmatení. Nakonec totiž nejsme obětí tržních sil, ale vlastní víry v jejich nadpřirozenou existenci a v podobně magická řešení.
Autor je redaktor Alarmu.