Foto Alarm
Prezidentské volby na čas odvedly pozornost veřejnosti i médií od ekonomické krize, zdražování a inflace k principiálnějším tématům, jako je pravda vs. lež, válka vs. mír a komunistická minulost vs. komunistická minulost. Každodenní problémy se ale po zvolení Petra Pavla rychle vrátily do centra pozornosti. Hned začátkem roku se objevily zprávy o dalším zdražování jídla, energií a nájmů. Předpokládané zpomalení inflace přitom neznamená konec problémů, ceny se nevrátí na „starou dobrou“ úroveň, ale porostou dál, jen (snad) o něco pomaleji. Problémy tedy pro spousty domácností zdaleka nekončí.
Vláda se tento rok hodlá pustit do „zásadních reforem“, na které má být teď, když se neblíží žádné volby, ideální čas. Z prohlášení zástupců koalice to přitom vypadá, že propad lidí do chudoby nepovažuje za problém, který by měla řešit. Přitom poslední roky s rozpočty českých domácností výrazně zamávaly. Víc než polovina zaměstnanců v Česku má problém vyjít se svými příjmy. Jídlo dál zdražuje a ani pokles cen energií na tom podle expertů nemá nic zásadního změnit. Už delší dobu se v souvislosti se střídajícími se krizemi (covidová, krize bydlení, energetická) opakuje, že tentokrát „zasahuje i střední třídu.“
Z této zkratky vypadává, že krize zasahuje taky nižší a ohrožené vrstvy, které se do střední třídy nikdy nepočítaly a byly v problémech už před krizí. Chudoba přitom není statický stav, není jedna chudoba, ve které buď jste, nebo nejste. Je to mnohem spíše dynamický proces, který působí na více úrovních. Právě tento rozměr inflace a zdražování a z nich vyplývající problémy ale vláda ignoruje. Tedy, pokud teď má problémy i střední třída, co se děje s lidmi, kteří do ní nikdy nepatřili?
Důchodová reforma
Ujištění předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové, že odchod do důchodu v 68 letech se bude týkat až lidí, kteří dnes mají méně než 40 let, mělo být uklidňující. Že mladší lidé půjdou do důchodu skoro v sedmdesáti, se dnes říká na uklidnění. Na námitku, že některá zaměstnání se v tak vysokém věku zkrátka vykonávat nedají, předsedkyně poslanecké sněmovny velkoryse připomněla, že „není také nutné zůstat v jednom povolání celý život.“ Tak aspoň že tak. Petr Fiala zase veřejnost uklidňoval, že Válkovy dvojí standardy ve zdravotnictví ve skutečnosti nejsou dvojí standardy ve zdravotnictví a že endoprotézy budou pro všechny.
Podle Šafra je to přehánění a nic jako krize vlastně neexistuje. Ani vláda ji nepovažuje za problém. Aby mohla s klidem prosazovat svůj program reforem, musí část reality jednoduše ignorovat.
I na bezprecedentní fronty před úřady práce a zpožďování výplat dávek až o tři měsíce mají členové vlády pohotové reakce. Marian Jurečka neváhal a za viníky situace označil přímo žadatele o dávky. „Zpoždění výplaty dávek je často způsobeno i pozdním doplněním všech náležitostí ze strany žadatele,“ řekl lidovecký ministr pro iDnes. Že vláda nebyla ochotná omezit nesmyslnou byrokracii, která byla mnoho let vytvářena na šikanování chudých, že minulý rok zastropovala platy úředníků, hází na ně další a další agendu a že platy jim aspoň částečně zvedla až pod hrozbou stávky, už pochopitelně nedodává.
Zato připomene, že problémy na úřadech práce tu byly, už když nastoupil. A on jako ministr tu nejspíš není od toho, aby je odstraňoval. Naopak je raději sám způsobuje, zahlcuje úřady další byrokracií a ty v jejím důsledku přestávají stíhat. Dopady zpožděných dávek na životy lidí přitom můžou být fatální a zapříčinit dlouhodobý propad do chudoby a dluhů, kterému šlo zabránit.
Lidumilové
Nedávné vítězství Petra Pavla v prezidentských volbách nemůže vládní koalice a zejména strany SPOLU hodnotit jinak než jako svoje výrazné vítězství. Hláška Petra Fialy o „začátku konce Andreje Babiše“ se však ještě může ukázat jako hodně předčasná. S pocitem, že politicky jde česká pravice od vítězství k vítězství, se koalice pustila do reforem a boje se zadlužováním státního rozpočtu. Tváří se přitom, že vážnější strukturální problémy neexistují.
Vláda si pro komunikaci navenek osvojila rétoriku zodpovědných lidumilů, „kteří nenechají nikoho padnout.“ Petr Fiala opakuje, že nás čeká těžký rok, ale že to opět zvládneme. Děkuje občanům a firmám za to, jak zodpovědně šetří, a tváří se jako velký kormidelník i u zákonné valorizace důchodů. Návrhy jednotlivých opatření však této rétorice vůbec neodpovídají, respektive často jako by usilovaly o pravý opak. Možnost přispívat si na důchod a zapojit se do dalších „pilířů“, což bude nepochybně nutná podmínka pro důstojný důchod po reformách, se opravdu chudých prakticky nebude týkat.
Spousty lidí se naopak může velmi dotknout zkrácení doby, po kterou jsou vypláceny dávky v nezaměstnanosti. Bez ohledu na to, jak dlouho člověk pracoval a právě na tyto účely platil sociální pojištění, pro naši vládu se po třech měsících stává podezřelým příživníkem, kterého je odebráním peněz nutné motivovat k hledání práce.
Krize přitom působí výběrově. Zranitelní jsou v krizích ještě zranitelnější, na tuto banální pravdu ale vláda příliš nereaguje. Nájmy v Praze vyskočily meziročně o 18 procent. To znamená, že za průměrný byt 2+kk si nájemníci, vedle rostoucích poplatků za energie, připlatili zhruba čtyři tisíce korun. Vlastníků bydlení se to samozřejmě netýká. O jedenáct procent vzrostly nájmy také v Ústí nad Labem a další města jsou na tom podobně. Plánované zvýšení DPH, které by se mohlo ze současných 10 a 15 procent sjednotit na 13 nebo dokonce 14 procentech, by bylo pro nízkopříjmové domácnosti dalším citelným zásahem. V současnosti jsou v desetiprocentní sazbě například léky nebo jídlo pro děti. Neadresné zvýšení nepřímé daně z přidané hodnoty opět více dopadne na ty chudší. Zdražování jízdného na železniční dopravu spolu s postupným rušením slev na jízdném se opět výrazně dotkne spíš těch chudších.
Mnohem spíš než krizi překonat, tu, která se týká lidí, kteří mají i z platu velký problém vyjít, jako by vláda chtěla její sociální rozměr jednoduše přejít mlčením a předstíráním, že neexistuje. Zákonitosti jako „nikdy nezvýšíme daně“, odpor ke zvyšování minimální mzdy a neochota ani v době obřího přehlcení úřadů uvolnit komplikovaná pravidla pro čerpání dávek znemožňují krizi a jejím dopadům na lidi s extrémně napjatými rozpočty účinně čelit.
Pavel Šafr, zakladatel snad nejagilněji provládního média na českém internetu, tuto snahu bezděky shrnul vloni v srpnu ve svém textu Řeči o chudnutí a krizi v Česku jsou naprosto přehnané. Fakta to nepotvrzují. Krom osobních postřehů o tom, že „nakupujeme, jezdíme a létáme na dovolené“ se dočteme také, že, „třebaže inflace dosáhla 16 procent a je oproti průměru v EU dvojnásobná, tak bychom se měli vážně zamyslet, případně se ptát seriózních ekonomických odborníků, zda skutečně takto vypadá krize či dramatické chudnutí obyvatelstva.“ Jako odpověď by mohla stačit jakákoliv reportáž o rostoucím počtu lidí, kteří hledají pomoc v potravinových bankách. Podle Šafra je to přehánění a nic jako krize vlastně neexistuje. Ani vláda ji nepovažuje za problém. Aby mohla s klidem prosazovat svůj program reforem, musí část reality jednoduše ignorovat.
Periferie
Schopnost mobilizovat voliče na periferiích se ukázala jako klíčová pro vítězství v několika celostátních volbách v řadě. Petr Pavel zvítězil nad Andrejem Babišem i tam a díky tomu bylo jeho vítězství tak přesvědčivé. Je možné, že Petr Fiala se svou koalicí učinil podobně pitomou úvahu jako Andrej Babiš, který se po volbách chlubil, že získal v prezidentské volbě více hlasů než strany koalice ve volbách do sněmovny. Toto vítězství se sice odehrálo jen v jeho hlavě, ale Petr Fiala nejspíš počítá ještě hůř a zvolení Petra Pavla považuje za hlasy pro svou politiku. Jenže 3,4 milionu hlasů pro Petra Pavla skutečně nebyly hlasy pro vládní koalici.
Koalice SPOLU mohla učinit úvahu, že o voliče skutečně se topící v krizi ani nemá cenu se ucházet, protože jsou pro ni stejně předem ztraceni. Tento cynický kalkul může být oprávněný ale jen do jisté míry. Už poněkolikáté se ukázalo, že pravidla vytvářená pro chudé, kteří v Česku nikoho nezajímají, se můžou rychle otočit i proti těm, o které se česká společnost, média a politika zajímá.
Dávkový systém se ukázal v covidové i energetické krizi jako naprosto nevyhovující. Jeho složitost v posledních měsících dokonce způsobila až zahlcení a nevyplácení potřebných dávek. Nejspíš se to netýká přímo voličů ODS nebo SPOLU a možná i jen malé části voličů Pirátů a STANu. Jenže propad do bídy vytváří celkově tísnivější prostředí, nejen pro samotné chudé, ale i pro jejich okolí. Ochota věřit konspiracím souvisí taky s pocitem rozpadajícího se světa a sociálního řádu. A Babiš už ukázal, že tyto hlasy Okamurovi nechce nechat.
Autor je redaktor Alarmu.